Lenovo ThinkPad X1 Carbon: profesionální ultrabook (recenze)

Ač se to nezdá, Lenovo se o ultrabook pokoušelo již před modelem U300s. Sice se mu tak neříkalo, ale šlo o tenký a relativně lehký model, ThinkPad X1. Výrobce tehdy vstoupil do neprobádaných vod, vytvořil jakýsi hybrid mezi klasickým pracovním ThinkPadem a stylovým notebookem. Notebook byl v době uvedení bohužel docela drahý, dražší než T420s, který se prodával souběžně s ním, a měl i řadu nevýhod. Například lesklé sklo, které překrývalo matný displej, velkou základnu na to, že displej měl jen 13,3“, nízké rozlišení displeje (HD ready) a nízkou kapacitu baterie, která nešla vyměnit (ovšem šlo použít přídavnou).

Proč nemohl být X1 příliš úspěšný je nasnadě. Souběžně se prodával model T420s, který měl včetně DVD mechaniky v podstatě shodnou hmotnost, nabízel vyšší rozlišení HD+ a hlavně bylo možné doplnit druhou baterii do slotu Ultrabay. X1 má možnost pouze přidat baterii Slice, která z krásného tenkého notebooku udělá tlustou bakulu. T420s byl zkrátka klasický ThinkPad se všemi vymoženostmi, zatímco X1 spíše experiment. A oba modely v nejvyšších výbavách stály stejně.

Dnes se však model X1 prodává za příjemnějších 35 tisíc, tedy o zhruba deset tisíc levněji než při jeho uvedení. Za tyto peníze už lze výše uvedené nedostatky omluvit – získáte za ně stylový ThinkPad, s kterým nejenže budete oslňovat okolí, ale hlavně na něm nebudete mít problém pracovat. Nechybí totiž důležité drobnosti jako trackpoint či čtečka otisků prstů. Také procesor je velmi výkonný, dvoujádro Sand Bridge s frekvencí 2,8 GHz, SSD disk má kapacitu 160 GB... není si na co stěžovat.

 

Nyní, po nějakém roce a půl, se do prodeje dostává model X1 Carbon, který napravuje řadu chyb původního modelu – nebo lépe řečeno vylepšuje vše, co předtím nebylo úplně dokonalé. Navíc se nový model oficiálně řadí do kategorie ultrabook, a to nově do 14“ segmentu – došlo tedy k nepatrnému zvětšení úhlopříčky. V profesionálních čtrnáctkách tak má Lenovo celkem šest modelů: původní X1, který se pravděpodobně již jen doprodává, L430, T430, T430s a nově T430u – mimochodem také ultrabook.

Kolik má Lenovo čtrnáctek?

Trošku zmatek, což? Berme to tedy popořadě. L430 je základní ThinkPad, kterému chybí některé drobnosti "dospělých" Téček, především nižší hmotnost a menší rozměry. Přestože je to čtrnáctka, nabízí formfactor někde na pomezí čtrnáctky a patnáctky, a má také poměrně vysokou hmotnost 2,3 kg. Jde o jakéhosi nástupce modelů R a SL. Notebook stojí mezi 18 a 21 tisíci. Následuje klasická T430 s „tlustým“ tělem, hmotností okolo 2,15 kg a plnou výbavou – nejvýkonnějšími procesory, dedikovanou grafikou a nejdražší model má i SSD a 8 GB RAM.

Model T430s je pak ztenčenou a odlehčenou (1,8 vs. 2,15 kg) verzí standardní T430, přesto však nepřichází o mechaniku a možnost doplnit další baterii. Jak T430, tak T430s se nabízí jen s rozlišením HD+, zatímco L430 má v základu HD ready a HD+ jen nejdražší model (i ten je ale oproti T430 velmi levný). Nejdražší T430s stojí velmi vysokých 43 tisíc. Novinkou v řadě je poté ultrabook T430u, který je svým vzhledem a provedením někde mezi T430s a X1 Carbon. Zatímco T430/T430s má klasický touchpad, T430u je již vybaven clickpadem, má rovný rámeček okolo displeje apod.

   

Jenže tady to začíná být trochu podivné. Notebook je sice o nějakých 5 mm tenčí než T430s, ale přesto má stejnou hmotnost jako T430s, přestože přišel o mechaniku. Čili je to jakýsi ultrabook na půli cesty. Navíc nabízí jen rozlišení HD ready, což na 14“ displeji nějak není ono – jde o mrhání prostorem. Nejdražší model s SSD je však levnější než základní T430s, který SSD nenabízí (jen 500GB disk, SSD je až ve vyšších výbavách). Čili ano, je to ultrabook, ale ta hmotnost to trochu kazí.

Už jste ztratili, že?

Odbočka do historie

Ještě před modelem X1 uvedlo Lenovo model ThinkPad X300 a posléze jeho update X301. Šlo o třináctku s tenkým tělem (18–23 mm), rozlišením 1 440×900, SSD diskem a vestavěnou mechanikou. Hmotnost pak činila na tehdejší dobu špičkových 1,38 kg, tedy tolik, co váží X1 Carbon. V zásadě tak nebyl prvním „ultrabookem“ model X1, ale právě X300/301. Je škoda, že jeho prodej Lenovo po čase ukončilo bez nástupce a zůstala jen řada T4x0s.

Design, zpracování, displej

Černý, na dotek příjemný

Nyní se konečně dostáváme k modelu, který je naprosto nekompromisní – ultrabook X1 Carbon. A také si za to nechává silně zaplatit. Základní model stojí 44 tisíc, ten lépe vybavený pak ohromujících 53 tisíc. A to prosím není hardwarová výbava nijak špičková – jde o úsporné procesory Intel Core i5 nebo i7, 4GB RAM, 128 resp. 256GB SSD a 14“ displej s rozlišením HD+. Takový Asus Zenbook Prime UX31A je vybaven podobně, má navíc full HD a stojí jen 33 tisíc.

 

Lenovo si zkrátka nechává zaplatit za značku ThinkPad, která je ve firemně sféře něco jako Rolls Royce mezi auty. Jeho ultrabook navíc není stříbrný nebo šedý, jak je obvyklé u konkurence, ale klasicky černý. Povrch není tvořen hliníkem, ale měkčeným materiálem – podobným, jako mají klasické ThinkPady na víku, a to i okolo klávesnice tam, kde si opíráte dlaně, takže v zimě nic nestudí. Notebook je velmi tenký, v nejtlustším místě má jen 18 mm, a lehký – pouze 1,37 kg (tedy stejně jako zmíněný Asus). Na čtrnáctku je to velice slušené, i když takový Samsung 900X váží jen 1,16 kg (ale to třináctka).

Muší váha

Spodní strana notebooku je celistvá, podobně jako u jiných ultrabooků, takže je jasné, že baterii nevyměníte, ani si snadno notebook nerozšíříte – variabilitu jakou má T430s nehledejte. Dokonce není možno ani doplnit 3G modem, takže notebook buď koupíte s ním, nebo bez něj. A na českém trhu, bohužel, zatím pouze bez něj. Displej má rám z uhlíkových vláken, odsud ten název (carbon znamená anglicky uhlík); je při srovnatelné pevnosti lehčí než klasická hořčíková slitina. Také panty displeje nejsou kovové – vše je zkrátka černé. Až na trackpoint a linky okolo tlačítek.

V rukou je notebook velmi tenký a lehký, oproti mé T420s má celých 450 gramů dolů. Na první pohled se to zdá jako málo, ale při přímém srovnání působí T420s s hmotností 1,81 kg jako balvan. Snad jen když vyjmu mechaniku (1,72 kg), se T420s může aspoň trochu přiblížit muší váze X1. Provedení nemá jedinou chybičku, vše je pevné, neohýbá se, ani když držíte otevřený notebook za dolní rožek. Snad jen ve zkrutu uslyšíte drobné prasknutí kdesi v těle, ale to je asi dáno tím, že jde o testovací vzorek, který ani nemá české popisky klávesnice.

Měkké klouby, skvělá čitelnost

Na první pohled mne překvapila tloušťka displeje – v porovnání s tělem je zhruba poloviční, takže působí dost mohutně. Je to zkrátka subjektivní pocit, displej je tenký, ale u běžných notebooků je tělo podstatně tlustší a displej tak na pohled působí subtilněji. Rámeček okolo displej je o poznání tenčí než u T430s, díky čemuž má notebook menší základnu – v podstatě je někde na půli cesty mezi třináctkou a čtrnáctkou a více se blíží třináctce. I to snižuje hmotnost. Klouby displeje jsou bohužel velmi měkké, takže při jakémkoliv prudším pohybu se displej skloní do vodorovné polohy. Prostě spadne dozadu. Měkké klouby jsou dobré pro jednoruční otvírání (zámky chybí), ale padající displej je leckdy k zlosti.

Čtrnáctipalcový displej má celkem běžné rozlišení HD+, tedy 1600 × 900 bodů, což pro běžnou práci stačí. Full HD by se samozřejmě hodil více, ale ve chvíli, kdy systém neumí správně nastavit proměnné dpi, je to spíše ku škodě – písmena a texty by byly příliš maličké. HD+ je ve Windows 7 takovým rozumným kompromisem. Ve Windows 8 už ale vyšší dpi využijete lépe, protože tento systém je na možnost vysokého dpi daleko lépe připraven, alespoň pokud jde o metro běžící na celé obrazovce. Pozorovací úhly i možnosti jasu jsou lepší než u T420s, ale stále je to jenom TN panel. Za tu cenu tu klidně mohl být IPS jako na X230.

Klávesnice, trackpoint/clickpad a rozhraní

Skvělá klávesnice

Notebook má stejně jako všechny nové ThinkPady klávesnici typu chiclet, tedy jednotlivá samostatná tlačítka s prostorem okolo – psal jsem o ní již v testu T430. Má nový layout, podobný jako u řady Edge, ale daleko lepší mechaniku. A musím napsat, že s lepší jsem se snad nesetkal. Klávesnice je jedním slovem špičková a píše se na ní lépe než na starých klávesnicích ThinkPadů. Nemá už ani smysl plakat nad novým rozložením, vše je otázka zvyku a důležité klávesy nechybí. Chválím každopádně rozměrný Enter a Delete.

Chybějící sedmá řada tlačítek umožnila instalovat velký clickpad, a to i přesto, že tlačítka trackpointu jsou velmi rozměrná. Osobně clickpad moc nemusím, ale ta plocha i provedení (skleněný povrch) je návykové – a vzhledem k tomu, že tlačítka u touchpadů stejně nepoužívám, tak je mi vlastně jedno, jestli je to clickpad nebo ne. Stejně je to ale jedno, protože tam, kde je trackpoint, dávám stejně přednost jemu. I když clickpad kvality X1 Carbon už by mne asi přesvědčit dokázal.

    

Tip: Pokud se vám nelíbí červený trackpoint, můžete k X1 Carbon získat zlatý. Dvacet jich získá prvních dvacet majitelů ThinkPadu X1 Carbon z Lenovo Exclusive Store v Harfě (od 1. října 2012) a další je možné získat díky slosování – stačí zakoupit ThinkPad nebo ThinkPad Edge v období 1. září až 30. listopadu 2012 a zaregistrovat jej na webu ThinkPad.cz.

 

 

Dokina chybí i nechybí

Oproti standardním ThinkPadům nemá X1 Carbon dokovací konektor, spodní strana je zcela plochá. Nelze tedy připojit ani baterii typu Slice a tudíž rozšířit kapacitu baterie základní (oproti první X1 to ani není třeba). Chybějící dock nahradilo USB 3.0 – Lenovo nabízí replikátor pro tento konektor, který má i DVI a Ethernet, obojí totiž na notebooku chybí. K dispozici jsou totiž jen dva porty USB a miniDP. Alespoň že nechybí čtečka na karty a výstup na sluchátka. Jen je trochu škoda, že tento replikátor je velmi drahý, stojí skoro tolik, co klasický dock, který navíc umí i nabíjet.

    

Poznámka: Na druhou stranu dva USB stačí (jeden 2.0 a jeden 3.0). Do jednoho dáte vysílač pro myš a případně klávesnici, pokud je kombinovaný, do druhého flash disk pro externí data, případně kabel pro komunikaci s telefonem. Nic víc není potřeba, tiskárny jsou dnes už běžně Wi-Fi.

Notebooku nechybí čtečka otisků prstů, kterou lze propojit s BIOSem a mít tedy jedno přihlašování jak pro Windows, tak pro samotný počítač na systému nezávisle. Pro zapnutí počítače nebo probuzení z režimu spánku stačí jen přejet prstem přes čtečku. Probuzení samotné je proto velmi rychlé – po otevření displeje okamžitě naskočí přihlašovací dialog, přejetí prstem je otázka sekundy, k práci je notebook připraven zhruba za pět sekund. Nečeká vás žádné zdlouhavé zadávání hesla. Pokud neholdujete otiskům, můžete nechat BIOS chránit i klasickým heslem, a to včetně šifrování disku. Případnému zloději je pak notebook úplně k ničemu.

Výkon, výdrž, provozní vlastnosti

Jede a nežere

Na rozdíl od větších ThinkPadů je X1 Carbon vybaven procesory se sníženou spotřebou a tedy TDP jen 17 W – a to včetně integrované grafiky Intel HD 4000. Základní model má Core i5-3427U s frekvencí 1,8 GHz (turbo 2,8 GHz), testovaný pak Core i7-3667 s frekvencí 2 GHz (turbo 3,2 GHz). Je to rozdíl oproti X1, který měl procesor standardní (TDP 35 W), nikoliv úsporný.

Turbo u testovaného procesoru je však naprosto famózní, protože i v silné zátěži zátěži (Prime 95) je procesor schopen dlouhodobě běžet na 2,9 GHz a na této frekvenci je výkonnější než Sandy Bridge Core i5-2520M v námi testované X1, který má turbo na stejné hodnotě – v plné zátěži přitom je schopen běžet na 3 GHz. Je patrné, že úsporný procesor nemusí vždy znamenat pomalý. Pokud je vytížena i grafika (Furmark), běží procesor na standardních 2 GHz, aby bylo dodrženo celkové TDP 17 W. To je jediný limit úsporných procesorů, standardní modely si drží vysoké turbo i v případě vytížení grafiky, protože mají větší rezervu TDP.

Obě konfigurace X1 Carbonu jsou vybaveny pouze 4 GB RAM, což je dostačující, ale výkonnější model mohl dostat 8 GB, alespoň by byl méně zatěžován SSD disk a bylo by možnost zcela vypnout swapování. V duálním paměťovém režimu by pak získala navrch grafika, která je závislá na systémové paměti. Na druhou stranu by ale při použití dvou modulů o něco klesla výdrž.

SSD je od Sandisku a jeho rychlost je už za hranicí toho, co lze ještě rozlišit při běžném používání počítače. Není vyměnitelný, protože vnitřnosti Carbonu jsou řešeny nestandardně a disk tak nemá klasický 7mm rámeček.

    

Pět hodin zvládá, dobije se za hodinu

Ačkoliv je nový X1 lehčí a tenčí než starý model, dostal baterii s větší kapacitou. Zatímco u X1 měla jen 38 Wh a notebook tak jen stěží vydržel déle než tři a půl hodiny běžné práce, Carbon už má baterii s kapacitou 46 Wh. A pokud bereme v potaz, že Ivy Bridge je úspornější než Sandy Bridge, máme tu minimálně hodinu k dobru. A praktické výsledky to jen potvrzují, notebook vydrží přehrávat video a pracovat s internetem přes čtyři hodiny (spotřeba shodně 11 W), což je o hodinu více než u X1.

A pokud brouzdání střídáte s tvorbou dokumentů a jinou nenáročnou prací, dostáváte se na pět hodin. V idle notebook totiž bere jen 7 W a pokud snížíte jas na minimum, tak dokonce jen 5,7 W. To je velice slušné v porovnání s T430, který pod 10 W šel jen výjimečně, i s T420s, který pracuje běžně s 12 W. Není pak divu, že baterie T420s s téměř shodnou kapacitou, jakou má X1 Carbon (44 Wh), vydrží napájet notebook sotva tři hodiny (při zapojení 8 GB RAM ve dvou modulech; když uberu jeden modul, dostanu nějakých 20 minut navíc).

A ještě jedno srovnání: Při běžné práci mám na T420s i s druhou baterii v UltraBay k dispozici jen cca 5,5 h, což je relativně málo (celkem 73 Wh) na to, že notebook v takovém případě váží 1,96 kg a X1 o celých 0,6 kg méně. Z nějakého důvodu se v idle T420s nechce dostat se spotřebou pod 10 W. Přitom Acer Aspire 3830TG, který mám také k dispozici, si bere i méně než 8 W, a to při stejně výkonném hardwaru (shodný procesor Sandy Bridge, SSD Intel, 4 GB RAM).

Stejně jako u X1 je nabíjení notebooku velmi rychlé, je k tomu ale třeba 90W adaptér, který je součástí dodávky. Za půl hodinu se nabije osmdesát procent baterie, za dalších půl hodinu zbytek. Je to výrazný rozdíl oproti T420s, která baterii s podobnou kapacitou nabíjí přes dvě hodiny. A obě baterie v T420s nabíjím přes čtyři hodiny, tedy skoro tolik, co vydrží. Zajímavý je nový obdélníkový konektor nabíječky, který není kompatibilní s žádným starším ThinkPadem. Zkrátka kombinace pětihodinové výdrže a hodinového nabíjení je skvělá. I když netvrdím, že by notebook nemohl vydržet ještě déle, ale většinu pracovních cest pokryje.

 

Tichošlápek

Notebook je velmi, velmi tichý – jde o nejtišší ThinkPad, jaký jsem měl v ruce. Většinu času větráček není vůbec slyšet a i v maximální zátěži je takřka neslyšitelný. Může za to jednak odlišná konstrukce oproti běžným ThinkPadům a jednak fakt, že není nutno chladit externí grafiku, kterou některé ThinkPady mají. Přitom je notebook při běžné práci chladný, zahřívá se jen v zátěži – vnitřní teploty šplhají až na 90 stupňů. Na horní straně notebooku se to ale vůbec neprojeví, v místě, kde si opíráte dlaně, je totiž baterie.

Notebook je příklad „kolenního“ modelu, který snesete v klíně dlouhodobě – po celou dobu práce. Samozřejmě za předpokladu běžných aktivit – texty, tabulky, internet. V zátěži se naopak dokáže zahřát docela hodně, na druhou stranu zase dokáže rychle zchladnout. Pravda ale je, že test proběhl v době, kdy pominula letní horka a v místnosti bylo jen okolo 22 stupňů. O prázdninách by se choval pravděpodobně jinak a větráček by běžel daleko častěji.  

Závěr, plusy/mínusy

Výborný, ale drahý

Tak to shrňme. Mám před sebou celkem jednoznačně nejdražší ultrabook, který vlastně není nejlepší v žádném parametru – na trhu jsou i lehčí, s vyšším rozlišením, menší tloušťkou apod. ThinkPad ale tak nějak slaďuje vše do skvěle funkčního celku, který nemá žádnou zásadní slabinu. A k tomu přidává čtečku otisku prstů, která se ve firemním segmentu hodí, a dokovací stanici – i když jen přes USB 3.0. Navíc výrobce do těla třináctky umístil 14“ displej, takže konečně tu není žádný ošklivě velký rámeček. Pro srovnání: notebook je stejně velký jako 13,3“ Macbook Pro.

Otázkou ale je, zda tento model trochu nepohřbí cena. Chtít 53 tisíc za nejvyšší konfiguraci a 44 za tu slabší je velmi odvážné. Vždyť cenový premiant tohoto segmentu, Macbook Air, je ve stejných konfiguracích o více než deset tisíc levnější, a velmi dobře vybavený Asus Zenbook s full HD IPS displejem stojí jen 33 tisíc – a to ve stejné výbavě jako model X1 s Core i7. Čili o dvacet tisíc méně! Zkrátka ThinkPad X1 Carbon je vynikající stroj, ale za nějž si však připlatíte. 

 

Výsledky testů, screenshoty a fotogalerie

Výsledky benchmarků a testů výdrže

 

Galerie screenshotů

Kompletní fotogalerie