Lenovo ThinkPad X1 Carbon Touch: Lehký dotyk do kanceláře (recenze)

X1 Carbon není žádnou novinkou, předchozí model se na trhu objevil téměř před dvěma lety jako nástupce modelu X1 (2011). Zatímco X1 byl jen „obyčejným“ tenkým notebookem, X1 Carbon se již honosil přídomkem ultrabook. Oproti původnímu X1 došlo ke zvětšení úhlopříčky z 13,3 na 14,1", zvětšení rozlišení z ubohých HD ready, tedy 1366 × 768 bodů, na HD+, 1600 × 900 bodů. Některé modely dostaly časem i dotykový displej a procesor řady Ivy Bridge sliboval slušnou výdrž. Klávesnice již byla typu chicklet a velký touchpad přišel o tlačítka.

 

X1 Carbon nové generace se jmenuje stejně, v některých obchodech jen najdete doplněk „new“. Od starší generace jej poznáte především podle procesoru, ten je již z rodiny Haswell (Intel Core i5/i7 4xxx), a od pohledu podle jiného touchpadu. Jinak zůstal design velmi podobný. Novinka začíná na přijatelných 38 tisících korunách, jde o základní model bez dotyku, s rozlišením HD+ a 128GB SSD. Nejdražší (testovaný) model s dotykem, rozlišením QHD a diskem SSD 256 GB pak pořídíte za šedesát tisíc.

 

Dotykový a nedotykový model se od sebe liší kromě provedení displeje také hmotností, kdy nedotykový model váží 1,34 kg a dotykový o 100 gramů více. Tento rozdíl je však zanedbatelný, a když k tomu přidáte 18 mm tloušťky, máte v rukou velmi tenký notebook, který je radost přenášet. Ano, na trhu jsou i tenčí a lehčí, ale zpravidla jde o třináctky.

 

 

Konstrukce Carbonu se téměř nezměnila, i teď jsou tu dva zapuštěné klouby displeje, díky nimž se víko po otevření jakoby zasune za základnu. To na jednu stranu šetří místo, na druhou stranu neumožňuje dát žádný port na zadní stranu a displej je navíc nízko nad stolem. Důvod je ale jasný: co nejtenčí tělo notebooku, což se dnes prostě nosí – a přiznejme si, je to i ergonomické, protože při práci máte v podstatně položené ruce na stole a nemusíte nijak zvlášť ohýbat zápěstí jako u tlustých počítačů.

Název Carbon jasně poukazuje na materiály, z jakých je notebook postaven. Uhlíková vlákna zaručují pevnost, která není vykoupena vysokou hmotností. Víko je velmi pevné ve zkrutu, prakticky se nepohne – to je dáno jeho „vícevrstevností“, sklo na povrchu pevnosti rozhodně pomáhá. Základna už bohužel tak pevná není, pokud notebook chytnete za rožek, prohne se. Ne nijak výrazně, ale konkurenční modely umí být naprosto pevné.

 

Notebook nikde nevrže, nikde nic nepraská ani při důkladné „hrubé prohlídce“. Také kloub displeje je solidně pevný, díky čemuž i při ovládání dotykem drží displej na místě. Sice se nepatrně prohne vzad, po uvolnění tlaku se ale zase s lehkým zapružením vrátí do původní polohy. Důležité je, že displej drží ve své poloze, i když s notebookem drncáte v autobuse.

Klávesnice s novým layoutem

Pokud pominu vylepšené vnitřnosti a lepší displej, je asi největší novinkou oproti předchozí generaci zcela nová klávesnice a touchpad. Zatímco touchpad jsme už viděli u jiných modelů Lenova, například T440 nebo T431, kdy zmizela tlačítka trackpointu a touchpad lze mačkat po celé ploše, klávesnice je naprostou novinkou. Mechanika a tvar tlačítek zůstaly stejné jako u předchozích modelů, jde tedy o ostrůvkové provedení s naprosto perfektní odezvou a zdvihem. Osobně ji považuji za nejlepší notebookovou klávesnici, s jakou jsem měl tu čest. Píše se na ní naprosto skvěle a nemám k ní žádné výhrady.

 

Zcela nový je ale layout, rozmístění funkčních kláves. To souvisí s novátorským provedením řady funkčních kláves, která tu jednoduše není. Nejde však o její úplné zmizení, jako například u Aceru Aspire S7, ale o náhradu za dotykový proužek s proměnnými funkcemi, k němuž se ještě vrátím. Díky – anebo kvůli – tomu se některé funkční klávesy přesunuly na naprosto neobvyklá místa, například Backspace leží vedle Delete, Escape najdete u pravého Altu, klávesa Fn nahoře vlevo místo Escape na dotykovém proužku.

 

Když pominu umístění Escapu, který zpravidla nepoužívám tak často, pak umístění tlačítek Backspace a Delete vedle sebe s tím, že Delete je zcela vpravo, mi působilo značné potíže při psaní a editaci textu. Místo mazání textu před kurzorem jsem tlačítkem Delete mazal text za ním. Těžko se na to zvyká, protože na běžné klávesnici je Backspace vpravo. Také na umístění Home a End místo CapsLocku není příliš intuitivní, zejména když PgUp a PgDown jsou na opačné straně klávesnice. Chybějící CapsLock nevadí, nahradí ho doublecklick na levý Shift.

Funkční lišta. Co to?

Toto novátorství ale není nic proti dotykovému proužku funkčních „tlačítek“. Jak to funguje? Jde o dotykovou plochu, kde jsou funkční klávesy zobrazeny na displeji. Klávesa FN pak přepíná různé „panely tlačítek“. Na základním je ovládání hlasitosti a jasu displeje, zobrazení spuštěných programů nebo nabídku Start, další „obrazovka“ nabízí funkce pro editaci textu, další ovládá funkce pro hovory a kameru, přičemž ovládání hlasitosti a jasu je k dispozici vždy. Poslední, čtvrtá obrazovka pak nabídne funkční klávesy.

 
 

Lenovo uvádí, že jde o kontextový proužek, který mohou pro svém funkce využívat libovolné aplikace různě – s tím, jak spustíte jinou aplikaci, může se proužek měnit. Například v editoru využijete více editační funkce, při ovládání souborového manažeru pak funkční klávesy F1 až F12. Zní to krásně, ale má to háček: Dříve byly všechny funkční klávesy na běžných tlačítkách a na stejných místech, takže jste se mohli často používané „hmaty“ naučit po paměti. To nyní ale není možné.

Zcela automaticky například zavírám okna pomocí Alt+F4 nebo přejmenovávám soubory pomocí F2. Nyní se ale na lištu musíte lištu podívat, abyste zjistili, jaká verze je aktivovaná, a pokud tam není ta požadovaná, musíte si ji zapnout pomocí Fn – a to probíhá cyklicky, takže v nejhorším případě musíte FN stisknout třikrát, než naskočí lišta s funkčními F-klávesami. A když pak chcete změnit hlasitost nebo jas, musíte jít opět na Fn.

Jednoduše řešeno, tato multifunkčnost zhoršila ergonomii a rychlost používání. Už jen proto, že dotyková „tlačítka“ nemají odezvu, takže někdy stisknete prostor mezi ikonami, někdy se netrefíte. A když místo F5 stisknete ve Free Commanderu F6, soubor nezkopírujete, ale přesunete. Na toto inovátorské řešení si budete muset zvyknout – jako na vše nové. Osobně preferuji spíše rychlost než všemožné funkce – je to jako v autě, kde se všechny ovládací prvky postupně přesunují na dotykové displeje, v nichž se zpočátku vůbec nemůžete vyznat a vše, co jste dříve dělali rychle a po hmatu, teď abyste hledali kdesi v menu.

Nový touchpad standardem

Pokud jste četli recenzi na modely T431 nebo T440, nemůže vás překvapit nový touchpad s trackpointem. Trackpoint je na svém běžném místě a má stejnou fyziku jako dříve, jeho tlačítka se však již plně integrovala do touchpadu. Na horní straně jsou dvě čárky, každá reprezentuje místo, které je použito jako tlačítka trakcpointu, plus vroubkovaná prostřední část nahrazuje prostřední tlačítko používané pro rolování stránkou. Toto řešení použitelnost trackpointu poněkud snižuje, samostatná tlačítka byla lepší a ergonomičtější, protože co mačkáte, jste rozeznali jasně podle hmatu.

Touchpad je jedna velká plocha bez tlačítek, ovšem nejde o klasický clickpad, který lze stisknout jenom ve spodní části, ale o plochu, kterou můžete stisknout naprosto kdekoliv. Podle místa, kde jste na touchpad stiskli, vyhodnotí ovladač, zda jde o tlačítko touchpadu nebo trackpointu. Vzhledem k tomu, že jde o klávesnicový mechanismus, který má vyšší zdvih než běžný clickpad, musíte si na „hlubší“ stisk chvíli zvykat. Musím ale přiznat, že oproti prvním modelům je aktuální provedení už takřka bez chyb a trackpad je určitě lepší než obyčejný clickpad a velmi dobře se s ním pracuje. (I když pravdou je, že s klasickým touchpadem s oddělenými tlačítky se mi pracuje stále lépe.)

VVR: Velmi vysoké rozlišení

Displeje typu IPS, tedy s relativně věrnými barvami a hlavně velmi dobrými pozorovacími úhly, si pomalu nacházejí cestu i do levnějších notebooků. Aby měly čím zaujmout dražší modely, přicházejí se stále vyšším rozlišením. V X1 Carbon najdete celkem tři typy displejů: nejlevnější má obyčejný TN s rozlišením HD+, následuje QHD (2 560×1 440 bodů) typu IPS bez dotyku a nakonec tentýž displej s dotykem.

 

Všechny displeje jsou matné a i ten dotykový, který se nabízí v nejvyšším, námi testovaném modelu, je překryt sklem s polomatnou úpravou, která omezuje odlesky při jasném osvětlení. Jas displeje je velmi vysoký, takže i venku, kdy slunce svítí přímo na displej, jakžtakž něco vidíte. Jen se displej „přelije“ jakýmsi mléčným překryvem, který kazí kontrast. Ale pracovat se na tom dá. Notebook má čidlo okolního světla, takže na slunci zjasní a v místnosti pohasne.

   

Dotyková vrstva samozřejmě lehce zmenšuje pozorovací úhly, kdy se při pohledu zboku trošku zhroší jednolitost podsvícení a také se zhoršuje barevné podání. Stále je to ale výrazně lepší než běžný TN panel bez dotyku. Pokud notebook hodláte využít spíše v kanceláři, kde dotyk moc nevyužijete, je určitě lepší volbou model bez dotyku, který je jednak o dva tisíce levnější a jednak má 512GB SSD místo 256 GB v modelu s dotykem – zabijete tak dvě mouchy jednou ranou.

Integrovaná, ale silná grafika

Notebook pohání procesor Intel Core i7 4550U, který má sice základní takt jen 1,5 GHz, turbo však může skočit až na 3 GHz; TDP je klasických 15 Wattů. Toto je slabší procesor než ten, co se nachází v modelu o čtyři tisíce levnějším, 4600U, který běží na 2,1 GHz a turbo má na 3,3 GHz. Co je tedy na něm tak zvláštního? Ta padesátka na konci. Značí, že procesor má silnější grafiku, místo HD 4400 nabízí HD 5000. Silnější grafika samozřejmě zvyšuje spotřebu, takže aby bylo dodrženo celkové TDP, byla snížena frekvence procesoru – oproti modelu 4500U jde o pokles o 300 MHz.

 

V některých hrách a aplikacích nabídne nárůst výkonu o zhruba 10 %, někdy dokonce až 40 % (například Tomb Raider 2013) – v průměru se výkon zvedá o 20 %. Grafika je natolik výkonná, že v podstatě vyrovnává slabší dedikované grafiky. Výkon procesoru nižší základní frekvencí nijak netrpí, vše dohání turbo, které v běžné provozu nabídne 2,6 až 2,7 GHz, když není současně vytížena grafika. V takovém případě bohužel frekvence padá někdy až k nominálu, aby se srovnalo TDP.

Až na základní model nabízí všechny Carbony 8 GB RAM a všechny jsou bez výjimky vybaveny diskem SSD, od 128 do 512 MB – testovaný model má kapacitu 256 GB, což je pro běžnou práci více než dostačující; reálně je k dispozici 217 GB s tím, že když počítáte nějakých 50 GB na systém a programy, stále máte přes 150 GB na data. Na disku můžete mít buď Windows 7 Pro nebo Windows 8 Pro, záleží jen na vás. Pokud jste si vybrali model s dotykem, jsou lepší volbou Windows 8, u Sedmiček je vám dotyk v podstatě k ničemu.

80 % za půl hodiny

Přestože jde o ulteabook s tenkým profilem, nabídka portů je překvapivě solidní. Nechybí plnohodnotné HDMI, miniDP port pro podnikovou sféru, dva porty USB, každý na jedné straně, malý konektor pro Ethernet (po připojení redukce, která je v dodávce), výstup na sluchátka a také dokovací konektor. Ne ten klasický na spodní straně, ale tzv. OneLink, který se nachází hned vedle napájení. Dokovací stanice má podobu krabičky a připojuje se jediným kabelem, který kombinuje data i napájení v jednom. Pokud OneLink nepoužíváte, stačí datovou půlku konektoru zaslepit dodávanou krytkou. Na zadní straně pod displejem je pak slot na SIM. Slot na kartu SD ale chybí.

Baterie má základní kapacitu 46 Wh, což je ve spojení s Haswellem dostatečná kapacita, která zajistí šest hodin běžné práce. PowerMark naměřil v režimu Productivity téměř osm hodin (7:43 h), takže když jen píšete ve Wordu a občas surfujete, můžete vydržet i celou pracovní dobu. Naopak pokud budete hrát hry, počítejte ani ne s polovinou – test Entertainment naměřil 3:19 h. A konečně test Balanced, což je něco mezi, pak 4:42 h. Přehrávat HD video vydrží notebook 5:45 h.

Pokud jenom píšete ve Wordu, dostáváte se s třetinou jasu displeje bez problému pod 5 W, což ještě nedávno byla s takovým hardwarem spotřeba z říše snů; dosahovaly jí jen nevýkonné Atomy. Je to však jen jakási hypotetická spotřeba, běžně se pohybuje kolem osmi, což odpovídá již zmíněným šesti hodinám práce. Na druhou stranu jaké notebooky s takovou hmotností to dříve uměly?

Nabíjení notebooku je velmi rychlé, pro 80 % nabití stačí jen něco přes půl hodiny, dále to pak jde pomaleji a za hodinu a půl je notebook plný. Nabíječka má dnes již běžný plochý konektor, který trochu připomíná USB; používají je už všechny aktuální ThinkPady a lze s ním použít zmíněnou dokovací stanici OneLink. Nabíječka je celkem malá, ale klasická, se dvěma kabely, takže zabírá více místa při přenášení. Při práci je notebook celkem tichý, obvykle je větráček vypnutý. Když se rozjede, ozve se slabý šelest; je slyšet jen v tiché kanceláři. Celkově je ale notebook hlučnější než nedávno testovaný Acer P645.

Povedený kousek

Vzhledem k tomu, že základní Carbon stojí 38 tisíc, jde o velmi konkurenční nabídku – už v základu je relativně výkonný procesor, SSD disk a 4 GB paměti, což je dnes naprostý základ. Ve spojení s SSD to ale není brzda. Jen se budete muset spokojit s TN displejem, který ale má na čtrnáctku optimální rozlišení 1 600×900 bodů. Pokud chcete něco víc, potřebujete už padesát tisíc, za které už ale máte QHD IPS displej, větší SSD disk, rychlejší procesor a 8 GB RAM. Další modely pak pokračují až k téměř šedesátitisícové hranici, což z Carbonu dělá jeden z nejdražších ultrabooků vůbec.

Za sebe musím říct, že nejlevnější model by mi bohatě postačoval. TN panel pro mne není problém, díky polohování displeje není problém najít optimální úhel pro práci. Rozlišení HD+ je pro pracovní plochu Windows určitě lepší než QHD, které je zkrátka moc vysoké. Při testování jsem si jej snížil na full HD, což se už na čtrnátce dá snést – máte relativně velké prvky a fonty při dostatečné pracovní ploše. A konečně 128GB disk se současnými cloudovými službami postačuje, stejně jako se dá zvládnout 4 GB RAM; měl jsem notebook s touto kombinací přes rok a nepociťoval jsem žádný problém.

Je škoda, že Lenovo nenabízí nějaký mezistupeň, přece jen skok mezi 38 a 50 tisíci je dost velký. Uvítal bych například základní konfiguraci vylepšenou o full HD IPS a 256GB disk. Ať tak nebo onak, je Carbon velmi povedený notebook, díky nativnímu dokování se hodí do kanceláře, kde používáte externí monitor a řadu periférií. Konkurencí může být nedávno testovaný Acer TravelMate P645, který ale nenabízí dotykový displej, Fujitsu Lifebook S904 či Dell Latitude E7440. Ve vlastních řadách můžeme uvést ThinkPad T440s, který sice není tak tenký, ale může mít dvě baterie a tudíž výrazně lepší výdrž na baterii.