Proti očekávání AMD včera na Computexu neodhalilo žádná tajemství okolo grafických karet nové generace Radeon RX 7000 s architekturou RDNA 3, prezentace firmy byla jen o procesorech. AMD kromě desktopových Ryzenů 7000 a platformy AM5 ohlásilo také nové notebookové procesory, které doplní v zimě / na jaře vydané Ryzeny 6000. Tato novinka má jméno Mendocino a měla by vylepšit to, co vám může AMD nabídnout v levných noteboocích.
Procesory s kódovým označením Mendocino budou mobilní APU, a to pravděpodobně zcela nová. Má totiž jít o 6nm čip, což je v nabídce AMD zatím jen APU Rembrandt použité v Ryzenech 6000. Ovšem Mendocino je separátní další návrh, protože místo jader Zen 3 bude založené jen na architektuře Zen 2, nejspíš s cílem dosáhnout menších rozměrů čipu a tím ho zlevnit.
Výdrž 10+ hodin a moderní iGPU pro levné notebooky
Mendocino bude možná i díky tomuto kompromisu mít sice Zen 2, ale čtyři jádra (a celkem osm vláken). Integrovaná grafika ale bude na stejné úrovni jako v Ryzenech 6000: má architekturu RDNA 2. To jednak slibuje lepší výkon, i když ten bude záviset na počtu jednotek (který AMD tají). Vedle toho je to také důležité z hlediska ovladačů a kompatibility s novými technologiemi, snad by mohla být obsažena podpora dekódování formátu AV1.
Procesor Mendocino by měl vedle 6nm výrobního procesu také podporovat paměti LPDDR5 (podpora DDR5 známá není) a celkově být efektivní a úsporný. V levných noteboocích má dosahovat výdrže baterie přes 10 hodin při kombinovaném používání.
AMD odhaluje procesory Mendocino na veletrhu Computex 2022 (Zdroj: AMD, via: AnandTech)Cílovým trhem pro tyto procesory budou levné notebooky s Windows (asi i Windows 11 S) a Chrome OS. AMD uvádí cenové rozpětí 399 až 699 dolarů (11–19 tisíc Kč, 450–800 € s DPH), později po slevách asi ale půjdou i hlouběji. V levných přístrojích tyto procesory budou nahrazovat sice pořád použitelné, ale přece jen zastaralejší 14nm/12nm Athlony a Ryzeny s architekturou Zen 1 (APU Raven Ridge, Picasso, Dali).
Na trhu se mají notebooky s těmito procesory/APU začít prodávat ve čtvrtém kvartále letošního roku. Zatím nevíme, pod jakým označením půjdou na trh. AMD by je mohlo označit jako Ryzen generace 6000 (s nízkými modelovými čísly jako 6100U, 6300U a podobně), ale také by asi mohly nést značku Athlon. Také je zatím neznámé, zda tento čip bude AMD používat také v desktopu – zda na něm třeba nebudou založené lowendové procesory pro desktopový socket AM5.
Mobilní procesor AMD Mendocino ukázaný na Computexu 2022 (Zdroj: Tweakers)Na Computexu firma ukázala vzorek tohoto procesoru v mobilním provedení BGA. Jde, zdá se, o celkem malý SoC, který má i malé pouzdro. Úspora plochy a počtu kontaktů asi bude i v omezené konektivitě. Lze například čekat, že čip nebude poskytovat tolik linek PCI Express jako Ryzeny 6000. Takto to AMD dělalo již u 14nm Athlonů.
Retro vsuvka: Mendocino, kult pozdních devadesátek
Kódové označení Mendocino si AMD „půjčilo“ od konkurence a starší pamětníci možná při něm pocítí návaly nostalgie. V roce 1998 to bylo kódové označení nesmírně populárních CPU mezi hráči a přetaktovávači. V té doby měl Intel v nabídce výkonné 250nm Pentium II, které ale bylo hodně drahé. Intel jako levnější variantu vydal na jaře 1998 vůbec první procesory značky Celeron, které ale měly jen 32kB L1 cache (16 kB data, 16 kB instrukce) a žádnou L2. L2 cache byla totiž u Pentia II externí a dost ho prodražovala, Celeron ji tedy prostě vypustil. Výsledný výkon ale byl hodně negativně poznamenán, takže tento první Celeron (kódovým označením Covington) byl dost zklamání.
Intel ale rychle přišel s novou verzí, která měla už pro Celeron speciálně navržený 250nm čip, který místo drahé externí L2 přidal malou L2 cache (128kB místo 512kB u Pentia II) přímo na čip k jádru. A tímto čip, který měl kódové označení Mendocino, vyloženě ožil. Větší cache v Pentiu II běžela totiž na poloviční frekvenci, kdežto Mendocino mělo výhodu v tom, že L2 měla plnou frekvenci, a tedy lepší výkon, pokud její kapacita stačila. Na rozdíl od pozdější slabších odvarů byly tyto Celerony tedy vlastně docela silné. Vlastně už dost podkopávaly pozice Pentií II.
A současně tyto procesory byly velmi přetaktovatelné. Ze začátku byl takřka kultovní model Celeron 300A (ono A ho odlišovalo od 300MHz Covingtonu), jež měl násobič 4,5× (a 66,6MHz FSB). V té době byly násobiče zamčené a zároveň se nedalo úplně volně hýbat s FSB (to bylo něco jako dnešní BCLK, ale byly na to navázané všechny sběrnice čipsetu). S tímto násobičem se ale na deskách velmi často dala navolit 100MHz FSB, kterou používala Pentia II, což jednak zlepšilo propustnost a výkon, ale zejména zachovávalo stabilitu zbytku systému, pokud CPU tento OC zvládlo.
Intel Celeron v provedení Slot 1, které bylo zavedené kvůli externí L2 cache u Pentia II a Celerony založené na této architektuře se v něm vyráběly také, ačkoliv ji postrádaly (Foto: ExtraHardware, Marek Havelka)Tip: Test historických procesorů – díl I. (1995–1999)
Výsledkem pak byla frekvence jader (tedy pardon, jednoho jádra) 450 MHz a OC o 50 %. Téměř ekvivalent Pentia II na 450 MHz bylo na tehdejší dobu absolutní dělo a obrovský kvalitativní skok proti in-order Pentiím MMX 166–233, která byla v levnějších počítačích o rok dříve. Případně se dala zkusit frekvence 103 MHz, kterou desky často ještě nabízely, a mít „Mendocino 464“, což bylo ještě víc cool. Aspoň tedy na nějaký rok, protože tehdy šly frekvence nahoru šíleným tempem, v roce 2000 už jste místo toho chtěli nataktovat Celeron 566 „Coppermine“ na 850 MHz. Anebo jste měli Duron. Intel postupně vydával i rychlejší verze Mendocin a také OC se časem zvyšoval, ale největší hit to asi byl ze začátku.
Takováto kultovní komponenta asi Mendocino od AMD nebude a v levných noteboocích a chromeboocích je asi nějaké OC vůbec vyloučené. Ale snad se v něm aspoň zopakuje něco z té finanční výhodnosti.
