Klávesnice ke stolním počítačům nemívají sluníčka s plusem a mínusem a většinou nejsou ani přímo na monitoru. Každý výrobce má navíc trochu jiné ovládání pro změnu jasu je nutná návštěva menu.
Celá řada monitorů ale umí změnit jas i na základě příkazu přes DDC (Display Data Channel). Protokoly DDC vytvořila organizace VESA, která je asi více známá díky standardu držáků a která se stará o standardy u zobrazovacích zařízení. Většina monitorů tak DDC podporuje.
Přes DDC komunikuje grafická karta s monitorem a funguje tak vlastně známé plug&play. Počítač si sám zjistí typ monitoru nebo jaké podporuje rozlišení a při jakých frekvencích. Před zavedením DDC bylo pomocí několika pinů na konektroru VGA možné rozlišit asi tři typy monitorů (ono jich tehdy moc nebylo).
Přes DDC lze ovšem zaslat i příkaz ke změně parametrů. Pro Windows lze použít například aplikaci ScreenBright, která umožňuje nastavovat jas, ale i některé další parametry (teplotu barev, kontrast apod.) připojených monitorů. Funguje to přes HDMI, DisplayPort, DVI i VGA a záleží vlastně jen na podpoře u konkrétního monitoru. Pokud máte více monitorů, lze je nastavovat zvlášť.
Pozor na příliš častou změnu jasu. Některé monitory si mohou tuto informaci ukládat v paměti typu flash společné pro firmware a častým přepisem ji tak předčasně zničit. Při běžném používání by se to stát nemělo.
Tato postarší utilita je spíše zajímavostí, že něco takového funguje. U stolního počítače narozdíl od notebooku nebývá třeba jas příliš měnit. Máte jej doma stále ve stejné místnosti a jen teoreticky může být fajn si večer ubrat, nebo v poledne přidat jas.
Důležitější je potlačení modré složky světla a upravení teploty barev při práci večer, což umí přímo Windows, případně lze využít šikovnou utilitu f.lux. Pro MacBooky a jejich externí monitory existuje užitečná utilita MonitorControl, která umožňuje ovládat jas současně pro interní i externí displej.
via abclinuxu.cz