Betamax vs. VHS (foto: Wikipedia)
Betamax je dnes ikonickým poraženým ve věčných válkách formátů. Sony jej uvedlo v roce 1975 jako systém, kterým si lidé budou doma moci nahrávat televizní vysílání. Jenže JVC rok nato přišlo s konkurenčním VHS, který jej zválcoval.
Ne kvalitou, tu měl Betamax vyšší, ale praktickými vlastnostmi. Na první Betamaxy se vešla hodina záznamu, na VHS to byly dvě hodiny, což už stačilo i na většinu filmů. Postupně se sice zpomaloval záznam a používaly tenčí (a delší) pásky, takže délka záznamu u obou formátů rostla, jenže to už byla válka prakticky rozhodnutá.
VHS navíc oslovila filmová studia i videopůjčovny a tím ovládla trh. Často se mluví také o tom, že souboj formátů rozhodl i pornoprůmysl, který rovněž vsadil na VHS. Dokázat to nejde, ale do pohádky to hezky zapadá.
Sony tvrdí, že celkově prodalo okolo 18 milionů mechanik. Ve vrcholném období (1984) pak až 50 milionů kazet ročně. Betu kromě Sony podporovaly ještě firmy Toshiba, Sanyo, NEC, Aiwa a Pioneer. JVC mělo na straně VHS firmy Matsushita (Panasonic), Hitachi, Mitsubishi, Sharp a Akai. Sony porážku definitivně uznalo v roce 1988, kdy uvedlo svůj první VHS rekordér.
Mimochodem: V Evropě vznikla ještě jedna alternativa k Betě a VHS. Firmy Philips a Grundig v roce 1979 společně uvedly formát Video 2000 (VCC). Ta se však rozšířila ještě méně než Betamax.
