Patnáctky, notebooky pro dospělé: test osmi 15" notebooků do 25 000 Kč

Pro test jsme určili hranici 25 000 Kč a pouze dvě základní podmínky: rozlišení aspoň Full HD a klávesnici
s numerickým blokem. To aby se k nám dostaly jen zajímavé modely, které se vám nebudeme stydět nabídnout.

Podle těchto parametrů se dnes dá nejlevněji pořídit plastový Acer Aspire V3-571G za 18 000 Kč, ale za naši cenu už v nabídce najdete mnoho lepších notebooků. Dá se uvažovat o kvalitním těle z broušeného hliníku, pořádném displeji, rychlém disku i dobré grafice. Většina výrobců již stihla upgradovat na nejnovější platformu Haswell a nikdo nepřišel s ničím slabším, než Core i5.

Zároveň jsou 15" notebooky výrobci považovány za pracovní stroje pro konzervativnější uživatele, většina proto nemá dotykový displej a některé nabídnou dokonce námi preferovaný matný. Dotykový, a z principu tedy lesklý, je v testu pouze Acer (a Sony), který má za displej také nejvíce bodů (ale ne kvůli dotykovosti). Proč ale někdo vyrábí lesklé nedotykové displeje, to se pochopit nedá.

Všechny notebooky nabízejí přes ovladač Optimus přepínatelnou grafiku GeForce, od GT 720M po GT 755M, jeden kousek přišel s Radeonem. Pořádný herní výkon po nich nechtějte, ale vedle integrované grafiky od Intelu vám dovolí více detailů.

Jak jsme testovali

Nejen výkon je důležitý. Procesor, grafika i disk se projeví v benchmarcích, ale velikost paměti je třeba ohodnotit ručně. Zaměřili jsme se i na zpracování. U displeje jsme kladně hodnotili IPS panel, matný povrch, případně i dotykovost.

Menší vahou přispěl maximální a minimální jas, což oceníte v momentech, kdy na displej svítí slunce, nebo naopak když ležíte v šeru v posteli a uvítáte jeho ztlumení. Pro měření jsme využili optickou sondu. Jako střední hodnota jasu je brán
110–120 nitů neboli cd/m². Právě při této nejběžnější úrovni jsme změřili kontrast, tedy rozdíl mezi úrovní bílé a černé. Čím více, tím lépe. Největší váhu měl ovšem fakt, zda má notebook displej typu TN, nebo IPS.

Počet současně připojitelných externích displejů je u většiny notebooků dva, ale body jsme přidali třeba za moderní
miniDisplayPort místo obyčejného VGA. Ten osazují výrobci kvůli starým projektorům, jenže kdyby použili DisplayPort
a pro příznivce staré techniky přibalili jednoduchou redukci, udělali by lépe.

Na klávesnici je nejdůležitější komfort, který se odvíjí nejen od zdvihu, ale i od rozložení tlačítek a kvality (nejlépe bílého) podsvícení. Lehce tvarovaná tlačítka s rozumným rozestupem budou vaše ruce milovat, a čím více odsazené šipky
(nedělá to skoro nikdo), tím lépe. Jednotliví výrobci mají svoje zažité modely klávesnic, které opakují i v nových noteboocích. Acer tvrdošíjně slévá tlačítka, HP má svůj divný originální tvar šipek, Dell využívá americké rozložení. Klasiky se drží Lenovo, Asus či Toshiba, na kterých je radost psát.

 

U pevného disku nás kromě jeho velikosti zajímal hlavně celkový výkon, kterému dost pomáhá přídavné malé SSD, ať už samostatné, nebo v hybridním provedení. Velké SSD se cenově nevešlo, takové notebooky začínají až u 30 000 Kč, ale u všech testovaných notebooků půjde osadit a u většiny to zvládnete i doma. Kvitujeme rozdělení disku na oddíly pro systém a data. Všechny porty by měly být dobře přístupné. Čtečka SD karet je toho příkladem, většinou je totiž schovaná na podivném místě s nepraktickou krytkou. Pro praváky je vhodným místem pro porty levý bok. Naopak vzadu je k nim přístup složitý.

Asi poprvé budeme v testu přidávat body za to, že notebook již nemá optickou mechaniku. Výjimku dostane pouze Lenovo, které nabízí velmi snadnou výměnu za jinou komponentu prostřednictvím šachty. DVD mechanika zvyšuje hmotnost, malou měrou i cenu a místo ní mohl být na ušetřeném místě větší akumulátor, druhý disk… nebo prostě jen
nižší hmotnost a tenčí tělo.

U všech testovaných notebooků jde vyměnit pevný disk za pořádné SSD

Velikost na šířku a hloubku je u patnáctek zhruba daná, ale tloušťka a hmotnost je čistě na výrobci a jeho schopnostech. Nikdo s sebou nechce tahat tři tlustá kila ani velkou nabíječku. Výkon nových procesorů Intel je ale již na tak vysoké úrovni, že má cenu zaměřit se na úspornost, tenké provedení, konektivitu a výdrž akumulátoru. Všechny notebooky v našem testu jsou velmi dobré a kterýkoliv z nich bychom vám mohli doporučit. Vyhrát ale může jen jeden.

1. Acer Aspire V7-582PG

Jen Acer je z celého testu dostatečně tenký, aby se dal nazvat ultrabookem. Proti ostatním má několik velkých trumfů,
ale i pár zbytečných slabin. Pěkná a pevná konstrukce z broušeného hliníku a plastu zachovává tenký profil, a přitom i dostatečnou pevnost víka i kloubů. Víko sice neotevřete jednou rukou, ale zato to půjde do velkého úhlu.

 

Lesklý displej má svůj důvod – řada uživatelů totiž ocení jeho dotykovost (ta druhá polovina by raději matný a nedotykový). Hlavně ale Acer dokázal při zadané ceně jako jediný osadit IPS panel, nejlepší displej tedy dostanete
právě s tímto notebookem. Stejně jako u HP chválím za vynechání optické mechaniky.

 

 

Na klávesnici s nízkým zdvihem se píše proti ostatním v testu méně pohodlně. Rozložení je (až na u Aceru klasické slévání tlačítek Shift a Enter) v pořádku, zdvih je však méně jistý. Decentnímu podsvícení nemám co vytknout, snad
jen bych ocenil možnost nastavit jeho (ne)vypínání po tak krátké době. U touchpadu pozoruji mírně pomalejší reakce. Šasi u klávesnice se nijak neprohýbá, ale pohodlnost a hlavně svižnost ovládání patří bohužel mezi slabší stránky.

Acer jako jediný nabídne vedle HDMI i miniDisplayPort, čímž ostatní opět převyšuje. Můžete připojit dva digitální monitory a provozovat včetně interního celkem tři. Škoda jen umístění důležitých portů vzadu – ještě více to vadí v případě jediného USB 3.0, které je nešikovně umístěné také vzadu. Na bocích najdete jen po jednom USB 2.0 a čtečku SD karet se zbytnou krytkou. Umístění portů je daní za velmi tenké provedení, jinak se to uvnitř prostě nevešlo. Ovšem zapínací
tlačítko je také nepohodlně na boku, jako u tabletů.

 

Indikační diody mají velmi dobré umístění v kloubu, takže jsou neustále vidět i při zavřeném víku. Jen kromě agresivní modré bych zvolil jinou barvu, zvlášť když diody sídlí pod displejem a máte je stále na očích. Displej má přes průměrnou svítivost velmi vysoký kontrast a IPS panel trumfne vše.

 

Výkon je v této kategorii spíše nižší, hlavně procesor a disk netrhají asfalt, nicméně Aspire V je už hlavně ultrabookem
s nízkou spotřebou i zahříváním. Core i5 stačí, paměti je dost a pochlubit se může i 5GHz Wi-Fi a dobrým zvukovým projevem.

 
 

Přes pěknou aplikaci můžete podrobně nastavit napájení USB portu pro dobíjení mobilu, další sleduje aplikace, které nejvíce spotřebovávají energii při práci na akumulátor, a jiná poskytuje povedené rozhraní pro zálohu a obnovu systému. Aspire V7 má pod víkem nevyměnitelný akumulátor, solidní miniaturizaci a odpruženě uložený pevný disk. Pokud vám sedne klávesnice, dostanete opravdu povedenou tenkou patnáctku.

 

 

 

2–3. Asus N56VV-S4027H

Asus má zatím notebook v této kategorii ještě na platformě Ivy Bridge, novější model s Haswellem a IPS panelem přijde na trh až na podzim. Ani ten se ale nezbaví nadbytečné vypalovačky, ovšem místo VGA bude mít vedle HDMI i miniDisplayPort.

 

Provedení těla je velmi pevné a kvalitní. Víko jde otevřít jednou rukou, nejsou na něm známé vyfrézované kružnice, ale klasický broušený hliník. Soustředné kruhy nad klávesnicí evokují obří reproduktory, ty skutečné jsou ale o něco měnší. Zaměření Asusu na zvuk podtrhuje externí odpružený subwoofer jež připojíte krátkým kablíkem ke speciálnímu konektoru mini jack). Takové řešení není příliš mobilní, ale výsledný zvuk se tím na poměry notebooků o hodně zlepší.

 

 

U reproduktorů se nacházejí dvě symetrická tlačítka, to pravé je standardní zapínací (s piktogramem, nelze to splést), ale to levé lze nakonfi gurovat: může sloužit ke spuštění libovolného programu, dokumentu, ztlumení zvuku, otevření webové stránky, vylepšení barev displeje pro sledování fi lmu (zrovna tohle umí lépe Samsung – totiž automaticky), spuštění kuchyňské minutky (odpočítávání) a dalších funkcí. Velmi užitečné tlačítko.

Ostrůvková klávesnice Asusu patří už nějakou dobu mezi naprostou špičku, píše se na ní výborně, má ideální zdvih a lehce zamrzí jen hůře oddělené šipky. Bílé podsvětlení má tři úrovně. I nad různými klávesovými zkratkami tady někdo
přemýšlel – třeba Fn+pravý Enter spustí kalkulačku. Povedený je také touchpad s příjemným hladkým povrchem. Primární funkcí horní řady kláves jsou F-klávesy, akční tlačítka jsou k dispozici přes Fn.

 

Displej by mohl mít o něco nižší minimální úroveň jasu, jinak mu kromě TN panelu nelze nic vytknout. Ale i TN není u Asusu nijak špatné, barvy se mění jen při pohledu odspoda. Veškeré konektory najdete na bocích. Kromě čtečky SD karet, která je trochu hůře přístupná zepředu, a pro vložení karty se nevyhnete nadzvednutí notebooku. Čtveřice USB 3.0 patří mezi nadstandard.

 

Slabinou Asusu je maximální počet displejů – kromě toho interního funguje jen jeden z dvojice HDMI a VGA, navíc bychom místo staršího D-Sub spíše ocenili DisplayPort. Indikační diody před touchpadem na hraně spolu se slabými piktogramy jsou dobře viditelné a za světla poznáte, co znamenají.

 
 

Mezi předinstalovanými aplikacemi najdete užitečný konvertor videa a střižnu. Obtěžovat naopak bude McAfee svými
vyskakovacími okny. Asusu se povedla zajímavá patnáctka, u které většinu slabin vyřeší chystaná nová verze N550LF.

 

 

 

2–3. HP Envy 15-j000ec

Absolutní novinka, která se do prodeje dostala na poslední chvíli před testem má rozhodně co nabídnout. Tenkž klínovitý tvar je zčásti překrytý hliníkem, provedení klade spíše na design a není příliš bytelné. Hliník se u klávesnice nechá snadno prohnout. Víko displeje neotevřete jednou rukou a při zavírání trochu vadí, že se počítač vypne už v momentě, kdy je víko ještě deset centimetrů nad základnou. Jen drobné přivření kvůli manipulaci tak hned způsobí uspání.

 

Ostrůvková klávesnice sama o sobě má slušný zdvih, který ovšem kazí právě prohýbající se horní hliníkový plát. Její
podsvícení je velmi kvalitní, ale na designové provedení kurzorových šipek (typické od HP) se prostě zvyká těžko.
Clickpad patří mezi dobrý průměr, možná by mu neškodil odlišnější povrch od povrchu základny, spíše jej ale kazí
tužší stisk. V BIOSu lze přepnout akční tlačítka zpět na klasické F-klávesy.

 

 

Envy není byznysový model, přesto obsahuje čtečku otisků prstů a naopak chybí optická mechanika – za obojí HP velmi chválím. Ve stejném duchu už vedle HDMI chybí zastaralé VGA a je jen škoda, že místo něj nenajdete miniDisplayPort.
Současně vám budou fungovat oba dva displeje.

Otisk prstů lze používat i pro přihlašování k webovým službám, HP pro to nabízí podrobnou aplikaci. Nastavíte si konkrétní prst (ano, nejen ukazováček) a webovou stránku, po přejetí oním prstem se otevře prohlížeč s danou stránkou.
Pokud máte povoleno, rovnou vás přihlásí. Když je vyžadován otisk prstu, vedle čtečky se rozbliká bílá dioda, tohle se povedlo.

Stejně jako u Asusu potěší čtveřice rychlých USB 3.0 portů a na rozdíl od většiny ostatních dobře umístěná čtečka SD karet na levém boku bez otravných krytek. Hned vedle ní je potom indikace zapnutí a disku. Vedle rychlé Wi-Fi je standardem i gigabitová LAN s výklopným konektorem.

Na liště najdete přepínač HP CoolSense, který ztišuje počítač, respektive otáčky ventilátoru, vliv na celkový výkon je zanedbatelný. V místě bývalého tlačítka Start najdete náhradu – tlačítko Start od HP, respektive aplikaci Quick Start. Reproduktory patří k tomu lepšímu. Envy je má umístěné vpředu i vzadu a využívá systému Beats Audio. Současně však tohle Envy patří mezi hlučnější.

 

Velkým překvapením je extrémně rychlý disk. Klasickému disku od WD (uložen v gumové ohrádce) totiž velmi pomáhá malé 4GB SSD od Lite-on, díky kterému se diskový výkon s nadsázkou dostává téměř do pater vyhrazených pro
velká SSD. Mezi malými přídavnými SSD jsou velké rozdíly a HP se je podařilo zkombinovat asi nejlépe. Díky disku i rychlé grafice se HP stává nejvýkonnějším notebookem testu.

 

 

 

4. Lenovo IdeaPad Y510P

Velmi pevné provedení Lenova působí bytelně i masivně. Na první omak jako z pevného plastu, hliníkových povrchů
si všimnete až na ten druhý. IdeaPad je hodně odolný, přitom nic neztrácí ani z pěkného designu. Musím pochválit
i spořič obrazovky, který hned názorně ukazuje možnosti Ultra Bay. I takováhle drobnost zvyšuje první uživatelský zážitek.

Na tomto IdeaPadu vás hned zaujme červeně podsvětlená klávesnice ve dvou úrovních. Pohodlnost psaní je ještě o kousek lepší než u Asusu a červené podsvětlení působí překvapivě příjemně a neagresivně. Sice by bílé bylo lepší, nicméně Lenovu se povedlo i červené. Podsvícené je i zapínací tlačítko nad klávesnicí. Clickpad je naopak o malý kousek proti Asusu horší, celkově však chválím.

Víko jde otevřít jednou rukou. TN panel je překvapivě kvalitní (na IPS samozřejmě nemá) a i pohled zespoda se začíná kazit až pod větším úhlem. Displej má obrovský rozsah jasu a na 100 % září opravdu hodně (435 nitů), takže čitelný
bude i za sluníčka mnohem lépe než ostatní. Navíc je matný, což vždy oceňujeme.

Hlasité reproduktory nepostrádají ani basovou složku a jejich maximální hlasitost končí tak akorát, aby se předešlo vibracím. Na poměry notebooků jde o velmi kvalitní zvukový projev reproduktorů JBL. IdeaPad má vedle napájecího
konektoru zapuštěné tlačítko pro spuštění aplikace OneKey Recovery pro obnovu či zálohování systému, které má Lenovo hodně propracované.

Většinu konektorů najdete na levé straně, vpravo jsou potom jacky na sluchátka a jedno napájené USB určené například pro dobíjení mobilu i při vypnutém notebooku. Na přední straně umístěné drobné indikační diody mají špatně viditelné piktogramy. Indikace například zapnutého NumLocku je vlastně neviditelná. Vedle je čtečka SD karet s lehce ztratitelnou krytkou.

Nadbytečně zde působí DVD vypalovačka, ovšem Lenovo u tohoto notebooku nabízí systém Ultra Bay, ze kterého ji můžete velmi snadno vyjmout a místo ní osadit druhou grafickou kartu do SLI, další ventilátor, nebo druhý disk. Škoda že se neprodává i druhá baterie. Dražší model Y510P se silnějším procesorem se dodává přímo s dvojicí grafik a bez vypalovačky.

 

Použití hybridního disku se na výkonu tolik nepodepsalo, nicméně obecně jde o lepší řešení, než přídavné SSD pro cache. Zamrzí pouze 4 GB paměti, které se při spuštění více aplikací snadno zaplní. Lenovo má kromě oddílu pro obnovu ještě malý, 25GB oddíl D, na kterém jsou pouze ovladače. Svým zpracováním působí IdeaPad ze všech testovaných
notebooků skoro nejlépe. Přes vyšší tloušťku nabízí výměnu DVD za grafickou kartu či disk, má nejlepší klávesnici a pevné tělo taky něco vydrží.

 

 

 

 

5–6. Dell Inspiron 15R

Dell se kromě použití Radeonu místo GeForce liší hlavně odolným provedením a tříletou zárukou včetně NBD – k záručním opravám přijede druhý pracovní den rovnou k vám domů technik z Dellu a opravu provede na místě.

Ač to Dell nezmiňuje, kov okolo notebooku vypadá jako magnesium – každopádně jde o hrubý a odolný materiál,
kterému se při horším zacházení nic nestane. Celé tělo je díky tomu velmi pevné. Na přední straně jsou méně viditelné
indikační diody a zapuštěná čtečka SD karet. Kromě jednoho USB našly všechny porty své místo vlevo. Jediný HDMI znamená maximálně dvě pracovní plochy současně.

Matný Full HD displej je bohužel typu TN, což je ale problém všech notebooků v testu kromě Aceru. Za lepší pozorovací úhly si výrobci nechají většinou zaplatit. Nepodsvícená klávesnice je od Dellu docela odvážná, nicméně se na ní (ve dne) píše velmi dobře. Zachovává si anglické rozložení, tedy jednořádkový Enter a dlouhý levý Shift, české popisky samozřejmě nechybí.

Samostatné tlačítko je věnováno ztlumení zvuku. Vedle krásné broušené hliníkové základny mezi tlačítky zůstal nehezkým prvkem lesklý plast. Inspiron má klasický touchpad s pohodlnými tlačítky. Dellu se povedl zvukový projev, jež je dostatečně hlasitý a v rámci možností i prokreslený.

Zatímco většina notebooků se spoléhá na grafi cký čip od Nvidie, Dell má jako jediný Radeon 8730M. Výkonově za GeForce spíše zaostává.

Akumulátor směrem dolů lehce vystupuje, směrem nahoru ještě více – ve víku pod displejem je kvůli tomu vybrání. Tímto lícováním se docílilo větší baterie, která se na výdrži opravdu projevila. Inspiron vydrží až ke 4–6 hodinám.

Dell vás pod krytem pustí k pevnému disku, a dokonce dvěma paměťovým modulům – ostatní mají jen jeden, jen občas s druhým prázdným slotem. Inspiron oceníte kromě pohodlné, ale nepodsvícené klávesnice hlavně díky pevnému tělu a bezkonkurenční záruce.

 

 

 

5–6. Toshiba Satellite P50-A-11U

Pěkná, a dokonce velmi pevná konstrukce je z broušeného hliníku. Víko displeje jde snadno otevřít jednou rukou a má ideální tuhost. Plocha základny už tak pevná není a v některých místech se při tlaku prohýbá. Satellite má pohodlné, bíle podsvícené klávesy s velkým rozestupem a velkými, dobře čitelnými písmeny.

Chválíme široké, po čtyřech odsazené F-klávesy, pohodlné šipky a odsazení numerického bloku. Rozložení klávesnice je zkrátka perfektní. I zdvih je na slušné úrovni, ale v tomto ohledu se v testu najdou i lepší. Indikace zapnutí numerického
bloku zelenou diodou přímo v klávese Num Lock lehce kazí design, ale je to velmi praktické. Touchpad je hodně přesný, ale mohl by mít jemnější povrch. Drsný sice ničemu nevadí, ale je relativně hlučný. Toshiba má povedené různobarevné
indikační diody v pravé části přední hrany.

Celá část základny nad klávesnicí je věnována reproduktorové mřížce, ze které vpravo nahoře vystupuje výrazné zapínací tlačítko. Reproduktory Harman/Kardon hrají velmi výrazně a patří k tomu lepšímu. Po spuštění notebooku neudělá dobrý první dojem bílý wallpaper s patrnou JPG kompresí (a ještě na TN displeji). Jde to lehce změnit, ale nad tímto detailem
výrobce zatím příliš nepřemýšlel.

Po stranách najdete dvojice rychlých i pomalých USB včetně překážející DVD mechaniky, která je netradičně nalevo. Sluchátka a USB 3.0 zase vpravo. TN displej patří mezi slabší a již z menšího úhlu dochází ke změně barev.

Toshiba má asi nejvíce propracovaný BIOS. Kromě nastavení zapnutí notebooku po otevření víka můžete přepnout akční a F-klávesy – v základu máte akční, včetně výrazných podsvícených piktogramů. Zajímavé je i nastavení doby trvání podsvětlení klávesnice. Podsvícení má totiž jakoby dvě úrovně stejné intenzity, jedna svítí pořád a druhá jen nastavenou
dobu.

V případě otřesu notebooku jste ve Windows upozorněni malým vyskakovacím oknem, což má praktický význam pouze ten, že máte zvolnit v drsném zacházení. Pevné disky jsou na to připraveny, přesto jim nedělají otřesy dobře. Toshiba
takto říká „nehoupat“.

Satellite P50 má přes základní herní grafiku průměrný herní výkon, tloušťku jen 26 mm, a přestože jde ještě o Ivy Bridge, rozhodně je s ostatními srovnatelná. V zátěži patří mezi hlučnější. Přes spodní kryt se dostanete jen k pamětem, akumulátor je uživatelsky nevyměnitelný.

 

Toshibu budete kromě pěkného zpracování chtít hlavně kvůli klávesnici. Zvláště pokud jste zvyklí na plnohodnotné klávesnice u desktopu a psát na notebooku vám kvůli zhuštěným klávesám nedělá dobře, Toshiba pro vás bude dostatečně komfortní, navíc získáte tzv. Záruku bez hranic, která platí, i když notebooku omylem ublížíte sami. Záruka bez hranic již byla ukončena.

 

 

 

7. Sony Vaio Fit 15 Touch

Pokud se pamatujete na vynikající Vaio S15, tak tenhle kousek je takový jeho nástupce. Zpracování šlo o třídu výše
a nechybí částečně hliníkové šasi, které se zvláště na víku displeje povedlo. Vaio s vyfrézovaným logem působí hodně luxusně. Bíle podsvícená klávesnice má oddělené tlačítko Assist, které spustí průvodce Vaio Care, spíše bychom ocenili možnost spouštět i něco jiného.

Barva podsvícení na světle stříbrné klávesnici ovšem nevypadá nijak skvěle, raději vám doporučíme černou variantu. Sony ovšem barvami rozlišuje osazený procesor a za černé šasi (s výkonnějším hardwarem) si tak připlatíte. Leda že byste využili nový konfigurátor Sony, kde tento model ale zatím nenajdete, nebo se musíte smířit s málo účinným podsvícením.
V tmavé místnosti celkem ujde, ovšem ve dne čitelnost naopak zhoršuje. Ve Vaio Control Center jde zhasínání podsvícení nastavit.

Jedna z nejzbytečnějších kláves – Scroll Lock – má na liště u hodin dokonce vlastní ikonku indikující své zapnutí, což je snad ještě nadbytečnější než DVD mechanika.

Clickpad je na rozdíl od klávesnice slabší a nedostatečně registruje klepnutí na pravé polovině plochy. Pravděpodobně jde jen o softwarový problém, případně o vlastnost. Vaio je kromě Aceru jediným notebookem s dotykovým displejem. Někteří to ocení, jiným to bude jedno, špatné pozorovací úhly kvůli obyčejnému TN panelu ovšem na jinak povedeném
displeji vadí.

Z výbavy najdete na pravé straně jen DVD mechaniku, vpředu šikovně umístěné indikátory LED a vlevo všechny zbývající porty. Obzvláště čtečka SD karet je konečně taková, jaká má být, tedy velmi snadno přístupná a bez krytky. Specialitou Vaia je čip NFC (Near Field Communication) pro rychlé bezdrátové přenosy. Dostat se dovnitř šasi není lehké a akumulátor není uživatelsky výměnný.

 

Herním výkonem se Sony řadí k průměru, ale pozitivně překvapil pevný disk – sekvenční rychlost nijak nevybočuje, ale
čtení a zápis malých souborů dosahuje desetkrát lepších hodnot. Reproduktor v kloubu víka míří na displej, což pomáhá lepšímu šíření zvuku, přesto hrají ostatní v testu většinou o něco lépe. Vaio je zhruba stejně tenké jako Acer. Nemá IPS ani mDP, ale zase o něco kvalitnější tělo. Vaio je velká stylovka s pěknou klávesnicí a dotykovým displejem. Navíc má vůbec nejmenší a nejskladnější nabíječku.

 

 

 

 

8. MSI GP60 2OD-032CZ

MSI jsou dlouhodobě hlavně herní notebooky, u kterých je pro vyšší výkon třeba oželet hliníkové provedení nebo tichý provoz. Ovšem GP60 přes masivnější, respektive tlustší provedení, částečně kovové zpracování nepostrádá. Uvnitř se skrývá Core i7 a dedikovaná grafika GT 740M.

Herní klávesnice od SteelSeries není podsvícená, což je asi největší handikep. Její rozložení je standardní, a díky drobnému posunu pravé šipky má dokonce lehce naznačené odsazení. Klávesu Windows najdete vpravo, kde nehrozí její během hry. V základu jsou aktivní F-klávesy.

Touchpad je na rozdíl od konkurence klasický, s tlačítky a hrubým povrchem. Před ním jsou na přední hraně indikační diody s dobře viditelnými piktogramy – u MSI opravdu snadno víte, co je a co není zapnuté. Z přední strany je ještě trochu nešikovně zapuštěná čtečka SD karet a tlačítko pro zámek touchpadu.

Nad klávesnicí se nachází šestice tlačítek: jedno pro zapnutí notebooku, další slouží pro otevření DVD mechaniky, zhasnutí displeje, ruční zvýšení otáček ventilátoru na maximum a vypnutí Wi-Fi a poslední je programovatelné tlačítko,
které lze nastavit na spuštění libovolného programu či hry. Tuto zkratku lze spustit i přes Fn+F4.

Reproduktory hrají opravdu hlasitě, není třeba mít hlasitost na maximum. Navíc nejsou patrné žádné vibrace a zvuk je poměrně čistý. Důležité konektory, jako je napájení, HDMI a dvojice rychlých USB, najdete vlevo. Vpravo pak ty
méně potřebné – pomalejší USB a DVD.

MSI má šikovně rozdělený disk na systém a data, přičemž systému je věnována větší kapacita. Na jednu stranu je to méně logické, nicméně na herním notebooku se očekává více nainstalovaných her na disku C, takže to smysl má. GP60 je klasickým herním notebookem jen do určité míry, u MSI jde jen o základní herní model. Herní grafická karta nepatří mezi nejrychlejší a v testu ji překonávaly jiné. Při výběru se preferoval hlavně Full HD displej a nízká cena, MSI je silnější až ve vyšších cenových relacích.

 

Hlučnost patří mezi vyšší a ani výdrž se příliš nepředvedla. GP60 vydrží na akumulátor jen něco kolem dvou hodin. Po odšroubování spodního krytu je vidět lehké plýtvání místem, ovšem současně masivní chlazení. Získáte přístup
k pevnému disku a paměťovému modulu (jeden slot je volný). GP60 je zkrátka hlavně bytelný, lehce herní notebook, u kterého se nebudete bát silně bušit do klávesnice. K tomu vám poskytne pořádný zvukový zážitek, to vše na velkém matném displeji.