Počítač zabalený v monitoru: šest All-in-One počítačů do 25 000 Kč (test)

Proč tedy ne samotný monitor a k němu přišroubovat do držáku vzadu minipočítač? V zásadě jsou All-in-One vhodné pro méně náročné uživatele, kteří ocení, že mají opravdu vše v jednom. Kromě počítače v monitoru jsou v něm reproduktory, přístupné porty USB a myš s klávesnicí v balení. Prostě nic neřešíte.

Ani této kategorii se nevyhnul problém chybějících disků SSD. Bez nich je počítač všechno, jenom ne svižný. I do těchto počítačů, které jsou z principu jedním kusem, proto budeme chtě nechtě radit zasahovat. Vyměnit disk za SSD (a původní nejlépe vložit do rámečku místo optické mechaniky).

Je důležité, aby to aspoň šlo. Když bude počítač jeden zalitý kus bez přístupných šroubků a budete odkázáni na pomalý disk, brzy si začnete trhat vlasy. U všech počítačů je součástí testu ověření, zda se do nich dokáže někdo šikovný dostat. Například výměna pamětí by neměla mít vliv na záruku, samozřejmě ale záleží na postojích výrobců a stejné je to i u disku.

Naopak druhý důležitý prvek, displej, nevyměníte určitě, proto musí být (alespoň) Full HD IPS. Klidně nedotykový, dotyková vrstva je jen příjemným doplňkem, pokud překousnete nutný lesklý povrch. Technologii IPS chceme proto, že u TN stačí se na počítač podívat jen trochu ošklivě a rázem vidíte na monitoru zcela jiné barvy. Matný a lesklý dotykový displej vychází v testu nastejno, ovšem případný lesklý a nedotykový je špatnou volbou.

 

Full HD IPS se vyskytuje převážně v úhlopříčkách 21,5" a 23", přičemž první je lepší na práci s ostřejším písmem, druhý oceníte při sledování videa. Rozdíl není tak velký a v zásadě jsou důležitější jiné parametry. U hranice kolem 25 000 Kč se právě takové počítače objevují s ideálním procesorem Core i5.

All-in-One se dělají ve dvou konstrukčních typech. Buď stojí na noze jako samotné monitory, nebo se opírají o výklopný držák. Takzvané konvertibilní All-in-One, které jde sklopit do vodorovné polohy, se v testu nevyskytují. Pak také může být hardware v podstavci, ale ani takový v testu není. Žádný počítač v testu bohužel není polohovatelný na výšku, což je velkým mínusem. Pro ergonomickou polohu nakonec dáte pod počítač aspoň tu krabici od banánů.

Kromě možnosti získat z pomalého All-in-One svižný počítač nás samozřejmě zajímá výkon, kvalita obrazu měřená kolorimetrickou sondou, kvalita interních reproduktorů, počet a umístění USB a čtečky SD karet a rychlost sítě.

K počítačům All-in-One se většinou dodává i myš s klávesnicí a na rozdíl od PC sestav to tady dává i smysl. To ovšem neznamená, že nemusí být kvalitní. Musí. Připojení druhého monitoru je u AiO méně časté, ale tato možnost nesmí chybět. Opět platí čím více, tím lépe, a DisplayPort/HDMI mají přednost.

SSD v All-in-One…

…se prakticky nevyskytují. V testu jej má pouze jedno HP za 25 000 Kč a to je světlá výjimka. Levněji na to jde třeba HAL3000, který má v nabídce model AIO Touch 9304H dokonce se dvěma disky. Vedle interního SSD o kapacitě 120 GB nechybí ani terabajtový disk na data.

Přesně tak to má vypadat, jen bohužel nemá tak hezké šasi jako velcí výrobci a technologie displeje TN se nám pranic nelíbí (což je hlavní důvod, proč v testu chybí). Ale svižnost a použitelnost, ta je nejlepší. Za cenu 23 490 Kč.

Jak dobře displej zobrazuje barvy?

Odchylky pro osm jednotlivých barev naměřené kolorimetrickou sondou. Do hodnoty 5 dE jsou barvy dobré a čím méně tím lépe. Rozsah jasu vyznačený pod barvami značí, jak moc tmavý, nebo světlý máte obraz. Tmavý se hodí do potemnělé místnosti, vysoký jas zase pro světlého prostředí.

Pomyslnou střední hodnotou, při které měřímě konstrast i barvy je 120 cd/m². Na obrázku výše je například vidět, že displej správně zobrazuje modrou barvu, ale červená, bílá a hlavně šedá jsou dost mimo. Takto jsme změřili všechny AiO v testu.

Naměřeno

 

Závěr: Plno kompromisů

Na rozdíl od testu PC sestav, kdy jsme byli se všemi počítači celkem spokojeni, jsou All-in-One plné kompromisů. Na první pohled je nejhezčí Asus, nejkvalitnější Dell a nejvíce multimediální Acer. HP to rozčísne svým rychlým SSD. Nejlépe si fanoušci hardwaru užijí s HP a Dellem, pokud se tedy nebojí ztráty záruky.

Pak si ale všimnete podivného šasi jednoho z HP, špatného zvuku a podání černé barvy u Dellu a faktu, že do Asusu se nejspíše s vlastním SSD nedostanou. Nešvarem jsou pomalé drátové síťové karty, často jen stomegabit, nebo pomalé Wi-Fi. Žádný počítač neměl gigabit a 802.11ac dohromady, nicméně rychlé drátové síti dáváme přednost.

V testu jsou některé modely původně určené spíše do kanceláří, podle nás se ale i do domácností hodí lépe, než některé designové lesklé hračky, které kladou praktickému uživateli zbytečné překážky. Nejvíce se nám ovšem líbilo HP ProOne 600, jen kdyby mělo SSD disk z modelu ProOne 400.

 

 

1. HP ProOne 600

Vyšší model od HP má také 21,5", ale rovnou přiznává kvalitní IPS displej, což byl kromě jiné konstrukce hlavní důvod, proč je v testu vedle ProOne 400. Podle obrázků výrobce jde otočit i na výšku, funkci Pivot bychom hodně ocenili, ale k noze je bohužel jako u všech ostatních přišroubovaný napevno. Zřejmě byste si museli dokoupit od HP jiný stojan.

 

Boční porty jsou hned po ruce a vedle USB 3.0 nechybí ani čtečka SD. Zadní porty jsou více schované a více než jednou je zapojovat nebudete. V balení je k nim pěkná krytka. Zastaralé PS/2 mezi konektory je daň za kancelářské určení sestavy, naštěstí USB zde máte dostatek a potěší i DisplayPort (HDMI je sice rozšířenější, ale monitor bez licenčně nezatíženého DisplayPortu bych dnes nekupoval).

 

Určitě potěší posuvná krytka na webkameře i integrovaný zdroj se zalomeným napájecím kabelem. Počítač je na první pohled promyšlený a stejně jako u čtyřstovky má i ProOne 600 nízkou spotřebu.

 

Spolu s Windows 7 Pro (licenci máte i na Windows 8.1 Pro) je ProOne 600 i bez SSD překvapivě svižný (ale i tak SSD chtějte), možná i proto, že neobsahuje téměř žádný bloatware. Po spuštění se jen zeptá na jméno, typ klávesnice a nabídne Security Essentials. Displej je podobně dobrý jako má druhé HP, jen nemá tak rovnoměrné podsvícení, zato nabídne vyšší jas a hlavně je matný. Zvukový projev je v pořádku, ale zcela postrádá basy. Ovládání hlasitosti podsvětlenými dotykovými tlačítky pod displejem je velmi efektní.

 

Konstrukčně stojí na noze, zatímco ProOne 400 má výklopný držák. ProOne 600 má také mnohem snadnější přístup k hardwaru – aniž byste cokoliv šroubovali nebo odpojovali stojan, zadní kryt snadno odcvaknete. Je zde velmi snadný přístup k tichému 3,5" disku Seagate se 7 200 otáčkami, optické mechanice i ventilátoru pro případné vyčištění. Slot na mSATA je tu jen velmi krátký a náš testovaný kus postrádal Wi-Fi, ač by ji podle specifikace měl mít. Na desce je ovšem slot MXM pro dedikovanou grafickou kartu (takové se ovšem samostatně shání špatně).

 

Docela zamrzí jen 4 GB operační paměti. Ač to většině uživatelů bude stačit, ostatní mají 8 GB a může to být brzdou. Není problém to za pár stovek doplnit, ale tohle mělo být v základu. ProOne 600 nakonec vypadá pro konzervativní uživatele ze všech nejlépe.

 

 

2. HP ProOne 400

ProOne 400 existuje ve třech velikostech, ale v 19" provedení má jen nízké rozlišení 1600 × 900 px. Velký 23" model je zase příjemně matný, ale HP preferuje dotykovost a poslalo prostřední velikost 21,5". Ta má navíc plus v podobě velkého SSD disku, což u All-in-One většinou nevídáme (viz boxík) a HP tím katapultuje do čela. Špatnou zprávou je ovšem avizovaný TN panel, který neodpovídá požadavkům testu a proto jsme jej chtěli vyřadit… jenže ono to jako TN vůbec nevypadá a pozorovací úhly jsou celkem dobré.

 

Počítač se opírá o výklopnou nohu a má displej vsazený v rámu, což je až nehezké. Navíc je kolem displeje ještě další černá nevyužitá plocha. To první je vysvětleno tím, že v rámu jsou senzory pro snímání dotyků (už docela nestandardní řešení) a rámeček dost kazí dojem.

 

Displej má poměrně vysoký kontrast (alespoň na udávané TN), rozsah jasu je ale nízký. Nebýt pravého horního rohu, měl by téměř dokonalou homogenitu podsvícení a i věrnost barev je až na šedou velmi dobrá. Tohle prostě nemůže být TN a mohlo by spíše jít o matrici typu VA. S tím se již dá žít, TN mají podle všeho jen nedotykové modely.

 

Vedle slušného procesoru a integrované grafiky dělá s počítačem divy právě 180GB SSD od Intelu. Herní výkon je samozřejmě nižší, ale na všechno ostatní máte s tímto HP o třídu lepší počítač, než nabídnou ostatní. I samotné SSD patří mezi rychlé kousky a uživilo by se i ve stolním počítači. Vedle toho nabídne ProOne 400 nejnižší spotřebu v testu, jen 23 W v klidu.

 

Proto docela zamrzí slabá síťová konektivita – vedle pomalé n-kové Wi-Fi pomalý stomegabitový LAN. Co jsme komu udělali? Operačním systémem je Windows 8.1 Pro, takže zájemci mají i legální Windows 7 Pro v ceně a to je výhodné. Nemáme moc rádi designové periferie, se kterými se špatně pracuje, ale tyhle dvě jsou možná až moc „kancelářské“. Nicméně máte standardní rozložení kláves.

 

Přístup k hardwaru je jednoduchý, stačí na to dva šrouby. SSD od Intelu je uloženo ve velkém rámečku pro 3,5" disky (které jsou zřejmě v levnějších konfiguracích, a ty určitě nechcete). Chlazení obstarává jeden velký a tichý ventilátor a na základní desce je jeden paměťový slot volný pro rozšíření. To ale nebude potřeba, na All-in-One je 8 GB paměti akorát. U 180GB SSD ani nebude třeba druhý disk, s ProOne 400 už máte všechno v základu od výrobce.

 

 

 

3. Acer Aspire U5-620 Touch

Od pohledu jde o multimediální počítač s pořádnými reproduktory. Tento Acer se prodává i se silnějším procesorem Intel Core i7, což už je skoro zbytečné, kdyby dražší kus neměl i rychlejší disk SSHD. Ovšem za třicet tisíc, takže zůstáváme u Core i5. Oba jsou samozřejmě dotykové.

Velmi tenké tělo tloušťky jen 3,5 cm se opírá o výklopný držák a jde celkem snadno polohovat. Mezi držák a tělo jdou vlepit dodávané gumové nožičky, které zabrání úplnému zavření konstrukce. Bezdrátové periferie se připojují přes USB dongle, který tak zabere jedno USB. I tak jich zbyde dost. Malá nízká myš padne dobře do malé ruky, designová klávesnice má ovšem velmi zhuštěná tlačítka s neodděleným blokem šipek.

 

Porty na levé straně jsou více zapuštěné za displejem a nejsou tak dobře přístupné, zapínací tlačítko vzadu vpravo dole ale nahmatáte i poslepu. Nad ním je pak ovladač hlasitosti. Rychlou bezdrátovou síť 802.11ac doplňuje jen stomegabit. Aspire U5-620 má nejlepší barevné podání displeje a vysoký kontrast, ale jen průměrný rozsah jasu.

 

Pevný disk je rozdělený na dva oddíly po 455 GB na systém a data, uměli bychom si představit o něco lepší poměr, ale i takovéto rozdělení se cení. K hardwaru se dostanete jednoduše.

 

Pod krytem jsou vidět masivní klouby držáku, terabajtový 2,5" disk WD Blue s 5400 otáčkami, dva paměťové 4GB moduly Hynix a DVD mechanika. Ventilátor je zde jeden a není nijak hlučný. Vedle pamětí je neoznačený slot na mSATA, jehož funkčnost pro SSD ale nezaručíme.

Provedení Aspire U5-620 je kvalitní, neboť se na něm nemuselo šetřit jako na o pět tisíc levnějším Aspire Z3-615. Acer má nejkvalitnější webkameru, která netrpí poblikáváním při osvětlení zářivkami. Na multimédia se tento Acer hodí nejvíce. Ač v celkovém výkonu za ostatními pokulhává, v herním má naopak nejvíce síly. A jak je krásně tenký.

 

 

 

4. Asus AiO ET2321

Počítač od Asusu je ze všech na pohled nejhezčí. Stojí na tenké, ale pevné kovové noze a spodní část se dá pohodlně využít na odkládání předmětů, což děláme nevědomky všichni. S dotykovým displejem (s Blu-ray místo DVD a se 16 GB operační paměti) stojí ke třiceti tisícům, takže doporučíme raději nedotykovou variantu za srovnatelných pětadvacet.

ET2321 není úplně nový model. Uvnitř je úsporný a méně výkonný procesor se slabší dedikovanou grafikou GeForce 740M. Terabajtový disk od Toshiby velikosti 3,5" a se 7 200 otáčkami dává jen o kousek vyšší výkon, než 2,5" disky u většiny ostatních, a ve výsledku se to tolik neprojeví. Asus ovšem umí rozdělovat disk na oddíly s rozumem (ostatní bez přemýšlení na dvě poloviny) a pro disk C je zde 149 GB, zatímco na data zbyde 761 GB.

 

Asus má hodně portů, ovšem hůře přístupných. Na boku nejsou žádné a dole najdete jen USB 2.0, čtečku SD karet a dva jacky na sluchátka s mikrofonem. Zapojování není moc pohodlné. Vzadu je klasická přehlídka celkem pěti USB, HDMI pro vstup i výstup, gigabitové sítě a TV Tuneru, který je tu navíc. Nikdo jiný jej totiž nenabídne. V balení je dálkové ovládání a může vám i zcela nahradit televizi.

 

Úprava jasu a veškerých náležitostí s monitorem se děje přes OSD menu jako u samostatných monitorů. Je to ovšem trochu zdlouhavé, nastavíte jas jednou a pak už na něj nešáhnete. Displej typu IPS má dobré barvy, ujíždí jen v zobrazení šedé, ale má také nejmenší homogenitu podsvícení.

 

V některých rozích svítí až o 20 % slaběji. Přístup k hardwaru je u Asusu docela složitý. Po odšroubování skrytých šroubů překáží sundání zadního krytu DVD mechanika a přes ni jsme se už nedostali. Je samozřejmě cílem všech výrobců, abyste do počítačů sami moc nelezli, ale domácí výměna disku za SSD zde bude docela problém.

Webkamera má nádherný ostrý obraz, zdaleka nejlepší v celém testu a i zvuk je dobrý, hlavně když k počítači jde připojit subwoofer přímo od Asusu (bohužel není v balení, mohl být třeba místo té RAMky). Problém je jen poblikávání webkamery při zářivkovém světle.

 

 

5. Dell Inspiron One 23 Touch

Dell nabídne klasicky velmi kvalitní provedení. Vše je pevné a skvěle lícuje. Počítač stojí na masivní noze, do které ho stačí jen nacvaknout. Boční porty jsou dobře přístupné, nabídnou čtečku SD i USB 3.0 a sluchátka. Vzadu pak nechybí HDMI ani DisplayPort.

K Dellu dostanete klasické periferie se správným rozložením kláves. Padnou dobře do ruky a u klávesnice nás velmi potěšila jedna nevídaná věc – numerický blok nemá žádné podružné funkce, a proto má stále aktivní čísla. U jiných počítačů se NumLock po restartu často vypíná, tady ne, protože nemusí. Navíc je nad šipkami ovládání hlasitosti, prostě paráda. Periferie jsou bezdrátové a v balení máte USB dongle. Na pravém boku je drobné zapínací tlačítko, regulace jasu (která pak není dostupné z Windows) a přepínání na vstup z HDMI.

Dell má stejně jako HP ProOne 600 nejsilnější procesor (však má taky TDP 65 W). Jako jediný z testu dokázal plynule přehrávat video ve 4K, kde měl asi 50% zátěž procesoru. Ani Dell ale není bohužel výškově stavitelný a využitelnost základny pro odkládání je malá, jelikož na rozdíl od Asusu je displej ještě o kus níže.

Displej má rovnoměrné podsvícení a nebliká, ale naměřili jsme dost nízký kontrast odpovídající spíše panelům TN. Jas má průměrné hodnoty, za nízký kontrast může špatné zobrazení černé barvy, které je několikrát světlejší než u ostatních. Při nejvyšším jasu má černá dokonce 1 cd/m², což je pro citlivější jedince
už spíše tmavě šedá. Věrnost ostatních barev je v pořádku.

Na webkameře je fyzická posuvná krytka (kterou má už jen HP), což hodnotíme velmi kladně. Kamera ale u zářivek bliká a zvukový projev reproduktorů se moc nehodí ani k seriálu. Na rozdíl od integrovaných grafik a Nvidií u ostatních má Dell grafiku od AMD, jejíž výkon je kousek pod úrovní GeForce 840M.

 

Přístup k hardwaru je skvělý. Po odcvaknutí z nohy jsou na spodní straně dvě aretační západky, které stačí posunout a celý kryt odklopit. Dell má integrovaný zdroj (80 Plus Gold), takže o něco více topí, vše je ale v normě. Uvnitř jsou tři ventilátory, takže chlazení je také v pořádku a ani není nijak hlučné.

Pevný disk WD Blue o velikosti 2,5" má 5 400 otáček a bude rozumné ho vyměnit za SSD. Ani náznak po slotu mSATA. Inspiron One 23 je kvalitně postavený počítač s horším displejem i zvukem.

 

 

Acer Aspire Z3-615

Acer má v kategorii All-in-One opravdu hodně počítačů, proto má v testu dalšího zástupce. Aspire Z3-615 vypadá klasičtěji, také mu nechybí Full HD IPS displej, a to ani u nejlevnější konfigurace za 10 000 Kč, které tak mohou být velmi dobrou volbou při menším rozpočtu (a po povinné výměně disku).

V testu máme naopak tu nejdražší, která je i tak hodně levná. Aspire Z3 je od pohledu tlustší, ale s výkonnějším procesorem. Potěšil nás matným displejem. Na levé straně je USB určené pouze pro dongle, ale klávesnice i myš v balení jsou drátové.

Samotná tloušťka nevadí, vždyť počítač nemusí být tenký jako papír, ale dílenské zpracování je proti Aspire U5-620 o dost horší. Pod kryt se dostanete opět velmi snadno, ale kvalita plastů i ostré zapínací tlačítko naznačuje, že Acer musel při podobném výkonu někde ušetřit pět tisíc.

Pod několika plechovými kryty je drobná základní deska se dvěma 4GB paměťovými moduly Hynix, grafický čip GeForce 840M (podstatně pomalejší, než 850M u dražšího Aceru) a společný ne moc velký ventilátor.

 

Pevný disk je tentokrát WD Blue velikosti 3,5" a se 7 200 otáčkami, což společně s lepším procesorem zapříčiňuje lepší celkový výkon, než má dražší tenký Aspire U5-620. Jako výhodu bych to nebral, stejně u všech doporučujeme výměnu za SSD. Terabajtový disk je i tady rozdělený na dva 456GB oddíly.

Konektivitu pojal Acer obráceně a vedle pomalejší Wi-Fi standardu 802.11n přidat rychlou gigabitovou síť. Podle nás lepší volba, i když ani rychlé Wi-Fi bychom se nebránili. Klávesnice i myš jsou o něco méně designové, ale stále se zhuštěnými klávesami.

Displej je podobně kvalitní jakou dražšího Aceru. Nabídne stejný kontrast, dokonce lepší rovnoměrnost podsvícení i vyšší rozsah jasu. Kvalita reproduktorů je jen průměrná, na Aspire U5-620 zkrátka nemá, webkamera je však srovnatelná. U Aspire Z3-615 mějte na paměti, že jde o srovnatelně výkonný počítač za cenu o 5000 Kč nižší.