Názor k článku Jak je to s „Intel Default Settings“: Mohou vysoké spotřeby poškodit procesor? A co záruka? od Jan Olšan - Ještě bych k tomu teda dodal, že celá...

Ještě bych k tomu teda dodal, že celá ta věc vznikla delším vývojem, Ze začátku myslím nebylo PL2 o tolik vyšší proti PL1, jestli si dobře pamatuju, takže to bylo v podstatě podobné, jako je to u AMD, kde reálný limit spotřeby je PPT (o 35 % vyšší než TDP). Na ty ostatní nebezpečné věci se moc nesahalo.

Po pár letech to (že reálná spotřeba může být vyšší než TDP - ten systém u AMD je podle mě také existuje proto, že Intel tohle normalizoval) všem přišlo normální, ale zároveň Intel se dostal do problému, kdy mu chyběl novější výrobní proces, musel pořád ždímat 14nm proces za cenu zvyšování spotřeby, navíc v době, kdy musel i přidávat jádra. Tudíž začlo výrazné zvyšování toho PL2, ale s tím, že TDP zůstávalo nižší. Tohle byl asi největší kořen problémů. Intel ten systém využíval k tomu, aby marketing mohl procesory prezentovat jako "65W", "95W", "125W", i když reálně mohly už žrát o dost víc.Tohle pak trvalo prakticky až do toho průšvihu letos. Když se PL2 dostalo na těch 250 W, tak se na to ovšem snesla kritika a proto u Alder Lake (2021) Intel, přestože stále trval a trvá na té prezentaci nesmyslných TDP, už začal ve specifikacích sdělovat to PL2. Protože si ale zvykl na to, že marketing uvádí nižší spotřebu, než jakou pak procesory mohou konzumovat v benchmarcích, tak se ta metoda upravila na systém, kdy 250W PL2, které je oficiálně přiznané, je "doporučení", ale základní desky to stejně ignorují a procesory jako "K" Core i7 a i9 klidně mohou žrát víc.

Opět mi z toho vychází, že je to záměrná strategie.