Nanoxia Deep Silence 1: tvrdá konkurence pro Fractal Design Define

Nanoxia je v oboru počítačových skříní nováčkem. V nabídce má dva modely nazvané prozaicky Deep Silence 1 a Deep Silence 2. Dnes se podíváme na první ze dvou modelů, který výrobce uvedl před půlrokem a na českém trhu je k mání od října – model Deep Silence 1. Při pohledu na skříň se vám asi automaticky vybaví série Define Rx od Fractal Design. Její poslední zástupce R4, kterého jsme tu měli nedávno v recenzi, bude v současnosti pro Deep Silence asi největším konkurentem.

Fractal Design Define R4 (recenze)

Oba modely Deep Silence nabízí Nanoxia už ve čtyřech barevných variantách – černočerné, černé se stříbrnými dvířky, černé s antracitovými dvířky a v bílé (včetně bílého interiéru). My jsme testovali skříň vyvedenou kompletně v černé barvě.

Na pestrobarevné lepenkové krabici se výrobce chlubí hlavními přednostmi Deep Silence. Samotná skříň je uvnitř zabalená v igelitovém pytli a chráněná polystyrenovým rámem.

Vypichuje na ní hlavní přednosti skříně – vestavěný regulátor otáček systémových venitlátorů, kvalitní ventilátory vlastní výroby, možnost umístění radiátoru vodného chlazení vepředu dole nebo pod horní stěnou skříně, uchycení pevných disků tlumící vibrace, modulární řešení interních diskových pozic, bezšroubkovou montáž, zavíratelný čelní panel, „hi-fi“ nožičky tlumící vibrace a připravu pro cable management.

Zvenčí jde o úplný protiklad k současným moderním skříním pro hráče, u kterých se výrobci předhánějí, kdo kde udělá víc prolisů, průduchů spojlerů a žebrování a perforovaných plechů.

 

Deep Silence 1 je v základní podobě téměř čistý jednoduchý černý kvádr, ze kterého nikde nic nevyčnívá, nejsou vidět žádná žádné síta, otvory, a jediné, co čistotu koncepce trochu nabourává, je perforace po stranách čela, otvory pro otvírání dvířek a spáry okolo některých prvků (a samozřejmě provedení zadní stěny, kterou ale u skříní s konektory klasicky umístěnými konektory nemá moc smysl schovávat za kryt).

Povrchová úprava dvířek imituje kartáčovaný hliník, zřejmě jde ale jen o imitaci a dvířka jsou celá z plastu.

Skříň stojí na vysokých „pochromovaných“ nožkách, pročež může nasávat vzduch i skrz dno. Zadní mají výrazně menší průměr kvůli tomu, že se musí vejít vedle pozic pro ventilátory, což vypadá minimálně zvláštně.

Nohy mají zespodu ještě nalepenou gumu pro omezení přenosu vibrací na podložku.

Na rovné horní stěně je kromě vypínače a konektorového panýlku ještě další prvek – velký vysouvací „kryt komína“ (výrobce tomuto prvku v originále říká „Nanoxia Air Chimney“). Ten se dá buď úplně zavřít, nebo otevřít hned v několika stupních. Zvedá se šoupátkem na boku víka skříně pod levou hranou.

Jak je vysouvání řešené, se ještě podíváme dál na pohledech zevnitř.

Skříň nabízí především obrovské množství pozic pro pevné disky. Velký vnitřní prostor umožňuje instalaci rozměrných komponent včetně dlouhých grafických karet i bez nutnosti vytahovat klec na pevné disky. K dispozici je i sedm pozic pro ventilátory.

 

Detaily

Minimalistické jsou i ovládací prvky a „čelní“ panel s konektory. Navenek je vidět jen jedno velké kulaté tlačítko, které je od okolní plochy odděleno jen opticky průhledným kroužkem podsvíceným LED, která signalizuje zapnutý počítač. Reset už je mimo dohled schovaný za dvířky. Co bohužel schází, je LED pro signalizaci práce pevného disku, nechápu, proč výrobce druhou LEDku nepřidal, pokud se najde někdo, komu blikání kontrolky vadí, nemusí ji zapojovat.

Nanoxia Deep Silence 1

Nalevo na horní záslepce je ještě dvojice posuvných potenciometrů. Ty slouží k ovládání regulace otáček pro ventilátory. Na každý ze dvou kanálů lze připojit tři ventilátory na klasické třípinové ventilátorové konektory.

 

Panel s předními konektory je nahoře a je vyklápěcí. Zacvakává se podobně jako propiska, díky tlumiči a pružince se po vycvaknutí zámku sám pomalu otevře. Na panelu jsou dva konektory USB 2.0, dva konektory USB 3.0 a 3,5mm jack pro sluchátka a pro mikrofon. Ocenil bych ale ještě konektor eSATA, protože skříň nenabízí žádné doky ani šuplíky pro disk. Pokud externí disk občas využijete, je jediná možnost, jak jej připojit bez otvírání skříně, buď externí box připojený do USB (což není pro disk zrovna ideální), nebo na to budete muset myslet už při výběru desky a spolehnout se na konektory na I/O panelu na desce.

Na čele skříně jsou dvoje dvířka. Horní skrývají pozice pro externí 5,25" mechaniky. Za spodními je keště ukrytá dvojice otevíratelných rámečků se 120mm ventilátory.

Některé prvky na skříni jsou zajištěné zacvakávacím zámkem, který funguje podobně jako u klasické propisky. Dvířka na čele jsou výjimkou, ta drží zavřená díky magnetům na levé straně skříně.

Až příliš pevně držící magnety

Minimálně u horních dvířek je záhodno, aby šla otevřít jen lehkým tahem. Pak je totiž může otevřít i optická mechanika a tak nenarazí, když bude při zavřených dvířkách vysouvat šuplík. Teda to je teorie. V praxi vyvíjejí magnety příliš velkou sílu (nebo přesněji u pantů už je to příliš velká páka) na to, aby mechanika při softwarovém otevírání dvířka rozrazila. Možná by stačilo jeden ze dvou magnetů, které drží dvířka, vytrhnout, možná by to chtělo nahradit je slabšími.

Dvířka jsou plastová, na jejich vnitřní straně je nalepená několikamilimetrová tlumící hmota a nad ní ještě molitan. Co u nich výrobce nezvládl, jsou gumové špunty na šroubcích – jde o jednoduché gumové samolepky, které na půlkulaté hlavě šroubu zrovna dobře nedrží a lepí se všude, jen ne tam, kde by měly být. Záslepky tam nemusely být vůbec, nikomu by asi nechyběly, takto to jen zbytečně kazí dojem.

Za horními dvířky je trojice záslepek pro 5,25" externí pozice. Ani na nich výrobce nešetřil, místo jednoduchých zacvakávacích výlisků se zobáčky jsou tu rovnou záslepky se zaklapávací západkou.

 

Za spodními dvířky jsou rovněž otevírací rámečky pro dva 120mm ventilátory. Ty už mají „propiskové“ zámky. Zepředu jsou opatřené prachovým filtrem, který je o něco pevněší než tomu bývá u většiny skříní, takže lépe drží a lépe se s ním manipuluje.

Pozice pro nasávací ventilátory jsou opatřené prachovými filtry. Plastové rámečky filtrů patří k těm robustnějším, takže se nedeformují a na svém místě drží docela dobře. Roli fitru plní jemná tkaná síťka.

Příslušenství

V příslušenství ke skříni nenajdete žádné milé zbytečnosti. Zato je v něm naopak několik užitečných věcí, které u jiných skříní obvykle neuvidíte a které bych vídal častěji docela rád.

Nestandardní šroubky na uchycení disků jsou s ohledem na provedení rámečků nutností. Plastové svazovací pásky nebo distanční sloupky (oba závity hrubé) se šroubky na desku nemá cenu komentovat. Nezvyklé jsou ale šroubky s velkou hlavou a jemným závitem M3 (pro 5,25" mechaniky nebo notebookové disky).

Další drobností jsou záslepky pro nahrazení průchodek pro hadice vodního chlazení.

A konečně věc, která mě potěšila asi nejvíc – prodlužka na 4pinový nebo 8pinový kabel pro přídavné napájení procesoru. Ta se pořád ještě dost špatně shání, a dvojnásob, když ji potřebujete rychle, protože často až při montáži zjistíte, že ve skříni se zdrojem dole nedosáhne napájecí kabel při protažení za deskou do konektoru u procesoru.

Uvítal bych, kdyby se toho chytli všichni výrobci a prodlužka na 12V napájení se stala u skříní se zdrojem vespod standardem. Aspoň než si producenti hlavně levnějších zdrojů všimnou, že se už několik let dost často montují na dno skříně a přidají nějaké ty tři, čtyři centimetry, které chybí k tomu, aby kabel přídavného napájení vedený za deskou nebyl napnutý jak kšandy (když vůbec dosáhne).

I když máte u zdroje kabel pro napájení CPU dostatečně dlouhý, s prodlužkou je montáž o dost příjemnější. Konektor přídavného napájení procesoru totiž není obvykle moc dobře přístupný, obzvlášť pokud máte na desce předem osazený větší chladič.

Ke skříni dostanete hned tři ventilátory. V zadní pozici je osazený jeden 140mm ventilátor Nanoxia DF14025112SEDN (1100 ot./min), v pozicích na čele dva 120mm ventilátory DF1202512SELN (1300 ot./min)

Konstrukce skříně

Skříň má klasické uspořádání, deska je orientovaná konektory směrem dozadu a upevňuje se na pravý bok, zdroj je umístěný dole.

Rozborka skříně je dobře ilustrovaná obrázkem přímo od výrobce:

Při pohledu zboku s bočnicí a bez bočnic je dobře vidět umístění otvoru pro boční ventilátor, standardní uspořádání klecí pro disky (shora dolů pro 2 + 3 + 3 disky), tři externí 5,25" pozice s rychoupínacími mechanismy po obou stranách (tady někteří výrobci šestří a upínání dávají jen na jednu stranu) a také rozmístění všech otvorů pro kabeláž.

I když výrobce mluví o použití plechů s tloušťkou 0,7 mm, nevylučoval bych, že je skřín poskladáná z plechů o více tloušťkách (s jistotou to neřeknu, protože kromě nepřesnosti měření se záleží i na tom, jaká vrstva barvy je v daném místě a nakolik se plech v daném místě zdeformoval při tváření. Hlavní vnitřní konstrukce je z 0,7mm ocelového plechu, na trayi pro základní desku by ale mohl být dokonce jen z 0,6mm plech.

Pokud konstrukci oholíte až na kostru, trochu se kroutí, když ale na skříň namontujete vše, co k ní patří, (klece na disky, čelo, horní plast a zejména bočnice), nedá se říct, že by nebyla dostatečně pevná.

Zepředu je vidět dvě čelní pozice pro dva 120mm nebo 140mm ventilátory. Místo nich je možné zevnitř namontovat na výšku radiátor vodního chlazení. Vzadu je jedna pozice pro 120mm nebo 140mm ventilátor.

Dno skříně je z větší části peforované. Vzadu je to kvůli zdroji, doprostřed dna lze ještě osadit další 120mm nebo 140mm ventilátor. Spodní nasávací otvory jsou chráněné po celé délce prachovým filtrem. Na pohledu zespoda je dobře vidět rozdílný průměr nožiček.

Nahoře jsou za sebou dvě pozice pro 120mm nebo 140mm ventilátory či jednovětrákový nebo dvouvětrákový radiátor vodního chlazení. Montážních otvorů o různých roztečích je tam ale mnohem víc.

Jedna z mála věcí, které mě u skříně nepotešily, je konstrukční provedení konektorů a ovládacích prvků. U spousty skříní jsou už jsou přišroubované přímo ke kostře skříně a rychle se na to zvyká. Horní nebo čelní panel se pak dá strhnout, aniž byste se museli starat o kabeláž vedoucí ke konektorům. Deep Silence 1 je ale jako skříně ze staré školy – všechny dráty jsou upevněné k čelu a víku skříně.

Nanoxia Deep Silence 1

Znamená to, že když vzorně vyvážete kabely, čelo a horní kryt kvůli vyšponovaným kabelům nesundáte, a když kabely neutáhnete a necháte si trochu rezervu, aby šly kryty alespoň oddělat a natočit, budou zase ve skříni více překážet. Při manipulaci s čelem nebo víkem pak zůstanou díly viset na kabelech, takže riskujete, že někde ukroutíte nebo vytrhnete nějaký drátek.

Čelo skříně je celé z plastu. Skrz velký otvor je vidět molitan spodních dvířek. Tlačítko vypínače a regulátor otáček je na malých plošných spojích, reset je samostatně. Z panelů jsou vyvedené dvě nezávislé větve pro regulaci otáček trojice ventilátorů, dále čtyřpinový diskový molex, který regulátor napájí, a pak už jen konektory pro zapojení Power LED, vypínače a reset. Z čelního panelu tedy oproti běžným zvyklostem chybí disková LED a někdo může možná ještě postrádat PC speaker.

Na horním plastovém dílu jsou konektory čelního panelu. Dvojice širokých plochých kabelů nejsou obvyklé datové kabely SATA, ale jde o USB 3.0. Ty jsou zakončené velkým interním konektorem. Výrobce k němu nepřidává redukci ani na interní USB 2.0, ani na externí porty, takže pokud nemáte desku s interními USB 3.0, konektory USB 3.0 nevyužijete (pokud si redukci neopatříte jinak). Zůstanou dva USB 2.0, které se připojují na klasický devítipinový konektor.

Nanoxia Deep Silence 1

Přední konektory se po stisku zámku otevírají díky pružince na straně samy. Aby nevyskakovaly moc rychle, brzdí otevírání tlumič s ozubenými kolečky (na fotografii na levém konci plošného spoje)

Otevírání „komína“ je řešené velice jednoduše – podél komína je ližina, která se posouvá dopředu a dozadu šoupátkem na boku skříně. V ližině je ze strany šikmý výřez, ve kterém jezdí čep vysouvacího krytu. V pravém dolním rohu je u dvojice šroubů ještě vidět plastový jazýček, které jezdí po vroubkované plošce. Díky němu komín drží v nastavené pozici a při nastavování obstarává i krokování.

Bočnice je po většině plochy opatřená hutným tlumícím materiálem (s konzistencí podobnou asfaltu), který je shora potažený netkanou textilií. Díky němu je hodně těžká a (v rámci možností) dobře tlumí nežádoucí zvuky. Na detailu si ještě můžete všimnout, že bočnice není k horní a spodní hraně skříně uchycená pomocí jednoduchých háčků vyhnutých z plechu, které se rády ohýbají, ale uchycení je robustnější. Na druhou stranu se o něco hůře nasazuje.

Levá bočnice je rovněž opatřená tlumící hmotou. Od výrobce je zaslepená i pozice pro ventilátory, budete-li ji chtít využít, stačí vyšroubovat čtveřici šroubů.

Montáž

Díky velkému prostoru uvnitř skříně je instalace komponent velmi pohodlná, dvojnásob to platí, pokud předtím vytáhnete i koše pro pevné disky. Trochu problematičější je (jako u převážné většiny skříní) jen nasazování bočnic, hlavně u té zadní s kabely je nejlepší skřín položit.

V plechu pro montáž základní desky je otvor, přes který se dá osadit backplate pro chladič procesoru bez demontáže základní desky. Výrobce u něj bohužel udělal celkem školáckou chybu. Je zbytečně malý, asi při návrhu nevyzkoušel moc desek. Opět je to celkem běžný problém, výjimkou je spíše, když na to při návrhu myslí a udělá jej větší tak, že sahá blíže (nebo dokonce za) otvory pro distanční sloupky (např. u Geild DarkForce).

Přestože je zdánlivě dost velký a s většinou desek bude vyhovovat, patice cestuje v průběhu let a napříč platformami po desce dost zběsile a u některých se tak bez jejich demontáže stejně neobejdete. Problém je obvykle u horního okraje. I u naší desky už je kus montážního rámečku zastrčený až za plechem a snaha výrobce tak přichází vniveč.

 Opravdu velký otvor na protažení kabeláže je u zdroje. Ostatní otvory jsou oproti běžné praxi od desky o něco dále, takže se kabely dají lépe ohnout ke konkektorům. Obzvlášť to platí pro 24pinový napájecí konektor desky, příslušný otvor bývá u některých desek tak blízko, že je lepší kabel, který nejde pořádně zlomit, protáhnout mezi košem na mechaniky a plechem pro desku a na připravený otvor se vykašlat. Na fotce můžete vidět, že je i za grafickou kartou ještě spousta místa.

Ve spodní 5,25" externí pozici je předinstalovaná jednoduchá redukce na 3,5" mechaniku. Spolu s perforovanou záslepkou tak vyrobíte externí 3,5" pozici, dnes už asi nejčastěji používanou pro čtečku paměťových karet.

S koši pro disky se můžete vyřádit. Ve skříni jsou tři různě vysoké klece, dvě z toho vyjímatelné. Třetí spodní klec se dá vytáhnout také, musíte už ale povolit čtveřici šroubů, kterými je upevněná ke dnu skříně. Dva koše nad ní už drží jen v plastových kolejničkách, které jsou přišroubované ke klecím.

Po otevření skříně jsem chvíli přemýšlel, k čemu je dobrý plastový výlisek na dně skříně za klecemi s disky. Po vysvobození klecí už bylo vidět jejich upevnění a bylo to jasné – jde o kolejničky pro upevnění klece na disky. Do nich můžete předělat jednu z klecí, nebo i pořídit další klec samostatně za necelé dvě stovky a skříň tak doplnit o dvě nebo tři další pozice pro 2,5" nebo 3,5" disky.

Vysouvání a zasouvání klecí mi nejprve nešlo vůbec. Když jsem se v manuálu ujistil, že nedělám nic špatně, nadzvedl jsem západky a do klecí zatlačil o dost víc, až konečně povolily. Na fotkách horní a spodní stěny klece jsou oba protikusy, které klece drží.

Pevné disky se instalují do jednoduchých kovových rámečků. Upevňují se přes spodní montážní otvory. Otvory s roztečí pro 3,5" disky jsou ještě opatřené širokými antivibračními podložkami. Disky se upevnují speciálními delšími šrouby s velmi plochou a širokou hlavičkou.

Otvory pro montáž 2,5" disků už tlumení vibrací nemají, dá se ale předpokládat, že do nich bude jen málokdo chtít upevnit klasický notebookový disk, ale budou sloužit spíš pro uchycení SSD a u nich už vibrace nehrozí. Disk se pak zasune do klece, rámeček po dotlačení zajistí zámky na pružných ouškách.

Komponenty v pozicích pro 5,25 mechaniky lze zajistit rychloupínacím mechanismem. Funguje jednoduše, západku stačí zamáčknout a posunout dopředu, tím se uvnitř klece vysunou dva kovové trny, které mechaniku zajistí. Protože je upínání po obou stranách klece, mechaniky by měly držet pevně. Jen některé krátké komponenty, které nedosahují k zadním trnům (např. čelní panely pro monitoring a regulaci ventilátorů) budete muset zajistit šrouby, aby se nenaklápěly.

Deep Silence 1 je jedna z mála skříní, která má hned osm záslepek pro rozšiřující karty. Normální člověk to neužije, ale hodí se to majitelům větších highendových desek a obskurních highendových sestav s 3-way či 4-way SLI nebo CrossFireX.

 

Záslepky nemají žádný bezšroubkový rychloupínací mechanismus, ale pro bezšroubkovou (nebo v tomto případě spíš bezšroubovákovou) montáž slouží šrouby s velkou hlavou. Zaplať pánbůh za to, na rozdíl od rychloupínacích mechanismů karty skutečně drží a dají se i (šroubovákem) pořádně utáhnout. Záslepky jsou decentně perforované a jsou jimi opatřené všechny pozice (tedy žádné vylamovací plíšky, které pak není čím nahradit, jak tomu bývá u levnějších skříní).

Tlumící materiál pro omezení přenosu vibrací na konstrukci je i na pozici pro zdroj. U montážních otvorů je nalepená pěna, na dně skříně je pak dvojice gumových špuntů, které zdroj podepírají. Zdroj lze namontovat ventilátorem dolů i ventilátorem nahoru.

Deep Silence je jedna z mála skříní, u níž se s úklidem kabeláže zjevně počítalo už při prvotním návrhu a výrobce pro cable management udělal víc než jen to, že do plechu pro základní desku vystřihl otvory na protažení kabelů. Za deskou je bezmála dvoucentimetrový prostor pro kabely (něco málo ale zabere tlumící hmota). Pod bočnici pohodlně schováte i 24pinový napájecí kabel bez toho, abyste z něj dělali placku nebo aby výrobce na bočnici vyráběl ještě centimetrové vyboulení, aby vůbec šla nasadit.

Testovací sestava, metodika měření, výsledky testů

Protože při testování skříně nezáleží ani tak na tom, jak výkonný hardware do ní poskládáte, jako spíš na tom, jak dokážou ve skříni zatopit, dal jsem dohromady sice starší, ale pořád více než dostatečně topící komponenty.

Pod chladičem Coolink Corator DS vytápím čtyřjádrovým Core 2 Quad QX6700 Extreme pro LGA 775 (což bylo vůbec první čtyřjádro Intelu s architekturou Core a vysokým TDP 130 W).

Procesor je osazený v základní desce Asus Rampage Extreme s highendovou čipovou sadou Intel X48, osazené paměti příliš nehřejí, jde o 1,65V moduly DDR3 od společnosti Kingston.

Z grafických karet jsem vybral nereferenční GeForce GTX 580 od Gigabyte s chladičem Windforce 3X. Z komponent v testlabu bych sice mohl vybrat i řešení s vyšší spotřebou (třeba dvouprocesorové Radeony nebo dvojici referenčních GTX 580 ve SLI), ale ty využívají referenční chladič s radiálním ventilátorem a ohřátý vzduch vyfukují skrz záslepku ven ze skříně. Upřednostnil jsem tedy kartu, která využívá v současnosti nejrozšířenější koncept chlazení s axiálními ventilátory a bude tak lépe reprezentovat většinu prodávaných karet, které ohřátý vzduch vracejí do skříně.

Pevný disk je v počítači jen pro nastartování systému a spuštění zátěžových testů. Na to bohatě stačí i stará 160GB Seagate Barracuda 7200.9. Na disku dá ještě ověřit přenos vibrací na skříň a následně i na desku stolu. Použitý disk vibruje spíš mírně, přesto o poznání víc než úsporné 5400otáčkové disky.

O napájení toho všeho se stará 800W zdroj Gigabyte Odin GT.

Procesor jsem zatížil spuštěním OCCT, grafickou kartu MSI Kombustorem. Spotřeba sestavy po zatížení se pohybovala kolem 340 W.

Protože jde o první skříň otestovanou s touto sestavou komponent, berte naměřené výsledky zatím jen jako orientační – zatím není s čím srovnávat a také metodika měření možná ještě dozná změn.

Prozatím jsem změřil alespoň rozdíl teplot na maximálních a minimálních otáčkách
regulátoru.

Závěrečné shrnutí

Samotný návrh je propracovaný, skříň je zjevně postavená jako celek už od základu a v tomto ohledu mě nenapadá nic, co by se jí dalo vytýkat. Nenarazíte na různé berličky a dodělávky, které bývají obvyklé u levnějších skříní kvůli tomu, že by výrobce na typizovanou a kolikrát ne zrovna ideálně řešenou kostru používanou u jiných produktů jen dodělal vlastní díly (jako jsou třeba typická vyboulení na bočnicích, která skříň rozšiřují, aby se pod bočnici vůbec vešla kabeláž nebo vysoké plastové hřbety, pod které se má ukrýt radiátor vodního chlazení, protože dovnitř skříně nad desku se nevejde, či nutnost vytáhnout klec na disky, pokud potřebujete osadit grafickou kartu delší než je 27 cm běžných pro výkonnější karty.

Zkrátka jde o jednu z mála skříní, na které mi nic výrazně nevadilo a ani nescházelo a u které prakticky nenarazíte na polovičatá řešení. Výrobce neplýtval prostorem na zbytečnosti, nezazdil ani chlazení disků rozličnými přihrádkami nebo boxy. Jedna z mála věcí, kterou bych asi musel „dobastlit“, je LED pro signalizaci práce pevného disku.

Počet externích pozic už je na můj vkus a hlavně na celkové rozměry skříně tak na hraně. V praxi to znamená, že stačí nainstalovat čtečku karet do redukce, optickou mechaniku do jednoho slotu a třeba panel pro monitoring teplot nebo externí box na disk a máte i u tak rozměrné skříně plno. Bylo by to podstatně lepší, kdyby výrobce našel místečko pro jednu externí 3,5" pozici alespoň na tu čtečku. – k tomu, aby se vměstnala někam k panelu pro regulaci otáček a resetu stačilo skříň zvýšit o centimetr. Ale jedincům odkojeným „cloudem“ už asi externí pozice pro mechaniky scházet nebudou.

Malinkou poznámku mám k hornímu plastovému dílu s krytem s „komínu“. Na některých fotkách nevypadá kvalita provedení moc přesvědčivě. Jde o dost rozměrný plastový výlisek, na kterém už je znát, že se plast při výrobě deformuje vlivem smršťování při chladnutí. Kvůli tomu nejsou plochy dokonale rovné a také spáry okolo krytu komína a kolem čelního panelu nejsou uplně rovnoměrné. Mírně prohnutý je hlavně vysouvací plastový panel nad otvorem komína.

Je to ale spíše nevýrazná kosmetická vada, která je vidět jen při bližším zkoumání a při nasvícení z některých úhlů. Pokud se na to vysloveně nezaměříte, asi v reálu si toho nejspíš ani nevšimnete, vězte, že na fotkách to vypadá mnohem hůř než ve skutečnosti.

Samotná skříň asi nepůsobí na pohled tak luxusně jako konkurenční Define R4 (je to dáno i vyšší mírou použití plastů zvenčí). Oproti ní je také o něco dražší.

S ohledem na větší rozměry, vyšší počet diskových a externích pozic, výrazně vyšší modularitu a další vestavěné prvky je navýšení ceny adekvátní. Pokud před elegantnějším vzhledem upřednostníte lepší funkčnost a mnohem větší variabilitu, je to rozhodně žhavý kandidát na koupi.

Deep Silence nabízí s přihlédnutím ke konkurenci i vynikající výbavu za slušnou cenu (a to jsou v ceně i lepší ventilátory s regulací, které nejspíš nebudete měnit), proto jsem váhal, jestli jí udělit ocenění Smart Buy nebo We Want It. Protože je ale cena 2700 na naše poměry na skříň už dost velký luxus (jakkoliv se nedá říct, že by nebyla adekvátní provedení) a většina skříní, na které i u výkonnějších sestav běžně narazíte, stojí sotva třetinu, a protože většina potenciálních zákazníků si stejně dobře vystačí i s o poznání levnější Fractal Design Define R4, udělím jí přece jen snobštější ocenění We Want It!

Nanoxia Deep Silence 1

+ odhlučnění
+ velmi prostorná
+ velká variabilita interiéru
+ až 315mm karty bez nutnosti demontáže klece na disky
+ kvalitní dodávané ventilátory
+ plynulý regulátor otáček pro 2× 3 ventilátory (max. 18 W na regulátor)
+ prodlužka pro 12V napájení v příslušenství
+ pod bočnicí dostatek prostoru pro kabely

− tenčí plechy
− kabely napevno k čelnímu a hornímu panelu
− pouze tři externí pozice
− nemá signalizační LED pro HDD
− mechanika neotevře dvířka