Intel přišel s řešením v nové generaci Atomů. Nejen že předělal celý severní můstek a přesunul ho do procesoru, na desce díky tomu zůstal jen čip NM10, ale také se ve zřejmé souvislosti chlubil integrovaným paměťovým řadičem přímo v procesoru. Tento krok přinesl u AMD (první Athlony 64) i u Intelu (Core i7, i5, i3) melmi značný nárůst výkonu. Proč ne ale u Atomu?
Podívejme se na jádro Bloomfield z procesorů Core i7-9xx:
Jak vidíte, paměťový řadič je v jednom čipu s jádry procesoru i s cache, se kterou komunikuje přes velmi rychlý paměťový subsystém. QPI sběrnice spojuje procesor s integrovaným řadičem a zbytek čipsetu. Je to snad v Atomu jinak? Ano, hádáte správně. Zde jsou schémata Atomu před a po "integraci":
Jak vidíte, jedinou změnou je přesunutí kompletního severního můstku do jednoho čipu s procesorem. Stavba čipsetu se ovšem nezměnila, paměťový řadič zůstává v severním můstku! Severní můstek je s jádrem CPU spojen sběrnicí FSB, stejně jako v předchozí generaci. Latence pamětí tak zůstávají stejné a Atom z "integrovaného řadiče" vůbec neprofituje, jako novinky od Intelu.
Proč to Intelu udělal? Z důvodu ušetření peněz. A není se mu proč divit, dokud Atom nemá jasného konkurenta (zejména ve spotřebě), nemají proč Atom zrychlovat integrací řadiče do procesoru, protože to by znamenalo změnit jádro procesoru, které je ovšem úplně stejné jako u předchozí generace. Dokud tedy AMD či nějaký ARM procesor jasně nezkříží s Atomem meč, nemá Intel důvod k tomuto přikročit. A naopak, až tato situace nastane, bez zvýšení spotřeby lze Atom na takt značně zrychlit.
Zdroj: Anandtech
