Z oněch 65 % nelegální hudby je prý totiž většina – dohromady přes 70 % – šířena offline, tedy půjčováním pevných disků, kopírováním z kapesních přehrávačů a vypalováním optických médií. Z toho celkem jasně vyplývá, proč by RIAA tato data nejraději držela pod pokličkou. Dá-li se číslům věřit, pak její tažení proti peer-to-peer sítím a online úložištím nejrozšířenější způsoby pirátství úplně míjí. Sdílení přes torrenty a podobné sítě zaznamenalo mezi lety 2010 a 2011 pokles o více než čtvrtinu (nemusí to ale být přirozený vývoj, koncem roku 2010 soud nařídil zastavení činnosti LimeWire). Online úložiště sice rostou, jejich celkový podíl ale ukazuje, jak malá ryba je ve skutečnosti třeba hodně medializovaný Megaupload.
A tak se na dalším slajdu dočtete třeba to, že zákony SOPA a PIPA, proti kterým protestovaly masy „internetových občanů“ a nakonec nebyly přijaty, by vlastně pirátění hudby nezastavily. Kam tedy dál? Navzdory tomu, že většina pirátství se má dít offline, se nejnovější plány RIAA týkají opět výhradně internetového pirátství. Uživatelům, kteří budou opakovaně „chyceni“ při sdílení souborů, mají jejich poskytovatelé internetového připojení omezit služby a jako poslední instanci je od internetu odpojit úplně. Jedním z bodů strategie je také odstraňování stránek s nelegálním obsahem z výsledků vyhledávačů, nebo pirátské stránky odstřihnout od příjmů z reklamních systémů.
Více si o navrhovaném systému můžete přečíst v již zmíněné prezentaci. Pro případ, že by ze serveru BayFiles záhadně zmizela, odkaz níže směřuje na kopii na našem serveru.
Zdroj: prezentace RIAA via TorrentFreak
