Klíče k výkonu počítače

Procesor používáte při všem

Upozornění: Tento článek vznikl ve spolupráci s časopisem Extra PC a je určen začínajícím uživatelům.

Pracujete na počítači s kancelářským balíkem, webovým prohlížečem a maximálně správcem souborů? Pak vás mohu ubezpečit, že je pro vás dostatečným i ten nejlevněší dnes běžně prodávaný procesor. Může to být AMD Sempron 64 2800+ nebo Intel Celeron 420, které budou z ceny vašeho počítače tvořit 680, resp. 940 Kč. K procesoru AMD musíte koupit základní desku s paticí označenou AM2, běžné procesory Intel dnes pasují do patice 775 (setkáte se také s označením LGA 775, jež přesněji náleží pouzdru procesoru).

Dvoujádrový luxus do všech domácností

Jestli se už počítač pomalu stal středem vašeho domova a vy na něm nejen kopírujete referát z Wikipedie do Wordu, ale také převádíte DVD videa do DivX, předdefinovanou dávkou ve správci fotek drtíte své tisícikouskové složky z dovolené, na pozadí vám vždy jede nějaký ten P2P klient a k tomu samozřejmě hrajete flash hry na oblíbeném serveru, vybírejte raději ve střední třídě procesorů. Tam dnes, opět bez rozdílu mezi výrobci, koupíte dobrý dvoujádrový procesor.

Pentium vstalo z mrtvých

Přestože stále není mnoho aplikací, jež by dvě jádra procesoru dobře využila a hry mezi tyto vyvolené nepatří ještě ve větší míře, jeho výhody přece jen při používání systému s více spuštěnými programy pocítíte. A ceny? Ty jsou i v této třídě více než přijatelné: AMD Athlon 64 X2 4000+ EE, tedy dvě jádra na frekvenci 2,1 GHz (EE v názvu značí nižší spotřebu), v balení Box koupíte za 1 750 Kč. Intel, vědom si výkonnostního náskoku na stejné pracovní frekvenci, prodává svá Core 2 Duo mírně dráž – Core 2 Duo E4400 (dvě jádra na 2 GHz) za zhruba 3 000 Kč se ale pořád dá označit za výhodný. Vyplatí se především těm, kdo se nebojí zvyšovat výkon pomocí přetaktování. Nezřídka totiž spolehlivě pracuje i na frekvenci přes 3 GHz.

Jestli máte s procesorem spojeno spíše slovo Pentium, máme pro vás dobrou zprávu. Zase se vyrábí, jen to už není špička (tu tvoří Core 2 Duo, dno nabídky Intelu pak zmíněné Celerony), ale zlatá střední cesta. Dvoujádrové Pentium E2140 (označované také jako Pentium Dual-Core) na frekvenci 1,6 GHz se od Core 2 Duo liší menší velikostí vyrovnávací paměti, ale zachovává si jednu příjemnou vlastnost: možnost zvýšení frekvence přetaktováním. Navíc má stejnou cenu jako zmíněný Athlon 64 X2 4000+ EE, se kterým se ale může měřit právě až po přetaktování.

Přetaktování
Slovíčko přetaktování, či snad ještě častěji anglický originál overclocking jste už určitě slyšeli. Čip má vždy nějakou frekvenci, při které bezproblémově běží. Ta je nastavena jeho výrobcem. U mnoha čipů, ať už se jedná o procesory, jádra grafických karet nebo čipy na paměťových modulech, můžete tuto frekvenci překročit, a čip přesto pracuje spolehlivě a hlavně rychleji. Někdy je třeba při zvyšování frekvence zvýšit také napětí, pak ale riskujete více.

Přetaktováním ztrácíte záruku a hlavně u procesorů můžete komponentu opravdu poškodit – před přetaktováním byste měli o dané problematice přečíst co nejvíce. Abyste mohli přetaktovat procesor nebo paměti, budete potřebovat kvalitnější základní desky a většinou také dobré chlazení. Procesor i paměti se většinou taktují pomocí nastavení v BIOSu (SETUPu) počítače, grafická karta pak ve specializovaných programech (např. Rivatuner) přímo v operačním systému.

Hleďte vždy těsně pod vrchol

Jste-li si jisti, že na počítači děláte opravdu náročné věci nebo chcete jednoduše třeba i pro hry to nejlepší, stále nemusíte utratit sumu kolem 25 000 Kč. Těsně pod absolutní špičkou jsou procesory o několik tříd levnější: Core 2 Duo E6750 (2,66 GHz) se dá koupit za 5 000 Kč, AMD nabízí o 500 Kč levnější a v některých aplikacích přece jen pomalejší Athlon 64 X2 6000+.

Posledním výstřelkem techniky jsou procesory čtyřjádrové. Pro ty zatím při běžném používání počítače najdete uplatnění jen velmi těžko (u her pak s výjimkou jednoho titulu vůbec), ale jako investice do budoucna či třeba jako levný pohon serveru jsou velmi zajímavé. A čtete dobře, opravdu levné: čtyřjádrový procesor Core 2 Quad Q6600 nestojí už ani 7 000 Kč a zkuste si vzpomenou kolik jste před lety dali za server se čtyřmi procesory (navíc pomalejšími) nebo ještě nyní za dvouprocesorovou desku a dva dvoujádrové procesory.

Bez grafiky už ani Windows

Grafická karta, tedy onen kus tištěného spoje osázený součástkami a konektory pro výstup signálu na monitor, se s postupujícím časem stala komponentou takřka nejdůležitější. Mnozí, kteří již okusili „rychlost“ Windows bez nainstalovaného ovladače grafické karty, vědí o čem mluvím – neakcelerovaná okýnka se překreslují rychlostí invalidního hlemýždě.

Na druhou stranu pro vás mám dobrou zprávu – akcelerovat Windows až do verze XP zvládnou obstojně úplně všechny grafické karty včetně těch integrovaných. S Windows Vista přišla první zákeřnost – rozhraní Aero využívá 3D funkcí grafické karty, a tak potřebujete grafickou kartu splňující tři požadavky: hardwarovou podporu DirectX 9.0 (přesněji pixel shader 2.0, ale tím vás nebudu zatěžovat), 128 MB vyhrazené paměti a alespoň známku 2.0 v indexu uživatelských zkušeností Vista (část výkon rozhraní Aero). Z vlastní zkušenosti mohu doporučit spíše karty, jež obdrží skóre 3.0 a vyšší, od známky 4.0 výše pak platí, že akcelerace je dostatečná a nezpozorujete nějaké zádrhy plynulosti způsobené grafickou kartou.

DirectX 9 není out

Trendem současné doby (tedy především v USA, v našich končinách vzhledem k cenám mechanik spíše až za rok) je akcelerace HD videa. HD video uložené na discích Blu-ray či HD DVD má velký datový tok a navíc používá pokročilé (a výpočetně náročné) kodeky pro kompresi. Pro plynulé přehrání takových filmů v rozlišení 1080p potřebujete velmi dobrý a drahý procesor (nejnáročnější filmy s kodekem H.264 přehraje bez výpadků snímků až Core 2 Duo E6600 či ekvivalent). Je levnější (a dokonce i energeticky úspornější) sáhnout po nových grafických kartách, jež tyto výpočty převezmou na sebe. Jak ATI, tak Nvidia takové karty nabízí už za ceny okolo 1 500 Kč (Radeon HD 2400 Pro a GeForce 8400 GS). Výkon v nových hrách ale po nich nechtějte.

Jste-li vášnivým hráčem, novou grafiku v cenách pod 3 000 Kč nehledejte. Na integrované pak zapomeňte úplně. Naopak se nenechte opít marketingovým rohlíkem v podobě nových karet s DirectX 10 – většina levných grafik s podporou tohoto nového rozhraní DirectX 10 plynule nezvládá. Navíc ještě neexistuje titul, v němž by DirectX 10 přinesl výrazné grafické plus. Opravdu parádní koupí jsou tak DirectX 9 podporující Radeony X1950 – i nejslabší provedení (GT) je v podstatě zlevněná bývalá vyšší třída a je rychlejší než stejně drahé DirectX 10 GeForce 8600 GT.

Společnost HIS nabízí od výroby přetaktované a tichým chladičem osazené Radeony HD 2600 Pro/XT. Modely s DDR3 pamětmi patří mezi výhodný, podporují už DirectX 10 a akcelerují HD video. Klepněte pro zvětšení

Slovníček

1080p – plné HD rozlišení. 1 920 × 1 200 bodů.
AGP – sběrnice určená speciálně pro grafickou kartu. Pro tento účel nahradila pomalejší PCI.
Box – balení procesoru obsahující také chladič. U něho výrobce zaručuje, že daný procesor uchladí. Většinou však „boxované“ chladiče nebývají tiché ani vhodné pro přetaktování.
CPU – Central Processing Unit. Hlavní procesor počítače.
DirectX – aplikační rozhraní firmy Microsoft – prostředník mezi aplikací (často hrou) a ovladačem hardwaru.
GPU – Graphics Processing Unit, grafický čip, hlavní mozek grafické karty. Akceleruje veškeré výpočty týkající se 3D scény.
PCIe – PCI Express. Sběrnice nahrazující PCI i AGP . Škálovatelná (sloty 1× až 16×), v rychlejších variantách vyšší datová propustnost než AGP.
Pixel – obrazový bod.
Pixel shader – část kódu měnící vlastnosti (barvu) pixelů. Verze 1.0 byla součástí specifikace DirectX 8, verze 2.0 DirectX 9.0, verze 3.0 v DirectX 9.0c a verze 4.0 pak až v současném DirectX 10. V současnosti se často přeneseně používá pro označení částí grafických čipů, jež výpočty pixel shader kódu provádějí.

Radeony HD 2600 Pro a XT mají už lepší poměr cena výkon, ale dejte si pozor na označení. Výhodné jsou modely s pamětmi DDR3. Ty s pamětmi DDR2 jsou pomalé, ty s DDR4 zase předražené. Jen o pár korun dražší je Radeon X1950 Pro, i ten výkonem předčí dražší GeForce 8600 GTS. Jedinou nevýhodou těchto grafik je fakt, že nedokáží plně akcelerovat HD video a na některé uživatele určitě zapůsobí psychologický blok v podobě absence podpory DirectX 10.

Nenechte se nalákat na marketing DirectX 10: Radeony X1950 (GT nebo Pro) vám za málo peněz nabídnou hodně výkonu. Klepněte pro zvětšení

Pro opravdové hráče

To se stále pohybujeme kolem 4 000 Kč, další rozumnou investicí je až GeForce 8800 GTS 320 MB (7 500 Kč), tedy nejlevnější ze špičkových Nvidia GeForce 8800. 640MB verze netrpí sice podivnými propady výkonu, ale stojí už přes 9 000 Kč. V této ceně jí konkuruje výkonnější vlajková loď AMD – ATI Radeon HD 2900 XT. Ten má ale větší nároky na napájení a navíc v 3D hlučný chladič. Vrchol nabídky tvoří GeForce 8800 GTX a absolutní vrchol pak Ultra. Zatímco u GTX platí, že za příplatek oproti GTS obdržíte zhruba podobné procento výkonu navíc, Ultra je jen o chloupek rychlejší než GTX.

GeForce 8800 GTS není až tak drahá jako špičková GTX nebo Ultra, přesto vám umožní hrát plynule všechny hry při vynikající obrazové kvalitě. Klepněte pro zvětšení

To jsem stále mluvil o kartách pro moderní PCI Express. Máte-li starší AGP, nabídka v podstatě končí u Radeonu X1950 Pro a GeForce 7900 GS, přičemž první jmenovaná vám nabídne dobrý poměr cena/výkon+funkce. ATI/AMD pro AGP nabízí i Radeony HD 2600 a 2400, ale myslet na DirectX 10 s AGP sestavami a těmito slabšími grafiky zavání masochismem. Máte-li naopak odpovídající desky se dvěma PCIe ×16 konektory můžete dle typu čipové sady pomýšlet na osazení dvěma grafickými kartami. Společnost Nvidia tento spřažený režim nazývá SLI, ATI/AMD pak CrossFire. Dle typu hry vám takové spojení může přinést 0 až téměř 100 % (nejčastěji asi 70) výkonu navíc.