Aspire S7 čte ze svého 256GB úložiště rychlostí, která někdy překračuje i 800 MB/s. V recenzi tohoto ultrabooku jste se mohli dočíst, že těchto výkonů dosahuje díky použití dvou SSD. To by pochopitelně znamenalo, že se vlastně žádná výkonnostní senzace nekoná a za všechno může prostě spřažení obou zařízení (a rozhraní) do režimu RAID 0. Skutečnost je ale zajímavější. V systému se sice skutečně hlásí dvě úložiště, obě ale patří k jednomu fyzickému zařízení – notebook má ve skutečnosti disk jenom jeden.
Redaktoři webu SSD Review byli na dvojici disků zvědaví, po rozebrání ale překvapivě nalezli jediné zařízení typu mSATA. Ve skutečnosti se totiž asi jedná o zcela nestandardní kousek hardwaru, ušitý na míru Aceru. Slot mSATA zřejmě používá k současnému přenosu dvou kanalů rozhraní SATA 6 Gb/s současně. Díky tomu se do jednoho zařízení podařilo vecpat obě SSD, která notebook vidí samostatně a díky tomu je může zapojit do RAIDu. Kdyby totiž bylo spřažení řešeno interně v úložišti, nemohly by přenosové rychlosti překročit mez danou rozhraním SATA 3. 0, to jest zhruba 550 MB/s.
SSD Lite-On v ultrabooku Acer Aspire S7 (Zdroj: SSD Review)
Jinak jsou však obě SSD uložena na stejném PCB a tvoří tak cosi jako siamské dvojče. Na obou v podstatě identických stranách se nachází řadič (Marvell 88S9175), čip s pamětí DRAM pro cache a dvojice modulů paměti NAND o kapacitě 64 GB. Jedná se o toggle-mode NAND, vyráběnou Toshibou na 24nm procesu.
Acer Aspire S7 tak v podstatě za svůj výkon vděčí proprietárnímu rozhraní. Dle mého názoru to však byl dobrý nápad, neboť se jedná o velmi efektivní řešení. Dokonce by mu možná neškodilo širší prosazení. Tedy minimálně do doby, než se něco podobného začne šířit v standardizované podobě. Toho bychom se mohli dočkat díky formátu NGFF, který na zářijovém IDF prezentoval Intel. Úložiště tohoto typu by totiž pro připojení měla mít k dispozici dvě či dokonce čtyři linky PCI Express. Jednou bychom se tedy mohli dočkat notebooků s přenosovými rychlostmi blízko 4 GB/s.
Zdroj: SSD Review
