MSI DP45-8D Memory Lover: 8 slotů na paměť

26. 10. 2008

První dojmy a hlavní přednosti

Co praští každého hned do očí a na co také MSI nejvíce u této desky upozorňuje, je podpora DDR2 a DDR3 paměťových modulů, které jsou navíc podpořeny standardním počtem slotů. Většina výrobců, pokud se do něčeho podobného pouštěla, uvedla desky s menším počtem paměťových slotů, což nutilo uživatele dělat při osazování kompromisy. To u této desky odpadá.

Pro příznivce přetaktování si pak MSI připravilo specialitku v podobě DIP přepínače frekvence FSB sběrnice.

U jedné z posledních desek z pera MSI také nesmí chybět technologie DrMOS, čímž MSI označuje použití novějších a výkonnějších mosfetů, zalitých cívek a pevných kondenzátorů po celé desce. To by mělo přinést rychlejší odezvy a snížení spotřeby.

Samotnou čipovou sadu Intel P45 jsme na ExtraHardware rozebírali již několikrát, proto vás i v tomto případě odkáži na recenzi desky Asus P5Q Deluxe, kde byla představena poprvé. Čipová sada nemíří na nejvyšší mety, ale do střední třídy, o čemž svědčí zejména podpora CrossFire pouze v režimu 2× 8 PCIe linek.

Balení, příslušenství, parametry

Balení, příslušenství, základní info

Základní deska dorazila do redakce sice v oficiální krabici, ale bez příslušenství. U desky byl ale přiložen jeho oficiální soupis, který najdete v níže uvedené tabulce.

Použité komponenty a jejich osazení

Osazení osmi paměťových slotů rozložení základní desky nijak zvlášť neublížilo. Dalo by se čekat, že aspoň větrák od procesoru bude nějak výrazněji zasahovat nad moduly, ale není tomu tak. Prostoru je kolem patice skoro stejně, jako na běžných deskách se čtyřmi paměťovými sloty. Mezi zadními konektory pak najdete velmi praktické tlačítko pro vymazání CMOS.

V napájecích oblastech a koneckonců po celé desce najdete kvalitní mosfety i kondenzátory, které MSI ukrývá pod označení DrMOS. Mosfety by měly mít rychlejší odezvu i menší zahřívání, což se víceméně potvrdilo i u mých měření.

Pro připojení disků a optických mechanik můžete použít osm SATA konektorů (šest z čipsetu a dva z přídavného řadiče) a jeden IDE konektor. Nezapomnělo se ani na disketovou mechaniku.

V pravém dolním rohu najdete nahuštěné USB konektory, tlačítka pro spuštění a restart systému, COM a LPT konektory, stejně jako digitální výstupy ze zvukové karty.

K taktování můžete přistupovat dvojím způsobem – buďto z BIOSu, nebo můžete FSB zvednout DIP přepínačem. Na výběr máte 266, 333 nebo 400 MHz. Při neúspěšném taktování z BIOSu můžete zmáčknout vymazání obsahu CMOS mezi zadními porty, nebo přepnout můstek u baterky.

Na desce najdete dva integrované řadiče JMicron (JMB363 a JMB381), zvukovku Realtek ALC8888, síťovku RT8111C, I/O řadič Fintek a generátor taktu ICS 9LPRS113AKLF.

Pod manšími pasivy s nápisem Drmos najdete kvalitní japonské mosfety Renesas.

Systém chlazení

Na severním můstku sedí poměrně veliký pasiv, který je pomocí heatpipe propojen s jižním můstkem.

Napájecí mosfety jsou pak chlazeny menšími pasivy.

K napájení větráků jsou určeny celkem čtyři konektory, z nichž je jeden s PWM regulací. Další dva lze regulovat SpeedFanem nebo z BIOSu.

BIOS a jeho možnosti

V případě BIOSu se zastavím až v kapitole H/W Monitor, kde je možné nastavit otáčky celkem tří větráků ze čtyř. Regulaci je pak možné provádět i SpeedFanem z BIOSu. Desky Gigabyte by se v tomto směru mohli od MSI učit. Většinou totiž z BIOSu regulují pouze větrák na procesor.

Pro taktování slouží u desek MSI již pár let Cell Menu. MSI si u této desky hodně zakládá na nastavení pamětí, které je skutečně hodně podrobné. Mimo to můžete kdekoli v BIOSu vyvolat stiskem klávesy F5 okno Memory-Z, kde se vám ukáže SPD informace modulů. K dispozici je dostatek děliček na paměti. Velmi oceňuji zobrazení výsledné frekvence procesoru i pamětí, což taktování velmi usnadňuje. Nastavené hodnoty si pak můžete uložit do jednoho ze dvou profilů. Není to moc, ale zaplať pánbůh za ně.

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

K testování základních desek používáme také ustálenou sestavu testů, které desky prověří po všech stránkách.

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém
rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací a pak i při přetaktování. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz i při přetaktování na 3,33 GHz (9× 370 MHz). Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování. Při přetaktování je zvednuté i napětí procesoru na 1,475 V, aby se ukázalo, jestli se nebude deska přehřívat a jak vysoké teploty se při tomto nastavení naměří. Za normálních podmínek by procesor mohl na této frekvenci běžet s podstatně nižším napětím.

V případě této desky se frekvence FSB u čtyřjádrového procesoru Q6600 zastavila na 420 MHz. Z procesoru jsem ale dostal mírně nadstandardních 3,69 GHz. Bylo nutné použít ale trochu vyšší napětí 1,48 V.

Nyní se můžete podívat na nárůst výkonu při přetaktování Core 2 Quad Q6600 na frekvenci 3,33 GHz.

Následující graf ukazuje maximální dosažené frekvence FSB s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 na testovaných základních deskách.

V případě dvoujádrového Core 2 Duo E8500 jsem se dostal o pár kroků dál a frekvence FSB se zastavila na 466 MHz.

Následující graf ukazuje maximální dosažené frekvence FSB s procesorem Intel Core 2 Duo E8500 na testovaných základních deskách. Bohužel výsledky nenajdete všude, protože hlavně ze začátku jsem neměl E8500 na testování desek k dispozici.

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz. Paměti jsou nastaveny na frekvenci 800 MHz a časování 5-5-5-15.

V této kapitole se můžete podívat na výkon desky osazené pamětmi DDR2-800 s časováním 5-5-5-15. V následující se pak dozvíte, jaké konkrétní výhody vám může osm paměťových slotů přinést.

K čemu je osm paměťových slotů

To, co zásadně tuto desku odlišuje od konkurence, je duální paměťový řadič, který dokáže obsloužit paměti DDR2 i DDR3. Abyste navíc nepřišli oproti jiným deskám zkrátka ani co se týče počtu slotů, najdete zde pro DDR2 i DDR3 po čtyřech paměťových slotech. Zapoměňte ale na myšlenku, že byste mohli provozovat DDR2 i DDR3 současně. To v žádném případě nelze.

Deska ale může být zajímavou alternativou pro toho, kdo vlastní větší množství modulů DDR2, nechce se jich prozatím zbavovat a do budoucna uvažuje o přechodu na DDR3, ať už z jakéhokoli důvodu. Oficiálně jsou podporovány frekvence pamětí DDR2 do 1066 MHz a DDR3 do 1600 MHz. Nikde ale není psáno, že byste paměti nemohli pomocí FSB nataktovat výš.

Následující graf pak ilustruje, že na podobný výkon, jaký poskytují paměti DDR2-800 potřebujete alespoň DDR3-1066. U frekvence 1368 MHz u DDR3 pamětí byl snížen násobič na 8×, takže původní frekvence procesoru zůstala zachována.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku

Propustnosti USB a SATA rozhraní plně odpovídají použitému čipsetu. V této rovině se tedy žádná překvapení nekonala.

Kvalitu integrované zvukové karty měřím pomocí RightMark Audio Analyzeru a zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29.

Celkem dobrý výkon předvedla i integrovaná zvukovka, která měla více než 93dBA odstup signálu od šumu a ani v dalších parametrech příliš za samostatnými zvukovkami nezaostávala. Pro běžný poslech je tak zcela dostatečná.

Dynamický rozsah

Odstup signálu od šumu

Přeslechy mezi kanály

Frekvenční odezva

Harmonické zkreslení

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

Při herních testech bylo možné pozorovat trošku slabší výkon v nízkém rozlišení, ale nejednalo se o nic zásadního.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování, a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky v XviD tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Nejnovější Xvid 1.13 sice již vícevláknové zpracování podporuje, nicméně pro ilustraci rozdílu výkonu mezi jednovláknovým a vícevláknovým zpracováním zůstávám u starší verze..

Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

Spotřeba a zahřívání

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

V teplotních testech si deska vedla velmi dobře. Značnou zásluhu na tom mají i nové typy mosfetů, které se méně zahřívají. I po přetaktování si udržely teplotu pod 65 °C, což je velmi dobré.

Měření spotřeby probíhá zásuvkovým wattmetrem, který měří spotřebu celé sestavy (bez monitoru). Bohužel není technicky dost dobře možné změřit spotřebu pouze základní desky, nicméně z porovnání s ostatními deskami s různými čipovými sadami si můžete o spotřebě udělat velmi dobrý obrázek.

Také v případě spotřeby obstála deska velmi dobře, což platí zejména o spotřebě bez zátěže.

Dodávané aplikace

MSI k této desce dodává svůj produkt CoreCenter, který může sloužit se sledování základní desky i k jejímu přetaktování. Můžete však nastavovat pouze FSB a některá napětí, změnu násobiče procesoru zde neprovedete. Nastavit si ale můžete až pět uživatelských profilů, mezi nimiž pak lze snadno přepínat.

Závěrečné hodnocení

Pokud chtěla firma MSI deskou Memory Lover zaujmout, tak se jí to povedlo. Podobnou desku s osmi paměťovými sloty na trhu nenajdete. Vše navíc funguje velmi dobře. Stačí jen DDR2 moduly prohodit za DDR3, změnit nastavení v BIOSu (pokud chcete paměti trochu vyladit) a spustit systém. Otázkou jen je, kolik lidí takovou desku potřebuje. Ideálním kupcem byude nejspíš ten, kdo nedávno investoval do nových modulů DDR2 a nechce prozatím odcházet od procesorů Core 2 Duo/Core 2 Quad s případnou možností pozdější výměny pamětí za DDR3. Kdo si bude kupovat sestavu kompletně novou, zřejmě zvolí méně extravagantní řešení.

I přes velké množství paměťových slotů si deska zachovává celkem dobré rozložení, kde nic ničemu vyložené nepřekáží. Oproti jiným deskám do této neosadíte dvě grafické karty, i když použitý čipset Intel P45 režim CrossFire podporuje. Místo toho dostaly větší prostor sloty PCI, které jsou mezi uživateli stále hodně používané. Možnosti taktování nejsou sice úplně závratné, ale na běžné domácí zvednutí výkonu budou rozhodně stačit.

Pokud zrovna neprahnete po osmi paměťových modulech a chcete přitom zůstat u stáje MSI, můžete se podívat na desku P45 NEO2-FIR, která za velmi podobnou cenu (3500 Kč) nabízí reřim CrossFire, dva sloty PCIe ×1 a trochu mohutnější chlazení mosfetů. V ostatních parametrech jsou již desky velmi podobné.

+ podporuje DDR2 i DDR3
+ slušná výbava
+ tlačítka Clear CMOS, Start, Restart
+ dobré chlazení

- chybí eSATA
- nepodporuje CrossFire
- pouze jeden PCIe ×1 slot

Za zapůjčení základní desky MSI DP45-8D Memory Lover děkujeme společnosti MSI.