Pokud někdo pochybuje, nechť si přečte názor výrobce Opery, který si myslí, že bychom se měli přeorientovat od současného modelu webu, kde prostě skrolujeme od shora dolů. Zamysleme se nad tím, proč tento model vůbec přišel. První články na internetu jsme neměli příležitost prohlížet na velkých širokoúhlých monitorech. Tehdy obrazovky připomínaly (velmi oprávněně) běžné televizory. Objemově velká krámy ve skutečnosti neposkytovaly dost místa na čtení, rozlišení bylo směšné.
Doba, kdy monitory nebyly široké
Tehdy se zdálo v každém ohledu nesmyslné přemýšlet zeširoka, text v úhledném sloupečku byl tím pravým. Jenže někdy se držíme toho stejného, aniž bychom si uvědomili, že bychom mohli (nebo možná měli) o nových věcech přemýšlet jinak. Internet sílí a jen tak nás oblažovat svou přítomností nepřestane. Místo papírových novin odebíráme selektivně novinky z webů, které nás zajímají. Nicméně, stránky se svou formou zase tak daleko neposunuly. Jenže kde je dnes prohlížíme?
Na nové způsoby konzumace obsahu web nijak zásadně nezareagoval. Objevila se všelijaká přenosná zařazení všemožných velikostí, klasické počítače doprovází skoro výhradně prostorné, širokoúhlé monitory. Sami si řekněte, jestli vám vyhovuje, když na obrazovce s HD rozlišením zůstává většina místa nevyužita, zatímco samotná stránka s článkem je vlastně jen úzká nudle, která by perfektně zaplnila místo na onom prastarém „televizním monitoru“. Proč tedy máme takové obrazovky, když je nevyužijeme?
Doba, kdy weby nejsou široké
V počátcích masovějšího šíření internetu byl koncept „úzké nudle“ vhodný, adaptace na konkrétní vlastnosti platformy je fajn. Ale dnes? V těchto dnech stránkování webů vůbec nevyhlíží tak šíleně, jako kdysi. Bylo by naopak adaptací na možnosti dnešních zařízení.
Vezměte si normální papírové noviny. Nikoho by nenapadlo zarovnat text do jediného úzkého sloupce tak, že by většina papíru zela prázdnotou. Plýtvání, řekli byste. Stejně tak by si nikdo nedovolil roztáhnout text na celou stránku. To by se totiž nedalo číst, vedlo by to leda k ukroucení hlav čtenářů. Pokud se vám povede narazit na extrémně prostinký web, kde se veškerý obsah trestuhodně roztahuje přes obrazovku podle toho, jak zvětšujete či zmenšujete okno prohlížeče, sami si můžete ověřit nepohodlnost tohoto řešení.
Takže jak to v těch novinách dělají? Především text rozporcují do sloupečků, které jsou akorát velké. To znamená, že nemusíte očima přejíždět příliš daleko (bráno od začátku po konec řádku) a kroutit u čtení celou hlavou. Teď se tedy vybízí otázka, proč tenhle způsob konzumace článků ještě nefunguje na moderním webu? Nemyslíte, že se s našimi monitory zbytečně plýtvá? (Zvláště s těmi s vysokým rozlišením, kterých přibývá jako hub po dešti.) Jak krásné by bylo na počítači číst text, který by pěkně vyplnil celou obrazovku.
Skrolování lze nahradit listováním
Přesně o něčem takovém přemýšlí Opera. Nejde přitom pouze o samotné rozvržení stránek. Pokud bychom od novin převzali sloupce, potřebovali bychom k vymýcení skrolování ještě něco. Sloupce v kombinaci se skrolování by byly pravděpodobně horší než samotné skrolování v rámci jediného sloupce. Teď se zamyslete především nad vzrůstající popularitou chytrých telefonů a tabletů. Co mají tato zařízení společného? Především dotykový displej. Jak prohlásil při uvedení iPhonu Steve Jobs, právě tato vymoženost nám dovolila využít nepřirozenějšího ovladače, který máme.
Naše ruce a prsty už nemusí využívat ovladačů k tomu, aby jejich pohyby někde jinde spustili nějakou reakci. Zprostředkované ovládání ještě není minulostí (kompletně asi nikdy nebude), ale z reakcí lidí je jasné, že dotyk díky své přirozenosti působí magicky. Jistě jste i vy po nákupu svého prvního dotykového zařízení vesele a bezcílně šmatlali po displeji jen proto, že se vám to prostě líbilo. Skrolování prstem možná není něco nepřirozeného, ba právě naopak. Přesto možné existuje příjemnější způsob, jak se v článku posunout o další odstavec.
Listování mezi stránkami ve skutečnosti není něco, co bychom ocenili pouze u knih. Fyzický dotyk nám v případě dotykového displeje logicky ani moc chybět nemůže. Kdybychom web prohlíželi na tabletu, bylo by otočení stránky rázem něco dosti normálního. Když držíme v ruce myš, tam oceníme spíše skrolování, částečně také díky přítomnosti kolečka, které nám akci velmi zpříjemňuje. Jenže s rozmachem tabletů a smartphonů nemůžeme současnou situaci ignorovat.
Text je adaptivní
Všechno jde kupředu, jen web už svou dosavadní koncepcí díru do světa neudělá. Nepatří tedy skrolování do minulosti? Rozdělení webu na virtuální stránky může znít jako zpátečnický krok, především na několikrát zmíněných tabletech by ale bylo čtení skoro určitě příjemnější. Gesta by zůstala podobná, jen u skrolování se pohybujeme směrem dolů a nahoru, zatímco v případě listování se pohybujeme v horizontální rovině. Takže bychom si přejeli prstem po displeji a otáčeli bychom stránky, podobně jako u knihy nebo papírových novin.
Při skrolování si musíme dávat pozor, abychom příliš nesjeli. Výhoda stránkování je nasnadě: na obrazovce se zobrazuje ucelený kus textu, který se nám ukazuje v celé své kráse. Pro pokračování přejdeme na další stránku, nemusíme se na ní však pohybovat. Místo pohybu po jedné stránce listujeme mezi celými stránkami. Přejít na další virtuální list je jednodušší, protože nemusíte nikde zoomovat a hledat, kam se až text rozlil.
Opera by chtěla změnit web. Uvolnila testovací sestavení prohlížeče, které novou generaci čtení na webu umožňuje. Norové mají k využití funkce Reader požadavek, webové stránky musí čtenářský režim podporovat. Musí si do svých kaskádových stylů nakopírovat kus kódu, teprve poté je prohlížeč schopen text rozporcovat. Měla by něco takového Opera chtít? Nebylo by snazší nebo lepší, aby browser uměl sám universálně zpracovat všechny stránky, aniž by od nich vyžadoval zvláštní kusy kódu?
Opera Reader v praxi
Podívejme se praktické příklady, na nichž vždycky všechno vynikne nejlépe. Opera spolu s testovacím sestavením programu ukazuje web, kde se onen kus zvláštního kódu nachází. V běžném prohlížeči stránka vyhlíží tak, jak to dnes dobře známe.
Na dlouhé stránce nechybí skrolovací posuvník. Co když ale vyzkoušíte Operu s podporou čtenářského režimu? S oknem můžete hýbat v podstatě tak, jak chcete, nikde se však žádný posuvník neukáže. Text se pokaždé pěkně rozloží na celou stránku, abyste jej mohli v daných podmínkách co nejpohodlněji přečíst.
Malé okno:
Vyšší okno:
Široké okno:
Když prohlížeč zvětšíte natolik, že by už čtení ve dvou sloupcích nebylo moc pohodlné, přidá se další sloupec a text se opět smrští. Na další stránku vás posune tažení stránky, stejně jako u knih. Dokonce ani s myší si nepřipadáte jako nemehla, horizontální posouvání zkrátka působí přirozeně.
Výhoda textu na webové stránce je, že se může přizpůsobit. Ve výsledku se nemusíte zajímat o to, kde si chcete číst. Článek se adaptuje vašemu displeji. Nezní to krásně?
" frameborder="0" height="360" width="640">
Kdybyste měli zájem si stránkování sami vyzkoušet, zavítejte na web Opery. Na ukázkové stránce najdete rovněž odkazy ke stažení speciální Opery, která si s čtenářským režimem rozumí. Najdete tam i pár webů, na nichž Opera technologii demonstruje.
