Odpověď na názor

256 = 2^8 (kolika stavů může dosahovat slovo 8-bitového procesoru)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovo_(pam%C4%9B%C5%A5ov%C3%A1_jednotka)

Můj první počítač (pokud nepočítám hraní si s otcovou TI-57, disponující pamětí na 49 kroků, kam se tak akorát vešla hra "Přistání na Měsíci"), byl C=16 (dodatečně rozšířený z 16KB na 64KB). Díky nekompatibilitě s C=64 a chybějícímu datassetu (datový kazetový magnetofon) jsem na něm především programoval v Basicu a v (dis)assembleru, který měl tento model vestavěný v ROM. Vrcholem byl asi A/D a D/A převod zvuku pomocí MDAC08 (8-bit D/A převodník připojený přes expander s MC6255) a sw. emulované postupné aproximace. Do RAM se vešlo jen pár vteřin zvuku. Do pořízení datassetu jsem programy uchovával na kotoučovém magnetofonu Tesla B-57 připojeném přes krabičku vhodně upravující signál.

První setkání s počítačem vůbec bylo přes telefonní linku, kde se program volil pomocí vytočení příslušného čísla pulsní volbou během hovoru a stejně tak zadávala vstupní data (např. výpočet dne v týdnu pro konkrétní den v minulosti). Něco ve stylu Roberta Redforda v "Tři dni kondora" (1975), který si přehráním tónové volby telefonní službě CIA nechal identifikovat telefonního účastníka (tam možná byl na konci operátor). Myslím, že časově obě "aplikace" od sebe nebyly moc vzdáleny. ;-)