Kdysi jsem v komentářích na jednom hardwarovém webu viděl názor, že redaktoři IT médií by měli být „profíci“ v tom smyslu, že by měli sami používat tu nejlepší a nejmodernější techniku, protože bez toho prostě nemůžou být seriózním počítačovým pracovníkem. Při přečtení onoho názoru mi docela zatrnulo… Skandální odhalení po reklamní pauze!
U mě je to totiž spíš opak a zůstal jsem jak se říká sto let za příslovečnýma opicema. Věci jako vývoj procesorů mě pořád stejně zajímají. Problém je, že přímo pro sebe vlastně už nic z toho nepotřebuju. Poslední větší upgrade jsem pořizoval v roce 2012 – a ještě to tehdy byl hodně laciný nákup (možná že by onen pravý expert takové peníze dokonce utratil za jeden nóbl oběd, jak se dneska říká).
Od té doby se staly dvě věci: 1) počítač zavile pořád na všechno stačí. 2) nějak se na něj přestaly zvyšovat nároky. Možná spíš naopak. Čas ale běží a teď už na tom samém budu sedm let, takže se ze mě pasivitou stal docela razantní zpátečník. Moc se tím nechlubím, protože vzhledem k tomu v úvodu zmíněnému názoru je to ostuda. Nu ale řekli jsme si v redakci, že to bude legrace, a tak si teď můžete přečíst špínu ze zákulisí a zasmát se nad tím, s jakým střepem někteří „experti“ pracují.
Ze života hmyzu redaktora
Než začne samotná exhibice zvráceností, možná pár slov na vysvětlení. Nechci vám tu vůbec cpát, že novější počítače a hardware jsou k ničemu (a už vůbec ne hipstrovat ve stylu, že všechno podstatné se dalo dělat už na Pentiu II, co, na Amize – kdepak, už osmibitu!). Popírat výhody novější technologie je často asi spíš póza zhýčkaného člověka, který si neváží toho, co dneska má. U mě je to nějak tak, že jsem s „kompotem“ jaksi přestal dělat ambicióznější věci. Nejčastější aplikace jsou teď Open(Libre)Office, Notepad++, Firefox a další věci, co dohromady nic nepotřebují (Winamp…). Ani zábava a blbnutí „po siréně“ nebo koukání na nějaké filmy taky zrovna nevyžadují být za těma opicema jednociferný počet let.
A kromě toho se mi z toho vyvinula ještě jedna deformace: držgrešlování. Dokud něco funguje (aspoň trochu… nebo to jde nějak sflikovat…), tak se mi to hrozně příčí měnit nebo zahodit. Takže tu mám sbírku pěkných krámů. Někdo by je možná vyhodil už z principu, což je ale teda z ekologického hlediska dost hrozné.
To je on...Počítač hardwarového novináře, kompletní galerie
Gromitte, to není to správné 6800K!
Takže kolem jaké horké kaše to tu vlastně chodíme? Pokud jde o procesor, tak kolem AMD A10-6800K. Protože to už asi nebude v obecném povědomí: je to 32nm čtyřjádro z roku 2013 (jde ale o refresh čipů Trinity z roku 2012). Naši dobovou recenzi najdete zde (a zde pak test integrovaného GPU) Podobnost v názvu se šestijádrem Core i7-6800K od Intelu, které ani dnes není k zahození, je opravdu čistě náhodná, aspoň podle výkonu. Uvnitř jsou jádra Piledriver – ano, zatracovaná architektura Bulldozer. Běží to na 4,1 GHz v základu a 4,4 GHz v maximálním jedno/dvoujádrovém turbu, pokud to nezkoušíte přetaktovávat (nezkouším).
Ale aby to nebylo tak snadné… S nastaveným schématem minimální spotřeba ve Windows se CPU na svoje nejlepší frekvence vybičuje až při vícevláknové zátěži. Většinu času se mi tím pádem fláká jenom někde okolo 2,0–2,6 GHz. Občas ho kvůli tomu přepnu do režimu rovnováha, kde dostanete 4,3–4,4 GHz i pro jednovláknové aplikace. Jenže… mimo zátěž s tímto schématem pískají cívky na desce nebo ve zdroji (asi spíš tam), pročež skoro vždycky nechávám aktivní ten pomalý úsporný režim. Toto jinak asi ilustruje, jak jsem se o ten výkon přestal starat.
A10-6800K, foto z recenze z roku 2013A10-6800K (kódové označení mělo Richland, tedy cosi jako země bohatství… to se do mě teda moc netrefili) u mě slouží od konce roku 2015. Předtím jsem ale měl od roku 2012 v podstatě v bledě modrém to samé – APU Llano, AMD A8-3850. Provoz to byl v podstatě stejně bezproblémový (a nenáročný) jako teď, narazil jsem s ním výjimečně. Vlastně až když jsem si chtěl trošku zaexperimentovat s enkódováním HEVC. Enkodér x265 je velmi pomalý, pokud CPU nemá instrukce SSE4, v assembleru ručně psaný kód je tvrdě vyžaduje. A to je slabina architektury K10, které bylo Llano posledním výhonkem. Když se zrovna tehdy naskytla možnost vyměnit desku plus procesor a přeskočit na novější staré APU a FM2 desku Gigabyte s čipsetem A85X, využil jsem.
Snímek CPU-Z pro procesorTo by nebylo, aby RAMkám něco nebylo
Původně jsem si myslel, že pár 4GB modulů DDR3 na 1600MHz/CL9 (měly by to být Transcend JM1600KLN-4G, koupené po čtyřech stovkách v listopadu 2012 – že já vůl za ty ceny nepořídil aspoň párek 8GB kusů!) je světlým bodem sestavy a není s nimi žádný problém. Ale po upgradu na Richland se ukázalo, že i zde je o čem povídat. Deska pro Llano od ASRocku těmto RAM pouštěla napětí 1,65 V, což jsem považoval za normální. Po přesedlání na Gigabyte a Richland to najednou bylo jen 1,5 V a já zjistil, že podle SPD (serial presence detect) to prý je správné napětí – no fajn! Jenže počítač začal být nestabilní pod souběžnou zátěží GPU i CPU, byť Memtest i Prime95 prošly v pořádku.
DDR3 Transcend JM1600KLN 4GChyba byla právě v RAM, kterým se nyní 1,65 V muselo nastavit manuálně, čímž byla stabilita obnovena. Nevím, jestli je to prostě nekompatibilita s paměťovým řadičem čipu Richland, nebo mám místo originál Transcendů nějaké čínské padělky s „marginálními“ čipy (asi spíš to, protože ta deska od Gigabyte je jinak docela parádní, kvalitní mosfety IR a tak podobně). Možná předchozí deska/procesor korektně dokázaly odhalit problém při tréninku RAM během bootu, kdežto novější už ne. S manuálním nastavením napětí na 1,65 V to naštěstí všechno šlape.
Harddisk znamená disk pro tvrďáky
Ale tu pravou exotiku teprve uvidíte u ostatních komponent. Jak známo, pro ideální fungování počítače je dobré mít kromě pevného disku na větší data SSD pro systémový oddíl. Odezva systému, start OS i programů je prostě rychlejší, pozná se to i na jinak opovrhovaných lowendových úložištích eMMC nebo SSD bez DRAM. Obzvláště progresivní uživatelé si kvůli tichu nebo výkonu pořizují jen SSD s velkou kapacitou a třeba Intel teď dokonce propaguje nápad, abyste si „pomalé SSD“ akcelerovali superrychlým modulem Optane. No, a teď zase praxe u kovářovy kobyly.
V mém pracovním PC se nachází dva disky, avšak jsou to dvě HDD. Jedno je 7200otáčková 2TB Barracuda ST2000DM001 z roku 2013. Vedle se točí 500GB Samsung EcoDrive HD502HI, tuším koupený v roce 2008. Tehdy byl atraktivní tím, že měl jedinou plotnu a nízkou cenu. Tento disk má 5400 otáček za minutu. Schválně, na kterém z těchto zařízení asi má redaktor nainstalován operační systém?
Byli jsme před cable managementem, budeme i po němAno, uhodli soutěžící, tipující Samsung. Zní to blbě, ale opravdu mi Windows běží z pomalejšího a staršího disku. Je to proto, že je docela příjemně tichý (viz zde dobovou recenzi), kdežto roztočení Barracudy, která skladuje větší data, sluchem docela i zaregistrujete. Samsung by asi i měl mít o něco nižší spotřebu. Ano, správně by se místo toho mělo nasadit SSD a správně bych taky měl mít nějakou pořádnou skříň, z které by ten hluk nebyl slyšet. Ale to by se do toho musely investovat *peníze*, no fuj… Na psaní, browsení a podobnou práci to zas tak nevadí, toho čekání na hlavičky není tak moc. Když už na něj dojde, tak je za tím často dopravní situace na datovém disku, který by i po pořízení SSD pro systém asi zůstal magnetický.
Neidentifikovaná skříň z popelniceOsudové setkání v podzimním ránu… oba jsme byli v černém
Apropos, skříň. Měl jsem sice kdysi poctivě koupenou Eurocase z 0,8mm plechu (vážila se zdrojem 12 kilo) a béžovým lakem ročník tak 2002 (a neprozřetelně jsem na ní nalepil samolepku od památného Athlona XP, což mě teď mrzí, když jsem ji přestal používat). Shodou okolností to je podobná skříň, jakou používal nejmenovaný konkurenční redaktor, kterého se tímhle blogem pokouším trumfnout. Ale stala se jednoho dne nevídaná věc, a pořídil jsem nový(!) chladič SilentiumPC Fera 2 HE1224 v2 (Ľubo Samák ho u nás tehdy hodnotil velmi dobře). Každopádně jsem si to ale špatně změřil, Fera 2 se do Eurocase nevešla, a tak bylo nutno vyměnit skříň.
SilentiumPC Fera 2 HE1224 v2Při té příležitosti se samozřejmě musím pochlubit i tím, co bylo v bedně předtím: heatpipový box chladič z Phenomu II nebo 125W FX. Takový ten nechvalně známý hlučným 70mm ventilátorem, co v plné zátěži bere 8,5 W (příkon podle nálepky 0,7A, nekecám!). Věru bylo třeba ho regulovat.
Někým ručně customizovaný vzhledAle kdepak by individuum, které zde charakterizujeme, nějakou skříň kupovalo (haha!), když se to dá vyřešit správně excentricky. Takže další historka z natáčení. To takhle jednou u kontejneru vidím černou ATX skříň. U starých PC jsem většinou zvědavý, co lidi už hážou do koše, jenže kastle byla zavřená a já neměl šroubovák. Bylo vidět, že vnitřek už byl poněkud vykuchán a nějaký další kolemjdoucí, také nemající šroubováku, se asi už zkoušel dovnitř dostat násilím. Bočnice byla ohnutá a na plechu je od té doby pěkný fald. Jo, přesně v téhle bedně totiž teď bydlí moje PC.
Normálně to nedělám, ale byl jsem pořád zvědavý a perforací dovnitř nebylo dobře vidět, tak jsem to celé chmatnul (poté, co jsem si rozmyslel, že to tu asi nebude jen na chvilku odložené, zatímco si majitel něco vyřizuje) a odnesl. Chvíli se kastle válela na půdě, ale když došlo na tu Feru 2 a rozměr zrovna seděl, napadlo mě, že bude náramná hlína mít skříň doslova z popelnice. A tak jsem ji pořádně umyl, vrtačkou přidělal dozadu víc větracích děr a tu ji máte.
Když byla vynalazena díra pro snazší výměnu chladiče, udělali soudruzi z NDR v první verzi návrhu drobnou chybu??? skříň z popelnice
Že jde o „věc s příběhem“ dokreslují kromě té jizvy na boku chybějící záslepky na pětipalcových pozicích a také třeba rozbité přední porty USB 2.0. Nic, co by nespravila kabelová prodlužka zezadu. Pochopitelně bílá, vždyť máme černou skříň, tak to musí ladit.
Ruční „modding“. Představa je taková, že věžový chladič bude foukat přímo do perforace a vzduch si částečně najde cestu ven sám bez extra vyfukování dalším ventilátorem (což funguje asi jen díky mírné spotřebě nepřetaktovaného APU, s herním PC to radši nezkoušejte)
Tišení HDD metodou udělej si sám
Ony chybějící záslepky nám ovšem zas tak nevadí, protože na scénu přichází „ghetto“ modding. Byl zmíněn hluk z HDD, s kterým se potýká to, co můžete vidět na následující fotce. Disky se namontují do koše vyšroubovaného z nějaké starší skříně, jenž se položí na kus pěnového molitanu. Krásně to tlumí přenos vibrací. Zde jsem ještě před lety pokusně na molitan posadil obal od CD, aby se do něj plech vahou dvou harddisků tolik nebořil. A protože jsem pak byl líný na to znovu sáhnout, už to tak zůstalo. Tato sofistikovaná soustava se strčí do volných pětipalcových pozic (alternativně na dno skříně) a díky chybějícím záslepkám na ní ještě hezky fouká. Kvůli hluku by to spíš potřebovalo nějak zakrýt, ale… zase jsem byl líný s tím od té doby něco udělat.
Galerie: ztišení pevného disku prasácky snadno a
Co všechno ještě dům dal, aneb když se daří, tak se daří
Jak jste si všimli, ve skříni je ještě další HDD*. Na to bych skoro zapomněl a i s ním se pojí šáhlá historka. Jak si můžete všimnout, není zapojeno. Jedná se o 1TB Barracudu LP (5900 otáček), která smolně našla vadné sektory asi měsíc po skončení tříleté záruky. Chvíli byla ještě v pohodě a použil jsem ji k záloze jednoho úplně vadného 1TB disku WD při obnově dat pomocí ddrescue (které šlo tak extrémně pomalu, že stroj s ním musel běžet několik měsíců). S fikaným plánem, že při nahrávání dat se vadné sektory přepisem hezky přealokují a bude to (…). Jenže potom se špatné sektory začaly rychle množit.
Ale objevil jsem, že z nějakého důvodu přibývají jen při zápisu, přičemž disk o tom ví, hned realokuje a data jsou v pořádku a čitelná. A tu mi šetřivost zděděná po rolnických předcích vnukla nápad: nahraju si sem nepoužívané věci, odpojím a protože se chyby objevují jenom při zápisu, bude tam všechno v suchu a bezpečí. Inu, někdy musím vyzkoušet, jestli to tam opravdu pořád je (ale dnes není ten den, jak dí filmový Aragorn).
* Když jsem po nějaké době od napsání předešlého pořizoval fotografie, které si můžete prohlédnou v galerii, tak jsem si najednou uvědomil, že to „další HDD“, kterého si můžete všimnout, jsou kupodivu dvě. To čtvrté, na které jsem si při psaní ani nevzpomněl, je myslím stará 80GB nebo 160GB jednotka, kterou jsem chtěl zkontrolovat – nebo tak něco. Pak jsem ji odpojil a zřejmě úplně zapomněl, že zůstala uvnitř. Takhle pozorně se já o PC starám.
Odpojené pevné diskySkoro bych zapomněl také na optickou mechaniku (LG GSA-H30N, DVD+-RW), používanou málo často, ale občas přece (CD jsou pořád poctivé médium, které pro nákup hudby preferuju). Ta pochází ze staršího PC, kde přestala být schopná vypalovat DVD. Na CD-R/RW ale funguje dál a čtení DVD zdá se postiženo také není, což je hlavní (… a tohle jsem měl zaklepat – mezi napsáním a publikací jsem totiž chtěl vypálit 15 let staré CD-RW a uprostřed to chcíplo). Do klubu elitních součástek tohoto kalibru to každopádně skvěle zapadá.
Zdroj FSP AX350-60APNZdroj je 300W OEM Fortron/FSP Group AX350-60APN úplně standardně koupený v roce 2012 pro zmíněné APU Llano. Neměl by už moc šťávy na přídavnou grafiku (ani šestipin), ale pro integrovanou grafiku tolik proudu třeba není. Už toho má taky dost natočeno, takže občas začne být slyšet slabé klepání ventilátoru, které někdy přejde po šťouchnutí do mřížky. Ventilátor asi zase bude potřebovat namazat. Před dvěma lety to pomohlo, jestli to zabere podruhé těžko říct – kluzná ložiska nejsou navždy.
Otázka okenic
I když to s hardwarovou komedií zas tak nesouvisí, tak malý exkurz k operačnímu systému, ať je to kompletní. Od roku 2012 jsem působil na Windows 8 (dokonce chvíli i Consumer Preview), s kterým jsem se celkem bez problému sžil včetně jeho celoobrazovkové nabídky. Od roku 2015 mám Windows 10 – nejdřív jsem myslel, že budu upgradovat až po nějaké delší době, ale nakonec jsem už nevím z jakého důvodu překlopil na novou verzi tuším už někdy v září po vydání. Od jarního updatu v roce 2016 s W10 plus minus nemám problém. Nevím, jestli to třeba může být proto, že jsem na W8 přešel rovnou z XP, aniž bych si zvykal na Windows Vista/7, ale do tábora nespokojených se nepočítám.
Naopak mě vyloženě hřeje, že jsem tehdy koupil jen jednu OEM/Personal Usage licenci osmiček a už přes šest let jsem na aktuálním systému, který bude mít ještě dlouho podporu (s W7 koupenými třeba už v roce 2009 by to teprv byla výhra). Za starého režimu už bych teď vyhlížel konec bezpečnostních aktualizací a těšil se na nákup nové licence. Mě tedy akce s upgradem zadarmo přišla vyloženě vhod a Microsoft má u mě v kádrovém posudku plusový červený puntík za cca 2500 Kč. Nikdy jsem neměl pochopení pro to, že upgrade zadarmo tehdy tolik lidí vnímalo negativně. Holt jsme si asi zvykli brát dobré věci jako samozřejmost a na všechno kafrat.
Před focením jsem ji umyl, ale předtím tohle trochu ťalo do živéhoNa klávesnicích a myších ale fakt nešetřím. Čestně!
Aby bylo legrace víc, ukážu vám i milé periférie. Na fotce můžete vidět „velice vkusně vypadající“ USB Wi-Fi adaptér TP-Link TL-WN321G, který wi-fuje už od roku 2011, kdy jsem poprvé zavedl bezdrátovou síť, protože se mi nechtělo vrtat do zdi. Vybral jsem jak jinak ten nejlevnější kousek, co se dal pořídit za 191 Kč, a tak mám dodneška jenom 802.11g (kolik tehdy stálo enko už nevím, ale možná jenom tak 350–400 Kč). To bylo pro mladší prehistorické Wi-Fi, které bylo před standardem 802.11n (ten je sám už z roku 2007). Podle nového značení by to bylo Wi-Fi 3, zatímco teď tu máme generace 5 nebo 6. Teoretická rychlost dle specifikací je 54 Mb/s (megabitů za sekundu), prakticky tento USB klacek dosahuje asi do 1,5–2,5 MB/s (megabajtů) podle místa a routeru – akorát tak na internet.
USB Wi-Fi adaptér TP-Link TL-WN321GKde se mi škudlení ale vymstilo, je indikační LED, která svítí zpod bílého plastu. Problém je, že její blikání je implementované divně. Pokud se počítač uspí (i do hibernace), zrovna když je LED „on“, tak ta zůstane svítit. Zkusil jsem všechny možnosti, jak u desky/Windows odpojit napájení USB ve standby, ale nějak to nepomáhá. Dřív jsem ten adaptér v takových případech vytáhl z portu, teď už na to většinou kašlu. (Poznámka: mezi dobou psaní článku a publikací byla nakonec záhada vyřešena: je třeba zapnout volbu ErP 2013 v BIOSu, což znamená snížení spotřeby ve standby. Vím, že kdysi jsem to tak už měl, ale pak jsem asi zapomněl, co tato volba dělá.)
Parádně ohmataná a bohužel už i dost odřená myš je z roku tak 2004. Jde o typ Genius NetScroll+ Eye Ruby a už je optická a do USB (až zas takový opočlověk nejsem, kuliček a válečků jsem se předtím načistil dost a dost). Zatím pořád funguje, i když jsem před nějakým rokem narazil na špatně klikající pravé tlačítko. Vypadalo to zle, ale spínač pořád funguje, nakonec stačilo přidat trochu vycpávky mezi plast tlačítka a spínač. Tak snad dalších deset let!
Genius NetScroll+ Eye Ruby po 15 letech užíváníNa klávesnici jsem se obzvlášť těšil, protože dnes je populární do nich vrážet hodně peněz a já tu svoji zase tak trochu vytáhl z popelnice. Už tedy ne doslova, u něčeho, na co pořád šaháte, bych si to rozmyslel. Ale tato Microsoftí OEM klávesnice (Microsoft Basic Keyboard 1.0A) byla vyhozená z jedné firmy či instituce pravděpodobně jen proto, že byla hrozně špinavá (ale fakt!). Ovšem po rozebrání a vymydlení kartáčem to začalo vypadat k světu, funkce rostlináře se také ukázala být zachována a nějak během krátkého testování se mi začala líbit. Myslím, že ji mám asi tak čtyři roky – předtím jsem používal obyčejnou bílou Chicony KB2971. Kompletní migrace z béžové na černou výpočetní techniku se tímto sice odehrála se zhruba desetiletým zpožděním proti zbytku světa, ale hlavně že byla docílena a už jsme v 21. století.
Microsoft Basic Keyboard
A nejdražší věc, co jsem koupil…
Monitor už tak zajímavý není: AOC i2757Fm z roku 2012 (kdysi ho Mirek Jahoda také zrecenzoval, zde). Tehdy ještě bylo 4K hodně daleko a Full HD sedmadvacítky s panelem IPS této úhlopříčky byly naopak čerstvá novinka. Zkusil jsem to a nelitoval – na velikosti dle mého u monitoru záleží a 1920 × 1080 mi na dlouhou dobu stačilo, přičemž s hrubým rastrem jsem potíž neměl. Za cenu asi 6200 koňur to byla jedna z nejdražších věcí, co jsem k PC kupoval (že by mě právě to tak znechutilo, že jsem o té doby na počítač takový škrt?). Tady je to celkem bez pikantérií, tak aspoň že nad těmito LCD hodně lidí ohrnuje nos.
AOC i2757Fm z roku 2012Nebo vlastně něco ano. Po vybalení monitoru mě rozladilo, že je na něm malý škrábanec, zasahující našikmo asi tři pixely. Ale z ekologických důvodů a lenosti mi bylo líto řešit reklamaci. Kupodivu se ukázalo, že škrábanec (ani tmavší bodík v podsvícení, který se objevil jinde asi po dvou měsících) mi nakonec nevadí. U takhle velkého monitoru si podobné malé vady při používání už nevšimnu. Je sice patrná na bílém pozadí, ale musíte ji aktivně hledat, což mi teď docela dlouho trvalo. Takže když člověk přemůže psychický odpor k tomu, že to nemá dokonalé, v reálu není absolutně žádný problém. V roce 2017 se pravda i tomuto monitoru přihodila závada. Po bouřce přestal fungovat jeden z jeho dvou vstupů HDMI. Těžko říct proč, protože PC i LCD byly odpojené od elektřiny – leda že by to bylo uděláno pozdě a nějaký výboj se tam dostal, když bylo ještě hřmění daleko. Jinak se ale zdá se ničemu škoda nestala, takže těžko říct.
Malá vada na kráseMimochodem, k příslušenství ještě patří sluchátka Sennheiser HD 201 (hodně muziky za málo peněz). Ty jsem opomněl vyfotit, ale také jsou už docela ošuntělá, mám pocit, že byla pořízená v roce 2006. Klepu na dřevo, že pořád perfektně fungují i třeba přes početné pády na zem z madla šuplíku, které jim slouží jako věšák.
Douška: Upgrade dozadu… nevyšel
Ale ono to není tak, že bych se proti upgradování zařekl nějak ideologicky. Taky na něj dojde, momentálně to vypadá, že nastane v kontextu nástupu 4K videa a nových kodeků. Formát AV1 je hodně žravá záležitost a občas to vypadá, že by si skoro mohla říct o nový procesor i pro přehrávání prašivého rozlišení 1080p.
Když jsem tento článek vložil do reakčního systému, vybaflo na mě z náhledu totok. No comment.Předloni jsem tak například už měl v pazourech Core i7-2600K, které skoro toto APU nahradilo. V zajímavých disciplínách, jako například v tom softwarovém dekódování videa, bylo třeba i o 60 % rychlejší (lepší IPC a také HT/osm vláken). Paradoxně by takový upgrade byl ještě o dva roky starší (2011), ale i7 holt patřilo o výkonnostní třídu výš. Jenže ouha, integrovaná grafika se ukázala jako kámen úrazu. Ovladač Intelu už tuto generaci oficiálně nepodporuje a i když ve Windows 10 funguje, určité problémy se dostavovaly. Třeba custom obnovovací frekvence nebo MadVR pro přehrávání videa jsem nerozchodil, vykreslování v něm bylo i s použitím DXVA škálování docela silně rozbité. A takovéhle věci by mě otravovaly, tak jsem větší výkon nakonec radši oželel a proslulé Sandy Bridge bylo posunuto dál do rodiny, kde nikdo nemá takové komplikované nároky. Aspoň tím byla zachráněna ohrožená tradice věrnosti značce začínajícím na A.
Apríl? (Ne!)
Vzhledem k tomu, jaké je dnes datum, vás pravděpodobně již trklo, že předchozí text možná bude naším aprílovým článkem, kterým si z vás střílíme. Je tomu skutečně tak a tento blog vznikl primárně z legrace.
Ovšem nachytali jste se tehdy, pokud si myslíte, že je to apríl v pravém slova smyslu. Vtip na tom je, že jak se říká, nejlepší příběhy píše sám život. Všechno uvedené je naprostá 100% echt a bio pravda. Že to nebylo vůbec třeba vylepšovat, to je teprve ta sranda! Kovářova kobyla je opravdu takhle neokovaná. Jenom doufám, že mě teď nepřestanete číst :)
