Když si člověk čte o patentových válkách, nezbývá mu než nevěřícně kroutit hlavou. Současná aféra Applu a Samsungu je z pohledu uživatele naprosto nesmyslná, protože patent, kvůli kterému se Apple soudí, je neuvěřitelně vágní, zabývá se jen tvarem zařízení a má dohromady čtyři strany (a z toho první dvě zabírají titulní strana a certifikát). Nikoho normálního by snad nenapadlo patentovat si kvádr se zaoblenými rohy - nebo ano?
Napadlo, a není to nijak neobvyklé. Patentové války jsou staré téměř jako civilizace sama; první patenty se objevily už okolo roku 500 před naším letopočtem ve starověkém Řecku a na první pohled nesmyslné spory následovaly hned poté. Patentové právo tak, jak jej známe dnes, pochází z Benátek (tehdy městského státu), kde byl roku 1474 vyhlášen dekret, který určoval ochranu nových vynálezů, pokud autor prozradí jejich princip státu. V roce 1623 se objevil patentový zákon i v Anglii (pod názvem Statute of Monopolies) a dnešní patentové právo v zemích bývalého Commonwealthu (Velká Británie, Kanada, Austrálie, Indie, Jižní Afrika apod.) z něj dodnes částečně vychází.
Známý patent Applu na tvar iPhone
Jedna z nejstarších "moderních" patentových válek se odehrála v USA v polovině 19. století a týkala se tehdejšího převratného vynálezu: šicího stroje. Elias Howe se soudil s Isaacem Singerem o mechanismus šicího stroje, který však ani jeden z nich nevymyslel; původní vynálezce Walter Hunt se však o patent nikdy nepřihlásil a soud proto přiznal patent (a právo na výběr licenčních poplatků) Howemu. Už to by působilo poněkud zvláštně, oproti dnešním sporům je to ovšem stále celkem neškodný případ.
Samsung Galaxy Tab 10.1 vs iPad - najděte deset rozdílů
Vynálezci letadla těžšího než vzduch, bratři Wrightové, se také stali aktéry dlouhé soudní pře. Jejich firma Wright Company se soudila s Curtiss Company o způsob řízení letadla, konkrétně o použití křidélek na koncích křídel k rotaci letadla okolo podélné osy. Curtiss Company se bránila a vlekoucí se souboj v podstatě zablokoval vývoj a výrobu letadel v USA, což byl kvůli probíhající první světové válce výrazný problém. Americká vláda nakonec přinutila obě firmy k vytvoření takzvaného "patent poolu", tedy společenství, které si navzájem patenty půjčuje (takzvaný cross-licencing). U tohoto sporu už můžeme vypozorovat určitou podobnost s dnešními aférami, protože řízení letadla křidélky je asi nejlepší známý způsob, podobně jako obdélníkový tvar, velký displej a zaoblené rohy u tabletu.
Proč by to někdo dělal?
Vraťme se ale do současnosti. V posledních letech zuří patentová válka všech proti všem. Těžko dnes dohledat, kdo konkrétně začal a kdo začal podávat žaloby až jako reakci na první útok, nicméně momentálně žaluje každý každého. Nabízí se přirovnání žalob k jaderným zbraním: během studené války světové mocnosti vedly politiku MAD (Mutually Assured Destruction - vzájemně zaručené zničení).
Spletenec dnešních patentových sporů připomíná jadernou válku: je jedno kdo vystřelil první, teď jsou ve válce všichni.
V případě, že by některý ze soupeřících "táborů" porušil status quo a použil jadernou zbraň, by protivník odpověděl odpálením svého jaderného arzenálu. V takovém případě by nebylo vítězů, protože oba tábory by byly zničeny. S patenty je to podobné: na první "výstřel" reagovali všichni zuřivou palbou na všechny strany a z dlouhodobého hlediska vlastně nevyhrává nikdo - a nejvíce by to odnesli lidé, kteří za nic nemohou, v případě patentových sporů pak spotřebitelé. Z pohledu uživatele to nedává moc smyslu. Proč se vzájemně soudit? A proč vůbec registrovat patenty na něco tak banálního, jako je odemčení obrazovky tažením prstu?
Patentoví trollové
Jeden z dobrých důvodů, proč si dnes každý patentuje sebemenší drobnost, je existence takzvaných patentových trollů. Trolla klasického znáte z internetových diskusí, je to označení pro člověka, který schválně provokuje ostatní diskutéry k agresivním reakcím, ať už vyvoláváním hádek, zahlcováním fóra často sprostými zprávami, nebo prostě stupidním chováním. Troll patentový je firma, která skupuje patenty jiných, krachujících firem (to proto že takové patenty se zpravidla prodávají velmi levně) a následně s nimi vydírají velké firmy, kterým často nezbude, než dotyčný patent od trolla odkoupit za pěkně tučné peníze. Je to legální, i když poněkud nemorální praktika.
ƒéáblova rozmluva s patentovým trollem (zdroj: www.savebodog.com)
Firmy se pak brání tím, že si samy patentují každou drobnost, ať to zní sebehloupěji. Tým právníků a poplatky za registraci patentů jsou stále levnější variantou než neustálé soudní pře a finanční vyrovnání se stále se rozrůstajícími řadami trollů.
Vůně peněz
Vůně peněz
Trollové ale nejsou jediný důvod dnešní "patentové inflace". Hlavním důvodem jsou samozřejmě peníze. Jak je vidět třeba na sporech Microsoftu a výrobců telefonů s Androidem, dá se na patentech docela slušně vydělat. Někteří experti dokonce odhadují, že Microsoft na licenčních poplatcích za Android vydělá více než na svém vlastním systému Windows Phone 7, který zatím příliš úspěchů nepřinesl. Přijde vám to fér?
Z pohledu uživatele možná ano. Jenže co pohled Microsoftu, Applu nebo jakékoliv jiné žalující firmy? Tady je totiž kámen úrazu. Zatímco my, "obyčejní uživatelé", chceme co nejlevnější zařízení s co nejlepší výbavou, tedy mimo jiné i zařízení nezatížené licenčními poplatky třetím firmám, akcionáři firem chtějí především zisk. Představa, že Apple, Google, Nokia nebo Microsoft existují kvůli něčemu jinému než je generování zisku akcionářům je zcestná. Posuny v počítačových technologiích, které tyto firmy mají na svědomí, jsou pouze prostředek, nikoliv cíl; zisk je vždycky na prvním místě.
Možná se divíte, že do těchto "zlých korporací" zahrnujeme i Google. Ten se v poslední době pouze brání, sám se s nikým přece nesoudí o nesmyslech. To je sice pravda, stejně jako fakt, že nabízení Androidu výrobcům za minimální poplatek výrazně přispělo k rozvoji mobilních systémů a vytvořilo zdravou konkurenci pro ostatní, za což Googlu patří dík. Jenže ani Google to nedělá pro blaho uživatelů, jde zase jen o peníze - liší se pouze strategie, narozdíl od jiných firem sází internetový gigant na "přátelskou tvář".
Snaha vydělat co nejvíce za každou cenu je přirozená a z hlediska práva v pořádku. Stejně tak i použité prostředky jsou legální, přestože nám mohou připadat zvrhlé a nemorální. Uvědomte si ale, kolik peněz se v tomto prostředí točí. Aniž bych chtěl nějak hodnotit lidské kvality vás, čtenářů, zamyslete se sami pro sebe: kdyby vám samotným šlo o miliardy a miliardy dolarů, jste si jistí, že byste se chovali jinak a že byste nevyužívali každé skulinky v zákoně?
Za všechno můžou byrokrati
Ani žalující firmy ale nejsou hlavní příčinou současného tristního stavu. Dělají jen to, co jim zákony umožňují. Týmy právníků hledají každou skulinku v právu, která by jim umožnila poškodit konkurenci a zvýšit vlastní zisky. Opět nám to může připadat nemorální, nicméně vše je v mezích zákona a oni právníci dělají přesně to, za co jsou placeni. Firmy si je nenajímají proto, aby seděli na pohodlných židlích a popíjeli kávu, ale aby se rvali jako vzteklí psi o každý cent.
Evropský Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu má máslo na hlavě - a není sám
Za agresivního psa je zodpovědný majitel; za agresivní právníky mizerné zákony
Součástí problému jsou i samotné patentové úřady, které umožňují patentovat úplně cokoliv. To úzce souvisí s jejich financováním: většina patentových úřadů je závislá na příjmech z registračních poplatků za patenty a z následných poplatků na jejich udržování. To je nutí přijmout téměř jakýkoliv patent, nezávisle na jeho objevnosti, novosti či kvalitě (pokud se u patentů o kvalitě dá mluvit).
Na začátku článku jsme zmínili první patentové zákony ze starověku, středověku i novověku. V těch bývalo vždy zmíněno, že patent musí být na něco nového a prospěšného. To v dnešních zákonech nenajdeme - což je na jednu stranu dobře, protože je to do značné míry subjektivní hodnocení a musela by existovat nějaká univerzální posuzující autorita, která by ovšem v takovém případě měla ohromnou moc a mohla by rozhodovat bez reálného základu; na druhou stranu je však v poslední době vidět, že nějaká podobná podmínka by byla potřeba. Tento problém ostatně souvisí i s přijímáním patentů úřady, protože kdyby úřad měl přijímat jen ony "kvalitní" patenty, musel by někdo rozhodovat o tom, co takový kvalitní patent znamená.
Jak z toho ven?
Ačkoliv většina z nás asi preferuje jednoduchá a rychlá řešení, život však jednoduchý není téměř nikdy. Můžeme tak naříkat nad tím, jak je dnešní patentové právo zastaralé a nepřipravené ani na digitální věk, ani na patentové trolly a přestřelky. Nicméně jako obvykle platí, že kritizovat umí každý, ale kdo má řešení, ať zvedne ruku.
Ačkoliv se neradi pouštíme do politiky, nelze nezmínit, že určitou alternativu nabízí takzvané pirátské strany. Jejich recept spočívá v omezování monopolů a úplném zrušení patentů na software a datové formáty. Program na webu České pirátské strany je však příliš obecný a ani on žádné konkrétní návrhy nepřináší. Můžeme se dočíst o kritice kopírovacích monopolů a patentového práva, realistickou cestu jak z tohoto bahna ven však nenabízí.
U ostatních politických sil v Evropě i USA je ovšem situace ještě horší, většina z nich se ve svých programech o potřebných reformách nezmiňuje vůbec a když se jim patentový zákon dostane do rukou, zpravidla to vlivem již zmíněných lobbistů skončí ještě hůře než předtím.
Nejlepší alternativou tak zůstává klasické "hlasování peněženkou". Pokud se spotřebitelé začnou zajímat o firmy, jejichž produkty nakupují, a svůj nesouhlas se zneužíváním patentů vyjádří tím, že přestanou produkty dotyčné firmy kupovat, vedení firmy to donutí přehodnotit svoji politiku a v ideálním případě vytvořit velký patent pool mobilních technologií. To by přineslo největší výhody spotřebitelům, protože i menší firmy by mohly dosáhnout na důležité patenty zdarma a přinést tak pořádnou konkurenci zavedeným značkám.
