Loni na podzim jsme zde psali o aplikacích (Spotify, internetové prohlížeče Chrome a Firefox), které zapisují překvapivě hodně dat, až to významně ukusuje z garantované životnosti disků SSD – nebo hůř, napevno zabudovaných úložišť typu eMMC. Proti těmto nepříjemnostem se člověk může utěšovat, že různá SSD při testech, které disky neustále přepisovaly, ve skutečnosti dosahovaly lepší životnosti, než na kolik mají záruku, a přežily často i mnohem víc. Ovšem pozor, tyto testy byly často prováděny na starší generaci disků s NAND vyráběnou procesy nad 20 nm. Že to dnes už taková idyla být nemusí, naznačuje pokus webu Tom's Hardware, který vyzkoušel, kolik toho snese relativně čerstvá novinka: Intel SSD 600p z loňského roku, založené na nové 3D NAND Intelu/Micronu. Možná si ještě vzpomínáte, že Intel SSD 600p, jinak docela atraktivní disk díky podpoře NVMe za vcelku levnou cenu, ze začátku měl nízkou garantovanou životnost. Za pětiletou záruku měly původně všechny modely od 128 GB do 1 TB přežít jen 72 TB zápisu, ačkoliv logicky by toto číslo mělo s kapacitou „šk
Disk přežil jen tři čtvrtiny garantované zátěže
Špatná zpráva je, že disk před neustálým přepisováním kapituloval podstatně dříve, než byste čekali. A to přesto, že je založen na vrstvené 3D NAND (na druhou stranu, typu TLC). Ačkoliv garantovaná životnost je 144 TB, disk se dostal do stavu, kdy indikátor opotřebení MWI (Media Wear Indicator) dosáhl 0 %, už v momentě, kdy hodnoty SMART ukazovaly celkový zápis jen 106 TB. Tedy v necelých 74 % předpokládané zapisovací kvóty. Pokud byste tedy počítali s tím, že údaj ve specifikacích je ještě slušně naddimenzován, byli byste nepříjemně překvapeni.
V momentě, kdy MWI dosáhne 0 %, firmware celé SSD zamkne a nelze na něj zapsat nic dalšího, zůstane v režimu jen pro čtení. Toto by mělo být záměrné opatření, které má ochránit data před další degradací SSD a umožnit tak uživateli důležité věci z disku zachránit. Starší modely Intelu (SSD 535) měly absurdní nectnost v tom, že po restartu PC už nenaběhly, takže na onu záchranu jste měli jen jednu příležitost (neinformovaný uživatel měl smůlu), SSD 600p ale naštěstí takto zrádné není. Data podle testu vydržela po dalších třicet dní, během nichž bylo opotřebované SSD vypnuto. Kvůli nemožnosti zápisu sice nainstalované Windows nenaběhnou, vše je ale možné číst z jiného systému.
Jelikož firmware disku se zamkne automaticky, není bohužel možné otestovat, zda je v tomto momentě SSD skutečně na hranici smrti, nebo zda by ve skutečnosti ještě mělo další rezervu, pokud by to výrobce dovolil. Intel teoreticky může být zbytečně agresivní a životnost u tohoto levného SSD omezovat i trochu uměle. Nicméně to, že MWI se na nulu dostal ještě před oficiální 144TB hranicí, by mohlo naznačovat, že tato „politika“ závisí i na aktuálním stavu opotřebení NAND, ne jen na „počítadle“. Pro uživatele je to však jedno, jelikož v momentě uzamčení se SSD stává nepoužitelné a je nutné ho nahradit.
Výkon SSD 600p nad hrobem příliš nedegraduje
Tom's Hardware ničení testovaného SSD jednou přerušil v momentě, kdy údaj MWI ukazoval 10 % zbývající životnosti, aby změřil výkon, který má disk na sklonku svých sil. V tomto případě byly výsledky docela dobré – ve zkráceném testu (kvůli obavě, aby jej SSD vydrželo) odpovídal výkon víceméně novému zařízení, byť spotřeba disku byla vyšší, což naznačovalo, že TLC NAND již dává elektronice více zabrat při provádění náročného ECC. Větší odchylky výkonu ukazoval test přes celý prostor adres LBA, vykazující už asi projevy opotřebení (podrobné výsledky má Tom's Hardware zde).
Tento test možná naznačuje, že udávanou životnost ve specifikacích je minimálně u levnějších disků záhodno brát vážně a pro jistotu nepočítat s tím, že vám disk vydrží víc, ale spíš naopak. V některých případech to tak sice stále může být, jenže předem moc nemůžete vědět, kterých. Tím pádem také stále má smysl hlídat, aby operační systém a nainstalovaný software životností disku zbytečně neplýtval, jako v případě v úvodu zmíněných problematických programů.