Odhalte tajemství účtu za elektřinu a naučte domácnost šetřit

Pozor na stand-by

Motivace ke snížení spotřeby elektrické energie může být dvojí: ekonomická a ekologická. Lidé motivovaní ekonomickou stránkou věci se snaží především ušetřit, platit méně za spotřebovanou energii tím, že jí prostě spotřebují méně na relativně zbytečné věci. Ti, kteří jsou spíše motivovaní ekologií, se pak snaží hlavně ochránit životní prostředí - pokud totiž spotřebují méně energie, nebude jí potřeba tolik vyrábět, což sníží exhalace škodlivých látek do ovzduší a nebude nutné stavět další elektrárny, což může zachránit přírodu v místě, které by jinak bylo zničeno stavbou. Nepochybně existuje i skupina lidí, kteří prostě chtějí platit co nejméně peněz ČEZu, zvláště po nedávné smršti podivných mediálních kauz, které se této firmy a jejího vedení týkaly. Všechny skupiny mají ale společný cíl i cestu k němu.

 Na spotřebě energie v domácnosti se podílí několik zásadních věcí. Především je to samozřejmě zvolený distributor elektřiny a tarif, který u něj má domácnost nastavený, a který si každý musí vybrat sám podle toho, co mu nejlépe vyhovuje - domácnosti s elektrickým bojlerem a přímotopy bude pravděpodobně lépe vyhovovat jiný tarif, než rodině, která bydlí v pasivním domě a z elektrických spotřebičů používá jen pár LED žárovek, notebook a lednici. Vhodný tarif dokáže s cenou elektřiny udělat doslova divy, takže pokud nejste spokojení s cenami, které platíte, zkuste projít webové stránky velkých distributorů (ČEZ, E.ON a PRE) a podívat se, jestli některý z nich nenabízí něco vhodnějšího. Odkazy na ceníky najdete v rámečku.

Dalšími složkami výsledné ceny jsou těžko ovlivnitelné položky, jako třeba poplatek za elektroměr, daň z elektřiny, poplatek na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů a platba za příkon podle instalovaného jističe. Část těchto poplatků (např. platbu za příkon podle jističe) lze opět ovlivnit volbou vhodného tarifu, na jiné (poplatek na podporu obnovitelných zdrojů) má spotřebitel minimální vliv. A nyní se konečně dostáváme k hlavnímu tématu tohoto článku: způsoby, jak ovlivnit samotnou spotřebu elektřiny, tedy to, co se na výsledné ceně zpravidla projevuje nejvíce. Povíme si, jakou spotřebu mají různé spotřebiče, a ukážeme si, že je možné spotřebu srazit pořádně dolů několika různými způsoby s různě vysokými investicemi.

Největší podíl na zbytečné spotřebě v domácnostech má možná překvapivě takzvaný stand-by mód spotřebičů (z anglického "stand by" - česky "čekat" či "vyčkávat"). Často zapomínáme na to, že každé elektrické zařízení, které je zapojené do sítě, něco spotřebovává, i když jej zrovna nepoužíváme. To právě dělá stand-by mód, ve kterém zařízení neprovádí svoji "hlavní činnost" (třeba televize nic nezobrazuje), ale přesto spotřebovává energii k napájení některých obvodů a snímače dálkového ovládání. Spotřeba je tak sice výrazně nižší než při běžné činnosti, jenže zařízení takto vyčkává 24 hodin denně, 7 dní v týdnu - a i snížená spotřeba se během roku nasčítá a na ročním vyúčtování se projevuje docela výrazně.

Pro ilustraci: s tarifem ČEZ D Standard a distribuční sazbou D01d cenu silové elektřiny 1 731,90 Kč s DPH za MWh, tedy 1,73 Kč za kWh. Pokud máte doma spotřebiče, které ve stand-by režimu spotřebují dohromady 50 W (tedy 0,05 kW) a tyto spotřebiče jsou zapojeny po celý rok bez přestávky, zaplatíte za ně 757,74 Kč ročně - jen za to, že je máte doma. A to je pouze cena silové elektřiny - po započítání všech daní a poplatků se částka vyhoupne na 2 368,26 Kč (při ceně 5 407,86 Kč s DPH za MWh)! 50 W přitom není vůbec mnoho, ve mnoha domácnostech mají všechna zařízení dohromady při nečinnosti ještě vyšší spotřebu.

Spotřebě ve stand-by módu se vyhýbá těžko. Často ale platí, že renomované (a dražší) značky mívají spotřebu nižší než levné, "bezejmenné" přístroje, které jinak papírově mají podobné parametry. U značkové elektroniky tak často nepřiplácíte jen za značku, ale i za lépe zvládnuté napájení.

Abyste ušetřili, potřebujete peníze

Pokud jste rozhodnutí srazit svoji spotřebu na minimum, musíte se smířit s tím, že do této snahy budete muset investovat. Maximální vhodná investice záleží na tom, kolik máte možnost ušetřit (malou pomoc vám může poskytnout tabulka se spotřebami některých zařízení, kterou najdete o pár stran dál). Je asi jasné, že nemá smysl investovat do snižování spotřeby deset tisíc a ušetřit tisíc korun ročně - investice by se vám vrátila za deset let (nebo spíše o něco dříve, protože ceny se nepochybně budou nadále zvyšovat, nicméně stále by se jednalo o návratnost v řádu mnoha let).

Stand-by mód spotřebovává elektřinu, i když si to často neuvědomujeme.

Je tu ovšem jedno ale: pokud máte doma starý spotřebič (třeba lednici), který stejně chcete vyměnit, investice bude sice vysoká, ale snížená spotřeba po koupi nové ledničky nebude jediným kladným efektem, který z této investice budete mít. Kromě nižší spotřeby se kladně projeví i celkově lepší vlastnosti spotřebiče. Pak se investice vyplatí, i když bude relativně vysoká - zde ovšem záleží pouze na vás a na tom, jestli to pro vás osobně má cenu. Vyčíslit užitnou hodnotu nové lednice, pračky, televize či počítače totiž nelze. Ale zpátky k hlavnímu tématu: jak snížit spotřebu?

Zbavte se žroutů

Prvním krokem při snaze o snížení spotřeby je samozřejmě zjištění, jakou spotřebu máte nyní. S mnoha spotřebiči vám pomůže jejich dokumentace, kde by měla být spotřeba uvedená. To platí především u bílé techniky (lednice, pračky, myčky...) a svítidel. Všechna tato zařízení podléhají evropské normě, specifikované v zákoně 442/2004 Sb. o označování energetických spotřebičů energetickými štítky. V této normě jsou definovány třídy energetické náročnosti spotřebičů a každé zařízení, které je v zákoně specifikováno a které bylo vyrobeno v posledních letech má na sobě umístěný štítek s označením oné třídy.

Třídy energetické náročnosti jsou označeny písmeny od A do G, přičemž A znamená nejúspornější a G nejméně úsporné zařízení. U každého typu spotřebiče se třídy dělí jinak, proto je nutné zákon pročíst (např. na Portálu veřejné správy ČR - odkaz zde: http://goo.gl/3VapF). Pokud máte doma starší spotřebiče, vyrobené před vstupem tohoto předpisu v platnost, zkuste najít jejich dokumentaci - manuál nebo něco podobného. V něm často bývá uvedena typická spotřeba. Pokud stále nevíte, můžete zkusit zakoupit nějaký zásuvkový měřič spotřeby (wattmetr), který se dá pořídit pod 500 korun. Opět zde můžete pro orientaci použít tabulku s naměřenými spotřebami u různých zařízení, kterou najdete dále v článku.

Nejlevnější wattmetr pořídíte za pár stovek

U mnoha zařízení energetické třídy neexistují, což je problém zejména u stolních počítačů, které si dokáží říci o poměrně velký příkon, zvláště pokud máte přetaktovaný procesor a výkonnou grafickou kartu. Alespoň u desktopových počítačových zdrojů, což je v této skupině jeden z největších žroutů, existuje něco podobného - certifikace 80plus. Toto osvědčení, vydávané nezávislou firmou s poměrně velkou autoritou, znamená, že dotyčný počítačový zdroj má účinnost minimálně 80% při zátěži od 20 do 100%. Certifikát má, podobně jako třídy energetické náročnosti několik stupňů (80+ bronze, silver, gold, platinum) se zvyšující se účinností. Při koupi nového počítače se pořádným obloukem vyhněte zdrojům, který tento certifikát nemají - nejen že jsou neúčinné, ale téměř vždy mívají i další problémy, jako třeba nestabilní napětí v jednotlivých větvích. Pokud se tak necháte zlákat jejich zdánlivě nízkou cenou, je docela možné, že spláčete nad výdělkem, až vám zdroj (nebo třeba procesor) při zátěži shoří.

Největším "žroutem" v domácnosti někdy bývá televize. To platí především u velkých plazmových panelů (PDP), ale ani LCD či starší CRT televizory nejsou zrovna nejlevnější, co se provozu týče. Spotřeba televize může být sice relativně nízká oproti třeba laserové tiskárně - televizi ovšem většina lidí používá výrazně častěji a déle, než tiskárnu. Při koupi nové televize je tak dobré dát si na spotřebu pozor - zde ale žádná univerzální certifikace neexistuje, takže budete muset srovnat udávané spotřeby u různých modelů a výrobců.

Na čem se dá v domácnosti ušetřit?

Zvládnutí spotřeby na všechny způsoby

Po zjištění spotřeby jednotlivých zařízení a identifikaci největších žroutů energie následuje další krok - eliminace zbytečných úniků. Nejjednodušším, ale zpravidla i nejnákladnějším způsobem je výměna spotřebičů. Jak už bylo zmíněno výše, investice je zde zpravidla vysoká, ale může se vám vrátit v podobě osobního užitku z lepšího, novějšího spotřebiče, nebo také v podobě nižších nákladů na případné opravy (to však není úplně pravidlem). Při koupi nového spotřebiče samozřejmě dávejte pozor na jeho spotřebu (energetickou třídu, certifikát účinnosti atd.). Pro představu - pokud si místo staré CRT televize se spotřebou 180 W koupíte novější se spotřebou 130 W, ušetříte 50 W. Pokud je televize v provozu 3 hodiny denně, ušetříte 54,75 kWh ročně, což znamená úsporu téměř 300 Kč ročně jen na televizi, a to bez započítání stand-by módu (se stand-by módem zhruba 500 Kč).

Je nepochybně jasné, že je třeba postupovat s rozumem a vše si pořádně spočítat, než se pustíte do renovace elektrospotřebičů v domácnosti. Není ani třeba hned něco vyhodit a koupit novější, úspornější typ - pokud třeba máte perfektně funkční starý počítač, je nesmysl se ho zbavovat. Pokud ale tak jako tak plánujete některou část vybavení domácnosti nahradit, je dobré vzít ohled i na spotřebu, protože na ni často při nákupech zapomínáme. Místo klasického stolního počítače si tak můžete pořídit All-in-one PC či notebook a docílit tak výrazně nižší spotřeby než u většiny desktopů. 

All-in-one počítače a notebooky mají většinou mnohem méně menší spotřebu, než stolní PC

Šetřete i na světlech

Další řešení se týká svícení. Především ve větších domácnostech (velké byty, rodinné domy) je často právě osvětlení jednou z největších položek na účtu za elektřinu. Zde jsou dvě řešení. To první se týká vlastních svítidel. Kromě známých úsporných výbojek, které mnoha lidem nevyhovují, ať už kvůli jiné barvě světla či obsahu rtuťových par, se na českém trhu začínají pomalu ale jistě usazovat LED "žárovky". Ty jsou sice poměrně drahé (zvlášť oproti klasickým žárovkám), ale jejich životnost je ohromná (obvykle se udává až 16 let při průměrném zatížení 6h denně), nepraskají a jejich spotřeba je při stejné svítivosti jako u klasické žárovky výrazně nižší - až osminová. 8W LED svítidlo dokáže nahradit klasickou 60W žárovku. Největší nevýhoda tak kromě ceny spočívá v tom, že se nedají sehnat silná LED svítidla, která by nahradila 100W žárovku - nezapomínejme ale, že tato zařízení jsou na trhu jen relativně krátce a vývoj nepochybně bude pokračovat.

Druhý způsob, jak ušetřit na osvětlení, je poněkud komplikovanější, ale o to účinnější. Spočívá v instalaci pohybových čidel na místa, ve kterých se obvykle nezdržujeme příliš dlouho, jako je toaleta, chodba či sklep. Alternativou k pohybovým čidlům mohou být i časově omezené vypínače, které automaticky vypnou světlo po určité době. Toto řešení se nehodí všude, jsou docela nevhodná pro obytné prostory domu, pro místa, kam nechodíme často nebo kde často zapomínáme zhasnout (třeba sklep) jsou naopak úplně ideální. Vyžadují však zásah do elektroinstalace a ne každý si je zvládne nainstalovat sám, takže je k ceně potřeba připočítat i náklady na technika.

Mnoho způsobů, jeden cíl

Pokud nechcete příliš investovat a přesto spotřebu snížit, jsou zde i jiná řešení. Jedním z nich jsou zásuvky s časově omezeným napájením, jako například ty z řady Conserve od firmy Belkin. U nich můžete nastavit, ve kterých denních hodinách má zásuvka být zapnutá a poskytovat proud. Kromě těchto nastavených časů se zásuvka prostě vypne a spotřebiče do ní zapojené nebudou mít žádnou spotřebu - efekt bude podobný, jako kdybyste je prostě ze zásuvky vytáhli, ale vše je automatické a tudíž výrazně pohodlnější. Nevýhodou je opět nutnost určité investice, která se navíc zvyšuje, pokud chcete takto ošetřit více spotřebičů na různých místech domácnosti (budete muset koupit více těchto zásuvek s časovačem).

Při koupi nového spotřebiče si dejte pozor na jeho spotřebu, vybírejte podle energetické třídy

Poslední způsob je nejlevnější, nejjednodušší, ale také nejméně pohodlný. Pokud chcete být při šetření opravdu důslední, stačí "natvrdo" vypnout všechny spotřebiče, které mají stand-by režim - u některých to jde udělat spínačem, některé budete muset vytáhnout ze zásuvky. Tím zajistíte jejich nulovou spotřebu, zároveň ale budete muset vše zapojovat pokaždé, když to budete chtít použít, tudíž můžete zapomenout třeba na zapínání televize pouhým stiskem tlačítka na dálkovém ovládání. Existuje na to ale poměrně jednoduchý trik - stačí si pořídit prodlužovačku s vypínačem. Pokud budete mít např. všechny AV spotřebiče (televizi, DVD přehrávač, satelitní přijímač, reproduktory) v obýváku zapojeny do jediné prodlužky, stačí vždy jen večer vše deaktivovat jediným vypínačem.

Pro mnoho lidí není každodenní vypínání akceptovatelné, je ale rozumné, pokud odjíždíte na delší dobu pryč (ať už je to čtrnáctidenní dovolená, nebo třeba tříměsíční stáž). V takovém případě se opravdu vyplatí vytáhnout vše ze zásuvky (snad možná kromě lednice), během toho měsíce můžete ušetřit pár stokorun a negativní efekt v podobě nepohodlí se zde neprojeví, protože stejně budete pryč.

Označení vysoké účinnosti počítačových zdrojů