První generace
Pokud jde o první generaci herních konzolí, tak ta je vymezena lety 1972–1977 a stalo se během ní hned několik důležitých věcí najednou. Předně však, geniální televizní inženýr Ralph Baer si již někdy kolem roku 1951 pohrával s ideou interaktivní televize. Ačkoliv na svůj nápad přišel při svém zaměstnání u Loral v roce 1951 v newyorském Bronxu, musel si na další zkoumání nápadu počkat až do roku 1966. Právě tehdy se totiž stal šéfinženýrem a manažerem pobočky Equipment Design Division u firmy Sanders Associates. Baer v tomto čase vytvořil jednoduchou hru pro dva hráče, která se jmenovala Chase („Pronásledování“ či „Honička“) a opravdu – veškerá náplň byla v tom, že jedna tečka honila po obrazovce druhou. Po předvedení Herbertu Campmanovi (ředitel R&D sekce) obdržel Baer k další realizaci svého nápadu nějaké peníze, čímž se stal projekt oficiálním. V roce 1967 se připojil i Bill Harrison, který pomohl s konstrukcí první světelné pistole v historii – zbraně, s níž bylo mířeno na cíl hýbající se díky druhému hráči. Brzy se objevila i třetí osobnost: Bill Rusch.
Legendární Pong je dodnes považován za první hru, i když to není tak úplně pravda, zdroj: Scifiblock.com
Ten uspíšil vývoj a zejména díky němu vznikl populární motiv hry Ping. Jak se do projektu lily další a další peníze, postupně vznikaly další a další hry. Baer tehdy konečně pojal ideu, že by nebyl špatný nápad prodávat podobný produkt firmám nabízejícím kabelové televize. Prototyp zařízení byl proto předveden v únoru 1968 viceprezidentovi společnosti TelePrompTer Hubertu Schaflymu, který s firmou Sanders nakonec podepsal dohodu. Celé věci zřejmě napomohlo i to, že trh kabelových TV byl mezi 60. a 70. lety minulého století v úpadku, takže podobné firmy hledaly další zdroje financí. Tak či onak po dokončení vývoje vzniklo zařízení nazvané „Brown Box“ („Hnědá Krabice“), jež obsahovalo dvojici ovladačů, světelnou pistoli a celkem 16 tlačítek pro volbu konkrétní hry. Baer v této době obcházel různé americké výrobce televizorů, aby zajistil pro celý návrh sériovou výrobu a distribuci. Koncem roku 1969 konečně podepsal smlouvu s firmou Magnavox. Firma Magnavox však po prostudování celého nápadu navrhla provést několik podstatných změn: jednak využít k výměně her vyměnitelných a vkládacích plošných spojů a jednak odstranit podporu barev a nechat jen rozdělení obrazovky na jednolité barevné segmenty v rámci výrazného ušetření výrobních nákladů.
První generace herních konzolí neměla ještě mikroprocesor, ale byla založena na upravených bezkódových zařízeních – šlo vlastně o obdobu konečných automatů (tj. velmi jednoduchých počítačů, které jsou v některém ze stavů, k němuž dospějí na základě symbolů/instrukcí načtených z vnějšího vstupu a jelikož je množina stavů konečná, odtud i název).
1. Magnavox Odyssey
Vůbec první herní konzolí na světě byl produkt s názvem Magnavox Odyssey v ceně 100 USD. Poprvé se objevil na trhu již 24. května 1972 a prodáván byl od srpna téhož roku. Konzoli nicméně trvalo celý rok, než si našla cestu na trh britský a další dvě léta, nežli se propracovala na ten evropský a japonský. Již zmíněný Baerův prototyp, který konstrukci této konzole předcházel, se mimochodem nachází v Smithsonian Institution's National Museum of American History (leží ve Washingtonu D.C.).
Prodalo se celkem 330 tisíc kusů. Hry se nacházely na vyměnitelných kazetách (cartridge) a jako ovladače zde byly otočné prvky známé jako paddle. Ačkoliv mnoho osob pokládá Magnavox Odyssey za analogovou herní konzoli (má analogový výstup, analogové ovládání a používá diskrétní komponenty), Baer nicméně tvrdí, že osobně konzoli pokládá za digitální, nakonec elektronické signály vyměňované mezi různými částmi (generátory míčku a hráčů, synchronizace…) jsou binárního rázu. Logika hry byla implementována za pomoci DTL s použitím diskrétních tranzistorů a diod. Celý systém byl poháněn bateriemi. Magnavox Odyssey postrádal zvukový výstup, na který si museli zákazníci ještě pár let počkat. Baer sice navrhl přidání zvuku k Magnavox Odyssey již v roce 1973, byl nicméně odmítnut.
Magnavox Odyssey, zdroj: Wikipedia
Jako médium zde sloužil vyměnitelný tištěný spoj, který se zasouval do příslušného slotu. Neobsahoval žádné vlastní komponenty, jen sérii jumperů mezi piny a konektory karty. Tyto piny zapojovaly různou logiku her a různé signály, které se následně zobrazovaly hráči.
K první konzoli se dodávalo překvapivé množství příslušenství: barevné plastické obdélníky, které imitovaly barevný výstup na obrazovku, prodávaly se i verze s pokerovými žetony či archy na vedení údajů z různých stolních her. Konzole podporovala světelnou pistoli „Shooting Gallery“ (použitelná u čtyř her, velmi jednoduché konstrukce a tedy pouze detekující světlo, nikoliv konkrétní zasažený cíl) a dokonce se pracovalo na golfové holi.
A jaké hry si vlastně uživatelé mohli zahrát? Zde je seznam: Analogic, Baseball,
Basketball, Brain Wave, Cat & Mouse, Dogfight, Football, Fun Zoo, Handball, Haunted House, Hockey, Invasion, Interplanetary Voyage, Percepts, Prehistoric Safari, Roulette, Shooting Gallery, Shootout, Simon Says, Ski, Soccer, States, Submarine, Table Tennis, Tennis, Volleyball, Win a Wipeout.
2. Magnavox Odyssey Series
V řadě Magnavox Odyssey se objevila mezi lety 1972 a 1978 ještě celá řada dalších modelů, které byly oceněny částkou 100–230 USD. Z celkem 11 variací a modelů si zmíníme jen ty opravdu nejzajímavější a v historickém pramenu nejdůležitější.
Model Odyssey 4000 byl již založen na jediném čipu AY-3-8600 a obsahoval celkem osm variant her založených na tenisu, hokeji, squashi a podobných hrách. Tento typ se již pyšnil odpojitelnými a znovu připojitelnými joysticky. Moderní čip také umožnil konzoli zobrazovat barevný výstup namísto obligátní černobílé.
Magnavox Odyssey 200, zdroj: Wikipedia
To typ Odyssey 2100 byl uveden v roce 1978 a díky čipu National Semiconductor MM-57186N zvládl celkem 6 základních variací her, z nichž každou šlo hrát v několika variantách.
3. Atari/Sears Telegames Pong
Skutečným hitem a milníkem v historii herních konzolí se stala nicméně až hra Pong, které se prodalo jen na Vánoce 1975 kolem 150 tisíc kusů. Jedná se o variaci na tenis, při níž si v jednoduché grafice pinkají dva hráči. Je podivné, že hra vlastně vznikla tak jaksi mimochodem a navíc již tu jednou byla a přesto masy nezlákala.
Proč k tomu došlo, můžeme jen spekulovat, nicméně jisté je pouze to, že skutečně masový úspěch a zájem u zákazníků zaznamenal až právě Pong. Hru vytvořil Allan Alcorn, jež projekt dostal jako testovací cvičení, které mu zadal jeden ze spoluzakladatelů firmy Atari Nollan Bushnell. Jelikož Allanovi původní pinkání od Magnavoxu (v němž se inspiroval) připadalo kapku nudné, rozhodl se hru okořenit rozdělením pálky na 8 segmentů, z nichž každý vracel míček pod jiným úhlem. Míček také postupně zrychloval. Firma Atari byla potěšena kvalitou Allanovy práce, takže se rozhodla celou ideu zkomercionalizovat (postupně v automatové i domácí konzolové verzi), což se povedlo natolik dobře, že je Pong pokládán dodnes (a právem) za první skutečně velmi úspěšnou videohru.
Atari, zdroj: Wikipedia
S ohledem na Allanovu inspiraci ve hře Magnavoxu se firma Atari dočkala brzy žaloby. Tu se Atari rozhodlo vyřešit mimosoudní cestou (namísto původně požadovaných 1,5 milionu USD nabídl Magnavox Atari nakonec stát se za 700 tisíci USD jejich regulérními licenčními poplatníky). Součástí dohody bylo mimochodem i to, že měl Magnavox získat práva na všechny hry vyvinuté Atari během dalšího roku, čemuž se Atari vtipně vyhnulo prostým odložením vydání novinek o další rok. Jiné firmy (Bally Midway, Chicago Dynamics) produkující klony Pongu též musely platit licenční poplatky. Brzy se objevila řada plagiátů i na plagiát Atari, takže trh byl záhy zaplaven Pongem ve sto a jedné variaci.
4. Coleco Telstar
Pod řadu herních konzolí Telstar pocházejících z dílen firmy Coleco (a produkovaných mezi lety 1976 a 1978) opět spadá celá řada modelů a to konkrétně 14 kusů.
Mezi nejzajímavější modely v této řadě patří Telstar 6040 (tři variace na Pong, hokej, házená, tennis, dvojice paddle a historicky první konzole s čipem AY-3-8500) a Telstar Arcade (využívala cartridge a součástí byla kromě 2 x paddle i světelná pistole, volant a řadící páka, každá z cartridge také obsahovala upravený čip MOS Technology MPS-7600).
Coleco Telstar, zdroj: Wikipedia
5. Nintendo Color TV Game
Ačkoliv se herní konzole Nintendo Color TV Game prodávala za 8300–15000 yenů výhradně v Japonsku, jedná se o natolik významný model, že jej z první generace herních konzolí zkrátka nelze vypustit. V této řadě se opět objevilo modelů několik, jmenovitě pět.
První model Color TV Game 6 uvedený v roce 1977 měl v záloze celkem šest variací na Pong, které se ovládaly paddle přímo připojenými na tělo jednotky. Vyrobilo se ho nicméně jen pár set kusů.
Za zmínku určitě stojí i Color TV Games 15, jež měl ovladače již konečně na kabelech a nabízel 15 herních variací. CTG se stal velmi populární a prodalo se jej více než milion kusů.
Nintendo TV Color Game 6, zdroj: Wikipedia
6. Dedikované konzole
Pod pojem dedikované konzole sice spadají všechny modely s vestavěnými hrami a bez vyměnitelných cartridge, ovšem my jej uvádíme zejména z toho důvodu, že se již během první generace herních konzolí rozšířila řada podobných herních systémů (typicky s pár variacemi na Pong) méně známých (až zcela neznámých) značek. Stejně jako většina tehdejších modelů, ani tentokrát se nejednalo o počítače v pravém smyslu slova (software běžící na CPU), ale o stroje s napevno zadrátovanou herní logikou. Během let se však cartridge staly u konzolí nepsaným standardem (mezi 70. a 90. léty minulého století, než je posléze vystřídaly CD a další optická média).
Na podobnou konzoli jsem sám narazil v asi osmi letech u jednoho spolužáka zásobovaného svým otcem TIRákem všelijakými vymoženostmi, o jakých se tehdejším ratolestem, ani nesnilo. Dotyčné zařízení bylo velmi podobné japonské CTG, obsahovalo pět variací na Pong (pětkrát totéž, jen čárečky byly na různých místech). Pokud si říkáte, jak bylo možno s pomocí paddle přepínat více pálek v poli, pak vše bylo vyřešeno velmi prostě – pohyb paddle zkrátka pohyboval se všemi hráči v poli stejně, jako to znáte ze známého hospodského fotbalu. Obraz byl pouze monochromatický, zvuky ovšem nechyběly.
Druhá generace (1978–1983) bude ještě šťavnatější, přijdou totiž známější „Atárka“ nebo první Sega a přehoupneme se do éry osmibitů. O tom ale až příště.
Zdroj: The Game Console, Wikipedia: First gen. of video game console, Magnavox Odyssey, Discrete component, Magnavox Odyssey 200, Pong, Coleco Telstar, Color TV Game, Dedicated consoles
