Pokud se nyní odvrátíme od historie a zapomeneme na knihtisk, odlévání písmenek/kulek (dle aktuální politické situace) a zaměříme se na osobní tiskárny spojené s nástupem počítačů, musíme se chtě nechtě zastavit v šedesátých letech, kdy se začaly objevovat nejroztodivnější typy tiskáren.
Bubnové, řetězové a znakové tiskárny
Mezi nejstarší typy tiskáren patří řetězové a bubnové. V prvním případě jsou jednotlivé typy se znaky umístěny za sebou na řetězu, který se neustále pohybuje nad papírem kolmo na směr jeho posunu. Z druhé strany papíru je sada kladívek, která udeří proti řetězu v okamžiku, kdy je proti kladívku ve správné pozici článek řetězu s písmenem. Na jeden oběh řetězu je vytištěn celý řádek. Mezi nejrozšířenější modely řetězových tiskáren patřila i IBM 1403, která spatřila světlo světa v roce 1959. Tato výkonná tisková jednotka dokázala potisknout až 600 řádků za minutu.
Řetězová tiskárna IBM 1403 dokázala vychrlit až 600 řádků za minutu
Na trochu odlišném principu fungovaly bubnové tiskárny, které měly ve svých útrobách ukrytý podélný buben, na jehož obvodu je umístěna celá sada typů se znaky. Buben se otáčí ve shodném směru s pohybem papíru a ve vhodnou chvíli proti bubnu udeří kladívko. V celém řádku se tak vytisknou zároveň všechna A, B a podobně. Papír se pohybuje souvisle, takže charakteristickým rysem je, že všechna A jsou vytištěna výše, než Z. Bubnové tiskárny se používají dodnes v obchodních pokladnách.
Schéma práce bubnové tiskárny. Zdroj: Computer Desktop Encyclopedia
Speciální variantou, vycházející z elektrických psacích strojů, pak byly tiskárny znakové. V takové tiskárně se jednotlivá písmena tiskla jedním úderem, stejně jako na psacím stroji. Znakové tiskárny se dále rozdělovaly na dva základní druhy – s kulovou hlavicí, nebo s typovým kolem. První variantu hojně využívaly tiskárny IBM, přičemž tvar tiskové hlavy připomínal vajíčko, na kterém byly rozmístěny jednotlivé znaky. U typového kola připomínala tisková hlava kopretinu, na jejíchž listech seděly jednotlivé znaky.
Řetězová tiskárna na pracovišti v roce 1976 (zdroj: www.columbia.edu)
Jehličkové tiskárny
I když byly doposud popisované typy tiskáren poměrně rychlé, měly pro budoucí nasazení jednu podstatnou nevýhodu – neumožňovaly tisk grafiky či jiných znaků, než měly ve svých útrobách od výroby. Tento nedostatek odstranily tiskárny jehličkové (anglicky dot-matrix printer. Ty se rozdělovaly podle počtu jehliček, přičemž největší popularitu zaznamenaly devíti a čtyřiadvaceti jehličkové modely. Počet jehliček určoval nejen cenu tiskárny, ale především její rychlost a kvalitu tisku. Platila zde samozřejmě přímá úměra – čím více, tím lépe. Jehličkové tiskárny byly také první, které umožňovaly barevný tisk. Nízké pořizovací náklady pak navíc umožnily rozšíření jehličkových tiskáren i do domácností. Asi málokdo může zapomenout na takové bestselery, jako byly Star LC-20 nebo Epson LX-300.
Tisk na jehličkové tiskárně byl doprovázen typickým zvukovým doprovodem, který znemožňoval spánek i ve vedlejší místnosti
Tiskové jehličky jsou i těchto tiskáren umístěny v tiskové hlavě, která projíždí nad papírem kolmo na směr jeho posunu. Jehličky propisují přes barvící pásku na papír jemné body, z nichž se skládají písmena a obrázky. Tyto tiskárny mají velmi nízké náklady na tisk a mohou vytvářet kopii průpisem (přes kopírák). Mohou se tak například tisknout mzdové lístky ve speciálních zalepených obálkách. Další výhodou je, že tisková páska se opotřebovává postupně a nedojde najednou. Stejně tak je často používán "nekonečný" papír s boční perforací, který může být tenčí (a tím i levnější) a jeho vedení tiskárnou je spolehlivější. Nevýhodou je větší hlučnost, horší kvalita tisku a u levnějších modelů nízká rychlost tisku.
Společným znakem všech doposud prezentovaných tiskáren je tisk přes pásku, podobně jako je tomu u psacího stroje. Následující modely tiskáren se již tisku přes pásku vzdaly, což se projevilo nejen na tichosti provozu, ale i na jeho rychlosti a kvalitě.
Termální tiskárny
Jak již název napovídá, termální tiskárny budou tisknout pomocí tepla. Tiskárny se dělí na dvě podkategorie – s přímým tiskem a termotransferové. V prvním případě je tisková hlava tvořena malými odpory s malou tepelnou setrvačností – výhodou je, že jediný spotřební materiál je papír, nevýhodou je vyšší cena papíru a malá stabilita tisku (tisk časem bledne). Tyto tiskárny se často používají v supermarketech. Stejnou metodu tisku používaly i faxy, zde již ale byla vytlačena inkoustovým nebo laserovým tiskem.
Termální tiskárny se v hojné míře používají i dnes pro tisk dokladů v obchodní síti
U termotransferových tiskáren je princip tisku stejný jako u přímého termálního tisku, jen je mezi hlavou a papírem speciální termotransferová fólie, ze které se barva teplem přenese na potiskované medium. Tím může být na rozdíl přímého tisku i běžný papír.
Inkoustové tiskárny
Inkoustové tiskárny dnes představují v domácnostech nejrozšířenější typ tiskáren. Své příznivce si získaly díky rychlému a velmi kvalitnímu tisku a hlavně nízkým pořizovacím nákladům. S provozem to již tak slavné u levných modelů nebývá, ale na to většina uživatelů při kupování nemyslí.
Mezi inkoustové tiskárny se řadí i takto obrovské plotry o šířce výkresu až A0
U inkoustových tiskáren tisková hlava tryská z několika desítek mikroskopických trysek na papír miniaturní kapičky inkoustu. Záleží ale na způsobu tisku, podle kterého dělíme tiskárny na termické, piezoelektrické a voskové.
U termických tiskáren tisková hlava pracuje s tepelnými tělísky, které zahřívají inkoust. Při zahřátí vznikne v trysce bublina, která vymrští inkoustovou kapku na papír. Tento druh tisku využívají tiskárny HP, Canon i Lexmark. U piezoelektrického tisku tisková hlava pracuje s piezoelektrickými krystaly. Krystal je destička, která je schopna měnit svůj tvar. Funguje tedy jako mikroskopická pumpička, která je schopna vystřelit kapku na papír. Propagátorem tohoto druhu tisku je především firma Epson.
Velmi oblíbené jsou v dnešní době inkoustové multifunkčky kombinující tiskárnu, skener a kopírku v jednom
Samostatnou kapitolou jsou pak tiskárny na voskové. Princip jejich tisku se velmi blíží klasické inkoustové tiskárně, ale místo tekutého inkoustu se používá speciální vosk, který se po natavení vystřikuje mikrotryskami na papír. Tyto tiskárny jsou specifické tím, že dokáží namíchat barvu bodu i bez překryvných rastrů. Mají velmi živé podání barev a vyznačují se vysokou kvalitou výtisku. Voskové tiskárny má ve svém repertoáru například společnost Xerox.
Laserové a LED tiskárny
Na závěr našeho povídání si necháme tiskárny využívající ke svému tisku laseru a LED diod. U laserových tiskáren laserový paprsek vykresluje obrázek na fotocitlivý a polovodivý, obvykle selenový válec, na jehož povrch se poté nanáší toner. Ten se uchytí jen na osvětlených místech, obtiskne se na papír, na nějž je nakonec tepelně zažehlen. První laserovou tiskárnu stvořilo roku 1975 IBM, jednalo se o model 3800.
Na velmi podobném principu pracují i LED tiskárny, které již dlouhá léta razí společnost OKI. Ta k nasvícení fotocitlivého válce nepoužívá laser, ale pás LED diod. Tato tisková technologie je však podstatně mladší – první LED tiskárna spatřila světlo světa až v roce 1981. U LED tiskáren jsou hlavními výhodami menší rozměry a vyšší spolehlivost, jelikož v tiskárně se nachází méně pohyblivých částí. LED tiskárny by také měly umět tisknout rychleji, než tiskárny laserové, navíc u nich není rychlost tisku závislá na rozlišení. Kvalita a hlavně fyzické rozlišení tisku je určeno právě počtem diod a jejich hustotou.
Schéma práce LED tiskárny. Zdroj: Computer Desktop Encyclopedia
Výhodou těchto dvou tisků je jejich vysoká rychlost a stálost, přičemž ani po namočení papíru nedojde k rozmazání výtisku. Zatímco dříve byly laserové a LED tiskárny doma především ve firemním prostředí, nyní se s klesajícími cenami dostávají stále častěji i do našich domovů. A to je jen dobře.
Konkurenci pro laserový tisk představuje OKI se svojí LED technologií
