Dnešní krátké zamyšlení má za cíl nastínit, co nám na noteboocích obvykle chybí a čím by nám výrobci udělali opravdu radost. Máme totiž intenzivní pocit, že na trhu chybí nějaké výborné a zároveň levné stroje. Přitom dobrý notebook nemusí být drahý. Někdo nepotřebuje nejvýkonnější procesor, samostatnou grafickou kartu nebo dotykový displej, ale raději by si koupil vyvážený pomalejší laptop s SSD a matným displejem. Co je tedy překážkou?
Levný notebook nemůže mít drahou součást
Zní to skoro jako hloupost, ale určitě jste se s tím setkali také. Pokud nevybíráte opravdu všestranně výborný a také drahý notebook, brzy si všimnete jedné věci. Pokud chcete hodně RAM nebo výkonný procesor, téměř vždy to také znamená, že notebook bude mít i drahou herní nebo v lepším případě profesionální grafiku, často také dotykový displej nebo třeba velmi drahé SSD.
Ne že by to bylo špatně, ale často prostě potřebujete, aby měl váš nový notebook výbornou jednu komponentu. Nebo ještě častěji – aby ta jedna komponenta nebyla příliš špatná, ale abyste za ni nemuseli platit svět. Bohužel kapacita RAM, počet shaderů v GPU, kvalita a rozlišení displeje nebo přítomnost profesionální síťovky jdou obvykle ruku v ruce s výkonným procesorem, a levný notebook s Core i7 neexistuje.
Asus Transformer Book T100TA
Nemůžete si konfiguraci navrhnout sami
...tohle privilegium prostě v 90+ % případů zůstává výrobci. Samozřejmě, najdou se výjimky. Například velké notebooky Goldmaxu nebo ultrabooky Sony Vaio Pro si můžete navolit, jak uznáte za vhodné. I tam jste ale s výběrem omezeni na pár málo komponent a i v nich si vybíráte jen z předem definovaných možností.
Tím bychom mohli dnešní článek pomalu končit, ale pojďme se podívat na konkrétní případy.
Procesor – někdy málo, někdy moc
Výkon procesoru je velmi individuální požadavek. Na stoprocentně pohodlnou kancelařinu a filmy vám vlastně stačí i nový Silvermontový Atom nebo AMD Kabini. Někdy naopak potřebujete stříhat video nebo prakticky cokoli náročného na CPU a rádi byste v notebooku měli pořádný čtyřjádrový Haswell.
Věc se ale má tak, že slušný notebook za 13-17 tis. Kč nebude mít ani jedno. Podle CZC stojí nejlevnější notebook se čtyřjádrovým procesorem Haswell 19 499 Kč a mediánová cena bude mnohem výš. Přitom zmíněný Core i7-4700HQ stojí v doporučených koncových cenách něco přes 7500 Kč. Ne nutně musí zbytek notebooku stát hned minimálně 12 000 Kč, když jde za ty peníze poskládat i stroj včetně procesoru.
Takový Intel Atom Z3740 najdete z notebooků prakticky jen v Asus Transformeru T100TA, který ve své nejdražší konfiguraci končí na 11 599 Kč. Vzhledem k tomu, že má od nás T100TA ocenění, za kterým si i s odstupem stojím, není to špatný přístroj. Proč ale není v nabídce 15,6" notebook se základním hardwarem a čtyřjádrovým Atomem? Se stoupající úhlopříčkou zřejmě rostou požadavky na minimální výkon CPU. Někoho by mohl i zaujmout dražší 13,3" notebook s dobrým rozlišením displeje a SSD/pseudoSSD pamětí – ten ale bez alespoň Core i5 prakticky nekoupíte.
Výtečný Silvermont by mnohdy i stačil
SSD – to nejdůležitější a nejpřehlíženější
Co jsem do svého ThinkPadu X1 za 2450 Kč dokoupil Crucial m4 do mSATA slotu, nemůžu si SSD vynachválit. Známý má už mnoho let Dell Vostro 1500 s první generací procesoru Core 2 Duo. Notebook je i dneska jako blesk, stačilo investovat pár korun do SSD.
Všichni vědí, že SSD je rychlejší než pevný disk. Málokdo si ale uvědomuje, jak drastický reálný rozdíl je. Nemusí ani jít o plnohodnotné MLC NAND SSD od renomovaného výrobce. Čipy eMMC s kapacitou 32 nebo 64 GB, jak je najdeme v tabletech, nejsou sice tak dobré, přesto jsou na tom ale výrazně lépe než pevné disky.
Poslední dobou začínám mít ohledně notebooků takovou teorii, kterou budu muset ještě reálně ověřit a naměřit. Pomalý procesor sám o sobě není překážkou v pohodlném pracovním užití notebooku. (Vždy pomalý) pevný disk může někdy také stačit, pokud je zbytek hardwaru dostatečně rychlý. Ale pomalý disk a pomalý procesor dohromady jsou dnes doslova smrtící synergická kombinace. Jakoby jedno brzdilo druhé – Toshiba Satellite NB10t měla Celeron N2810, dvoujádro na 2,0 GHz, a pevný disk. Asus T100TA má Atom Z3740 (4× 1,33 GHz) a 32GB eMMC paměť. Čekal jsem, že v reálném životě bude Toshiba o něco rychlejší – nemohl jsem se více mýlit. Papírově rychlejší Celeron se ukázal být v kombinaci s diskem absurdně pomalý, zatímco na Transformeru s Atomem běžely Windows jak na drátkách.
Drobné mSATA SSD zacvaknete do spousty notebooků (a disk si můžete nechat k němu)
Zdroj obrázku: Hardware.info
Sečteno a podtrženo – SSD, nebo alespoň nějakou slabší flash paměť, by na systém měl mít téměř každý notebook. Rychlosti čtení malých bloků se dramaticky projeví na odezvě systému a i starší a pomalý procesor jakoby chytil druhou mízu. Disky mají velmi vysokou kapacitu za super cenu, ale z toho důvodu jsou vždy odsouzeny k pozici sekundárního úložiště.
Diskrétní grafické karty jsou jak mor
V každém procesoru je dnes integrovaná grafická karta, přesto se ale do notebooků sází i výkonnější diskrétní (oddělená, samostatná) grafika. Je to ale vždycky nutné?
Proč nemáme rádi diskrétní grafiky? Protože jsou všude, i tam, kde by potřeba nebyly. Intel HD Graphics 4400 s dvoukanálově zapojenými pamětmi je bez problému použitelná levná grafika, přesto ji však nutně najdete párovanou s nějakou GeForce nebo Radeonem.
Diskrétní grafika něco stojí, obvykle to je čtyřmístná částka. Dost žere a má tak velký chladící okruh, zabírá tak dost místa v notebooku. A u notebooku na internet, filmy a kancelář ji prostě nepotřebujete. Jenže levná dedikovaná grafika je populární metodou výrobců jak zatraktivnit=zkazit spoustu levnějších notebooků. Chcete pracovní model s rychlým procesorem, SSD a dostatkem RAM? Připravte se závazně i na druhou grafickou kartu, která zvýší cenu o 2000 Kč, nebude se korektně přepínat a sníží tak výdrž a hlavně ji vlastně vůbec nepotřebujete.
Pokud chcete hrát, je to samozřejmě jiná situace, ony zbytečné GeForce a Radeony jsou svým výkonem často někde jinde než integrované grafiky od Intelu. Navíc dnes skoro každý notebook umí mezi GPU přepínat – ve hrách dGPU, ve Wordu iGPU.
Málo operační paměti
4 GB je málo. Pokud používáte integrovanou grafiku, obzvlášť. RAM je navíc levná. Výrobci, přejděte na 8 GB jako standard, prosím. Jako uživatel Google Chrome s mnoha záložkami jsem byl moc rád, když jsem měl na recenzi MSI GT70 s 32 GB RAM. Prohlížeč Googlu umí být doslova nenasytný a se čtyřmi gigabajty leckdy narazíte na strop.
Dvoukanálové paměti DDR3 SO-DIMM nejsou tak drahé
V módě je také jednokanálové zapojení RAM. Opět obzvláště u IGP oceníte dva moduly RAM. Není to o tolik dražší a nespotřebuje to o tolik víc energie.
Displeje a zbytečný software
Rozlišení displeje (a jeho zatracování)
Rozlišení displeje je trochu obousečným parametrem. Asi se shodneme, že na 15,6" notebooku za 20 tis. Kč je 1366 × 768 px neodpustitelně málo. Přesto jsou takových přístrojů na trhu mraky. Populární myšlenkou mezi méně znalými uživateli je, že velikost pracovní plochy se odvíjí od velikosti LCD – NE, odvíjí se od rozlišení.
Většina čtenářů Cnews ale tohle ví, a rozlišení 1366 × 768 px je téměř stigmatizováno. Ačkoli máme rádi pořádná rozlišení, je vždycky namístě se zamyslet, jestli nepřinesl levný LCD panel výraznou úsporu peněz. Někdo používá notebook venku jen výjimečně a v práci nebo doma jej cvakne na dokovací stanici a displej vypne. Pak může být 1366 × 768 px dost. Nezapomínejme taky, že obzvláště nad Full HD prudce klesá výdrž notebooků na baterku se stoupajícím rozlišením.
S rozišením displeje souvisí i poměr stran. Starších 16:10 je dnes téměř bez výjimky nahrazeno 16:9, což minimálně na práci vůbec není dobře. Na filmy a hry je 16:9 dobrý poměr, ale pokud chcete dělat něco na internetu nebo v textovém editoru, je to jak pracovat skrz průzor.
Na kvalitě LCD taky záleží
IPS panely mají obecně lepší pozorovací úhly, barvy nebo kontrast, než TN panely. S rozmachem IPS displejů zejména v dražších noteboocích se však děje nemilý vedlejší efekt. Všechny levnější notebooky s TN panely mají displeje doslova strašné. TN není tak špatná matrice, u herních notebooků zjistíte, že lze vyrobit kvalitní TN panel. Nástup IPS měl ale za důsledek, že se dobré nebo průměrné TN displeje přestaly vyrábět.
V noteboocích tak objevíte ostrý kvalitativní schod – místo, kde končí ten největší odpad TN panelů a výrobce se rozhodl nasadit výborný IPS displej. Nic mezi neexistuje – a není to jen výrobní cenou.
Dotykový displej a nekvalitní touchpady
Mám kamaráda, který pracuje jako Pro Support technik v německé pobočce Dellu. Vedli jsme spolu různé spory, jak nejlépe ovládat notebook. Nejrychlejší je bezesporu klávesnice – není ale tak intuitivní a leckdy komplikovaná. Pak je otázka, jestli je lepší dotykový displej nebo myš či touchpad. Poslední dobou začínám mít pocit, že u obyčejného notebooku budete s dobrým touchpadem rychlejší než s dotykovým displejem.
Výrobci poslední dobou dávají dotykový displej do každého druhého notebooku. Už mě přestává bavit dávat malé bezvýznamné plus přístrojům, u kterých je vyloženě nepraktické opustit klávesnici a touchpad a hmatat po dotykovém panelu. Dotyková vrstva má svůj smysl u menších notebooků a hlavně u modelů konvertibilních na tablet.
Někdy je dotykový displej užitečný (Yoga 2 Pro), někdy ne
Touchpad je odvrácenou stranou věci. Když jsem testoval MSI GT70 za 67 990 Kč, dal jsem notebooku 95 % a ocenění. Těch zbylých 5 % má na svědomí touchpad. U prakticky perfektního notebooku se výrobce neobtěžoval osadit rozměrný a pohodlný touchpad s měkkými tichými tlačítky. Přitom to opět nemůže moc stát. Vzhledem k oblibě myší se to ani tak neodsuzuje – zejména ultrapřenosný notebook to ale hodně degraduje.
Lesklé displeje
Někdy je to fajn. Lesklý displej se lépe čistí, má výraznější barvy a trochu lepší kontrast. Ale opravdu jen trochu. Matný displej je zase mnohem čitelnější proti slunci. Pokud máte 17,3" DTR permanentně na stole, asi vám to bude jedno, ale proč musí mít malý drahý ultrabook blyštivý panel, mi jasné není. Není technicky problém vyrobit kapacitní displej s matnou povrchovou úpravou – něco podobného jsme viděli u Fujitsu. Po matném povrchu navíc prsty sviští mnohem lépe a displej se tolik nepatlá. I přes určité klady lesklých LCD zůstává jejich smysl zejména v módě
Jeden software vládne všem
Software je u notebooku obtížně hodnotitelnou stránkou. Jako „ajťák“ mám jasno – u svých počítačů rovnou instaluji čisté aktuální Windows. Není ale výrobce notebooku, aby neprodával svoje modely se spoustou balastu. Takzvaný bloatware jsme už na Cnews jednou pomlouvali. Poslední dobou kralují zejména předplacené verze antivirových programů McAfee nebo Norton, které bych klasifikoval spíše jako virus či adware než antivirus.
Windows, jak známo, po delším čase takzvaně „hnijí“. Přeinstalování systému od nuly je jednou za rok-dva prostě zdravá věc, Až příliš často se setkávám s počítači, které by byly papírově rychlé, ale už tolik let jedou na přeplněných Windows, že jsou takřka nepoužitelné.
To samozřejmě není chyba výrobce, a abych se vrátil k tématu – prosíme o méně zbytečného softwaru, čím čistší Windows, tím lepší.
Dnešní litanie je zejména dobře míněnou radou pro vás, čtenáře. Výrobci sledují trend trhu – vy ho tvoříte. Po vzoru staré TV reklamy vám proto z Cnews radíme: „nakupujte chytře“ a buďte zdravě kritičtí.
