MSI P7N2 Diamond: Nejlevnější nForce 790i

2. 6. 2008

nForce 790i Ultra SLI v podání MSI

O čipové sadě nForce 790i Ultra SLI, kterou najdete i na této základní desce jsem se již rozepisoval při jejím prvním testu na desce Asus Striker II Extreme. Jen pro připomenutí tedy uvedu, že nový čipset přichází s nativní podporou rozhraní PCI Express 2.0, pamětmi DDR3, frekvencí FSB 1600 MHz nebo podporou otevřeného standardu ESA. Na trhu by se měla objevit i její odlehčená verze nForce 790i SLI, kterou však zatím žádný výrobce ve svém repertoáru nemá.

Balení, příslušenství, základní info

Společně se základní deskou dostanete skutečně bohatou nadílku příslušenství, na jejímž vrcholu trůní zvuková karta Creative X-Fi. Ta nahrazuje v drtivé většině osazované integrované kodeky. Mimo to u desky najdete celkem osm SATA kabelů, tři napájecí redukce, USB/FireWire modul nebo tři pružné SLI můstky.

Novinkou je u desek MSI sada tzv. M-konektorů, ne zrovna nepodobných Asus Q-konektorům. Oba dva dělají naprosto totéž - usnadňují instalaci kabelů od předních tlačítek a konektorů. Rozdíl je pouze v jejich označení a pestrobarevnějším provedení v případě konektorů od MSI.

Technické parametry základní desky shrnuje následující tabulka:

Použité komponenty a jejich osazení

Také u této desky můžete narazit na pár detailů, které vám mohou znesnadnit instalaci komponent. Prvním z nich je kolize rámečku od větráků na procesor s pasivem na čipové sadě. U našeho Freezeru 7 Pro to řeší posunutí větráku o dvě pozice výše. Připravujeme se tak ale o lepší chlazení mosfetů, protože vzduch neproudí přes spodní zahnutá žebra.

V případě paměťových modulů můžete narazit na jejich výškové omezení. ChladičFreezeru zasahoval až nad ně a tak do desky nemusíte osadit paměti s vysokým pasivem, jako jsou např. Corsair Dominator nebo OCZ ReaperX.

Rozložení zadního bloku konektorů je hodně netradiční, přesto zde najdete vše potřebné. Specialitou je pak tlačítko pro vymazání obsahu paměti CMOS nebo uložení dvou USB portů.

V napájecí oblasti najdete pouze zalité cívky a po celé desce pak kvalitní kondenzátory.

Dvě síťové karty a přídavné řadiče.

Z desky můžete vyvést i starý COM, druhý FireWire nebo další čtyři USB porty. Barevně odlišeny jsou i konektory předního panelu. Malá tlačítka pak slouží k restartování nebo zapnutí/vypnutí systému.

Rozložení rozšiřujících slotů není zrovna ideální - při osazení dvou dvouslotových grafik přijdete o jediný PCI slot.

Konektorů pro pčipojení pevných disků nebo optických mechanik je skutečně dostatek. Druchý PATA konektor má na svědomí přídavný řadič, stejně tak jako externí eSATA porty.

Paměťové sloty jsou barevně odlišeny a paměti se do nich osazují ob jednu pozici.

Systém chlazení

Chloubou této základní desky je systém jejího chlazení Circu-Pipe. Myšlenka je to sice zajímavá, ale její provedení za očekáváním trochu pokulhalo. Měděné plátky jsou na Circu-Pipe (oblouková heatpipe nad pasivem severního můstku) poměrně řídké a navíc hodně tenké. To samé platí o žebrech na pasivech. To se samozřejmě promítlo do vyšších teplot, na což se můžete podívat v kapitole Spotřeba a zahřívání.

Napájecí konektory pro větráky zde naleznete celkem čtyři třípinové a jeden čtyřpinový (pro procesor). Regulovat z nich pak můžete bohužel jen ten čtyřpinový. V tomto aspoektu MSI na Asus hodně ztrácí, protože např. na Strikeru II jdou regulovat všechny připojené větráky.

BIOS a jeho možnosti

Dříve, než začnu o BIOSu cokoli psát, musím zdůraznit, že se jedná o verzi 1.0, která byla se základní deskou dodána. I v době dopsání tohoto článku nebyla na stránkách MSI novější verze k dispozici. To naštěstí zatím tolik nevadí, protože tuto desku prozatím v českých obchodech nenajdete. Předpokládám, že s dodávkami do obchodní sítě se vyloupne i novější verze, která doufám některé nedostatky opraví.

V rozložení žádné záludnosti nečíhají a ovlivnitelných položek je spíše méně. Smysl má se zastavit až u položky H/W Monitr, kde můžete nastavit otáčky procesorového větráku. Ostatní větráky jsou bohužel bez regulace.

Nato, že se jedná o desku s high-endovým čipsetem nForce, jsou možnosti nastavení trochu skromné. V Cell Menu mi chyběly pokročilejší položky pro taktování čtyřjádrových procesorů, stejně tak jako zobrazování výsledné frekvence procesoru při změně FSB nebo násobiče. Pokud si na manuální taktování netroufáte, můžete zkusit D.O.T. Control a jeden z jeho přednastavených režimů.

Velkou výhodou desek s novými nForce čipsety je nezávislé nastavení frekvence FSB a pamětí. Možnosti časování pamětí se pak již ale omezují spíše na základní položky. O nastavení vlastností jednotlivých paměťových bank si zde můžete nechat jen zdát.

MSI se nerozparádilo bohužel ani v případě rozmezí napětí. Je sice pravda, že většině uživatelů bude nastavené rozmezí bohatě stačit, nicméně od takovéto desky bych čekal přece jen mnohem víc.

Zajímavé je, že v samotném manuálu popisujícím tuto základní desku jsou možnosti BIOSu podstatně širší. Týká se to jak nastavení napětí nejrůznějších konponent, tak i řízení větráků, kde jsou korigovat i dva systémové. I z toho se dá usuzovat, že BIOS 1.0 je skutečným provizoriem a do budoucna se situace s BIOSem podstatně zlepší.

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

K testování základních desek používáme také ustálenou sestavu testů, které desky prověří po všech stránkách.

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém
rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování a testy procesoru a paměti

Jak jsem již naznačoval v kapitole věnující se BIOSu, nejsou výsledky této desky takové, jaké bych od ní čekal. To se týká také přetaktování, kde se jednalo doslova o tragédii. Frekvenci Q6600 se mi podačilo zvednout o 120 MHz, u procesoru E8500 to pak bylo 200 MHz. Při vyšších frekvencích byla deska naprosto nestabilní. Nepomáhalo vypínání Spread spectra, zvedání napětí na čemkoli, zkrátka nic. V podstatě se jednalo o velmi podobnou situaci, jakou jsem zažil s nedávno testovanou deskou MSI P7N SLI Platinum. nutno dodat, že obě desky dorazily ve stejné zásilce přímo z MSI a tak se může skutečně jednat o jedny z prvních vyrobených kusů.

Pevně věřím, že s dalším BIOSem, případně revizí desky (testovaná je revize 1.0) se situace razantně zlepší. V opačném případě přinese nForce 790i Ultra SLI v podání MSI svým kupcům řadu zklamání.

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací a pak i při přetaktování. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz i při přetaktování na 3,33 GHz (9× 370 MHz). Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování. Při přetaktování je zvednuté i napětí procesoru na 1,475 V, aby se ukázalo, jestli se nebude deska přehřívat a jak vysoké teploty se při tomto nastavení naměří. Za normálních podmínek by procesor mohl na této frekvenci běžet s podstatně nižším napětím.

Vzhledem k tomu, že mi deska žádné přetaktování nedovolila, tak zde najdete výsledky jen na základní frekvenci.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku a kvalitu integrované zvukové karty měřenou pomocí RightMark Audio Analyzeru a hlavně nově pomocí zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29.

Při poslechovém testu jsem žádné nežádoucí zvuky, šum či rušení nezaznamenal. Bohužel při projíždění testů RightMarku jsem se vždu dočkal zatuhnutí aplikace, takže výsledky z něj zde tentokrát nenajdete.

Co se týče samotné zvukové karty X-Fi, tak se jedná o trochu odlehčenou verzi, která podporuje standard EAX 4.0, namísto nejnovějšího EAX 5.0. Oproti prodávaným verzí zde také nenajdete konektor pro externí konzoli, naopak je zde osazen optický výstup.

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v rozlišení 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

V herních testech deska držela krok s konkurencí a v mnoha testech dokonce předčila konkurenční Asus Striker II Extreme.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování, a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zatím stále zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky v XviD tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Již sice uvolněný XviD ve verzi 1.12, který vícevláknové zpracování podporuje, nicméně je stále nestabilní, a proto jej pro testování nepoužívám.

Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

Spotřeba a zahřívání

Grafy spotřeby jsou od minulých recenzí již podstatně zajímavější, protože v nich najdete porovnané nejen základní desky pro AMD, ale i pro Intel. V porovnání tak najdete celkem pět čipových sad na šesti deskách při měření na základní frekvenci i při přetaktování. U teplot již najdete jen desky s paticí AM2+.

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

V přípaě spotřeby deska od MSI překonala i nenažraný Striker II, navíc se mi vůbec nelíbila vysoká spotřeba v režimu spánku.

Na rozžhavený čipset nForce 790i Ultra SLI byla Circu-Pipe trochu krátká. konstrukce chladiče je subtilnější než by měla být a to se také odrazilo na vyšších teplotách. Nepomohlo ani několik heatpipe, které zkrátka neměly teplo kam odvádět.

Dodávané aplikace

MSI ke svým základním deskám příliš velkou bonusovou výbavu nedodává a sází spíše na bohatší příslušenství v podobě kabelů, zadních modulů nebo v některých případech přídavných zvukových karet. Ze softwarové výbavy najdete na cédéčku pouze aplikace od samotného MSI nebo případně Nvidie, výrobce použitého čipsetu.

Mezi vlastní aplikace patří MSi DualCore Center, v němž si můžete dovolit i mírné přetaktování. Kvůli naší desce ale nebylo možné a docházelo k zatuhnutí systému. Mimo to zde můžete sledovat základní teploty a takty a přepínat mezi režimy D.O.T.

MSI při aktualizaci ovladačů i BIOSu hodně sází na on-line stahování přímo ze svých stránek. K tomuto účelu vyvinulo i speciální webovou aplikaci Live Update Online, která nejdříve proklepne počítač a pak se podívá, zda nejsou nějaké aktualizace k dispozici. Vše je jednoduché a kupodivu i spolehlivě funguje. Zejména aktualizace BIOSu na dnešních počítačích bez disketových mechanik může být bez této služby pro hodně uživatelů skutečným oříškem. Přece jen výroba bootovatelného USB disku není z nejjednodušších operací, zvláště pod systémem Windows Vista.

Závěrečné hodnocení

Pokud bych měl tuto desku hodnotit podle toho, co předváděla při testování, tak by její hodnocení nedopadlo příliš dobře. Na čipovou sadu nForce 790i Ultra SLI má podprůměrný BIOS a v podstatě nulové možnosti taktování. Naměřené teploty a propustnosti také nepatří k tomu nejlepšímu. MSI se to sice snaží vynahradit bohatou výbavou v podobě zvukové karty s čipem X-Fi a širokým příslušenstvím, což ale výše uvedené nedostatky nevyváží. Přece jen, kdo si kupuje takovou desku od ní očekává maximální výkon spojený s přetaktováním a ten mu tato deska prozatím nedá.

Naštěstí říkám prozatím, protože většinu těchto neduhů může mít na svědomí právě první revize desky i BIOSu, Už jen to, že v přiloženém manuálu jsou možnosti taktování podstatně rozšířené naznačuje, že to s touto deskou přece jen MSI myslí asi celkem vážně. První pokus se však příliš nepovedl a mě nezbývá, než popřát MSI, ať je nová revize podstatně lepší.

Cena této desky prozatím není pro česko stanovena, na zahraničních serverech se pohybuje v rozmezí 249–349 USD. Z toho se dá usuzovat, že by se u nás mohla deska prodávat kolem 6000 Kč, což není ve srovnání s konkurenčním Strikerem II zas tak mnoho. Otázkou je, zda se MSI podaří dořešit všechny nedostatky, které deska prozatím má.

+ kvalitní součástky
+ bohatá výbava a příslušenství
+ zvuková karta Creative X-Fi

- možnosti BIOSu
- vyšší zahřívání
- pasiv koliduje s větrákem Freezeru 7 Pro

Za zapůjčení základní desky MSI P7N2 Diamond děkujeme společnosti MSI.