Chápu, že absolventa zvláštní školy se zdá satelit od Starlinku skoro totéž, jako satelit GPS, ale i žáček obyčejné základky ví, že GPS satelit nepotřebuje nic přijímat. Tedy funguje nonstop, pořád si jen vysílá svoji identifikaci a časové údaje. Zatímco když koncové zařízení Starlinku vyšle nejbližšímu satelitu od uživatele nějaká data, tak je ten satelit všechna musí předat dál.
Kde vidíte, že bych psal něco o horizontu, je mi záhadou. Kde vidíte, že bych tvrdil, že nad sebou žádný satelit Starlinku nemáte, je mi záhadou taky.
Takže realita Tonga je asi následující. Ano, nad touto oblastí, stejně jako nad kteroukoli jinou na Zemi, prolétávají satelity Starlink. A ano, se satelitem se terminál koncového uživatele může spojit (v technickém slova smyslu). Ale aby fungoval Internet, tak ten satelit musí ta data dopravit k nějaké pozemní stanici, přes kterou je ta satelitní síť připojena do Internetu. A ano, realizoval by to vzájemnou komunikací s dalšími družicemi. Jenže tady nastává to jádro pudla. Čím je ta nejbližší pozemní stanice dál, tím přes více družic ta komunikace musí jít. A tím víc celý systém zahlcuje. Proto se Starlink zprovozňuje postupně po jednotlivých zemích, jak se staví ty pozemní "přístupové body".