Počítačová nostalgie: staří předchůdci notebooků

Přenosné počítače před vznikem PC

Mnozí datují začátek revoluce osobních počítačů do roku 1981, kdy firma IBM představila své původní PC. Tomuto významnému milníku ovšem předcházelo několik dalších počítačů, z nichž některé navíc byly přenosné.

IBM 5100

V září roku 1975 začala firma IBM nabízet svůj počítač 5100 Portable Computer. Označení "přenosný" zde poněkud pokulhávalo - vždyť jeho váha činila téměř 23 kg - ale nakonec to první přenosný počítač byl, a také jeden z prvních počítačů vůbec.

IBM 5100 byl k dispozici ve dvanácti modelech s různou velikostí paměti, od 16 KB do 64 KB. K záznamu dat sloužila 6 mm páska s kapacitou 204 KB a ceny se pohybovaly od 8 975 po neskutečných 19 975 USD. Jeho prodej skončil v březnu 1982, šest měsíců po vzniku IBM PC.

IBM 5100

Kufříkové počítače

Většina prvních přenosných počítačů byla v podstatě jen zmenšenou verzí běžného stolního počítače - s integrovanou katodovou obrazovkou, klávesnicí a rukojetí. Vážily zhruba 12 až 25 kg a připomínaly spíš kufříkový šicí stroj. Zpočátku byly označovány jako přenosné počítače, později tato velikost dostala název "kufříkové počítače". Ač se to zdá neuvěřitelné, někdy začátkem osmdesátých let skutečně nebylo neobvyklé vidět podnikatele, jak s sebou vláčí takovéto monstrum. Je jasné, že další vývoj se musel ubírat k menším rozměrům.

Osborne 1

Prvním přenosným počítačem byl IBM 5100, vzhledem k astronomické ceně se ale nedalo hovořit o prvním rozšířeném přenosném systému. Tím byl až Osborne 1 z dubna 1981;  na dnešní poměry to byl také pěkný cvalík, ale proti svému předchůdci byl poloviční.

Zajímavé bylo, že tento počítač nebyl kompatibilní s IBM PC; vzhledem k tomu, že se na trhu objevil čtyři měsíce před slavnou značkou, je to ovšem pochopitelné. Jeho důmyslná konstrukce připomínala opět kufříkový šicí stroj a obsahovala dvě disketové mechaniky a maličkou obrazovku.

Osborne 1

Kromě přenositelností se u Osborne 1 objevila ještě jedna důležitá věc: prodával se i se softwarem, tedy nejenom s operačním systémem, ale i s textovým a tabulkovým procesorem. Cena kompletu byla pouhých 1795 USD, tedy méně než tehdejší stolní počítače.

Nevýhodou byla především maličká a tedy špatně čitelná obrazovka. Jeho konstrukce se promítla i do podoby mnoha dalších produktů, například Compaq Portable a IBM Portable PC.

Radio Shack Model 100

První laptopy jako takové se objevily začátkem osmdesátých let a vypadaly úplně jinak, než jak tyto systémy známe dnes. Vypadaly trochu jako tablet; nejzajímavější z nich byl na trhu za krásnou cenu 799 USD.

V březnu 1983 uvedla firma Radio Shack na trh svůj TRS-80 Model 100; nebyl sice kompatibilní s IBM PC, ale osud mu byl příznivě nakloněn. Byl silný asi 5 cm a panel se skládal z obrazovky a klávesnice. Měl 8bitový procesor a 8 až 32 KB RAM, dalších 32 KB bylo v ROM.

Nejpříjemnější ale byla hmotnost, která činila kolem 1,5 kg. Byl ideální pro psaní textů, a proto si jej oblíbili mnozí novináři. Určité klávesy z "velkého" počítače mu sice chyběly, ale zato se s ním dalo psát skutečně i na kolenou.

Před novými přenosnými počítači již ale stála jiná nevyhnutelná podmínka úspěchu: musely být kompatibilní s PC.

Kufříkové počítače

Starší přenosná PC: kufříkové počítače      

V dubnu 1981 zaznamenal svět osobních počítačů skutečně zásadní změnu. Důvodem bylo zavedení nového počítače - IBM PC - který stál 3 000 USD. Dny i těch nejoblíbenějších počítačů jako Osborne byly sečteny: bylo jasné, že kdo není kompatibilní s IBM PC, ten zkrátka nemá šanci.

Compaq Portable

Dalším velkým milníkem v historii přenosných počítačů byl listopad 1982: rok a půl po uvedení IBM PC ohlásila firma Compaq počítač, který by nejen prvním přenosným klonem, ale i prvním klonem PC vůbec.

Tvarově připomínal Compaq Portable opět starší kufříkové počítače, uvnitř byl ale již stejný procesor, paměť a rozšiřující pozice jako v IBM PC. Firma Compaq dokázala bez porušení autorských práv zkopírovat i BIOS, takže na jejich počítači běžel veškerý software pro IBM PC.

Compaq Portable

IBM Portable PC

V únoru 1984, tedy rok a čtvrt po uvedení klonu Compaq Portable, představila svůj přenosný počítač i samotná firma IBM - fakticky tak "imitovala imitátora". Byl to IBM Portable Personal Computer 5155 Model 68; kufříkovým provedením o hmotnosti 14 kg připomínal Compaq, měl pouze síťové napájení (i pro 220 V, takže fungoval i mimo severní Ameriku), obrazovku s rozlišením 640 × 200 bodů a stál 4 225 USD.

Systémová deska byla shodná s IBM XT;  v přenosné verzi sice pevný disk narozdíl od XT chyběl, ale zase v něm bylo 256 KB paměti. I rozšiřující karty a napájecí zdroj byly stejné jako u IBM XT, s nímž byl přenosný systém shodný také po funkční stránce.

IBM Portable PC

Dne 2.dubna 1986 stáhla firma IBM svůj Portable PC z trhu a zároveň představila svůj IBM Convertible Laptop. Portable PC se ale na trhu příliš neprosadil.

Systém Portable PC měl mikroprocesor Intel 8088 (4,77 MHz), volitelný koprocesor 8087, 256 KB dynamické RAM (maximum 640 KB), 40 KB ROM, 9palcový monitor, jednu nebo dvě disketové mechaniky - neměl pevný disk a ani s vstupně-výstupními porty bychom s dnešními měřítky nebyli spokojeni. Disketová mechanika měla přitom poloviční výšku; stejný typ se dal osazovat už jen do počítačů IMB PCjr., které měly bohužel doslova jepičí život.

Srovnání kufříkových počítačů

Staré notebooky

Notebooky

Kufříkové počítače byly nesporně zajímavé, ale většina jejich uživatelů se rozhodně poohlížela po něčem menším a lehčím. Na trh se naštěstí dostaly první notebooky (laptopy) - a navíc kompatibilní s IBM PC.

IBM PC Convertible

První skutečný laptop, jak jej známe, se objevil v dubnu 1986 pod označením IBM PC Convertible. Měl již odklápěcí konstrukci, kterou u přenosných počítačů známe dodnes.

Ve většině parametrů se ale PC Convertible od současných notebooků hodně lišil; displej nebyl podsvícený a byl výrazně široký. Pro záznam dat měl disketovou mechaniku, nikoli pevný disk - ty měly v té době příliš velkou spotřebu, než aby se daly napájet z baterií. Procesorem byl 80C88, tedy 8088 s nízkou spotřebou energie, a to s frekvencí 4,77 MHz. Paměť měla tehdy obyklou kapacitu 256 až 512 KB. Překvapivá byla také hmotnost, která se blížila 6 kg.

IBM PC Convertible se vyráběl ve dvou modelech (Model 2 a 22), které se lišily jen o diagnostický software. Zajímavé bylo, že díky statické paměti RAM, která nevyžadovala obnovování procesorem, byl tento počítač asi o 7 procent rychlejší než stolní PC či XT se stejným procesorem. Systém měl odpojitelný displej LCD, namísto něhož bylo možné napojit běžný externí monitor. Zajímavostí byla také zvláštní volitelná tiskárna, která se připojovala na zadní stranu jednotky.

U tohoto přenosného počítače byl k dispozici také sériový a paralelní adaptér, interní modemy s dvojí rychlostí 1 200 b/s a 300 b/s, a nabíječka baterií pro americkou elektrickou síť o 110V; během nabíjení již ale nebylo možné s počítačem pracovat.

Toshiba T1000

Pouhý rok po vzniku IBM PC Convertible se na trhu objevil také jeho konkurent, Toshiba T1000. Svému nevlastnímu "bratru" od IBM byl hodně podobný: měl stejný procesor i stejně velkou paměť a disketovou mechaniku. Hmotností se ale lišil velmi výrazně - měl pouhé 3 kg.

Toshiba T1000

Srovnání starých laptopů

Milníky v konstrukci přenosných počítačů

Milníky v konstrukci přenosných počítačů a jejich novátoři

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se objevilo několik málo notebooků, které se dají označit za opravdu převratné. Některé z nich ovlivnily konstrukci i dalších generací přenosných systémů.

NEC UltraLite

Někdy kolem roku 1988 uvedla firma NEC na trh svůj průlomový model s názvem UltraLite. Opět se jednalo o počítač s odklápěcí kontrukcí, ale neměl pevný disk, ani diskety, veškerá data ukládal do paměti. Byl ovšem velice snadno přenosný - měl velikost běžného papíru A4 a vážil sotva 2 kg. V podstatě nebyl o moc větší něž tlusté počítačové časopisy, ve kterých o něm vycházely recenze. Současně vznikl také název notebook - tedy anglicky "poznámkový blok".

Notebooky se ale na trhu neprosadily jen tak přes noc; modelu UltraLite scházel pevný disk, a to bylo pro většinu uživatelů nepřijatelné. Ještě v roce 1990 proto nedočkaví zákazníci platili nekřesťanských 6000 USD za počítač o tloušťce 8 cm a hmotnosti 7 kg - ostatní si museli počkat až na menší pevné disky, které se bez problémů vejdou i do notebooku. NEC UltraLite byl ovšem zajímavý ještě pro jednu vlastnost - firma k němu vyráběla zvláštní stanici s disky a externími konektory, kterou nazývala dnes běžně používaným výrazem Docking Station neboli "dokovací stanice".

Apple PowerBook  100

Ani firma Apple Computer nezůstávala v době nástupu přenosných počítačů stranou. Postupně představila dvě mobilní verze počítače Macintosh - jeden kufříkový, druhý rozměrný laptop - ale většího zájmu se dočkal až třetí produkt, PowerBook 100 z roku 1991. S IBM PC samozřejmě kompatibilní nebyl, nicméně na svět přenosných počítačů měl svůj vliv.

Nejzajímavější myšlenkou tohoto modelu byla náhrada myši, která byla jinak u nových grafických operačních systémů nepostradatelná. Konstruktéři zde myš obrátili "vzhůru nohama" a položili ji doprostřed plochy pro zápěstí - nazvali ji trackball, přičemž na stejném místě se s polohovacím zařízením setkáváme dodnes.

IBM ThinkPad 700   

Druhým nejstarším členem rodiny přenosných počítačů v této kategorii je IBM ThinkPad z roku 1992. I přes řadu technických novinek nezaznamenala "Velká modrá" v oblasti přenosných počítačů dosud žádný velký úspěch - to se změnilo právě s modelem ThinkPad 700. Tento elegán v černém kabátě vážil pouhé 3 kg, takže se hrdě hlásil k označení notebook, ale zároveň si mohl dovolit pevný disk o plných 160 MB. Verze 700 byla monochromatická, 700C barevná - ta byla k mání za 4350 USD. Z dalších parametrů jmenujme procesor 486 na 25 MHz a 4 MB RAM (maximum 16 MB). Myš byla nahrazena trackpointem.

I notebooky tedy mají svou tradici a své milníky. Současné laptopy stále více smazávají výkonnové rozdíly oproti klasickým stolním počítačům, přitom jsou pořád menší a i výdrž baterie se opět začíná zvyšovat. Nechme se tedy překvapit, co nám přinese další vývoj.