A přitom jako nebezpečí vůbec nevypadá. O čem je řeč, ptáte se sami sebe? O ničem menším, než jsou sociální sítě. Všem jim v podstatě kralují dva vládci: Twitter a Facebook. A jedná se o monarchy v pravdě biblické - vždyť jen na Facebooku se podle nejnovějších odhadů pohybuje asi milion Čechů, několik tisícovek jich pobíhá na křídlech Twitteru. A to je již pořádná armáda.
Ze stránek CheckFacebook.com, které se zaměřují na statistiky o uživatelích této sociální sítě, vyplývá, že Facebook v Česku láká hlavně lidi ve věku 18 až 24 let. Těch je kolem 40 procent. Druhou nejpočetnější skupinou jsou se šestadvacetiprocentním podílem lidé ve věkové kategorii 25 až 34 let. Jen o něco méně lidí je ve věku 14 až 17 let, a to zhruba pětina. Naopak lidí nad 65 let je jen kolem 0,6 procenta.
Jak Pepa (téměř) o majetek přišel
Pokud komunitní sítě typu Facebook příliš neznáte, nabízíme vám krátké zasvěcení do problematiky. Ve své podstatě je Facebook nástrojem určeným k tomu, abyste neztratili přehled o přátelích, o kterých jste ztratili přehled. Prakticky? Chcete být informování o vašich bývalých spolužácích nebo spolupracovnících bez toho, aniž byste jim pravidelně telefonovali a zpovídali je? V tom případě je jednoduše přiřadíte na Facebooku mezi své přátele a jen pasivně sledujete, co o sobě publikují. Ihned se tak dozvíte, že Petr má potomka (a že váží tři kila čtyřicet, měří půl metru a z porodnice si je vyzvedne v pondělí), Hanka si vzala vašeho dřívějšího společného nadřízeného a Jožin léčí žal z rozvodu financováním luxusních společnic. A mnoho dalšího budete vědět jako první - a bez toho, abyste byť jen hnuli prstem.
A právě tato otevřenost ve sdílení informací je obrovským nebezpečím, které Facebook a podobné on-line služby velmi nenápadně přináší. Jako nádherný příklad za všechny mohu použít mého dobrého přítele Pepu (co naplat, že se v reálném životě jmenuje Pepa úplně jinak, jistě se na následujících řádcích pozná).
Pepa se jednoho dne rozhodl, že skončí s životem ve městě a koupil si krásný domeček se zahradou v malebné vesničce nedaleko Brna. A jeho polohou i bohatou fotogalerií se pochopitelně hned všem pochlubil na Facebooku. I počal Pepa svůj nový majetek rekonstruovat a vybavovat a všichni jsme díky jeho fotodokumentačnímu umění sledovali postupné vybourávání příček, stavbu nových, instalaci nového audiovybavení, novou obrovskou plasmovou televizi i na míru vyrobenou kuchyňskou linku. Nádherně zářila v ranních paprscích dopadajících velkým oknem na desky imitující vzácnou dřevinu. Pepa se také nezapomněl pochlubit fotografií řídícího panelu nově instalovaného domácího alarmu. Zkrátka vesnická idylka bývalého panelákového obyvatele.
Po půl roce náročné rekonstrukce si Pepa dopřál exotickou dovolenou. Již s měsíčním předstihem jsme věděli, kdy odlétá na slunnou Malorku, co vše si s sebou bere a že by si přál v pokoji na hotelu internetové připojení. Na Facebooku jsme se také dočetli, že přestup ve Frankfurtu nad Mohanem dopadl v pořádku a že přistání na Palma De Mallorca bylo jako do peřin. To bylo v pondělí.
Když se Pepa ve středu pochlubil, že celý dnešní den prožije na palubě výletní lodi, záviděl jsem mu. Když ale vyjádřil obavu o svou domácí flóru slovy „Snad jsem nepodcenil zálivku fíkusů v obýváku, protože tchýně je přijede zalít až v sobotu", sjel můj zrak jen tak mimoděk na seznam Pepových přátel. A trochu jsem se vyděsil, ač mám pro strach uděláno a uvědomil si, že 248 lidí se právě dozvědělo, že je Pepa dva tisíce kilometrů od domova a dřív jak za tři dny se v jeho domečku nikdo neobjeví. A kde Pepův dům stojí, jak to v něm vypadá a co v něm je, věděli všichni.
Stop!
Přestože tento příběh měl nakonec šťastný konec a Pepu nikdo nevykradl, nádherně ukázal na nebezpečí, které tyto sítě reálně představují. Nebereme je totiž jako nebezpečí, vždyť přece naše informace vidí jen ti, které máme za přátele. To je však často velký omyl - i náš Pepa se osobně znal pouze se dvěma třetinami lidí, se kterými se virtuálně přátelí a ostatní byli nejrůznější známí jeho známých a jestli se s nimi Pepa tváří v tvář setkal alespoň jednou v životě, tak přeháním.
Ještě horší by situace byla, kdyby byl Pepa členem některé ze sítí nebo skupin. Ve výchozím nastavení, které však většina uživatelů nikdy nezmění, mohou příspěvky ve vašem profilu vidět také lidé ze stejné skupiny bez toho, aniž by se s vámi přátelili. Pokud by byl Pepa členem globální sítě Czech Republic (která sdružuje české uživatele), mohly by si informace o jeho uživatelích prohlížet desetitisíce uživatelů bez toho, aby o tom Pepa věděl.
A nejde jen o váš majetek. Jde i o vás a vaši rodinu: potencionální útočník vám bude velmi vděčný za informaci, jak vypadají vaše děti, kudy a kdy chodí do školy a že se vaše dcerka vrací z večerního aerobiku sama přes zalesněný Lužánecký park. Ve stejném duchu bychom mohli pokračovati dále.
Jak jste mohli sami vidět, riziko sociálních sítí spočívá v jejich skutečné nebezpečnosti. Skutečné a reálné. Zatímco viry, spyware nebo poplašné e-maily jsou pouze virtuálními hrozbami ohrožující nanejvýše vaše data - a v nejhorším případě váš bankovní účet, sociální sítě mohou při nepozornosti ohrozit nejen váš majetek, ale i zdraví vás a vašich známých nebo přátel.
Ještě než začnete rušit své on-line účty, zadržte. Není třeba propadat panice, protože sociální sítě stále zůstávají stejně funkční a užitečné. Jen je třeba při jejich používání na toto riziko myslet a zvažovat, které informace Facebooku či Twitteru sdělíte a případně kdo je uvidí. Při odesílání zpráv do těchto sítí můžete totiž velmi snadno nastavit, pro koho mají být dostupné. Informace o skvělé letošní úrodě mohou vidět všichni, bližší detaily z vašeho života pak jen vaši skuteční přátelé. Ostatně nepřehlédněte tabulku s naším desaterem Jak se chovat v sociálních sítích.
Jak se chovat v sociálních sítích
1) Přemýšlejte, než něco publikujete
2) Zvažte, zda skutečně musíte být členem všech skupin a sítí, které vám někdo navrhne
3) Opravdu osobně znáte všechny své virtuální přátele?
4) Před publikováním nastavte, pro koho je zpráva viditelná
5) Nechlubte se všem svým majetkem či krásou svých dětí
6) Nestěžujte si na svou práci a svého šéfa
7) Nikdy nevyplňujte žádné kvízy
8) Nereagujte na výzvy neznámých aplikací
9) Pokud se chlubíte svými excesy a alkoholovými večírky, nikdy se nepřátelte se svými rodiči
10) Když jste opilí, zapomeňte na počítač
Nebezpečí jménem kvízy a aplikace
Poslední dobou se na Facebooku objevují nejrůznější kvízy tipu „Jaký jsi milenec", „Jak moc znáte XY" a podobné. Nic vám nepřinesou a mohou vám toho mnoho odnést. V každém případě vás oberou o kus vašeho času, v neposledním případě pak musíte každému z těchto kvízů, abyste jej mohli absolvovat, povolit absolutní přístup k vašemu účtu a všemu, co v něm máte - k poznámkám, fotkám, videím, odkazům i obyčejným zápiskům. Co myslíte, že s nimi autoři těchto kurzů udělají?
Stejné jo to i v případě dotěrných aplikací, od kterých se dozvíte, že vám někdo poslal virtuální polibek a abyste mu jej mohli vrátit, musíte této aplikace opět povolit přístup k vašemu profilu. Nedělejte to. Napočítejte do deseti a klepnutím na odkaz Ignorovat pošlete příslušnou aplikaci do sociální zadnice.
Pozor na šéfa!
Nikdy, ale nikdy nezapomínejte na to, zda se virtuálně přátelíte se svým přímým nadřízeným. Pokud jste totiž sociální sítí svázáni, může se vám nevyplatit povzdech nad jeho inteligencí („Takového vola jako našeho ředitele ještě svět neviděl"), nad hodnocením vaší pracovní pozice („Jsem zase v práci a je to pakárna, jak ty naše zmetky může někdo kupovat") nebo prozrazením tajných informací („Dnes byl super pátek, točená Plzeň je lepší než sedět v kanclu, ještě že jsem se hodil marod"). Zkrátka pamatujte na dvě věci: 1) práce vás živí a peníze potřebujete, 2) i blb si zaslouží respekt, když má funkci. A když ne, tak o tom alespoň nemusí vědět celý svět...
