Trackball na úsvitu dějin
Úplně na počátku dějin notebooků byly přenosné počítače vybaveny trackballem - jednalo se o malou kuličku umístěnou pod klávesnicí, kterou uživatel otáčel v libovolném směru. Byla to vlastně jakási běžná kuličková myš, jenom vlastně otočená "vzhůru nohama".
Kulička se dotýkala dvou navzájem kolmých válečků, kdy jeden z nich snímal pohyb ve vertikálním a druhý v horizontálním směru. Váleček byl napojený na disk obsahující drobné otvory, kterými procházelo světlo, a jeho přerušení otáčejícím se diskem generovalo na snímači světla elektrické impulsy. Ty pak byly přenášeny do počítače a určovaly směr pohybu kurzoru po obrazovce.
Počítačový trackball
Kromě nízké přesnosti trackballu bylo jeho největší nevýhodou neustálé zanášení celého mechanismu nečistotami. Na kuličce zůstával mastný povlak z uživatelových prstů, na němž ulpíval prach, a který následně způsoboval zhoršení pohybu válečků. Důsledkem bylo neustálé uskakování kurzoru a celkově zhoršené ovládání. Trackbally se u uživatelů nedočkaly příliš velké obliby (především pro svou nižší spolehlivost) a následně byly nahrazeny touchpadem, který v noteboocích přežil až do dnešních dnů.
Z velkých výrobců se trackballu nejdéle držela firma Dell, jejíž optické trackbally byly dotažením této technologie téměř do dokonalosti. U tohoto zařízení však Dell zůstal sám a brzy byl také donucen ke změně.
Trackball však samozřejmě nezmizel nadobro. Stále jej můžeme najít například na stolech grafiků, kterým v mnoha případech vyhovuje víc než klasická myš, nebo jako sekundární polohovací zařízení v některých současných Tablet PC. Jako hlavní rozhraní pro ovládání notebooku však už zřejmě patří do propadliště dějin.
Touchpad s multi-dotykovými gesty
Každý, kdo kdy používal notebook, se s tímto vstupním zařízením jistě setkal. Touchpad spatřil světlo světa v roce 1988 díky práci George E.Gerpheidea. Jeho potenciál pro komerční využití dokázala jako první rozpoznat společnost Apple, která jej licencovala pro použití ve svých produktech. Již v roce 1994 se tak objevil první notebook s touchpadem (konkrétně se jednalo o model PowerBook 500). Od této doby začal touchpad přebírat funkci polohovacího zařízení v noteboocích na úkor postupně se vytrácejícího trackballu.
Touchpad modelu Samsung R540 je pokrytý vzorkem z hnědých teček
Touchpady většinou pracují na principu snímání elektrické kapacity prstu nebo kapacity mezi senzory. Kapacitní senzory obvykle leží podél horizontální a vertikální osy touchpadu. Poloha prstu je pak zajištěna ze vzorků kapacity z těchto senzorů. To je důvod, proč touchpad nereaguje na špičku tužky nebo na prst s rukavicí. Také vlhký prst může být pro touchpad problém, protože se pak nelze spolehnout na výsledky měření snímačů.
Touchpad modelu Acer TravelMate
Touchpad nemusí být podle zažité konvence pouze obdélníkového tvaru, někteří výrobci jako Panasonic nebo Fujitsu Siemens vybavili své vybrané modely kruhovým touchpadem. Tento tvar měl umožnit přirozenější používání.
Japonská Toshiba pak ve svých noteboocích umožnila využít touchpad ke spuštění předdefinovaných funkcí, které jsou po aktivaci vyznačeny svítícími symboly. Kromě toho touchpad samozřejmě nadále plní svou základní funkci.
Touchpad modelu Lenovo B560
V poslední době se také začínají stále více objevovat touchpady, které podporují tzv. multi-dotykové ovládání, tedy použití více prstů zároveň. Tento trend je patrný zejména u netbooků, měl by usnadnit například práci s obrázky, které je možné snadno zvětšovat, otáčet, a podobné funkce. V tomto případě je nutná patřičná podpora programů, které musí tyto funkce nabízet.
Technologie IFSR, trackpoint, výhled do budoucna
IFSR: Rozliší úder od pohlazení
Vlastnost multi-touch samozřejmě není nikterak horkou novinkou. Výzkumníci však již nyní přemýšlejí nad dalšími řešeními, které by vícedotykové displeje či touchpady posunuly ve vývoji ještě dále. Tým vědců z Univerzity v New Yorku například přišel s rozhraním, které je zároveň vícedotykové, a které navíc dokáže rozpoznat i vyvinutý tlak. Technologie dostala název IFSR (Interpolating Force Sensitive Resistance), vyvinul jí profesor Ken Perlin a Ilya Rosenberg.
Rozhraní využívá speciálních, na tlak citlivých rezistorů. Vrstvy z těchto rezistorů jsou umístěny na dvou deskách, které jsou přitlačeny k sobě (viz.ilustrace). Čím vyšší bude tlak v určitém místě, tím větší bude styčná plocha obou desek a tím více elektrického proudu poteče z jedné desky na druhou. Změříme-li elektrický proud, můžeme určit sílu tlaku, která byla vyvinuta.
Vícedotyková zařízení s technologií IFSR přinášejí některé výhody, například nízkou spotřebu energie a také nižší cenu. Multidotykové vrstvy IFSR najdou široké uplatnění od počítačů po hudební nástroje. Protože rozpoznají tvar objektu, dokáží rozlišit například mezi plochou ruky a hrotem pera. Lze očekávat, že se v budoucnu dočkáme vylepšení touchpadů či dotykových displejů v tomto směru, a tato zařízení budou schopná zaznamenat i vyvinutý tlak.
S trackpointem přišla společnost IBM
Alternativou k touchpadu se stal trackpoint - jedná se vlastně o malý joystick umístěný na klávesnici mezi klávesami G, H a B. Jeho vychylováním do stran docílíme posunu krzoru, a rychlost pohybu kurzoru závisí na použité síle k vychýlení. Samotný trackpoint nezastává funkci tlačítek myši, ta jsou umístěna pod klávesnicí.
Trackpoint byl patentovaný firmou IBM, poprvé se proti objevil v noteboocích Thinkpad. Dnes je k vidění prakticky pouze u dražších business notebooků, nebo u velmi malých zařízení, kde není dostatek místa na osazení touchpadu.
Budoucnost: přirozenější komunikace s technikou
Klasická myš, klávesnice a touchpad zřejmě ještě nějakou dobu zůstanou hlavním způsobem interakce s notebooky. Do budoucna pak lze v tomto segmentu očekávat nástup rozhraní, které budou pracovat s rozpoznáváním mimiky, gestikulace nebo řeči. Předzvěst tohoto vývoje lze vysledovat již dnes, například biometrické systémy v mnoha modelech notebooků dokáží identifikovat uživatele podle tváře (ačkoli i tyto systémy lze obelstít, například předložením falešné fotografie).
Jako jeden z příkladů lze uvést technologii OKAO Vision společnosti Omron, která je určená k identifikaci osob pomocí rozpoznání obličeje. Systém, který se skládá ze senzorů a softwaru, porovnává naskenované obrázky podle několika kritérií, mezi něž patří tvar obočí, nosu, ale také například vzdálenost mezi nimi. Program má na základě databáze vytvořené z mnoha tisíc údajů rozpoznat, jakého je osoba pohlaví, jak je přibližně stará či jaké je národnosti. To vše se dá využít například u informačních terminálů, které mohou na základě takto zjištěných údajů třeba upravit menu.
Lze se domnívat, že vývoj v oblasti mobilní techniky půjde rovněž směrem k rozpoznání tváře, mimiky, gest či mluvené řeči, aby se komunikace s technologiemi stala ještě snadnější a přirozenější.
