NAS Iomega StorCenter px6-300d: šestidisková bestie pro náročné

StorCenter px6-300d jsem testoval ještě na staré metodice, souhrnný test jsme vám přinesli v nedávném článku (Srovnávací test osmi síťových úložišť pro domácí použití). Toto úložiště byste tam však hledali marně – je zkrátka příliš odlišné od ostatních testovaných modelů.

 

V grafech by pak oproti některým jednodiskovým úložištím vyhrávalo na plné čáře, grafy by byly zbytečně nepřehledné a celkově by srovnání NASů s cenou i desetkrát nižší nebylo úplně férové. Připravili jsme proto samostatnou recenzi. V grafech jsem ponechal dvoudiskové konkurenty, aby bylo vidět, o co vše přijdete (nebo naopak nepřijdete), když budete šetřit.

Od úložiště se dal očekávat vcelku vysoký výkon, více mne však zajímalo, jak na tom bude po softwarové stránce. Iomega totiž spadá pod společnost EMC, zatímco Iomega nabízí relativně malá řešení (tento šestidiskový NAS patří k vrcholu nabídky), pod značkou EMC najdete vyloženě serverová řešení.

Vzhledem k provázanosti obou firem se daly očekávat dvě možnosti – rozhraní bude buďto zaměřené výhradně na potřebné funkce, nebo naopak bude velmi bohaté na doplňky a rozšíření (jako to bývá obvyklé například u Synology). Již teď mohu prozradit, že rozhraní rozhodně není určené pouze pro administrátory, více v odpovídající kapitole.

Jako vždy nabízím tabulku se základními parametry všech produktů v testu:

Úvod

Testovací sestava a metodika

Testovací sestava a metodika

Základem testovací sestavy se stala základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer, která je vybavena dvojicí síťových karet Realtek 8112L. Ty disponují schopností pracovat v režimu tzv. bondingu, často také známého jako teaming. Síťové karty se pomocí ovladače spojí do jednoho připojení a navýší tak maximální teoretickou propustnost. Do volného PCI slotu je přidána ještě jedna síťová karta, která slouží výhradně pro připojení do lokální sítě (a přístup k internetu).

 

Touto schopností disponují také některá síťová úložiště, jelikož jejich výkon již naráží na úzké hrdlo gigabitového Ethernetu. Na současné sestavě tak bude možné změřit opravdu maximální dosažitelný výkon.

Pro testy síťových úložišť není nutné využívat nejvýkonnější procesor na trhu, použitý Intel Core i5-661 (dvoujádrový procesor s HT) na taktu 3,33 GHz bohatě postačí. Na základní desce je osazeno celkem 16 GB operační paměti DDR3 na frekvenci 1333 MHz.

Část operační paměti je využita pro tvorbu RAMdisku o velikosti 4 GB, ze kterého je na úložiště odesílán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Operační paměť je při práci s takto malými soubory několikanásobně rychlejší než pevné disky, zbavuji se tak dalšího úzkého hrdla při testech.

Jako primární pevný disk pro většinu praktických testů nakonec poslouží SSD s řadičem SF-2281, konkrétně model OCZ Vertex 3 s kapacitou 60 GB. Pravidelní čtenáři schopnosti tohoto zařízení znají, při práci s komprimovatelnými soubory dosahuje přenosových rychlostí až 500 MB/s v obou směrech. Vzhledem k tomu, že při testech využívám přenosu 10GB prázdného VHD souboru, není problém dosáhnout maximálních rychlostí (limitovaných řadičem disků, který má propustnost maximálně 3 Gb/s).

Zbylé, pro testy nepodstatné komponenty naleznete ve shrnující tabulce. Jako operační systém posloužil Windows 7 Ultimate 64-bit se všemi dostupnými aktualizacemi, včetně Service Pack 1.

Metodika

Ze všeho nejdříve síťové úložiště připojím do stávající sítě a zkontroluji dostupné aktualizace firmware. Ty někdy přinášejí významné navýšení výkonu. Na úložišti vytvořím novou sdílenou složku a přidám uživatelský účet.

Poté zkontroluji spuštěné služby na úložišti, ponechávám zapnutou pouze podporu pro přenos pomocí protokolu FTP, CIFS a Rsync. Nakonec se přesunu do nastavení sítě a změním potřebné položky tak, aby odpovídali testovacímu prostředí.

U dvoudiskových modelů provádím testy při nastavení diskového pole RAID 0 a 1, u vícediskových se snažím otestovat všechna dostupná nastavení (RAID 0, 1, 5, 6, 10). Pokud je k dispozici protokol iSCSI, provádím pak testy ještě s ním (v režimu RAID 1 u dvoudiskových, respektive RAID 5 u vícediskových úložišť).

Úložiště je poté připojeno napřímo do testovacího počítače pomocí gigabitového Ethernetu. Na této síťové kartě je zakázán firewall a chybí i připojení k internetu. Díky tomu je zajištěno, že úložiště nebude zpracovávat požadavky jiných počítačů v síti a provoz nebude blokován.

Prvním testem je rychlost čtení a zápisu skrz protokol FTP. Na počítači je nainstalován klientský software FileZilla, po úspěšném spojení s úložištěm je na úložiště odeslán 10GB soubor VHD (zdrojem dat je výše zmíněný SSD). Výsledná rychlost je počítána z doby trvání přenosu. Poté je soubor opět stažen (a na zdrojovém disku přepsán).

Následuje stejný test, tentokrát jsou však data přenášena protokolem CIFS/SMB. Na počítači je nainstalován program FastCopy, který slibuje vysoký výkon přenosu a zároveň přináší komfortní možnosti nastavení, navíc po dokončení přenosu sám zobrazí průměrnou rychlost.

Test s FastCopy je proveden ještě jednou, ale s jinými zdrojovými daty – na RAMdisk je nahrán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Data z RAMdisku jsou pak přenášena na síťové úložiště. Rychlost takového přenosu je mnohem nižší než v případě velkého souboru.

Následují kombinovaná měření přenosu pomocí protokolu FTP i CIFS. V jeden moment je zahájen přenos oběma protokoly (z různých umístění do různých umístění) v různých kombinacích. Cílem tohoto testu je ukázat, jak se úložiště bude chovat při současné práci dvou uživatelů. Problém s tímto testem mají zejména jednodiskové modely, kdy pevný disk nestíhá provádět obě operace naráz a přenos v jednom či druhém směru utlumí na minimum.

V testovací metodice mají zastoupení také syntetické testy. Pro testy síťových úložišť jsem použil dvojici oblíbených benchmarků pro pevné disky – CrystalDiskMark a ATTO disk benchmark.

Nově také přibyl test přenosu pomocí Rsync – na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.

Iomega StorCenter px6-300d: hardware

Iomega StorCenter px6-300d

Iomega StorCenter je o poznání větší než všechna úložiště, která jste mohli na našem webu vidět. Důvod je prostý – šest disků se zkrátka do menších rozměrů vejde jen těžko. V útrobách se navíc skrývá na poměry úložišť poměrně silný hardware, případná větší úspora místa by tak mohla zapříčinit problémy s chlazením.

Zařízení můžete zakoupit v pěti různých variantách – tou nejpravděpodobnější bude nejspíše samostatný NAS bez disků, Iomega ale na trh dodává i osazený NAS v kapacitách 2, 6, 12 a 18 TB. Bezdisková varianta mimochodem stojí okolo 17 000 Kč.

Prakticky celou přední stranu úložiště zabírají plastová dvířka, která kryjí jednotlivé sloty pro pevné disky a velký informační displej. Plast je perforovaný, mřížkou je přiváděn studený vzduch, který protéká kolem disků k dalším komponentám. Displej pak ukazuje varovná a informační hlášení.

Disky se osazují do hot-swap modulů, k jejich instalaci budete potřebovat křížový šroubovák. Šroubků je v balení dostatek. Moduly jsou kovové, pomáhají tak odvádět část tepla od disků. Pokud se děsíte vibrací, vězte, že ničeho výrazného si nevšimnete. Mnohem větší problém budete mít s ventilátory – na umístění v ložnici tento NAS rozhodně není stavěný.

  

Na přední straně také naleznete tlačítko pro zapnutí a jediný port USB 3.0. Ten lze použít pro rychlé zálohování, ať už směrem do nebo z úložiště. Nastavení úlohy se provádí ve webovém rozhraní.

Zadní strana je pak z větší části věnována systému chlazení. Dvojice 10cm větráků vytváří poměrně slušný průvan v celém úložišti. Třetí ventilátor se věnuje výhradně procesoru. Úložiště jsem bohužel dostal na test zrovna v době, kdy v kanceláři nefungovala klimatizace a teplota v místnosti přesahovala 35 °C. Díky tomu můžete vidět na screenshotech teplotu disků přes 50 °C, procesor na tom byl ještě o poznání hůře. Úložiště i přesto běželo bez problémů, v běžných podmínkách by tak chlazení mělo bohatě stačit.

Na zadní straně naleznete i konektory pro připojení k síti. Ty jsou celkem dva, poskytují gigabitový Ethernet a podporují tzv. bonding, tedy spojení obou rozhraní pro zajištění vysoké dostupnosti či větší propustnosti. V kombinaci se síťovými kartami od Realteku se mi však takové spojení nepodařilo (pokaždé nastaly obrovské propady výkonu a maximálně po pár minutách absolutní síťové ticho. Těžko říct, zda je chyba na straně úložiště, nebo karet v testovací sestavě).

 

Dvojice portů USB na zadní straně pak dosahuje pouze revize 2.0 a jsou primárně určené pro připojení záložního zdroje či tiskárny. Úložiště taktéž podporuje některé adaptéry Bluetooth. Pod konektory je pak k dispozici resetovací tlačítko a zdířka pro napájení.

 

Po osazení disků a zapojení do sítě můžete úložiště okamžitě zapnout a používat. Systém je totiž nahraný na vnitřní paměti. Přesto však doporučuji instalační médium nevyhazovat – nabízí různé integrační nástroje, které vám usnadní práci.

Iomega StorCenter px6-300d: software

Instalační médium

Na médiu se nachází mimo jiné Iomega Storage Manager a zálohovací program QuikProtect backups. Všechny programy jsou dostupné v anglickém jazyce, českou lokalizaci byste hledali marně. Storage Manager vám pomůže s vyhledáním všech dostupných NASů Iomega v síti a nabídne vám tak jednoduchou možnost pro správu. V případě, že máte zařízení jediné, to je asi trochu zbytečnost. Ale snaha se cení.

   

Po úspěšném přihlášení k úložišti vám aplikace automaticky namapuje všechny dostupné sdílené složky. To mi naopak jako příliš šťastné řešení nepřijde, aplikace se mohla alespoň zeptat, jestli o něco takového mám zájem, případně nabídnout možnost vybrat, které konkrétní složky si přeji připojit.

 

Zálohovací utilitu jsem absolutně zapomněl spustit a otestovat, jelikož ve webovém rozhraní je vytvoření zálohovací úlohy otázkou okamžiku. Existenci aplikace jsem tak při procházení možností operačního systému téměř ignoroval.

Webové rozhraní

Webové rozhraní tohoto úložiště je poměrně logicky rozloženo do sedmi položek menu. Ovládání je intuitivní, nevybavuji si, že bych hledal některou položku nastavení a bloudil při tom. Má to možná jediný háček – vše je anglicky. Česká lokalizace dostupná nebyla.

Jako první vždy kontroluji, zda je v úložišti nahrán nejnovější software. Pokud má úložiště k dispozici přístup k internetu, je schopno si samo ověřit, zda je k dispozici aktualizace. Žádné manuální hledání na stránkách výrobce, vše je hezky ve webovém rozhraní. Aktualizace proběhla zcela bez problémů a trvala sotva pět minut i s nutným restartem.

 

Poté jsem se pokusil vytvořit diskové pole. Měl jsem k dispozici šest pevných disků WD10EALX, celkem tedy 6 TB volného místa. Při tvorbě pole můžete nechat automaticky vytvořit běžně používané sdílené složky (obrázky, hudba, filmy, dokumenty a zálohy).

Úložiště umožňuje vytvořit několik nezávislých polí současně. Můžete tak například vytvořit ze dvou disků RAID 0 pro rychlý přístup a na zbylých čtyřech třeba RAID 5 pro zajištění redundance. Abyste měli tušení, které pole je na kterém disku, při tvorbě nevybíráte nějaká nesmyslná čísla, pouze zaškrtnete, že disk v šachtě jedna a pět bude přidělen tomuto poli.

Pokud do úložiště vložíte pevný disk, na kterém je nějaký systém souborů, úložiště od vás bude nejdříve požadovat potvrzení, že může disk formátovat a použít pro své účely. Dozvíte se to jak ve webovém rozhraní, tak i na informačním displeji.

Po vytvoření pole je potřeba ještě vytvořit sdílené složky (pokud si tedy nevystačíte s těmi, které se vytvoří automaticky. Jejich tvorba se nijak výrazně neliší od konkurence – zkrátka zadáte název a přidáte příslušná oprávnění pro skupiny či uživatele. Přesto je tu jeden zajímavý bonus, složku můžete označit jako aktivní a nastavit tak například automatický upload obsahu na Facebook či YouTube.

Povolení a zakázání jednotlivých protokolů či služeb je opravdu primitivní a ovládáte jej pohodlně z jediné stránky. Samozřejmě pro detailní nastavení je nutné vybrat příslušný odkaz. Základní náhled je ale opravdu sympaticky jednoduchý.

Jak jsem již zmínil, síťová rozhraní podporují tzv. bonding. Jeho nastavení je otázkou okamžiku, stačí vám pár kliknutí myši. Kýženého výsledku jsem však nikdy nedosáhnul. Je možné, že chyba není na straně úložiště, ale naopak u testovacích karet. V té době jsem však neměl k dispozici jiné, abych to ověřil.

 

Opravdu jednoduchý, ale zároveň účinný je systém zálohování. Umožňuje vytvořit větší množství úloh, přičemž vybíráte pouze odkud a kam se data mají kopírovat. Na výběr přitom je i oblíbený protokol Rsync. Následně můžete zvolit, zdá úloha bude spouštěná manuálně, nebo nastavíte časový plán. Nechybí ani podpora pro Apple Time Machine.

Další variantou je záloha do některé z oblíbených cloudových služeb. Iomega má integrovanou podporu pro Amazon S3, Atmos Backup, Avamar a Mozy Backup. Pokud však máte vlastní vzdálený server, nic vám nebrání tam zálohu nasměrovat.

Vzhledem k zaměření úložiště (menší a střední podniky) je k dispozici i protokol iSCSI. Ten jsme samozřejmě prověřili v naší metodice a jak uvidíte, přináší (stejně jako u konkurence) některé benefity oproti klasickým síťovým protokolům (FTP, CIFS).

Zvláštní kapitolou je pak cloud. Toto letos tak mnohokrát zmiňované slovo se nevyhnulo ani tomuto úložišti. Iomega nabízí službu s výstižným názvem Iomega Personal Cloud. Vaše úložiště pomocí webového rozhraní přihlásíte do osobního cloudu, pomocí e-mailových pozvánek pak můžete přihlásit další zařízení.

Jejich počet je limitován na 250, což je myslím dostatečné. Iomega však dodává, že doporučený počet současných připojení je 12 (nic vám ale nebrání jich využívat více, pouze už to nebude tak plynulé). Propustnost samozřejmě ze všeho nejvíce závisí na rychlosti připojení (na obou stranách). Velkým mínusem je, že zatím neexistuje aplikace pro Android. Z podporovaných platforem jinak nechybí snad nic – iOS, MacOS X, Windows i vybrané linuxové distribuce.

Použití služby je bezplatné (nutno dodat, že ani Iomegu služba prakticky nic nestojí). Za zajímavost stojí, že tento svůj osobní cloud můžete lehce replikovat i na další NASy Iomega. Lehce si tak můžete vytvořit geologicky odloučenou zálohu všech dat.

Testy výkonu — FTP, CIFS

Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID 0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID 0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?).

 

FTP, CIFS

K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

 

Výsledky ve screenshotech:

RAID 0

RAID 5

RAID 6

RAID 10

RAID 5 (iSCSI)

 

 

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.

 

Výsledky ve screenshotech:

RAID 0

  

RAID 5

   

RAID 6

   

RAID 10

    

RAID 5 (iSCSI)

FTP a CIFS podruhé a dvakrát + Rsync

Ještě jednou se podívejte na výkon zařízení při přenosu dat pomocí CIFS a FTP, tentokrát však na zařízení budou probíhat dvě operace současně. Cílem je ukázat, jak se úložiště bude chovat při více operacích probíhajících různými směry.

Současné čtení FTP i CIFS

Při tomto testu je ze zařízení čten 10GB soubor ze dvou různých umístění, stahování probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).

 

    

Současný zápis FTP i CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor ze dvou různých umístění, nahrávání probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).

Současný zápis FTP a čtení CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí FTP, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí CIFS.

Současný zápis CIFS a čtení FTP

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí CIFS, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí FTP.

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).

Rsync

Na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.

Výsledky ve screenshotech:

RAID 0

RAID 5

 

RAID 6

RAID 10

 

 

Závěr

Pokud bychom na úložiště koukali vyloženě skrz čísla a grafy, museli bychom konstatovat, že se až tak velký zázrak nekonal. Model StorCenter px6-300d ukázal svou světlou stránku především při zápisu, kdy oponentům výrazně unikal, při čtení byl souboj většinou vyrovnaný.

O něco lépe na tom je úložiště při zpracování více úloh naráz. Více disků, více paměti, to vše se v tomto případě projevuje. Jenže zápis i čtení z pole RAID také využije nemalé procento z výkonu procesoru.

Přeci jen je na tom ale úložiště lépe. Je zde totiž něco, co v grafech nenajdete, přesto se to výkonu týká – když u menších úložišť spouštím jednotlivé úlohy, vždy je patrné drobné zaškobrtnutí, jakoby úložiště měla dlouhou odezvu. To jsem u dnes testovaného NASu od Iomegy vůbec nezaznamenal.

Možná jste si všimli, že v tabulce udávaná spotřeba při práci i v klidu je stejná. Ačkoliv jsem několikrát zkusil přenastavit úsporný režim a odpojil všechna aktivní spojení, nikdy jsem nedosáhl uspání disků. Jakoby NAS stále něco dělal. Je možné, že se jedná o drobnou nekompatibilitu disků nebo chybu firmware. Skutečný důvod však již nezjistíme.

 

Nemohu se ani vyjádřit k systému vhlazení. Obyčejně bývají úložiště v klimatizované místnosti s teplotou prostředí 20–21 °C, co však čert nechtěl, v době testování nefungovala klimatizace a v místnosti bylo i přes 35 °C. Ventilátory tak jely na plné otáčky a měly co dělat, aby disky a procesor udržely na rozumných hodnotách. I přesto byl provoz úložiště poměrně kultivovaný (co se vydávaného hluku týče).

Operační systém úložiště je příjemný na používání – jednoduchý, ale zároveň obsahuje vše podstatné, co od úložiště očekáváte. Bezplatná podpora pro vytvoření cloudu bez malicherných omezení počtu připojitelných zařízení se také určitě počítá.

Iomega StorCenter px6-300d (16 995 Kč vč. DPH)

+ stabilní provoz

+ solidní provedení

+ tři ventilátory

- slabší čtení

- chybí česká lokalizace

- nefunkční úsporný režim