Zdroje uváděly, že internet byl pomalý jako nikdy předtím a telefonní hovory, pokud je bylo možné navázat, skončily po pár vteřinách volání. Poškozeny byly dva kabely z Itálie do Afriky a na Maltu. Začátkem loňského roku došlo k poruše datového kabelu SEA-ME-WE 4 o délce 23 tisíc kilometrů, který způsobil výpadky jak v Egyptě, tak i v oblasti Perského zálivu a jižní Asie. Na vině byla kotva od lodi severně od Egypta.
Ničení podruhé
V minulém díle tohoto malého seriálu článků jsme se pokusili ochromit internet zničením nebo ochromením DNS serverů. Dnes na to půjdeme jinak a pokusíme se omezit nebo zničit internet pomocí destrukce datových podmořských kabelů, které spojují kontinenty. Tento způsob by mohli využít například teroristé, kteří nemají velké znalosti infrastruktury internetu, ale zato disponují silou. Dá se říct, že tento způsob je mnohem jednodušší než složitě odzbrojovat servery, které světovou síť drží pohromadě.
Destrukce datových spojů mezi kontinenty by znamenala rozpojení internetu do několika ohromných sítí. Co by bylo důsledkem? Za prvé nedostupnost některých hlavních DNS serverů, které jsme se snažili zničit minule. Za druhé rozpojení internetu na několik segmentů. Tímto způsobem lze zabít dvě mouchy jednou ranou. Z hlediska dostupnosti služeb by to znamenalo kolaps. Ano, email z centrum.cz do seznam.cz by sice fungoval, ale například do gmail.com a naopak nikoliv.
Vinou nedostupnosti a neviditelnosti některých částí internetu by emailové servery začaly být přetížené, protože by se snažily poslat email do domén, které by sice existovaly, ale nebylo by je „vidět". Sítě poskytovatelů internetu by se snažily vyřídit požadavky z našich internetových prohlížečů na neexistující stránky. Internet ale dnes neobhospodařuje jen email a surfování webem, existuje nespočetně mnoho dalších služeb. Nesmyslné požadavky těchto služeb, které by neměly cíl, by tyto sítě spolehlivě přetížily. Chaos ruku v ruce s panikou a myšlenkami na teroristické útoky by zkázu internetu zaručeně urychlil.
Z historie
První podmořský kabel se zrodil roku 1850 mezi Evropou a Anglií, kdy šlo o jednoduchý izolovaný měděný kabel sloužící pro telegrafní spojení. Mezikontinetální kabel vznikl o osm let později mezi Kanadou a Irskem, fungoval ale jen 26 dní díky poruše na vedení. Spoj byl obnoven v roce 1866 a sloužil pro stejné účely jako ten evropský - telegraf. Průkopník v telefonních kabelech byl spoj mezi městy San Francisco a Oakland vybudovaný v roce 1884.
Pro naši dobu použitelný spoj vznikl v roce 1956 s kapacitou 36 telefonních hovorů. Jednalo se o měděný transatlantický kabel TAT-1. Poslední spoj na měděném principu byl položen v roce 1978 a disponoval kapacitou 4000, respektive po odladění lehce nad 10 tisíc telefonních hovorů najednou.
BOX Telegraf
Telekomunikační zařízení pro přenos slov pomocí Morseovy abecedy.
V roce 1998 nastala malá revoluce, kdy byl realizován první transatlantický optický datový spoj TAT-8 mezi Francií, Anglií a USA. Kabel měl kapacitu 296,6 Mb/s, což pro tehdejší dobu byl ekvivalent 40 tisíc telefonních hovorů. Nyní je tento kabel od roku 2002 odpojen a nahrazen novějšími optickými spoji o několikanásobné kapacitě. Pro porovnání, poslední transatlantický kabel názvu TAT s pořadovým číslem 14, zprovozněný v roce 2001, má přenosovou kapacitu 640 Gbit/s. Teoreticky nejrychlejší transatlantický spoj mezi Severní Amerikou a Evropu (z New Jersey do Somersetu) je VSNL Transatlantic (dříve TGN Transatlatic) disponující přenosovou kapacitou 5120 Gbit/s.
Stáhněte si:
BOX Ekvivalent rychlostí kabelů TAT
Kabelové spojení TAT-14 s datovým přenosem 640 Gbit/s představuje rychlost, kterou lze přenést data 17 plných DVD za jednu vteřinu. VSNL Transatlantic s rychlostí přenosu 5120 Gbit/s znamená teoretickou možnost přenášet data rychlostí 136 DVD za vteřinu!
Proč optika
Optický kabel je oproti metalickým spojům imunní vůči jakémukoliv rušení a nespornou výhodou je také skutečnost, že se nedá odposlouchávat. Datový tok je tvořen principem světelných impulzů, které se odrážejí od vnitřních stěn optického vlákna. Těchto světelných impulzů, díky různé vlnové délce, může být několik v jednom vláknu a díky této vlastnosti dokáže optický kabel přenést více informací najednou (na rozdíl od metalického drátu) a na větší vzdálenost.
Ohrožení
Je zřejmé, že datové spoje podmořských kabelů jsou ohroženy nejen nečekanými událostmi, podmořským zemětřesením ale i teroristickým útokem. Pokud byste zničili několik významných datových spojů vedoucích mezi kontinenty, konec internetu by byl na svém začátku. Korporace, které se starají o bezproblémový chod těchto spojů, většinou najdou problém a opraví jej do několika dnů s tím, že datové toky přesměrují přes jiné kabely. Z toho plyne, že po dobu opravy je možné zničit více spojů, a tím zasadit internetu ránu pod pás.
Opravy či pokládání nových kabelů je zdlouhavý proces, který vyžaduje naprosto přesné zmapování terénu a speciálně vybavené lodě s velmi drahým vybavením. Optický kabel se nepokládá v kuse, jak by se mohlo zdát, ale po částech, protože na velké vzdálenosti dochází k útlumu signálu. Nevolí se tedy jen typ kabelu, s nižší či vyšší ochranou dle terénu, ale také nejdelší možná celistvá délka kabelu, která nepřesahuje 100 km. Tyto úseky jsou spojeny tzv. opakovači, které mají za úkol signál zesílit a poslat jej k dalšímu spoji.
Tyto opakovače jsou navařeny přímo na lodích, které kabel pokládají. Jsou napájené z vedení uvnitř kabelu (metalické vedení) a díky rozdílným technologiím (napájení metalika, data optika) se tyto dvě technologie nijak neovlivňují a napětí může dosahovat až 5 tisíc voltů. Ačkoli jsou tyto kabely na mapách zakresleny rovně, natahují se s mírným zvlněním, aby se předešlo mechanickému poškození kabelu přetrhnutím při jeho pohybu.
U velkých vzdáleností a hloubek, kdy se kabel pokládá přímo na dno, se pohybuje doba natažení stokilometrové vzdálenosti kolem 24 hodin. Ve mělkých vodách, kde by hrozilo mechanické poškození kabelu (například kotvou od lodi, jak se již stalo v Egyptě), se kabel pokládá do podmořského výkopu. Denně je tako možno položit deset až třicet kilometrů kabelu.
Zničení
Pokud byste dle mapy začali systematicky ničit optické spoje vedoucí na dnech oceánů tempem jeden spoj denně, je jasné, že tempo oprav by bylo jistě pomalejší a katastrofa by na sebe nenechala dlouho čekat. Pochopitelně existují i jiné datové spoje, ty ale nemají takový význam jako právě optické kabely na dně oceánů. Internet by se začal rozpadat na větší celky a ty datové spoje, které by zůstaly neporušené, zahltí neskutečné množství dat, které povedou k jejich stále větší a větší nedostupnosti.
Pokud by se vám podařilo rozpojit kontinenty, internet sice bude existovat, ale jen ve velmi omezené formě. Většina velkých sítí by se rozpadla a mnoho věcí by bylo nedostupných pro uživatele na „druhé straně". Dalo by se říct, že mnoho principů na internetu by ztratilo svůj smysl a ten by se začal pomalu rozpadat. Při ničení dalších a dalších podvodních spojů by pomalu ale jistě internet začal mizet a jediné co by zbylo, by bylo mnoho velkých sítí, které samy o sobě internet netvoří.
Realita
Je zničení nebo omezení internetu opravdu proveditelné? Očima teroristy s nevelkými náklady ano. Není potřeba mít velké technické znalosti, protože pro zničení optického spoje v jeho ústí stačí mít jen dvě věci. 1. polohu, 2. dostatečnou destruktivní sílu (loď s výbušninami, řetězy). Vybízí se otázka, který ze dvou způsobů, o kterých jste se dočetli, je lepší nebo jednodušší.
Zdá se, že rozpojení kontinentů má za následek nejen zničení datových spojů, ale také omezení datových linek ke kořenovým DNS serverům, na kterých má internet postavené základy. Doufejme, že proveditelnost doposud uvedených způsobů nikoho nebude lákat k realitě a zůstane jen jako teorie, která sice nemá daleko k realitě, nebo může posloužit jako scénář ke sci-fi filmu. Nejraději bychom tuto možnost opuncovali hláškou: „Toto doma raději nezkoušejte."
POZNÁMKA: Uvedený článek není zamýšlen jako nabádání k nelegální činnosti a záměrně neobsahuje potenciálně nebezpečné informace.
