Nokia N9: kontroverzní modelka (megarecenze)

MeeGo: Jednou a dost

MeeGo: Jednou a dost

Ještě než se pustíme do samotné recenze, hodilo by se krátké připomenutí předešlého vývoje smartphonů finského giganta.

Velká revoluce, jež byla logickým vyústěním postupného umírání Symbianu, začala v únoru 2010. Tehdy oznámila Nokia spolupráci s Intelem, která by měla přinést "nový" operační systém nejen pro chytré telefony. Intel do tohoto svazku přinesl svoji platformu Moblin, Nokia pak Maemo. Druhý jmenovaný systém byl použit v Nokii N900. Zkřížením těchto linuxových platforem vznikl nový systém Meego, který je využitelný na více architekturách.

Zářnou budoucnost, kterou si od Meega sliboval tehdejší CEO Nokie Olli-Pekka Kallasvuo, pár měsíců věštil i jeho nástupce Stephen Elop. Několikrát se nechal slyšet, že Nokia dál bude pokračovat ve vývoji svých systémů, do kterých investovala desítky miliard dolarů.

 

Jak tato pohádka skončila, víme všichni. V únoru si potřásl rukou se Stevem Ballmerem a na skromné tiskovce  přesvědčili novináře, jak výhodným je spojení Nokie s Microsoftem. Jak pro obě firmy, které na poli smartphoů tahaly za kratší provaz, tak pro obyčejné uživatele.

Otázka, co bude s Meegem se definitivně vyřešila až na konci června, kdy byla představena Nokia N9. Předchozí spekulace, že půjde o telefon s výsuvnou hardwarovou klávesnicí, se nepotvrdily a finové naopak představili stroj s minimálním počtem tlačítek. Klávesnice tak zůstala pouze vývojářské N950.

Vývojářská Nokia N950 (Zdroj: mynokia.cz)

Zároveň Elop uvedl, že N9 je prvním a zároveň posledním zařízením Nokie s Meegem. Tím sice odvrátil spekulace o možném rozvětvení vývoje (které by se rozhodně nelíbilo akcionářům), stejně tak ale odradil i potencionální vývojáře aplikací pro Meego.

Jedinou spásou může být vývojářský framework Qt [čti kju:t], jež umožňuje snadné portování aplikací na všechny tři platformy Nokie Symbian, Windows Phone 7.5 a Meego. Jestli však přesvědčí tvůrce úspěšných aplikací je ve hvězdách. Zatím se tak nestalo.

V Ovi Store sice najdete tisíce aplikací pro Meego, většina z nich však pochází z garáží domácích vývojářů. Vypadá tedy velice podobně jako Android Market předtím, než si zeleného robůtka všimli tvůrci úspěšných aplikací pro iPhony. O samotném obchodu však až dále.

 

Plastové unibody a roztomilé barvy

Plastové unibody a roztomilé barvy

Pokud se Nokii na N9 něco opravdu povedlo, pak je to konstrukce telefonu. Celý vnější obal je totiž tvořen jedním odlitkem polykarbonátu. Ten s sebou přináší hned několik výhod. Na rozdíl od běžných plastů, které bohužel najdeme i u drahých smartphonů konkurence, se rozhodně nemusíte bát jakéhokoliv vrzání. Bát se nemusíte ani možného rozvrzání nebo poškození vinou častého otevírání krytu - otevřít totiž nejde. Dostanete se jen k SIM kartě a datovému konektoru. I tyto dva prvky jsou řešené dost netradičně. Najdete je společně s 3,5 mm audio konektorem na horní hraně telefonu. Vlevo, blíže zvukovému výstupu, se nachází dvířka microUSB konektoru. Ty se otvírají zatlačením na vypouklé místo u jejich levé strany. Dvířka drží na kovovém pantu, jenž působí docela bytelným dojmem. Pokud vám telefon nespadne při nabíjení nebo připojení k PC, kdy jsou dvířka vyklopená, měla by vydržet i každodenní vyklápění.

Naprosto odlišně se dostanete k microSIM kartě. Nejdříve musíte odklopit kryt datového konektoru, nehet zaklesnout do drážky a celý šuplík pro SIMku posunout směrem k USB konektoru. Tím dojde k jeho uvolnění a díky pružině ještě povyskočí ven. Tedy v případě, že v telefonu máte originální microSIM. Naše podomácku ostříhaná SIM karta, jež není zcela perfektní, v telefonu lehce drhla.

Standard zmenšených SIM karet, který se rozhodl nastolit Steve Jobs zakomponováním do čtvrté generace iPhonu a později iPadu se začíná chytat. Nokia jej použije i v nově představené Nokii 800 s WP 7.5 Mango a Motorola ve své nové břitvě Razr.

Na protilehlé spodní hraně najdete jen mřížku mikrofonu a hlasitého reproduktoru. Levá strana je naprosto holá.

Jediná tlačítka telefonu tedy výrobce umístil na pravou stranu, kde na ně snadno dosáhnete palce. V případě leváků ukazováčkem nebo prostředníkem. Kromě dvojtlačítka pro ovládání hlasitosti zde netradičně najdete i tlačítko pro zapnutí a vypnutí telefonu nebo displeje. I když se jeho poloha liší od drtivé většiny telefonů, u nichž je toto tlačítko na horní straně, zvyknout se na něj dá opravdu snadno. Snad jedinou drobnou výtku mám k nevýraznému oddělení tlačítek hlasitosti. Pokud jste zvyklí ovládat hlasitost hudby bez vytahování telefonu z kapsy, tady se často budete přehmatávat.

Víc tlačítek na telefonu nehledejte. Na přední straně se nachází pouze reproduktor pro hovory a ve spodní straně stavová dioda a kamera pro video hovory. Dioda je v nečinném stavu nepostřehnutelná - umístěna je v levém spodním rohu pod displejem. Její bílá barva se rozpulzuje pouze při nabíjení nebo při přepnutí telefonu do aktualizačního módu při updatu ROM. Určitě by se hodilo její využití jako běžná notifikační dioda pro oznamování zpráv, nepřijatých hovorů či mailů.

Přední kameru najdete netradičně v pravém spodním rohu. O jejím využití nebudeme spekulovat, pokud však patříte ke špetce uživatelů používající video hovory, nutné vybavení vám zde chybět nebude.

Pokud telefon položíte na břicho, na jeho zádech najdete optiku fotoaparátu lehce zapuštěnou do kovového rámečku a také dvojici přisvětlovacích diod. Stříbrný prvek s nápisem Carl Zeiss určitě vypadá luxusně, bohužel jen do doby než telefon párkrát položíte na stůl. Velice snadno se totiž poškrábe, čemuž navíc pomůže jeho vystoupnutí z těla telefonu, byť minimální.

Proti viditelným škrábancům je skvěle odolný polykarbonát tvořící většinu konstrukce. Barva totiž není nanesena jen na povrchu, ale je obsažena v celém materiálu. Rýhy na telefonu tedy budou mít stejnou barvu jako zbytek povrchu.

Jak vzniká Nokia N9 si můžete prohlédnout na videu níže:

Amoled je sexy…, nebo ne?

Amoled je sexy…, nebo ne?

Výrobci telefonů konečně pochopili, že se kvalita displejů neposuzuje jen podle rozlišení a porovnáváním velikostí, tedy úhlopříčky. Apple má svoji Retinu, LG používá Nova LCD a Samsung AMOLED. Nokia zvolila posledně jmenovanou technologii.

Díky tomu získala především skvělé zobrazení černé a také vysoký kontrast. Velmi diskutovaným tématem je barevné podání AMOLED displejů. Zatímco někteří uživatelé si přepálené barvy nemůžou vynachválit, další je nazývají omalovánkami. Tady je to spíše o vkusu uživatele. Pokud bychom měli hodnotit pouze reálné podání barev, navrch má stále LCD Applu s Retinou. Ta však ztrácí jinde.

Nokia nás uchvátila svou čitelností na slunci, která je prostě skvělá. Díky použité technologii polarizace displeje zároveň nedochází k téměř žádným odleskům. Dovolím si prohlásit, že na trhu nenajdete jediný smartphone, který by v této disciplíně N9 překonal.

Druhou stranou této mince je ale znásobení efektu (pravděpodobně použitou polarizací), který trápí všechny AMOLED displeje. Pokud se na displej podíváte z kterékoliv strany, můžete si všimnout lehkého zabarvení do zeleného odstínu. Bohužel, na Nokii se tato vada projevila více, než na nedávno testovaném Samsungu Glaxy S2 a to i při minimálních úhlech.

Na druhou stranu má telefon obdivuhodné pozorovací úhly. Stejně jako u iPhone 4 máte při pohledu z velkých bočních úhlů pocit, že jsou ikony přilepeny na krycím skle.

Zatímco Samsung použil u Nexusu S a Galaxy Nexusu prohnutý displej, Nokia naopak zvolila displej vypouklý. Takto tvarovaný samozřejmě není celý, zaoblené jsou pouze okraje. V kombinaci se stylem ovládání Meega je to opravdu dobrá volba.

Úhlopříčku 3,9" doplňuje netradiční rozlišení 480 × 854 (FWVGA). Jemnost displeje je tedy sice vysokých 251 PPI, tento údaj však není zcela srovnatelný s dalšími displeji. Nokia totiž použila PenTile matici, která místo tří subpixelů v každém pixelu má subpixely jen dva. Zatímco u běžné matice RGB najdete v každém pixelu vždy červený, zelený a modrý subpixel, u PenTile to je vždy zelený a poté na střídačku subpixely zbývajících dvou barev. Díky tomu mimochodem obsahuje displej N9 o 409 920 subpixelů méně, než kdyby byla použita běžná matice.

Pentile matice (Zdroj: stealthcopter.com)

Při běžném používání si tohoto rozdílu nemáte šanci všimnout, pokud byste však prozkoumali displej z opravdové blízkosti, zjistíte, že ve srovnání s displejem se stejným rozlišením, úhlopříčkou a běžnou maticí není tak ostrý.

Hardware, fotoaparát

O generaci pozadu

Hardwarovým výkonem rozhodně Nokia N9 neohromí. Čipset Texas Instrument OMAP 3630 používá procesor ARM Cortex-A8 na frekvenci 1 GHz a grafické jádro PowerVR SGX530. Stejné komponenty dostala do vínku třeba první generace Samsungu Galaxy S, která ohromila mobilní svět už počátkem loňského roku.

Z těchto údajů však vyčnívá operační paměť s kapacitou 1024 MB, kterou naopak najdete v  Galaxy S2. Meego tedy bude buďto pekelně náročné, nebo bude skvěle zvládat multitasking i s více náročnějšími aplikacemi.

Pravda leží někde mezi těmito dvěma možnostmi. Při používání systému prakticky nedochází ke zpomalování reakcí v závislosti na počtu spuštěných aplikací. Stále mezi nimi jde plynule přepínat a k jejich automatickému ukončování v případě zaplněné paměti dochází opravdu jen v extrémních případech.

Druhou věcí je ale samotná odladěnost a optimalizace systému. Často jsem se při testování setkal se zatuhnutím nebo znatelnému zpomalení telefonu v situaci, kdy bych to opravdu nečekal. A to klidně při čtení mailu nebo zprávy. Na druhou stranu je pak systém naprosto svižný i při spuštění dvou náročných her na pozadí.

Finsko-německá fotokvalita

Velkým lákadlem Nokie N9 je fotoaparát, který se může pochlubit hned několika prvenstvími. Na rámečku kolem objektivu se honosí jménem Carl Zeiss, jehož firma dodala optickou část. Už to samo o sobě je jistou zárukou kvality.

Objektiv se může pochlubit vysokou světelností f/2.2, kterou nenajdete v žádném jiném mobilu (pokud nepočítáme představenou Lumia N800 se stejnou výbavou). Konečně tedy pořídíte s telefonem fotky, které nebudou trpět extrémním šumem, jak tomu u fotomobilů je.

Nokia je pravděpodobně prvním výrobcem, který udává lživé rozlišení senzoru ve svůj neprospěch. V parametrech totiž najdete rozlišení 8 Mpx. Ve skutečnosti však má 8,7 Mpx. Dáno je to optimalizací pro širokoúhlé i běžné formáty fotografií. Ve všech telefonech byl používán CMOS senzor s poměrem stran 4:3, při fotografování na šířku ale fotil většinou v širokoúhlém 16:9. Nutně tedy docházelo k ořezu snímku a podstatnému snížení efektivního rozlišení.

Nokia se tedy rozhodla vyrobit senzor s rozlišením 3552 × 2448, tedy naprosto nestandardním poměrem. Fotka v maximálním rozlišení a poměru stran 4:3 tedy bude mít efektivní rozlišení 3248 × 2448 a při poměru 16:9 3552 × 2000. Pro lepší představu si můžete prohlédnout obrázek níže.

 

Zdroj: Mynokiablog.com

Poslední prvenství si Nokia připsala za nejrychlejší fotoaparát ve smartphonech. Po spuštění jeho aplikace je možné první snímek pořídit za 2,6 sekundy, což je o pár desetin sekundy rychleji než v novém iPhonu nebo Samsungu Galaxy S2. I když je to pro běžného uživatele jen další bezvýznamné porovnávání virtuálních přirození, nám to dokazuje, že to Nokia s fotoaparáty v telefonech stále myslí vážně a svojí tradice se nehodlá vzdát snadno. Více o použité technologii můžete najít na blogu Damiana Dinninga, který má v Nokii na starosti vedení vývoje fotoaparátů.

Kvalita fotografií sice nedosahuje takových kvalit jako N8, i přes to se jedná o jedny z nejkvalitnějších snímků současné doby. Na rozdíl od N8, kde optika foťáku tvoří typický hrb na zádech už tak poměrně tlustého těla, u N9 museli konstruktéři nacpat celý fotoaparát do mnohem menšího prostoru.

Na fotografiích je patrné menší zašumění v horších světelných podmínkách. Toho bylo dosaženo dobrou světelností a tedy možností použít nižší clonová čísla. S trochou trpělivosti a s pevnou rukou se vám může povést i povedený noční snímek.

Za zmínku určitě také stojí ostření. Dočkali jsme se auto-focusu, který je dobrým pomocníkem jak u fotografování, tak i v průběhu videa. Pokud se nechcete spoléhat na automat, samozřejmě funguje obvyklé ostření dotykem a to rovněž i v průběhu natáčení. To, co jsme vytýkali Samsungu Galaxy S2, tedy pomalejší přeostřování, Nokia zvládla perfektně.

Lehce nás ale zklamalo kácení videa při rychlejších pohybech. Tady se pravděpodobně podepsal nižší výkon, než jaký poskytují moderní dvoujádra. 

O přisvětlení se stará dvojice LED diod, xenon se tedy nekoná. Diody také signalizují aktivní videozáznam červeným rozsvícením.

Bez šoupání ani ránu

Bez šoupání ani ránu

Meego je unikátní systém, jehož základní filozofie je tvořena derivátem z dnešních hlavních platforem, který je navíc obohacen o podstatnou vlastní část. Vše působí přehledným a uhlazeným dojmem, který se postaral o velice jednoduché ovládání.

Nokia pojmenovala způsob, jakým se Meego na Nokii N9 ovládá Swipe. Nepleťte si jej s virtuální klávesnicí Swype. Protože na telefonu nenajdete žádná ovládací tlačítka, veškeré ovládání je závislé na dotykovém displeji. Bylo tedy nutné vymyslet dostatečný počet gest, která by pokryla všechny možnosti.

Začněme tedy u pohotovostní obrazovky. Ta se zobrazuje, pokud telefon uspíte.  Na ostatních platformách je v tomto stavu displej kompletně vypnutý. Zde se zobrazuje aktuální čas a také notifikační ikony. Ty signalizují příchozí zprávy, zmeškaná volání či maily. Nahrazují tedy notifikační diodu. Pokud vás napadá, že je to plýtvání baterií, vězte, že za dvoudenní provoz si z celkové kapacity tato komponenta systému řekla pouze o 2% z celkové spotřebované energie. Pokud by se vám ani to nelíbilo, můžete tuto vlastnost v nastavení kompletně vypnout.

    

Displej rozsvítíte samozřejmě odemykacím tlačítkem, nezvykle ale také dvojitým poklepáním na displej (opět lze vypnout). Dostanete se na tzv. lock screen, tedy na zamčenou obrazovku, kde se zobrazuje horní informační lišta, hodiny a popřípadě i podrobnější notifikace.

Na domovskou stránku systému se pak přesunete gestem, které nutně musí začínat u kteréhokoliv okraje displeje a pokračuje přes celou jeho šířku/výšku k protilehlé straně. Použít můžete všechny směry, výjimka je pouze spodní strana. Pokud gesto zahájíte u dolního okraje a zastavíte se uprostřed, zobrazí se ikony čtyř rychlých voleb - Telefon, Zprávy, Fotoaparát a Webový prohlížeč.

Domovská obrazovka je tvořena klasickou maticí ikon, převzatých z poslední verze Symbianu Belle. Stejně jako v Androidu jsou aplikace uspořádány do sloupce, k těm nezobrazeným se tedy dostanete vertikálním posunutím. Černé pozadí domovské obrazovky změnit nelze (kde jsme to jen viděli). Nehledejte tedy žádné widgety nebo jiné doplňky plochy.

Kromě této obrazovky je systém tvořen už pouze dvěma dalšími.

Pokud se z domovské stránky posunete vlevo, ocitnete se na informační obrazovku, kam jsou stahovány informace hned z několika zdrojů. V horní části je zobrazeno aktuální datum a vedle informace o počasí. Pokud na ně klepnete, přesunete se do specializované aplikace Accuweather.

To důležitější jsou však aktualizace ze sociálních sítí, RSS čteček a mailových klientů, které se agregují na jedno přehledné místo. Stahují se sem jak aktualizace statusů či příspěvky na Twitteru, tak i náhledy obrázků. U každého příspěvku vidíte jméno uživatele a zdroj, odkud aktualizace přišla. Pokud na příspěvku podržíte prst, můžete zdroj přímo zakázat, nebo se dostat k podrobnějšímu natavení této obrazovky.

Poslední obrazovkou, která se od té domovské nachází vpravo, slouží k přepínání spuštěných aplikací. Kupodivu zde nenajdete ikony těchto aplikací, ale náhledy jejich obrazovek s aktuálním stavem. Při delším podržení je můžete postupně vypínat, nebo zvolit možnost pro ukončení všech aplikací. Pokud jste odkojení Androidím Task Killerem, pravděpodobně tuto možnost nejednou využijete.

Ve výchozím stavu se zobrazují spuštěné ve dvou sloupcích, na obrazovku se vejdou vždy čtyři. Pro větší přehled můžete náhledy aplikací zmenšit, při čemž se jich na obrazovku vejde hned devět. K tomu slouží gesto, při kterém stáhnete dva prsty k sobě.

Důležitou součástí, kterou najdete na všech třech hlavních plochách, je horní notifikační lišta. Na té najdete běžné ukazatele stavu baterie, síly signálu, jméno operátora, aktuální čas a popřípadě stav Wi-Fi, Bluetooth nebo nastavený budík. Kromě toho však můžete z této lišty natavit i online stav na službách, ke kterým jste připojeni. Konkrétně je to Facebookový chat, Gtalk a Skype. Odtud také můžete aktualizovat svoji statusovou zprávu.

Meego s porodními bolestmi

Meego s porodními bolestmi

Prostředí telefonu jsme si představili, pojďme se nyní zaměřit na konkrétní součásti systému. Samotné grafické rozhraní je velice povedené a vývojáři se snažili o maximální unifikaci jeho vestavěných funkcí. Protože však telefon nedisponuje žádnými tlačítky, museli být přidány jejich virtuální alternativy. Jedná se především o tlačítko zpět. Bez něj se zkrátka v nabídkách systému a aplikací, jež mají více úrovňovou strukturu, zkrátka neobejdete. Horizontálním šoupáním po displeji se pouze přepnete na předchozí obrazovku.

Pokud by na tlačítko Zpět v aplikaci zapomněl amatérský vývojář, mohli bychom nad tím mávnout rukou, vývojářům Nokie se to však povedlo i v samotném systému. Nevím, jestli se jedná o více nabídek, já jsem takovéto slepé místo našel v nastavení synchronizace. Na obrazovce, kde si vybíráte zařízení pro synchronizaci, zkrátka není jediná možnost, jak se dostat na předchozí obrazovku. Nezbývá vám nic jiného než se přesunout na domovskou obrazovku a Nastavení spustit znovu.

Trochu také zamrzí nejednotné místo, kde tlačítko Zpět vývojáři umisťují. Zatímco v systému jej najdete v levém spodním rohu, ve stažených aplikacích cestuje po všech pozicích na obrazovce. Ač to není problém Nokie, alespoň základní stanovení unifikovaných standardů by nebylo od věci.

Ovi Store

Jak už jsem se zmínil v úvodu, Ovi Store kvalitními aplikacemi rozhodně nepřekypuje. Na úvodní stránce najdete doporučené aplikace, které často stahují další uživatelé, jsou lokalizované do mateřského jazyka nebo jakýmkoliv jiným způsobem pro vás zajímavé. Na prvním místě samozřejmě nesmí chybět Angry Birds, které se dočkaly portování pro Meego. Pravděpodobně z patriotismu Rovia.

   

Pokud se přepnete na záložku s kategoriemi, zjistíte, že v Ovi Store pořídíte kromě aplikací i doplňky systému jako pozadí plochy, vyzváněcí tóny i multimediální obsah (hudbu a filmové trailery). Mimo toho zde najdete i speciální seznamy aplikací. V přednastavené sbírce České aplikace bohužel nenajdete nic. Zajímavější je však sbírka NFC, která sdružuje aplikace podporující tuto technologii přenosu dat na krátké vzdálenosti. Zatím zde najdete jen QAD File Manager, pokenMOBILE přes které si můžete vyměňovat virtuální vizitky a také upravené Foursquare, které umí NFC Check-In.

Mimo to samozřejmě můžete instalovat i aplikace, které nejsou na Ovi Store. V nastavení však musíte nejdřív povolit instalaci z neznámých zdrojů.

Webový prohlížeč

Prohlížení stránek je jednou z nejčastějších aktivit, jakou na smartphonu vykonáváte. Webový prohlížeč je tedy stěžejní aplikací. V Meegu nás bohužel velkou měrou zklamal. Rozhraní se neliší od výchozích prohlížečů na dalších platformách. Jediný adresní řádek sloužící i pro vyhledávání na webu je doplněn pouze tlačítkem Zpět a tlačítkem pro vyvolání menu prohlížeče. V tom však najdete pouze tři možnosti. První slouží pro otevření nového okna prohlížeče, druhá pro sdílení stránky na sociálních sítích a poslední pro vytvoření záložky. Tu najdete mezi aplikacemi na domovské stránce (stejně jako v iOS). Nehledejte zde historii nebo správce stahování.

Co nás však zklamalo víc, jsou jeho provozní strasti. Nedokáže zobrazit flash obsah, což je ještě stravitelný ústupek, na který si zvykli i miliony uživatelů iPhonu. Horší je však to, že většina webů, telefon nedetekuje jako mobilní prohlížeč, ale běžné desktopové brouzdadlo. I na webech, kde jste zvyklí na mobilní verzi, vám tedy bude stále předkládána standardní verze, která vám megabajty přenesených dat rozhodně neušetří.

Řešením by mohla být vznikající Opera pro Meego, která je momentálně ve vývojářské betaverzi, nebo aktualizace Meega, která by změnila user-agent prohlížeče.

Telefon, Kontakty

Samotná telefonní aplikace, která byla u smartphonů přesunuta do pozadí se mi v Meegu velice zamlouvá. Najdete v ní klasický výpis hovorů v podobě, na jakou jste z Nokií zvyklí a samozřejmě standardní číselník. Pokud na něm vytočíte číslo, můžete si navíc zvolit, zda chcete uskutečnit běžný hovor, nebo zavolat pomocí Skype (pokud jej máte aktivovaný).

V kontaktech nenajdete jen ty importované telefonní, ale i seznamy přátel z Facebooku, Gtalku, Skypu nebo Exchange serveru.

Zprávy

Stejně jako třeba na Windows Phone se pod zprávy sdružuje jak klasická komunikace prostřednictvím SMS či MMS zpráv, tak i online konverzace na Facebooku, ve Skypu nebo Google Talku. Při vytváření nové zprávy si tedy volíte kanál, jakým budete zprávu odesílat. Jak Gtalk, tak Facebook je nainstalován hned v základu včetně možnosti chatovat.

Virtuální klávesnice patří k těm lepším. Velikostí kláves odpovídá klávesnici z iOS, ve srovnání s Windows Phone jsou však menší. Nokia zvolila odlišný typ vibrační odezvy při stisknutí virtuální klávesy - ta je o dost výraznější, než u většiny dnešních smartphonů.

Na jediný problém jsme narazili při vyplňování webových formulářů. Pokud správně detekuje telefon formulářové pole pro vyplnění emailu, přepne klávesnici do režimu, kde je na úvodní obrazovce zobrazen i zavináč. Ne vždy se to však dařilo - ani tam, kde na Androidu nebo iOS fungovala detekce správně, se znak zavináče nezobrazil.

Mail

Pokud by měla někomu N9 sloužit jako manažerský telefon, emailový klient bude zásadní překážkou. Stejně jako většina klientů na dalších platformách v sobě umí sdružit více emailových účtů, tady je však problém s jejich seskupováním do konverzací. Při něm často dochází ke sloučení několika konverzací na základě stejného odesílatele, nebo podobného předmětu (ten nemusí být ani stejný).  Mail nabídne pouze základní úkony s maily, jako je odpověď nebo přeposlání. Nehledejte procházení sdílených složek nebo nějaké sofistikovanější označování mailů.

Focení, natáčení

O technických parametrech jste si mohli přečíst o kousek výš, teď se tedy můžeme kouknout na samotné fotografické rozhraní. V tom nečekejte žádné zázračné funkce, svými možnostmi se může vyrovnat třeba Androidu. Vše je však hezky uhlazeno do přehledné formy, kde na vás čekají přednastavené režimy i manuální nastavování jako změny expozice nebo vyvážení bílé. Samozřejmostí je také nastavení rozlišení, citlivosti či automatické spouště.

Překvapila nás redukce efektu červených očí. Stejně jako u běžných foťáků si telefon poprvé bleskne pro stažení zorniček foceného a k expozici dojde až při druhém záblesku.

  

Další screenshoty základního prostředí:

          

Aktualizace Meega, verdikt

A co dál?

V průběhu testování nám na telefonu přistála aktualizace Meega na verzi PR1.1. Ta přinesla ovládání spuštěné hudby přímo na zamknuté obrazovce a především nová gesta pro ovládání spuštěných aplikací. Pokud ve spuštěné aplikaci posunete prst po displeji od spodního okraje k hornímu, aplikace se minimalizuje, při opačném pohybu maximalizuje.

Z Nokie nám také dorazilo příslušenství, které podporuje bezdrátový přenos NFC. Jeho samostatnou recenzi vám na Extrapc.cz přineseme v nebližších dnech.

Verdikt

Nokia N9 je raritou a proto není pro každého. Perfektní zpracování těla z polykarbonátu zajišťuje vysokou odolnost a netradiční vzhled. Displej nás nadchnul svou čitelností na slunci, ale lehce zklamal svým zeleným nádechem. Výborný je i fotoaparát, který v současné době patří ke špičce. Kámen úrazu je ale použitý operační systém. Vzhledově se nám zalíbil, horší to však je s jeho optimalizací. Občas se zasekne nebo výrazně zpomalí při běžných úkonech, naopak složité operace a hraní zvládá bez problému. A největší slabinou jsou samozřejmě dostupné aplikace. V Ovi Store jich najdete jen pomálu.