O víkendu jsme psali o dílčím vítězství Intelu, kdy firma konečně dosáhla na financování z amerického programu CHIPS Act, které jí pomůže s vybudováním foundry byznysu, který by zajišťoval USA strategickou schopnost výroby nejpokročilejších čipů ve vlastních továrnách. Vzápětí přichází ale zpráva, která asi pozorovatele a investory do Intelu zase znejistí. Firma totiž náhle mění šéfa, Patrick Gelsinger okamžitě skončil na pozici CEO.
Návrat spojený s velkými nadějemi je u konce
Intel včera oznámil, že Patrick Gelsinger odchází z Intelu, přesněji ukončuje kariéru jako takovou, lze asi říct, že odchází do důchodu („retire“). Jako obvykle není jasně patrné, jaké jsou důvody a zda Gelsinger odchází spíše z vlastního rozhodnutí, nebo zda byl v podstatě odstraněn („vyhozen“) správní radou firmy. Možné je obojí, protože Intelu se dlouhodobě nedaří a cena akcií asi jejich vlastníky hodně znervózňuje.
Vedle toho jsou možná také rodinné nebo zdravotní důvody. Ty, jak se později ukázalo, asi stály za odchodem Paula Otelliniho v roce 2012, který jen pár let po odchodu do důchodu zemřel pravděpodobně na nějakou závažnou nemoc, jejíž diagnóza ho možná přiměla náhle skončit. Nelze vyloučit, že podobné smutné důvody (nemoc vlastní, nebo třeba v rodině) mohly vést k odchodu i teď Gelsingera.
Oficiální tisková zpráva Intelu děkuje odcházejícímu šéfovi za jeho 40 let služby a vyzdvihuje, že se zasadil o investice do technologie výroby čipů Intelu a její revitalizaci (mimo jiného). Ale toto oficiální ocenění samozřejmě nemusí znamenat, že nebyl jak se říká „vyhozen“.
To, že za jeho odchodem může být nespokojenost nebo snaha změnit jeho strategii, by mohlo naznačovat vyjádření v tiskové zprávě, které na jednu stranu zmiňuje, že firma „udělala pokrok v konkurenceschopnosti svých továren“ (což byl Gelsingerův program), ale pak je k tomu dodáno, že správní rada „ví, že Intel musí v prvé řadě postavit nadevše svou produktovou divizi“. Tou se myslí samotný vývoj a prodej procesorů a dalších produktů, ať už jsou vyráběné v továrnách Intelu, nebo u externích dodavatelů.
Šéf Intelu Patrick Gelsinger ukazuje křemíkové wafery vyráběné na procesech Intelu. Šlo o wafery vyrobené 7nm, 4nm, 3nm, 2nm a 1,8nm procesem coby demonstraci plnění plánu vyvinout v letech 2021 až 2024 těchto pět procesů
Přesně toto může signalizovat, že Gelsinger skončil, jelikož jeho plán obrody Intelu už není to, co akcionáři (nebo alespoň správní rada) chtějí. Jako CEO Gelsinger usiloval o to, aby továrny Intelu opět získaly technologické vedení a Intel se o ně opět mohl opírat. Slova o prioritě produktové divize mohou signalizovat buď menší prioritu plánu na oživení továren, nebo i postupnou rezignaci na něj. Toto asi bude jasnější v budoucích měsících a letech.
Je možné, že Gelsingerovi je kladena vina za problémové produkty posledních let (a od změny CEO se čeká zlepšení), tedy třeba nemastné neslané procesory Meteor Lake a nynější Core Ultra 200 Arrow Lake, které se setkalo s dost chladnými recenzemi a přijetím zejména kvůli horšímu hernímu výkonu, což byla doteď silná stránka Intelu. Oba produkty také byly zpožděné. Dlužno říct, že právě to zpoždění vytváří dojem, že za ně je Gelsinger výrazně zodpovědný, ale jejich návrh patrně byl do značné míry vytvořen už před jeho příchodem (zejména u Meteor Lake, herní grafiky Arc) a zrovna ta zpoždění jsou také něco, co se zdá se táhne s organizací firmy už delší dobu.
Dočasné vedení
Gelsinger skončil na pozici CEO okamžitě (k 1. 12.), současně také složil svou pozici ve správní radě (tu dočasně převzal Frank Yeary). Zřejmé je, že toto nebylo plánované úplně dlouhodobě dopředu, protože společnost nemá připraveného nástupce. Správní rada teprve oznámila, že hledá nového CEO. Navíc Gelsinger nezůstává v nějaké poradní roli pomáhající s přechodem (byť to by se dalo vysvětlit i těmi naléhavými osobními důvody).
Přechodně se teď vedení ujala dvojice vysokých manažerů – výkonný viceprezident a CFO David Zinsner (přestoupil do Intelu v roce 2022 z Micronu, předtím působil v Analog Devices) a Michelle Johnston Holthaus, která měla v Intelu řadu vysokých pozic (generální ředitelka Sales and Marketing Group například, poté generální ředitelka Client Computing Group, tedy divize PC procesorů). Michelle Johnston Holthaus současně dostala nově vytvořenou pozici CEO pro Intel Products, tedy všechny části Intelu po formálním oddělení továren (Intel Foundry), které nyní mají dostat větší prioritu, jak bylo zmíněno. Lze říct, že Intel se virtuálně rozdělil na jakoby „fabless“ produktovou část a jakoby foundry část. A produktový „fabless“ Intel ji nyní má jako svého ředitele. Intel Foundry vede od července coby generální manažer (ale ne „CEO“) Naga Chandrasekaran.
Hodnocení i interpretace odchodu jsou složité
Gelsinger na pozici CEO nevydržel dlouho, necelé čtyři roky: jeho nástup byl oznámen 13. 1. 2021. V tehdejším článku jsme se věnovali jeho osobní a firemní historii (takže pokud ji již nemáte v paměti, doporučujeme přečíst). Ač totiž přestupoval z VMware (kterému předtím úspěšně šéfoval), většina jeho kariéry je spojená právě s Intelem, kde toho měl za sebou opravdu hodně a současně se může chlubit tím, že má reálné inženýrské pozadí – například v roli hlavního designéra procesorů 486, později CTO firmy.
V době, kdy se vrátil jako CEO, měl za sebou Intel několik méně úspěšných let a varovné známky stagnace a interních problémů, za jejichž důvod se dá považovat leccos včetně toho, že předtím ztratil, nebo někdy až vypudil řadu výrazných osobností, na nichž stály jeho úspěchy ve starších časech. V návratu některých z nich (zajímavý byl také třeba návrat Glenna Hintona) proto byla spatřována naděje, že se kurz Intelu podaří napravit. Patricka Gelsingera lze označit asi za nejen zástupce, ale rovnou symbol těchto nadějí.
Když teď Gelsinger končí, působí to v tomto kontextu rozpačitě. Kvůli současným finančním výsledkům i technologickým problémům (vzpomeňme na vadné čipy Raptor Lake) Intelu se asi není co divit, ale zda je teď namístě spíš děkovat, nebo vyčítat, to je, jak už to chodí, velká otázka. Problémy Intelu jsou dlouholeté a zdá se, že hluboce zakořeněné, takže to, co je Gelsingerovi přičítáno jako neúspěchy, může být z velké části dluh z předchozích let, kdy Intel měl sice skvělé finanční výsledky, ale fatálně zanedbal investování do své budoucnosti a nyní se zpožděním čelí těžkým úrokům z tohoto dluhu.
Minimálně se zdá, že Gelsinger si byl dobře vědom tohoto problému a Intel se za jeho působení změnil a začal investovat více. Gelsinger spustil plán na výrazné posílení továren a jejich transformování do Foundry byznysu, který bude otevřený i externím klientům. To je zřejmě jediná cesta, jak továrny Intelu udržet ve hře – moderní výrobní procesy potřebují čím dál více peněz a tím také čím dál větší ekonomickou škálu, které lze dosáhnout jen tehdy, pokud budou obsluhovat mnoho různých firem. Jinými slovy, továrny Intelu se musí změnit v něco fungujícího podobným způsobem jako TSMC a na možná ne stejné, ale také velmi velké škále.
Toto byla Gelsingerova strategie a stále se zdá, že je jediná možná mimo alternativy, že se továrny prostě obětují. Její problém je, že stojí příliš mnoho peněz. Je možné, že Gelsingerova chyba byla, že tento plán nepostupuje dost rychle, nebo že dřív neokřesal zpětné výkupy akcií a dividendy ve prospěch investic (na druhou stranu je také možné, že to by přimělo správní radu ho vyhodit dříve).
Možná dost symbolická fotka: Gelsinger jako CEO firmy prezentuje výpočetní GPU Ponte Vecchio pro superpočítače. Tento produkt byl enormně ambiciózní a komplexní, ale přišel pozdě, byl nekonkurenceschopný a celkově selhal. Superpočítač Aurora s ním nechvalně proslul několikaletým zpožděním a toto GPU spálilo šanci Intelu na prvenství v Exascale éře. Ovšem tento průšvih byl zasetý roky předtím, než se Gelsinger chopil vedení, a v podstatě ho jako další problémy zdědil po předchůdcích. Následný neúspěch je pak ale připisován tomu, kdo je u kormidla při vydání. Je možné, že s mnoha dalšími problémy, které budou do budoucna s šéfováním Patricka Gelsingera spojené, je to podobné
Hodnotit působení Gelsingera tak z vnějšku a bez detailních znalostí poměrů ve firmě není zrovna snadný úkol, je celkem možné, že současná hodnocení nebudou moc přesná ani fér. A to nejen proto, že ovoce některých jeho rozhodnutí a iniciativ se může projevit až za několik let, stejně jako se s několikaletým zpožděním ukazoval (a možná stále teprve ukazuje?) rozsah problémů, které se ve firmě nahromadily v minulosti a většinou asi ještě před jeho příchodem.
Těžko říct, zda ve své roli Gelsinger udělal skutečně maximum možného správným směrem a jednoduše to nestačilo k tomu, aby obří parník, kterým Intel je, za tu dobu otočil tím směrem, který by všichni chtěli vidět. Nebo se jeho vedení dopustilo chyb a případně spoluzavinilo věci, jako je velký průšvih se selháváním čipů Raptor Lake, který Intel asi bude stát hodně peněz i hodně z dobrých vztahů, které měl vybudovány s velkými klienty, jako jsou výrobci počítačů. Nebo zda nebylo přímo jeho selhání, že se problémy Intelu s efektivitou provozu, cenovou konkurenceschopností, ale i v technologickém vývoji nepovedlo za jeho působení vyřešit. Těžko vědět, zda byly jeho snahy nedostatečné, nebo jen problémy příliš velké.
Sázka na 1,8nm čipy
K hodnocení Gelsingerova působení bychom potřebovali vědět, zda se naplní očekávání, vkládané do 1,8nm výrobního procesu firmy. Ten je vrcholem programu rychlého vývoje procesů (Intel 4, Intel 3, Intel 20A, Intel 18A), který je s Gelsingerem spojený a na jehož konci, právě prostřednictvím procesu Intel 18A (tedy 1,8nm technologie), měla být obnovena konkurenceschopnost vlastních čipových technologií Intelu.
CEO Patrick Gelsinger na Computexu 2024 s waferem obsahujícím 1,8nm čipy Panther Lake
Gelsinger se nechal slyšet, že na proces 18A doslova vsadil osud Intelu, s rozjezdem této technologie příští rok má firma konečně zase být schopná vyrábět konkurenceschopné procesory ve vlastních továrnách, včetně stěžejních notebookových procesorů, jejichž výroba se přesunula do konkurenčního TSMC (což bylo rozhodnutí udělané ještě před Gelsingerem, mimochodem). To, že nyní Gelsinger odchází, může teoreticky znamenat, že tato sázka nevyšla, nicméně ještě je možné, že tato technologie bude mít úspěch a pak se může ex post ukázat, že jeho rozhodnutí byla správná…
Nejistota vzrůstá
Změna vedení každopádně zase kolem Intelu tvoří atmosféru nejistoty. Protože je s Gelsingerem spojená strategie revitalizace továren a technologie výroby čipů Intelu, nabízí se otázka, zda ji teď Intel neopustí – zmíněná slova o prioritizaci produktové divize tomu nasvědčují. To, že odchod Gelsingera byl oznámen až pár dní po té, co Intel mohl konečně oznámit získání důležitého financování z CHIPS Actu, by dávalo naději, že továrny zatím nejsou vyloženě na odstřel, jelikož tyto peníze jsou určené právě pro ně. Současně tiskové zprávy avizují, že Intel stále tuto strategii považuje za stěžejní pro svůj dlouhodobý úspěch. Otázka ale je, zda se to během měsíců a let nezmění.
Investoři toužící po co nejrychlejším růstu ceny akcií (která značně utrpěla) a krátkodobém zisku by asi „divestování“ továren rádi viděli, jakkoli by to dlouhodobě nejspíš byla tragická prohra. Ani toto „snadné řešení“ by nebylo lehké. Intel již má aktuální generaci procesorů (Core Ultra 100 Meteor Lake a 200 Lunar Lake / Arrow Lake) založenou na výrobním procesu TSMC, takže by zdánlivě mohl továrny zcela odstřihnout a nechat je prostě zbankrotovat. Jenže tyto produkty vyráběné v TSMC právě ukazují úskalí.
Mají výrazně horší marži, takže přeměna Intelu ve fabless firmu také nebude magickým naplněním všech snů akcionářů. Léta snadného generování obřích zisků se rozhodně jen tak nevrátí. Byla opřená právě o ty vlastní továrny na čipy, bez nichž může Intel počítat s maržemi, spíše jako má třeba AMD. Ale podle všeho i s jejich podfinancováním, které právě dnešní problémy a ztráty vytvořilo.
Zdroj: Intel
