Reklamnich bloků je příliš málo k ufinancování úspěšné a pro oblast kinematografie natolik prospěšné společnosti jako je FTV Prima.
Kapacita DVB-T2 sítí (muxů) má stále rezervy.
A proto by v zájmu zachování produkční kvality a spokojenosti konzumentů bylo dobré, aby se zařadila do nabídky nová televizní stanice Prima AD (Augmented Déluxe), jež by nepřetržitě vysílala spoty inzerentů. Jednalo by se o tzv. VR formát videa, kdy v případě streamingu do zvláštního zobrazovacího zařízení (VR headsetu) by divák eventuálně mohl, pokud by uznal za vhodné, odvrátit své zraky od Alzáka například na pult s akčním zbožím. Majitelé obyčejné televize by byli o tuto možnost pochopitelně ochuzeni, ledaže by výrobci televizí přidali možnost otáčení scény například směrovými šipkami na dálkovém ovladači.
Nyní k tomu hlavnímu.
Všechny televize a set-top-boxy prodávané v regionech, v nichž FTV Prima působí, by musely mít povinně implementovanou funkci měření doby sledování jednotlivých stanic. Jakmile by se vyčerpala časová kvóta pro volné sledování konkrétní stanice, televize by se sama přepla na stanici Prima AD. Tu by divák musel sledovat tak dlouho, dokud kvótu opět nedobije (nenasbírá dostatečný počet kreditů).
Je nutno uvažovati, že digitální vysílání, to není jen prosté audio a video, ale mohou to být i titulky nebo metadata. Každá reklama by měla různou váhu (hodnotu). Například vysokofrekvenční Alzák nebo XXX-Lutz divákovi dobije více bodů (kreditů).
Stejně tak by i každá stanice různou cenu. Napřiklad premiovou Prima MAX nebo COOL by bylo možné sledovat půl hodiny, zatímco například zpravodajská CNN Prima News by tuto kvótu mohla mít mnohem delší, popřípadě žádnou. Pozor, není možné mít celé dny puštěnou televizi na stanici Prima AD během toho, co je divák fyzicky či duševně nepřitomen -- po určité době se zkrátka bony nepřičitají, aby se zamezilo spekulaci okolo střádání kreditového konta pro následné prakticky neomezené sledování premiových stanic.
Suma sumárum by se jednou pro vždy vyřešila ošklivá kaňka v podobě vysílání televize mimo internetové platformy, kde i třeba placené a kódované satelitní vysílání může divák, ve svůj konečný neprospěch (!), libovolně nahrávat a přetáčet.
Díky tomu by se Prima AD mohla stát jako první a jedinou komerční terestrickou televizní stanicí u nás, která by vysílala 1080p obraz spolu s audiem Dolby Digital, čímž by vrazila ránu zastáncům (jinak opovrženíhodné) veřejnoprávní České televize, jež si stále i do dnešních dob nosí pravěký relikt, a to nepřerušování právě běžícího pořadu reklamním blokem.
No a když nejsou peníze, jak pak můžeme očekávat ono skloňované objektivní zpravodajství? Inu, pohleďme na kvalitu komerčních zpravodajských stanic. Vždy to může být lepší, ale stejně tak i horší. Neexistuje žádný strop, ani dno, nejsou tu žádné hranice, stejně tak, jako je nemá lidská představivost. Je to jen lidský konstrukt, mysl. Není to list papíru, není to místnost, která má konkrétní rozměry, někde začíná a někde končí. Je to universum, nekonečná souřadnicová síť. Pomyslný čtvereček představující např. televizní stanici, tak může klesat, ale i růst skutečně donekonečna, není-li omezen jinou entitou, jejíž je součástí, která už hranice má. Zjednodušenou příměru můžeme hledat u vrstev (a jejich podvrstev) v grafickém editoru. V případě televizní produkce bude takových vnořených vrstev určitě celá řada, jedním ze základů bude zajisté lidské společenství a standardy v něm. To však neznamená, že chceme-li výrazněji pohnout s nějakým drobkem uvnitř pláně, je jakkoliv nutné či vhodné posouvat základním (kořenovým) objektem, a tedy vším, co obsahuje. To už by bylo zapotřebí složitějších úvah.
Reklamy nepřetáčím, protože z televizního vysílání sleduju tak maximálně zprávy a to ještě jen, když se něco děje. Ale myslím si, že spousta lidí to bude mít s těmi reklamami v televizi jako to mám já s reklamami v kině. Do kina prakticky nechodím a jeden z důvodů jsou reklamy. Dát 200 korun za lístek a za odměnu sledovat 20 minut reklam (upoutávka na jiný film je reklama), to není nic pro mě.
Z mého pohledu je obchodní model založený na reklamách, prostě hloupý. Firmy s tím mají náklady, zároveň jim to odrazuje zákazníky. A to i platící zákazníky. Příklad s kinem jsem uváděl, další je třeba idnes premium. Proč si ho platit, když i poté je web prolezlý reklamama tak, že obsah není skoro vidět?
Proč platím České televizi za to, že pořád vysílá nějaké upoutávky na své pořady, což není nic jiného, než reklama? Proč se rádia vytahují tím, že mají nějakou hodinku či den bez reklam, ale zároveň to pořád dokola melou, což není nic jiného, než reklama na to, že probíhá vysílání bez reklam?
Mám jediné přání, ať reklama skončí v propadlišti dějin a spolu s ní i média, která jsou na ni založena. A hrozně bych si přál, aby se objevila platforma, kdy člověk zaplatí opravdu jen to, co chce sledovat. Chci se podívat na film, tak mi ho televize či streamovací služba prodá za cca stejně, kolik by utržila za reklamu poté, co bych ho shlédnul. Chci si přečíst článek na webu, tak ať mi ho web zpoplatní částkou podobnou, jako by získal za reklamu v něm. Bohužel k tomuto ideálnímu stavu je daleko. Všichni mají pocit, že chtějí měsíční paušál v řádu stokorun a nechápou, že málokdo touží sledovat jednu stanici nebo číst jeden web a platit si všechno, kam člověk párkrát do měsíce zavítá, je mimo finanční realitu.
Tak vždy je zapotřebí pochopit princip podnikání soukromých televizí. Hlavním vysíláním jsou reklamy, a ta ostatní výplň "omáčka tzn. film apod." je pro ně pouze nutná, zákonem limitovaná povinnost. Dalším přínosem, samozřejmě peněz, jsou PP programy tzn. jejich nekonečné seriály. Já se osobně na tento brak nekoukám. Nejsem schopný vydržel abych během hodiny sledoval 25 minut reklamy které běží na všech kanálech zároveň na to skutečně nemám sílu a ani odvahu.
Takže je zde velký prostor pro službu streamování pořadů na přání za úplatu podobnou Spotify, kde si mohu vybrat jaký žánr a nebo co chci poslouchat/sledovat. Ale tím nemyslím nějaká trapná videa na Youtube atd.
Televizím ujel vlak a odmítaj si to přiznat. Tohle si mohly dovolit před dvaceti lety... Dnes má každý možnost si za pár šestáků předplatit nějakou službu typu Netflix. Buď si tento fakt televize přiznají a budou hledat funkční koncept, nebo mohou s divákem jednat jako s nepřítelem, na$rat ho a svůj osud urychlit. Divák je jejich zákazník, když nebude divák, je jim rekama k ...
Jo, takhle přesně to ty firmy prezentují. Nikdo to údajně nechce. Ono je to celkem jasné. Když chci za film pomalu tolik, kolik stojí měsíční předplatné, tak opravdu nikdo filmy po jednom kupovat nechce. Kdyby přijali realitu, tak to dopadne jinak.
Realita je, že dle statistik stráví před televizní obrazovkou průměrný člověk 4 hodiny za den, což dělá cca 120 hodin měsíčně. Tedy reálně by cena jednoho filmu měla být tak 1/60 měsíčního paušálu, což by bylo v řádu jednotek korun.