Minitest: Synchronizace a záloha dat v prohlížečích

Ostatně, že se prohlížeč stal možná tím vůbec nejdůležitějším programem v operačním systému, jste asi zjistili sami. Moderní webové prohlížeče nám celou situaci usnadňují do takové míry, že skoro nepotřebujeme žádné další softwarové řešení od třetí strany. Mechanismy obsažené v prohlížečích lze ovšem těžko nazvat obyčejnými zálohovacími nástroji. Zálohování jde ruku v ruce se synchronizací. Pojďme se teď podívat, jaké možnosti výrobci prohlížečů poskytují, pokud jde o vaše data.

Internet Explorer

Hned nejpoužívanější Internet Explorer, základní a výchozí prohlížeč ve Windows, nemá moc široké možnosti zálohování. Vlastně byste v něm nenašli žádný automatický mechanismus, který by se o pravidelné ukládání kopie uživatelského profilu staral. Microsoft to sice kompenzuje jistou službou, jenže ta synchronizuje pouze oblíbené položky (v terminologii většiny konkurence hovoříme o záložkách).

Windows Live Mesh primárně synchronizuje obsah složek mezi počítači, případně vám zkombinovat to s pětigigabajtovým webovým úložištěm. Na rozdíl od první možnosti, kde musí být oba stroje zapnuté, aby se mohly obsahově srovnat, se k datům na serveru se kdykoliv dostanete přes browser na libovolném počítači. Pokud složku sdílenou s oběma stroji necháte zároveň nahrávat do webového úložiště, stáhne se nový obsah z internetu, aniž by nutně musely oba počítače běžet. Totéž platí i o oblíbených stránkách uložených v Internet Exploreru, ty se nahrají do cloudu, tudíž o ně nemůžete nijak snadno přijít.

Nevýhody skoro ani nemusím zmiňovat, protože zcela jasně vyplývají z nastíněné situace. Budete-li chtít v Internet Exploreru zálohovat uživatelská data, neobejde se bez výkonem plýtvající aplikace, která neustále běží na pozadí. A co hůř, ta vyjma oblíbených položek jiný typ dat nezachrání. Žádná hesla, ani třeba nastavení programu Windows Live Mesh do opatrovnictví prostě nepřebírá. K dovršení všeho zlého funguje ve Vistě a Windows 7, zatímco v XP máte už jednoduše smůlu. Přesto existuje nejméně jeden prohlížeč, který v zálohování uživatelských dat Internet Explorer „překonává“.

Safari

Prohlížeči od Applu se pod Windows moc nedaří a možná právě proto se jeho vývoj trochu zanedbává. Ne zrovna uspokojivá konverze Safari vás vůbec nepotěší v oblasti synchronizace a zálohy. Na tu se vývojáři naprosto vykašlali, což v dnešní době potěší málokoho. Microsoft začal aspoň s oblíbenými weby, jablečný prohlížeč ovšem nesesynchronizujete ani pomocí externího řešení, protože Apple svůj vlastní Mesh nemá. Tím vyklidil pole a vzdal se bez boje. Jedinou možností zálohy zůstává ruční kopírování příslušných souborů.

Mozilla Firefox

U Mozilly se synchronizace stala běžnou až s vydáním letošního Firefoxu 4, což je trochu paradox s přihlédnutím k faktu, že první prototyp dnešního „Sync“ spatřil světlo světa už na konci roku 2007. V počáteční fázi se projekt nazýval Weave a prakticky byl pionýrem, který ukázal cestu ostatním. Řada zajímavých experimentů z Mozilla Labs se implementace do Firefoxu sice dočká, ale nepochopitelně pozdě. Buď jak buď, vývojářům se povedlo vybudovat solidní službu, která zdaleka nemá zaujmout pouze běžné domácí uživatele. Nadšenci (a paranoici) si totiž mohou vytvořit vlastní server. Nemusíte se proto nutně spoléhat na servery provozované Mozillou, což jistě řadu jedinců potěší.

Přesto se na výchozích serverech nastavených ve Firefoxu nemusíte obávat snad ničeho. Bezpečnost, na tu Mozilla neustále poukazuje. A koho by neuklidnil fakt, že všechna data uložená v cloudu jsou zašifrovaná? Skutečně si je nepřečtou ani zaměstnanci, kteří mají k serverům přístup. Silné zabezpečení zároveň ovlivňuje čas, který strávíte vy nad nastavováním funkce. Pro přístup k existujícímu účtu musíte mít po ruce obě instalace programu. Firefox, v němž si funkci Sync chcete nastavit, vám vygeneruje celkem dvanáctimístný kód, jenž opíšete do instalace aplikace, kde Sync již používáte.

Nabízí se také alternativa pro případy, kdy zrovna nemáte možnost vygenerovaný kód někam vložit. Po prvním nastavení funkce si v Možnostech můžete nechat zobrazit aktuální klíč používaný k šifrování vašich dat. S tímto klíčem se vám rovněž povede propojit novou instalaci Firefoxu se starou. Musíte ho mít ale u sebe (předlouhý kód si těžko zapamatujete), což je samo osobě jistým rizikem. Případná změna klíče samozřejmě znepřístupní data na všech propojených zařízeních. Jak vidíte, Mozilla uživatelským heslem vytyčuje pouze základní ochranné pásmo, zatímco jiní jím končí. Cenu za bezpečnost (rozumějte zdlouhavý proces zadávání kódů) někteří ovšem nepřekousnou. Přitom, jak často si procedurou se zadáváním kódů a klíčů projdete?

Vysoký stupeň zabezpečení je nezbytný, protože se na server mohou odesílat přihlašovací hesla k webům. I historie prohlížení patří spolu s údaji vyplněných formulářů mezi citlivá data. Synchronizovat se mohou dále záložky, předvolby aplikace a dokonce otevřené panely. Vzhledem k povaze ohnivé lišky zde výrazně schází ukládání doplňků. Toho se ale snad dočkáme časem. Firefox Sync je v aktuální podobě nejbezpečnější službou schopnou zazálohovat všechna důležitá uživatelská data a poté je synchronizovat mezi propojenými zařízeními. Díky ní se opravdu nemusíte strachovat, co se stane při havárii pevného disku. Firefox kdykoliv nainstalujete a vaše data se stáhnou z cloudu zpátky k vám.

Google Chrome

Ačkoliv byste to do mladého Chromu asi neřekli, oproti Firefoxu si poradí i s doplňky. Rozšíření jsou spíše doménou ohnivé lišky, Google ji přesto se synchronizací o kus předběhl. Nejde jen o klasická rozšíření, motivy vzhledu a aplikace fungující v rámci Chrome se na vzdálený sever zálohují taktéž. Jinak americké společnosti můžete svěřit hesla, historii prohlížení, záložky a nastavení programu. Srovnání s Firefox Sync se tak nějak vybízí, i tady se veškerá data šifrují, ovšem místní systém dešifrování nedosahuje takové úrovně. Mozilla vedle hesla k účtu vyžaduje zadání kódu či klíče, kdežto zde se standardně používá pouze heslo k účtu u Googlu. Inženýrům z oblíbené firmy „docvaklo“, že normální uživatel se nechce obtěžovat se složitými postupy a zadáváním speciálních klíčů.

Na druhou stranu uživatelsky přívětivější systém potenciálně zvyšuje riziko odcizení dat. Hezké je, že lze alespoň volitelně vybrat jiné přístupové heslo, které bude fungovat pouze u synchronizace. Pak budou vaše data v bezpečí, i kdyby někdo vypátral heslo k vašemu účtu u Googlu. Chrome se při prvním nastavení neptá, zda má nahradit místní data těmi nahranými na server, nebo je třeba sloučit. Firefox ano a ve skutečnosti je se svých chováním bohužel v menšině.

Opera

Norský vývojový tým začal se synchronizací poměrně skromně (ne však natolik skromně jako Internet Explorer s Windows Live Mesh). Co naplat, že Mozilla v tomto experimentovala delší dobu, když Opera dokázala naservírovat funkční řešení svým uživatelům už v červnu roku 2008. Do dnešních dnů služba Opera Link rozšířila pole působnosti a do cloudu vám zazálohuje záložky, historii, poznámky, hesla a dokonce i vlastní vyhledávače nebo pravidla, jimiž se řídí blokátor obsahu. A samozřejmě stránky uložené v Rychlém přístupu. Podobně jako její konkurenti se nás Opera snaží uchlácholit výroky o bezpečnosti. Data na serverech si nikdo ze zaměstnanců bez vašeho hesla nepřečte, ovšem mezi vašimi citlivými údaji v zašifrovaném souboru a zlodějem stojí jen a pouze heslo. Takové Chrome ale nemá norskému prohlížeči co vyčítat.

Specialitkou, co Opera nabízí, je přístup ke službě Link přes webové rozhraní. Touto cestou se snadno dostanete k odkazům na vaše oblíbené weby, i když zrovna nejste na svém počítači. Kromě záložek, Rychlého přístupu a poznámek si nic jiného přes web neprohlédnete, ohrožení bezpečnosti prozrazením hesel proto nehrozí.

Porovnání synchronizačních služeb

Kdo je nejlepší?

Vestavěná řešení jsou vždy nejdostupnější a záloha dat v cloudu je vlastně jen vedlejším produktem používaného typu synchronizace. Rozhodně můžeme říci, kdo zklamal. Safari pro Windows vaše data žádným způsobem automaticky neuchrání, natož aby je synchronizovalo mezi více počítači. Microsoft do Internet Exploreru, technicky vzato, rovněž žádnou podobnou funkci nezabudoval, avšak nabízí synchronizaci záložek pomocí služby Windows Live Mesh. V podstatě se mezi rovnocenné soupeře počítá Firefox, Chrome a Opera. Nejmenší obavu ze svěřování hesel a záložek můžete mít u prvního jmenovaného, musíte se ale smířit s trochu krkolomnějším připojováním k existujícím účtům.

Chrome se samo zařazuje někam mezi Firefox a Operu, a to zejména z hlediska zabezpečení. Když například ze zálohy vypustíte přihlašovací hesla, bez obav lze synchronizaci zabezpečit vaším standardním heslem k účtu u Googlu. V opačném případě zvolíte heslo jiné. Opera naproti tomu vaše data svěří komukoliv, kdo zná vaše heslo k účtu My Opera. Prohlížení uložených webových stránek prostřednictvím webové aplikace je výhoda i nevýhoda zároveň.

Zvolit jednoznačného vítěze jednoduše nelze. Pokud porovnáte údaje z tabulky výše, zjistíte, že Chrome dovede sesynchronizovat nejvíce běžných položek, zato ale postrádá specialitky, kterými Opera přetéká. Bezpečnost jsme si již osvětlili a ani ta nám v celkovém důsledku rozhodování neusnadní. Důležité je, že skoro v každém moderním prohlížeči objevíte funkční řešení, díky kterému se vaše data z brouzdání po internetu mohou synchronizovat mezi jednotlivými instalacemi na vícero počítačích. A už nikdy o ně nepřejdete, v případě nouze se prostě stáhnou ze serveru poskytovatele využívané služby.