Servery jsou zatím polem, kde silně dominují procesory Intel Xeon, ale na tento prostor se chystá čím dál více hráčů. Kromě značně medializovaného ARMu se po novém roce objeví nové Opterony založené na architektuře Zen, jsou zde i ambice IBM zpopularizovat čipy Power. A nyní se do toho zřejmě hodlá zapojit i Oracle s druhou dnes přežívající architekturou „big iron“ procesorů typu RISC, tedy s instrukční sadou Sparc. Oracle loni oznámil, že ke svým velkým (čili drahým) Sparcům M7 s 32 jádry přidá ještě mainstreamovější platformu s kódovým označením Sonoma. Na té mají běžet méně nákladné servery a má lépe konkurovat nejprodávanější kategorii serverových CPU, tedy Xeonům E5. Tyto „Sparcy pro masy“ jdou nyní na trh pod jménem Sparc S7.
Sparc S7 je založený na stejné
architektuře jako highendový Sparc M7, tedy na procesorových
jádrech S4. Je také vyráběn stejným 20nm procesem u TSMC –
jako jeden z mála vysoce výkonných čipů. Oracle však procesor
ořezal na jen osm jader (s SMT, které může dynamicky škálovat
mezi jedním a osmi vlákny na jedno jádro) a používá jej v
zjednodušené infrastruktuře pro jedno a dvouprocesorové servery.
Sparc S7 má ale zachovány vysoké pracovní frekvence svého
většího brášky: má běžet až na 4,27 GHz. Bohužel nevíme,
při jakém TDP.
Oracle Sparc S7
Procesory mají L1 cache o kapacitě
16+16 KB pro každé jádro, L2 jsou ale sdílené. Jádra jsou
organizována v blocích po čtyřech, v nichž je sdílena 256KB L2
pro instrukce a dále dva páry v těchto blocích každý sdílí po
256 KB datové L2. L3 cache je pak sdílena na úrovni oněch
čtyřjádrových sekcí v kapacitě 8 MB, celý čip jí tedy má 16
MB.
Dále už je v hierarchii přímo
operační paměť, která má dvoukanálový řadič DDR4
podporující takty 2133 a 2400 MHz. Jeden procesor by měl
podporovat osm modulů, s 64GB DIMMy je údajně možné mít 512 GB
RAM a s dvouprocesorovým serverem rovnou 1 TB. Zde je jeden
podstatný detail – Sparc M7 nepoužívá žádné bufferové čipy
pro přístup k pamětím (což je případ M7), měl by běžet se
standardními DIMMy. To znamená levnější servery, nižší
spotřebu a údajně také lepší latence. Stejně na to půjde také
IBM se „scale
out“ verzí Power 9 a pokud má platforma konkurovat
Xeonům E5, jde o logický až nezbytný krok.
Sparc S7 má dále samozřejmě i
integrovaný řadič PCI Express 3.0 pro periférie. Co je ovšem
pozoruhodnější, je integrovaný Infiniband, který by CPU dle
dřívějších zpráv mělo hardwarově podporovat. Mělo vyvádět
čtyři 56Gb/s linky, celkem s propustností 28 GB/s Tuto funkci ale
Oracle v tiskové zprávě neuvádí, takže nevíme jistě, zda ji
mají Sparcy S7 skutečně aktivní. Teoreticky by mohla být
vyhrazena pro odlišnou řadu procesorů s rozšířenými
schopnostmi, které Oracle na stejné architektuře uvede později.
Jádra S4 v těchto Sparcích
pravděpodobně nebudou mít tak dobrý hrubý jednovláknový výkon
jako konkurence od IBM či Intelu (dobré benchmarky těchto systémů
bohužel většinou neseženete). Jejich velkou zbraní ale budou
optimalizace softwaru od Oraclu a speciální funkce. Čipy totiž
mají speciální akcelerátory pro databázovou zátěž (Data
Analytics Acceleration – DAX), kryptografii nebo kompresi, díky
kterým může software psaný specificky jim na tělo mít výrazně
vyšší výkon.
Ačkoliv je Sparc S7 míněn jako
určitá konkurence Xeonům, bude to pravděpodobně platit stále
hlavně v rámci produktového portfolia samotného Oraclu. Tedy v
serverech, cloudových službách a jiných proprietárních
řešeních, běžících na operačním systému Solaris. Ze serverů
jsou to zatím modelyOracle Sparc S7-2, S7-2L a MiniCluster S7-2.
Zatím asi nelze moc čekat, že by se
tato CPU objevila v počítačích nějakých nezávislých výrobců,
nebo že by pro ně byly volně na trhu dostupné základní desky. Z
tohoto důvodu bude zatím úloha Sparců v nadcházející „válce“
serverových CPU omezena, i když Intel kvůli nim prodá Oraclu méně
Xeonů.
Zdroje: The
Next Platform, Oracle
