Julian Paul Assange je australský nezávislý publicista, šéfredaktor, zakladatel a mluvčí světově proslaveného webu WikiLeaks. Internet a informační technologie využívá pro zveřejňování obrovského množství dokumentů, které neměly nikdy spatřit oči běžných smrtelníků. Narodil se 3. července 1971 v Townsville v Queenslandu, mládí strávil na ostrovech Magnetic Island blízko severovýchodního pobřeží Austrálie. Když byl Julianovi jeden rok, jeho matka Christine si vzala divadelního ředitele Bretta Assange, po kterém dostal příjmení.
V roce 1979 se jeho matka provdala znovu, tentokrát za hudebníka, se kterým měla druhého syna, Julianova nevlastního bratra. Roku 1982 se však druhé manželství rozpadlo a začala soudní pře o druhé dítě. Matka se po rozvodu rozhodla před druhým manželem ukrývat a Julian tak zažil do svých 14 let okolo třiceti stěhování z místa na místo. Julian tak vyměnil několik desítek škol, v mezičase dostával také domácí vzdělání. Vysvětlením pro šílené ukrývání může být členství nevlastního otce v kontroverzním spiritistickém hnutí Santiniketan Park Association, známé též jako The Great White Brotherhood (Velké bílé bratrstvo), které zažilo skandály s drogami, zneužíváním a omezováním osobní svobody.
Hackerem v šestnácti
Roku 1987 začal Julian Assange vystupovat jako hacker pod přezdívkou Mendax. On a další dva hackeři vytvořili skupinu, kterou pojmenovali International Subversives. Assange vytvořil pravidla, kterými se skupina řídila: Neznič počítačový systém, do kterého pronikneš. Neměň informace, které tento systém uchovává (kromě logů pro odstranění stop) a sdílej informace. Byl proto považován za nejetičtějšího australského hackera.
Roku 1991 vnikla do jeho bytu v Melbourne australská federální policie. Byl totiž vyšetřován za nabourání se do Australské university, telekomunikační společnosti Nortel a dokonce do sekce Amerického letectva v Pentagonu. O rok později byl shledán vinným ve 24 případech nabourání se do vládních a korporátních systémů. Byl ovšem propuštěn s podmínkou, protože podle soudce nebylo prokázáno, že by jeho motivací a činy bylo cokoli nad rámec proniknutí do systému a radosti z možnosti prohlížet obsah různých serverů.
Otcovství silnou motivací
Julian Assange začal v roce 1989 žít se svou přítelkyní a narodil se jim syn Daniel. Zanedlouho se však tento vztah rozpadl a Assange prožil desetiletý spor o opatrovnictví. Je ironií osudu, že nejprve v dětství zažil vleklý spor své matky o opatrovnictví nevlastního bratra a později musel čelit sporům o vlastního syna.
Se svou matkou proto založil aktivistickou skupinu Parent Inquiry Into Child Protection, jejímž posláním bylo vytvářet jakousi centrální databanku jiným způsobem nedostupných záznamů spojených se spory o opatrovnictví v Austrálii. Velmi snadno si dokážeme představit jak se hackerské schopnosti a odhodlanost získat zpět svého syna staly nástrojem ke zveřejňování tajných dokumentů a záznamů, které mají napomoct ostatním domoci se svých práv. Otázka legálnosti a opodstatněnosti vymáhání práv samotných je však velmi složitá a ušlechtilý záměr může snadno překročit tenkou hranici.
Boj proti Velkého bratru
Boj proti Velkému bratru
Od roku 1994 vyvíjel Assange software šířený volně zdarma. Mezi nejznámější aplikace patří Strobe (první open source skener portů). Podílel se na mnoha významných projektech, jako například databázový systém PostgreSQL nebo Rubberhose deniable encryption system (kryptografický koncept vytvořený pro Linux, který měl sloužit bojovníkům za lidská práva pro ochranu citlivých informací). Spolupodílel se také na knize Underground: Tales of Hacking, Madness and Obsession on the Electronic Frontier (velmi volně přeloženo Příběhy hackerů a posedlost na elektronické frontě).
V letech 2003 až 2006 studoval fyziku a matematiku na University of Melbourne. Přestože během studia reprezentoval svou univerzitu na národní fyzikální soutěži univerzit, nikdy školu nedostudoval a dokonce nezískal ani kladné hodnocení z většiny kurzů. Osobně mu totiž vadilo, že studenti měli za úkol podílet se na výzkumu pro Pentagon (konkrétně jde o agenturu DARPA, která má za úkol vývoj nových armádních informačních technologií). Julian Assange místo toho studia zanechal a založil v roce 2006 server WikiLeaks.
Život poustevníka
Ve svých esejích a na blogu definoval smysl a ideové cíle tohoto pojektu. Mimo jiné napsal: „Čím více je nějaká organizace utajovaná a činy nespravedlivé, tím větší rozruch a strach vyvolají uniky informací v hlavách jejích vůdců… Jelikož nespravedlivé systémy mají ze své podstaty oponenty, dávají úniky informací možnost těm, kteří je chtějí nahradit a nastolit otevřenější formou vládnutí.“ V tomto smyslu se také Julian Assange nepovažuje za „zakladatele“ nebo „ředitele“ WikiLeaks, ale označuje sám sebe za šéfredaktora, který má právo veta při posuzování publikování dokumentů.
WikiLeaks již podle Assangeho zveřejnil více utajovaných dokumentů než všechno ostatní světová média dohromady. Určitě si kladete otázku, jak se mohlo jednotlivci podařit shromáždit takové množství přísně tajných informací. Přestože za celým projektem vystupuje jako hlavní tvář Julian Assange, na obsahu a údržbě se kromě hlavních pěti dalších osob podílí značné množství sympatizantů.
Koneckonců kdokoli může libovolný získaný dokument zaslat serveru WikiLeaks. Podle vyjádření Assangeho však podléhají získané dokumenty vždy velmi pečlivému zkoumání věrohodnosti. To, že se jedná o pravé dokumenty pak potvrzují i samotné vlády různých zemí, které se snaží WikiLeaks nekompromisně umlčet a vystupují rezolutně proti Assangovi i celé komunitě. To také určuje způsob života novodobého Dona Quijota.
Assange nemá stálý domov. Stejně jako v mládí se neustále stěhuje z místa na místo a přespává neznámo kde u různých „známých jeho známých“. Na základě toho mu také švýcarská banka zmrazila účet (pochopitelně na politický nátlak) s odůvodněním, že uvedl nepravé místo pobytu. Společnosti MasterCard, Visa a Bank of America rovněž v určitém období zmrazila transkace s WikiLeaks.
Největší skandály
WikiLeaks za několik let své existence zveřejnila obrovské množství přísně tajných dokumentů a nahrávek. Některé z nich však doslova mění dějiny a přináší obrovské zvraty napříč celými národy a státy. Mezi ně patří seznam členů krajně pravicové Britské národní strany. Tento seznam obsahoval podrobné informace o více než 11 000 členech (z celkových 13 500) včetně jmen, adres, věku a zaměstnání. Byli mezi nimi i policejní důstojníci, čtyři duchovní, nejméně jeden lékař a několik učitelů na základních a středních školách. Kupříkladu policisté mají ve Spojeném království vstup a jakoukoli podporu této strany zakázány. Minimálně jeden byl kvůli členství propuštěn.
V dubnu 2010 WikiLeaks zveřejnil utajovaná videa americké armády ze série útoků z července 2007 v Bagdádu při kterých bylo zabito několik civilistů včetně dvou zaměstnanců agentury Reuters. Do té doby se ani této nejznámější zpravodajské agentuře nepodařilo videa oficiální cestou získat. V říjnu 2010 zveřejnil server WikiLeaks tajné vojenské dokumenty o válce v Iráku z let 2004–2009. Z dokumentů vyplývá, že vláda i vrchní velitelství měly vědět o mučení zajatých Iráčanů, znásilňování iráckých žen, popravách bez soudu a podstatně větším počtu civilních obětí, než jaké uváděly oficiální zdroje. Jsou zde uvedeny i případy, kdy brutální mučení skončilo smrtí. Reakce Pentagonu i samotného iráckého premiéra byly negativní, protože zveřejnění dokumentů napomáhá nepřátelům západu a vyvolá odpor i vůči iráckým vládním stranám a představitelům.
Význam a vliv osobnosti dokládá i obálka prosincového vydání světoznámého magazínu Time
Celosvětová diplomatická krize
Celosvětová diplomatická krize
Největší skandál pak představuje zveřejnění amerických diplomatických kabelogramů. Dne 28. listopadu 2010 WikiLeaks zprostředkovaly předním světovým médiím v Londýně, New Yorku, Berlíně, Paříži a Madridu přístup k prvním asi 250 000 z celkových tří milionů diplomatických dokumentů, nejčastěji amerických depeší.
Zmíněné často přísně utajené dokumenty obsahují mimo jiné informace o provádění špionáže americkými diplomaty proti vedení OSN, předjednávání scénáře vztahů mezi Čínou a Korejskou lidově demokratickou republikou (podle scénáře KLDR hospodářsky zkolabuje a diskutuje se o spojené Koreji), soukromé naléhání arabských předních politiků na Spojené státy, aby zahájili letecký útok na Írán, vazby mezi ruskou vládou a organizovaným zločinem, Číňani vedli útok proti Googlu a nabourali se do systémů NATO, USA se chtěli pomstít Evropské unii za její odpor vůči genetickým úpravám, drtivá kritika britské vojenské operace v Afgánistánu a mnoho dalšího.
Zveřejnění amerických přísně tajných depeší vyvolalo velkou diplomatickou krizi a zaktivovalo tajné služby několika stát
Diplomatické dokumenty týkající se České republiky zahrnují dopis z ministerstva zahraničí o ochotě Česka podílet se na strategické spolupráci s USA, ať má „jakoukoli formu“. Ihned po zveřejnění všemi světovými médii došlo k obrovské diplomatické krizi a napnutí vztahů a vazeb mezi mnoha státy celého světa. Od této chvíle se stal Julian Assange nepřítelem několika států číslo jedna. Aby toho nebylo málo, zveřejnil v prosinci 2010 server WikiLeaks také rozmístění amerických základen a zařízení klíčových pro americkou bezpečnost. Jedná se například o strategické továrny, elektrárny, doly, plynovody, ropovody, komunikační či dopravní uzly a další. Tento akt považuje americká vláda (nutno podotknout podle platné legislativy zcela oprávněně) za vlastizradu.
Julian Assange byl soudním dvorem v Londýně propuštěn na kauci 200 000 liber
Hon na lišku
Současně byl Julian Assange žalován pro údajné sexuální delikty, kterých se měl dopustit ve Švédsku. Mezinárodní organizace Interpol jej umístila na tzv. červený seznam hledaných osob. Šestého prosince 2010 Scotland Yard ohlásil, že je připraven Assangeho stíhat a vzít do vazby. Následně se Assange dostavil na dohodnutou schůzku v Londýně a byl zatčen. Nakonec byl ovšem propuštěn na kauci. Musí se ovšem denně hlásit na policii a jeho pohyb v noci je omezen.
Kanadský premiér otevřeně volá po leteckém atentátu na Juliana Assange, jak moc se ho tedy musí státníci bát?
Mnoho významných představitelů několika vlád, zejména USA a Kanada, otevření volají po odsouzení k trestu smrti nebo dokonce leteckém atentátu, který si přeje kanadský premiér Tom Flanagan. Často je označován za teroristu a některé jeho činy dokonce za válečné zločiny. Jiní jej zase mají za hrdinu a zakladatele celesvětového hnutí tzv. „Leaks“ (úniků), které má pomoci demokracii a svobodě informací. U nás se jedná o projekt PirateLeaks.cz, kde najdete úniky z českých úřadů. Ať už je to jakkoli, je jasné, že nastartoval zásadní změny v oblasti internetu a svobody informací. Dost možná, že se kvůli němu brzy spustí nefalšovaná informační válka.
