Jen do konce letošního roku se potom očekává představení šestnácti iniciativ, jež by měly napravit fakt, že dosavadní internetová legislativa Evropské unie je z velké části starší deseti let. Opatření se týkají ochrany osobních údajů, autorských práv nebo kybernetické bezpečnosti.
EU reformuje internetovou legislativu
Za evropská data
Nejblíže oficiálnímu přijetí jsou – a tedy nejkonkrétnější podobu mají – dvě reformy. Tou první je reforma ochrany údajů, která by měla vejít v platnost v roce 2018. Na přijetí dokumentu navrženého již v roce 2012 se koncem minulého roku shodla Evropská komise s Evropským parlamentem a Radou EU a oficiálně schválený bude v následujících měsících.
Jde o reformu, kterou lze do jisté míry chápat jako reakci na soudní spor Rakušana Maximiliana Schremse s Facebookem (začal rovněž roku 2012), protože si klade za cíl především lepší vymahatelnost práv občanů. Vyžaduje snazší přístup k vlastním osobním údajům, jasněji vymezené „právo být zapomenut“ nebo právo být informován o zneužití vlastních osobních údajů. Řeší rovněž nakládání s daty občanů Evropské Unie mimo ni, což se týká právě například Facebooku nebo Twitteru.
Ekonomice celkově pak údajně fakt, že místo 28 různých legislativ pro ochranu dat bude existovat jedna jediná, ušetří přes dvě miliardy eur ročně a podnikatelé budou zbaveni nadbytečných administrativních úkonů.
Zpoplatněné hyperlinky?
Druhá reforma potom rozvířila světový internet ještě předtím, než bylo známé její plné znění. Europoslankyně za Pirátskou stranu Německa Julia Reda totiž předčasně upozornila na údajný plán Evropské unie zpoplatnit internetové odkazy. A ten svým způsobem skutečně existuje.
Opět si můžeme pro představu připomenout soudní případ z minulosti, tentokrát ten, kdy Soudní dvůr Evropské unie v roce 2014 rozhodl, že švédská agregátní služba Retriever Sverige AB nic nedluží žurnalistovi Nilsi Svenssonovi za proklik na jeho článek. Podle potenciální nové legislativy už by takový soud mohl dopadnout jinak.
Sice nechce zpoplatnit hyperlinky jako takové, ale Evropské komisi se nelíbí praxe, kdy různé agregátory nejen nabízejí odkazy, ale dokonce zobrazují celé články. Brusel se momentálně rozhoduje, jak celou věc uchopit, ale není vyloučeno, že by se nakonec mohl inspirovat Španělskem, odkud autorský zákon v roce 2014 vyhnal službu Google News. Protože tam na rozdíl od Belgie nebo Německa nemají provozovatelé serverů možnost odmítnout podobnou ochranu svých práv, menším serverům se nedostává čtenářů a odhadem tratí miliony eur.
Tak či onak je tato součást modernizace autorského práva skutečně ve velmi rané fázi. Stejné je to i se souvisejícím plánem na rozšíření přístupu k on-line obsahu v rámci Evropské unie (což by mohlo vést třeba k jednotnému evropskému Netflixu) a obecně s prací na dostupnějších legálních alternativách sledování filmů a podobně, čímž chce Evropská komise bojovat s internetovým pirátstvím.
Neobjeví-li se nějaké překážky, měli bychom se v následujících měsících dočkat návrhů směrnic – v této fázi jsou mimochodem aktuálně pravidla pro digitální smlouvy, tedy pro poskytování digitálního obsahu a internetový prodej či pro ochranu spotřebitelů na internetu.
