Prastarý vývojový cyklus se vlastně ani moc nezměnil, aplikace prochází stejnými fázemi, upravila se tak zejména frekvence vydávání. Přísnější dohled nad dodržováním termínů a plány vytyčené na delší dobu dopředu, z toho pak těžíme. Víme přesně, kdy nás co čeká, někdy dokonce i v jaké podobě. Například Firefox 13 jistojistě vyjde v polovině roku 2012. Tato budoucnost je ale příliš vzdálená na to, abychom mohli říct, jaké novinky přinese. To neví ani Google, ani Mozilla. Plány sice spřádají, málokdy ale konkrétněji hledí takhle daleko do budoucnosti. Ve hlavách vývojářů vzniká řada skvostných nápadů, k jejich realizaci avšak často vůbec nedojde. A pokud ano, nějakou dobu to trvá.
Pokud vedení nesmete návrh ze stolu, funkce se začne rodit. Aby dospěla do konečného stádia, musí projít důkladným vývojem. Prototyp začíná nabírat reálných tvarů a postupnými úpravami se přetaví v produkt, který obsahuje veškerou funkcionalitu, jen se v něm musí eliminovat chyby a vyladit stabilita. Do toho všeho se neustále zkouší, jestli bude mít koncový uživatel radost z novinky radost, nebo na ni bude zmateně koukat. Širší funkcionalita je obecně žádaná, ve výsledku ale nesmí produkt být příliš komplexní. Naopak, čím jednodušší nápad se zpracuje do skutečně efektivní (a efektní !) podoby, tím líp. Prohlížeče krásně ukazují, jak se nejprve na jednoduchou aplikaci postupně nabalovaly funkce, až jsme dospěli do bodu, kdy se jich spíše zbavujeme. Jiné publikum si žádá jiný přístup.
Do laboratoře je nepovolaným vstup zakázán
Revoluci učinil Google. Po dlouhém odmítání spekulací o vlastním prohlížeči a propagování Firefoxu nakonec vycítil příležitost a rychlostí blesku naproti změnil tvář trhu s prohlížeči. Z počátku bylo Chrome až příliš jednoduché a již v začátcích bylo výhodné používat testovací verzi, která by se nikdy neměla objevit v produktivním prostředí. U Firefoxu tomu bránila nekompatibilita doplňků, protože ale Chrome nic podobného nemělo, prakticky nikomu nebránilo nasadit i do ostrého provozu vývojová sestavení. Google uspokojil nejlačnější nadšence do nových technologií, když spustil tři samostatné aktualizační kanály. Vývoj Firefoxu probíhal donedávna tak, že na sebe jednotlivé fáze výroby prohlížeče navazovaly.
Americký internetový gigant ale pochopil, že si stačí vývoj šikovně přeorganizovat tak, aby probíhal skutečně kontinuálně. Neustálý koloběh ze sebe ve své kategorii vytvořil dokonalý vzor. Celé to začíná standardně v hlavách vývojářů, kteří své nápady uvádí v realitu. Jejich prvotní snahu můžete spatřit ve vývojovém aktualizačním kanále (v originále Dev channel). Vzhledem k jeho povaze je aktualizován nejčastěji. Valná většina funkcí není ani zdaleka dopečená, někdy se ani příliš nepodobá své konečné podobě. Vývojář neví, zda bude jeho nápad úspěšný. Zkusí s ním prorazit a řadu obdivovatelů nadchnout. Příležitostná nestabilita by měla být skoro určitě zajištěna, ačkoliv řada prvotních uživatelů tvrdí, že pád za celý den skoro nezažijí.
Dev channel supluje fázi nazvanou alfa. Na rozdíl od dob minulých, kdy Firefox obdržel novou alfaverzi zhruba jednou za měsíc, Google aktualizuje svou alfu v řádu několika dnů. Vývoj neustává, chyby se opravují rychle (regrese ovšem vznikají snad ještě rychleji) a na to je potřeba pružně reagovat. Spolu s opravami uživatelům průběžně přistávají na počítače nové funkce. A tak se celý kód proměňuje, některé jeho části nenávratně zmizí, jiné se ale začnou stabilizovat. Pokud se chystaná funkce zdá býti dostatečně promyšlená a otestovaná, posouvá se do další fáze. Laboratorní fázi má za sebou, před sebou naopak vidinu zdánlivě nekonečného testování.
Tým beta – o cíle jen kousek
Beta channel na rovinu přiznává barvu. Supluje pro změnu fázi beta, kde by teoreticky nové funkce měly být na svém místě. U Chrome to tak skutečně chodí. Laboratoř vybírá, které z desítek funkcí se do finálního produktu hodí, dává jim základní tvar a po základním úseku vývoje je posílá dál. Do rukou testerů se dostávají funkce stále ještě relativně čerstvé, ale již se jim neroztékají před očima. Vývojáři ustanovili základní pravidla, která mají pro novinku platit. V podstatě provedli hrubý výcvik (pokud lze o kódu programu říci, že ho někdo vycvičil), jen ho někdo musí dotáhnout do konce. Obrazně řečeno, betatesteři tedy pokračují po vytyčené cestě, ve šlépějích svých kolegů z laboratoře.
Přidávat novou funkcionalitu by šlo donekonečna, jenže takhle by nikdy žádný produkt nespatřil světlo světa, naopak by byl neustále zavřený v laboratoři, kde by jej šílení vědátoři vylepšovali. A my bychom z toho neměli žádný užitek. Sice bychom slýchali o těch báječných novinkách, co se chystají, ale nedožili bychom se jich. A nikdo přece nechce do konce života poslouchat mýty o těch bezvadných věcech, co chystá Mozilla, že? Někdo musí říct, že už toho vývoje bylo dost. V tu chvíli se musí kód stabilizovat. Jak již bylo řečeno, nic nového by se už do něj dostat nemělo, z neotesaného kusu kódu se odštípou všechny vyčnívající nedostatky a dokonale konzistentní produkt se vypustí na veřejnost.
Dobrá, možná ne dokonale, ale snahy se tímto směrem rozhodně ubírají. Kdyby člověk žil věčně, pokusil by se svět okolo sebe proměnit do dokonalé kopie své vize. To by ale potřeboval hodně času. Výrobci prohlížečů ví, že rozhodně nemají všechen čas světa. Situace se přitom ještě zhoršila, tempo pokroku nijak nezvolňuje, spíše se zvyšuje a web v tomto nepatří k výjimkám. Jestliže jsme byli dříve z relativně častého a pravidelného vydávání Firefoxu u vytržení, v porovnání s Chrome nám rok čekání připadal otravně dlouhý. Jak rychle se poměry a naše vnímání může změnit, že ano? Proto bylo potřeba pevného řádu vydávání nových verzí.
Dočkali jsme se přesně obrácené situace – neděje se, že by si vývojáři ponechávali kód v laboratoři nekonečně dlouho a přesycovali by ho novým obsahem. Jednotlivé funkce se vyvíjí kontinuálně a se jakmile některá z nich dostatečně připraví a otestuje, vedoucí ji pošle dál. Možná si vývojáři přáli, že jejich dílko stihne dospět do Chrome 20, ale když to nevyjde, nevadí. Zbývající chybky se odladí, novinka vyjde v Chrome 21 a zpoždění ve výsledku nikterak hrozně nevypadá. A proč? Protože nové Chrome vychází každých čest týdnů. A každé vydání obsahuje toliko novinek, kolik se jich stihne odladit. Ostrá verze se prakticky splácá z funkcí, které se stihly dokončit.
Raději průběžně, nikoli skokově
Takže si situaci zrekapitulujme: Dev channel představuje jakousi laboratoř, kde se objevují všechny funkce jako první. Pokud se uzná za vhodné, že mohou postoupit o krok kupředu, a to do fáze beta. Zde se kód ladí, ale nepřidává se do něj nová funkcionalita (minimálně by přibývat neměla). Beta channel je aktualizovaný o něco méně často nežli Dev channel, oba si žijí vlastním životem a nikdy si nelezou do zelí. Pokud jste nadšenci všeho nového, a vyberete si vývojářský kanál, také v něm zůstanete. Jakmile Chrome č. 20 poskočí do betatestu, vývojový kanál povýší na Chrome 21.
Někomu by možná připadalo logické, že když si nainstaluje Chrome 20 již v počáteční laboratorní fázi, Google se postará o průběžné aktualizování, až by mu jednoho krásného dne na počítač zavítalo závěrečné stabilní Chrome 20. Jenže se nehraje na rozdělení jednotlivých verzí, důraz se klade na jednotlivé fáze. Ty jsou prakticky tři, již jsme o nich hovořili. Laboratorní fáze zkouší naprosté novinky, betatest ladí kód do konečné podoby a v závěrečné části vývoje se vymazlený stabilní produkt označí za konečné vydání. Právě to je určeno běžným uživatelům, Chrome ale ukázalo, že se nemáme čeho bát, pokud jde o předběžné ukázky budoucnosti.
Zhruba každých šest týdnů se řekne „konec přidávání novinek“ a prohlížeč se začne připravovat na svou premiéru u většiny uživatelů. Po šesti týdnech skončí fáze beta a s ní i vychytávání nedostatků. Přestože se k ostré verzi upírají oči internetových surfařů celého světa, její sláva pomine brzy, protože se všichni opět otočí k výhledovému okénku a vyčkávají na nové funkce, jen aby novou verzi brzy zastínila ta další. Také z toho důvodu nemá smysl dbát na číselném označení, protože to už dnes nic neznamená. Všechno se vylepšuje průběžně a na skoková a méně častá vylepšení nemá publikum náladu. Během vystoupení by pravděpodobně znechuceně odešlo.
Canary build – pouze pro extrémisty
Po šesti týdnech se vymění obsah také v aktualizačním kanálu se stabilní edicí Chrome. S tím současně rovnou končí podpora dané verze, takže nemáte jinou možnost než ihned upgradovat. Aktualizační proces běžící na pozadí se o to postará. Na akcelerovaném vydávacím řádu je výhodné to, že se nikde na nic nečeká. Jakmile jedna verze opustí některý z distribučních kanálů, na její místo se automaticky bez prodlevy natlačí další. Tak to funguje na všech třech úrovních. A aby toho nebylo málo, časem Google vypustil ještě čtvrtý distribuční kanál se sestaveními tak horkými, že si při jejich instalaci málem připálíte počítač.
Canady build, neboli kanárkové sestavení se odlišuje žlutou barvou a tak, jako kanárci v dolech horníkům zvěstovali nebezpečí, chce firma poukázat na opravdu ranou vývojovou fázi Chrome. Vydání se obměňují každý den, přičemž se nikdo nenamáhá je otestovat. A to je velký rozdíl i oproti vývojářskému kanálu. Tady si můžete na vlastní kůži vyzkoušet novinky žhavější než láva. Praktické využití tohoto kanálu postrádá valný smysl, vždyť funkce v takhle brzkém provedení ještě nelze smysluplně využít. Navíc se jich kolikrát později v Chrome ani nedohledáme. Jestliže Dev channel v podstatě tak nějak zaručuje, že se se prototypy vypracují až do ostrého Chrome, u Canary buildu není jisté nic.
Canary build si ani nedovolí sdílet uživatelský profil se svým stabilnějším bratříčkem, proto ho můžete používat souběžně s Chrome na kterémkoliv ze zbylých tří distribučních kanálů. Oba druhy prohlížeče poběží nezávisle na sobě.
Konkurence? Buď spí, nebo kopíruje
Firefox se nakonec rozdělil také na čtyři různé verze. Denně aktualizovaná noční sestavení obsahují ten nejčerstvější kód, co si dovedete představit. Kanál Aurora pak reprezentuje fázi alfa, aktualizace zde vychází často a vybrané funkce se začínají formovat. V kanálu beta se Firefox navenek tváří jako ostrá verze, byť jí není. Po eliminaci chyb a definitivním opracování funkcí se ohnivá liška prohlásí za stabilní. To se skutečně děje s železnou pravidelností, žádné prodlužování termínů a slibování. Minimálně v tomto ohledu převzatá strategie Mozilly zafungovala skvěle. Z Chrome i Firefoxu jsou průběžně vyvíjející se prohlížeče, která dávají sbohem klasickým přístupům a číslování.
Podobné jistoty u žádného z konkurentů nemáte. Internet Explorer v posledních několika verzích v podstatě kopíroval model vydávání Windows, kdy s novými Windows přišlo taktéž nové „modré éčko“. K Windows XP Microsoft přibalil Internet Explorer 6, „sedmička“ přišla s Vistou a s Windows 7 zase Internet Explorer 8 (technicky vzato jí předcházel). Až IE9 se vyloupl nebývale brzo a víme, že ve Windows 8 přijdou až s IE10. Vývojový cyklus tedy nepochybně zrychluje, pořád se ale tento prohlížeč objevuje dost nahodile. Nikdy nevíte, jak slouho si budete muset počkat na další generaci.
Lépe na tom není ani Opera, která vychází vždy podle toho, jak vývojáři stihnou připravit všechno, co chtěli. Závan starých časů má svou poetiku, ale boj s neúprosným stárnutím technologií takto nelze vyhrát.
Zde naleznete odkazy ke stažení Chrome podle aktualizačních kanálů:
Ještě jste si nevybrali svůj distribuční kanál? Stabilní zvolte, pokud hledáte odladěný a dospělý produkt. Beta je vcelku stabilní a odladěná, ale drobné problémy se v ní mohou objevit. Vývojový kanál vám bude pod nos donášet čerstvé, ale nedonošené funkce. Pro Canary build platí to stejné, očekávejte však novinky v mnohem experimentálnějším pojetí.
