Něco málo z historie
Prvním pokusem bylo zavedení PCMCIA paměťové karty pro notebooky v 90. letech minulého století. Zvětšení kapacit paměťových flash modulů a snížení jejich cen vedlo k masivnímu rozšíření karet. Tak jako v jiných oborech, i zde začal boj o standardy, což vedlo k vytvoření velkého počtu různých typů karet od různých výrobců. Snaha vytvořit standard se neshledala s úspěchem a výsledkem byly desítky typů paměťových karet se stejnými nebo podobnými kapacitami a výkony.
V roce 2001 obsadila malá karta Smart media (SM) více než polovinu trhu s paměťovými kartami a paměť CompactFlash zase ovládla trh s kartami pro fotoaparáty. S rozvojem doplňkových funkcí v mobilních telefonech přišly i nové generace paměťových karet s menšími rozměry a se sníženým napájením na 3,3 V. Velcí výrobci elektroniky přišli s vlastními formami karet (a jejich výrobky podporují výhradně vlastní karty). Tím se trh roztříštil. (Sony - Memory Stick (MS), Olympus - XD (XD Picture Card)).
V současnosti jsou základem trhu čtyři typy karet: SD (Secure Digital), MMC (Multimedia Card), CF (Compact flash) a díky rozšíření výrobků Sony také Sony MS (Memory Stick). Některé karty se staly populárnějšími, a tak je neoficiálním standardem karta SD (Secure Digital) s modifikacemi pro téměř všechna elektronická zařízení využívající tyto technologie.
Jak funguje paměť typu flash
Flash je energeticky nezávislá paměť, která narozdíl od normálních paměťových modulů RAM není rozdělená do bajtů, ale do bloků. V poslední době se používá také u čipů pro BIOS a zápis do ní funguje na principu takzvaného Fowler-Nordheimova tunelování, při němž se odstraňuje elektrický náboj z plovoucího hradla, spojeného s každou paměťovou buňkou. Paměť flash je tedy nutné před novým zápisem vymazat.
Díky své rychlosti, nízkém proudu při přeprogramování a malým rozměrům se paměti flash staly ideálním doplňkem nejrůznějších přenosných zařízení, jako jsou notebooky či digitální fotoaparáty, kde se často označují za "digitální film" - na rozdíl od normálního kinofilmu se ale dají smazat a "exponovat" znovu.
Typy zařízení s pamětí flash
V současné době se používá několik typů paměťových zařízení flash. Stručný přehled je uveden v tabulce.
| Jméno | Zkratka | Form factor |
| PC Card | PCMCIA | 85.6 × 54 × 3.3 mm |
| CompactFlash I | CF-I | 43 × 36 × 3.3 mm |
| CompactFlash II | CF-II | 43 × 36 × 5.5 mm |
| SmartMedia | SM / SMC | 45 × 37 × 0.76 mm |
| Memory Stick | MS | 50.0 × 21.5 × 2.8 mm |
| Memory Stick Duo | MSD | 31.0 × 20.0 × 1.6 mm |
| Memory Stick PRO Duo | MSPD | 31.0 × 20.0 × 1.6 mm |
| Memory Stick PRO-HG Duo | MSPDX | 31.0 × 20.0 × 1.6 mm |
| Memory Stick Micro M2 | M2 | 15.0 × 12.5 × 1.2 mm |
| Multimedia Card | MMC | 32 × 24 × 1.5 mm |
| Reduced Size Multimedia Card | RS-MMC | 16 × 24 × 1.5 mm |
| MMCmicro Card | MMCmicro | 12 × 14 × 1.1 mm |
| Secure Digital | SD | 32 × 24 × 2.1 mm |
| miniSD | miniSD | 21.5 × 20 × 1.4 mm |
| microSD | microSD | 11 × 15 × 1 mm |
| Secure Digital High Capacity | SDHC | 32 × 24 × 2.1 mm |
| microSDHC | microSDHC | 11 × 15 × 1 mm |
| xD-Picture Card | xD | 20 × 25 × 1.7 mm |
| Intelligent Stick | iStick | 24 × 18 × 2.8 mm |
| Serial Flash Module | SFM | 45 x 15 mm |
| ¬µ card | ¬µcard | 32 × 24 × 1 mm |
| NT Card | NT NT+ | 44 × 24 × 2.5 mm |
Compact Flash
Zařízení Compact Flash vyvinula v roce 1994 firma SanDisk a pomocí architektury ATA emuluje diskové zařízení - po připojení k počítači tak dostane běžné písmeno na disku. Původně měly tyto karty sílu 3,3 mm (typ I), později byly vzhledem k vyšším kapacitám vyvinuty karty typu II o síle 5 mm. Šířka a délka obou typů je stejná.
Karty SmartMedia
Karty SmartMedia jsou i přes svůj název - inteligentní médium - nejjednodušší ze všech paměťových zařízení. Obsahují pouze paměť flash, bez žádných řídících obvodů; při přechodu na jinou generaci SmartMedia může být proto nutné aktualizovat od výrobce příslušné zařízení.
Karty MultimediaCard
Na vývoji těchto karet se podílely firmy SanDisk a Infineon Technologies AG, byly představeny v listopadu 1997, a to pro inteligentní telefony, přehrávače MP3, digitální fotoaparáty a kamkordéry. Karty obsahují jednoduché 7pinové sériové rozhraní a paměť flash s nízkým napájecím napětím.
Karty SecureDigital
Záznamové zařízení SecureDigital je v podstatě zdokonalenou verzí MMC (a většinou má i vyšší kapacity); karty MMC se skutečně dají přečíst i ve čtečce SD. Vyvinuly je v roce 1999 firmy Toshiba, Matsushita Electric (Panasonic) a SanDisk a mezi jejich nejdůležitější vlastnosti patří jednak vyšší bezpečnost se šifrováním zaznamenaných dat (v souladu se standardy Secure Digital Music Initiative, SDMI, pro přenosná zařízení), a jednak mechanický přepínač ochrany proti zápisu. Pozice SD může sloužit také k rozšíření paměti počítačů Palm PDA. Další variantou standardu je SDIO z ledna 2002, který slouží pro malé digitální fotoaparáty a další zařízení.
Karty Sony Memory Stisk a Memory Stick Pro
Firma Sony jako přední výrobce přenosných počítačů, fotoaparátů a kamkordérů navrhla svoji vlastní verzi paměti flash, Sony Memory Stick; tyto karty mají přepínač proti vymazání. Licence na MemoryStick byla prodána různým firmám, například Lexar Media, která v roce 2003 představila Memory Stick Pro s kapacitami 256 MB do 1 GB; součástí těchto karet je šifrovací technologie MagicGate pro správu digitálních práv a vysokorychlostní paměťový řadič Lexar.
Karty xD-Picture
V červenci 2002 představily firmy Olympus a Fujifilm, přední zastánci standardů SmartMedia pro digitální fotoaparáty, novou paměťovou kartu xD-Picture jako jejich rozměrové menší a odolnější náhradu. Kromě zhruba třetinové velikosti mají karty xD také rychlejší řadič. Původně se vyráběly v kapacitách od 16 do 128 MB. Karty se 16 MB a 32 MB, které se běžně dodávají jako příslušenství k fotoaparátům, zapisují data rychlostí 1,3 MB/s, zatímco karty od 64MB již 3 MB/s. Rychlost čtení je všude stejná - 5 MB/s. Vlastní výrobu zajišťuje pro dodavatele firma Toshiba; karty xD jsou přitom optimalizované s ohledem na rozdíly ve fotoaparátech a podporují například panoramatické snímky z aparátů Olympus.
