Podobně v minulém roce žalovala americká tisková agentura Associated Press (AP) vyhledávač Meltwater. Ani pro tento případ ještě nezazněl rozsudek a zástupci Meltwater se nechali slyšet, že AP svým požadavkem rozšířit copyright na výsledky vyhledávání „zneužívá kopírovací monopol“. V evropské variantě sporu se na stranu obžalovaného postavila European Copyright Society (ECS), v lednu minulého roku založené uskupení sedmnácti odborníků na právní záležitosti a specializací na autorské právo.
Soudní pře ohledně odkazu
Soud si ve věci Svenssonovy žaloby klade čtyři předběžné otázky:
1) Poskytuje-li jiná osoba než majitel autorského práva k určitému dílu na své internetové stránce hypertextový odkaz na toto dílo, jedná se o sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti?
2) Je z hlediska posouzení první otázky relevantní, jestliže je dílo, na které odkaz odkazuje, na internetové stránce, která je všem přístupná bez omezení, nebo pokud je přístup určitým způsobem omezen?
3) Je třeba pro účely posouzení první otázky činit rozdíl mezi případem, kdy je dílo poté, co uživatel kliknul na odkaz, zobrazeno na jiné internetové stránce, a případem, kdy je dílo poté, co uživatel kliknul na odkaz, zobrazeno tak, že vzniká dojem, že se zobrazuje na stejné internetové stránce?
4) Může členský stát přiznat širší ochranu výlučnému právu autorů tím, že stanoví, že "sdělování veřejnosti" zahrnuje rozsáhlejší škálu jednání, než stanoví čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti?
Ve zkratce jde tedy o to, jestli je zveřejnění linku porušením copyrightu. K tomu se ECS postavila jasným „ne“. Argumentuje názorem Tima Bernerse-Lee, otce World Wide Webu, podle kterého není takový link ničím víc, než „zmínkou nebo odkazem, přičemž možnost odkázat na nějaký dokument je jedním ze základních práv svobody projevu“.
ECS dále ve svém posudku píše, že hypertextový odkaz „není zprostředkováním práce, na niž odkazuje, ale pouze informací o umístění stránky, kterou pak uživatel může i nemusí navštívit“. Podobně se přitom ECS staví i k framování (když je v rámci jedné stránky rovnou zobrazena stránka cizí). „Prakticky nevidíme důvod, proč by framování mělo být v souvislosti s copyrightem vnímáno jinak než hyperlinkování,“ vyjádřila se ECS.
Otázku hypertextových odkazů a jejich vztahu ke copyrightu řešily v minulosti už mnohé národní soudy. Například v roce 2006 se v Belgii rozhodlo, že Google musí přestat ve svém vyhledávači zobrazovat vnořené odkazy (tzv. deep linky) na belgické noviny, pokud nezaplatí licenční poplatky. Bude zajímavé sledovat, jak dopadne spor tohoto typu na úrovni Evropské unie.
Zdroj: EU Law Radar
