Arpanet byl testem, jestli síť bez centrálního prvku vůbec může fungovat. Do té doby se využívalo takzvaného přepojování okruhů. Představte si telefonní ústřednu: zavoláte na cizí číslo, ústředna vás přepojí a vy pak máte s volaným vyhrazný komunikační kanál. Stačí odstavit ústřednu a síť nefunguje.
Vint Cert, jeden z otců Internetu, zdroj: IMDB.com
To mělo vyřešit přepojování packetů. Jeden počítač může přímo komunikovat s dalším, data mohou putovat i skrz jiné počítače. Packety jsou malý úlomky dat, kde každý má svou hlavičku s adresou, kam má zamířit. V Arpanetu pro tyto účely fungoval dočasný protokol NCP. Problém byl v tom, že nebyl dobře škálovatelný, v bezdrátových a satelitních sítích se musely používat jiné nekompatibilní technologie.
DARPA proto zaúkolovala vědce, aby přišli s konečným řešením, dokonalým protokolem. Na něm začal pracovat Vint Cert a Robert Kahn už v roce 1969. Do pěti let byl hotovo, vznikl TCP, později rozdělený na TCP/IP. V polovině sedmdesátých let začaly první testy, na 1. 1. 1983 byl naplánovaán definitivní přechod z NCP na TCP/IP. Starý protokol definitivně zmizel z Arpanetu, který se ve stejné době také začal pomalu tříštit. Například se z něj vyvinula vedlejší vojenská síť Milnet.
Přesně před 30 lety se stal jeden z největších milníků historie Internetu. Stále to byla ve srovnání se současností pouze prťavá síť se 400 uzly. Na protokolech TCP/IP ale až dodnes fungují prakticky všechny sítě. Pouze se zvětšil adresní prostor, v té době se nepočítalo, že by 4 miliardy adres někdy bylo málo.
Jeden z otců Internetu Vint Cerf, nyní pracuje v Googlu a stará se o to, aby síť zůstala stále svobodnou. Ve svém blogovém zápisku vzpomíná, že definitivní přechod na TCP/IP se ani nijak neoslavoval, nemá z toho data žádnou fotku, pouze připínatelný odznáček. Přitom jeho vynález změnil takřa vše.
Zdroj: Google
