Když se podíváte dovnitř, je to jako výlet do historie. Třípalcový displej s rozlišením 320 × 240 px bychom ještě snesli, ale pomalý 336MHz procesor XBurst Jz4720 (kompatibilní s architekturou MIPS) a 32MB paměť už nikoliv. Uvnitř najdete 2GB úložný prostor, čtečku microSDHC karet, 3,5" jack pro sluchátka, mikrofon, jeden reproduktor a poměrně velkou QWERTY klávesnici. Žádné GPS, Bluetooth, IrDA, GSM, nedejbože Wi-Fi. To nás definitivně vrací do doby PDA (v podstatě zápisník, tento případ) a komunikátorů (navíc mohly telefonovat), tedy předchůdců dnešních smartphonů. Ale zase se podařilo udržet dobré rozměry 99 × 75 × 17,5 mm při hmotnosti 126 g.
zdroj: sharism.cc
NanoNote běží na linuxové distribuci OpenWRT, kterou známe spíš z routerů a jiných síťových zařízení. Ono i hardwarové parametry jsou routeru blízké, až na to, že síť chybí úplně. Wi-Fi by se dala vyřešit paměťovou kartou se síťovým modulem, ale ta stojí více než samotné zařízení. Software dovolí přehrávání otevřených formátů zvuku a videa, můžete offline číst Wikipedii a výukové materiál OpenCourseWare od MIT. Zbytek si musíte doprogramovat, počkat, než to udělají jiní, nebo použít jinou distribuci (někteří rozjeli Debian).
Je to záležitost pro největší nadšence. Pro zbytek je to „zadarmo drahý“. Kdo si chce hrát s tučňákem, může zkusit Android, Maemo, MeeGo, a nebo jít do zoo.
Zdroj: Slashdot
