Před časem Intel přišel s patchi pro Linux, které odhalily budoucí plán: firma chystá systém, jaký má u enterprise serverů například IBM. Tedy možnost, že vám bude prodán křemík s různými vlastnostmi a funkcemi, které jsou v základním produktu vypnuté, ale pokud zaplatíte poplatek navíc, mohou být na dálku zapnuté. Vypadá to, že první případ, kdy se takto budou softwarově „upgradovat“ CPU, přijde už v příštích Xeonech Sapphire Rapids.
Na Twitteru vystupuje čínský leaker YuuKi_AnS, jenž už v minulosti ukázal vzorky procesorů Sapphire Rapids, které pak dokonce delidoval a rozebíral, takže dlouho před vydáním CPU publikoval snímek čipu. Nyní se už dostal přímo k testování funkčních vzorků, které odhalilo některá překvapení.
Sapphire Rapids je next-gen generace serverových procesorů s novou platformou s osmikanálovými pamětmi DDR5 a PCI Expressem 5.0. Čipletové procesory (přičemž jádra jsou transparentně propojená přes hranice čipletů, což vypadá hodně pokročile). Architektura jader CPU bude Golden Cove z procesorů Alder Lake, ale s 2MB L2 cache místo 1,25MB. Ale zejména také budou mít přidané instrukce AMX pro akceleraci maticových operací neuronových sítí a SIMD instrukce AVX-512. Ty nebudou na rozdíl od Alder Lake vypnuté a navíc budou mít jako v předchozích procesorech mít zvýšený výkon přidáním druhé 512bitové jednotky FMA.
Více: Rozbor CPU architektury Golden Cove: FPU a SIMD, AMX a AVX-512 v serverech
Respektive – že nebudou vypnuté, se očekávalo. YuuKi_AnS zjistil, že vzorky procesorů Sapphire Rapids, které má v rukou, zapnuté AVX-512 nemají. A také chybí instrukce AMX. Údajně to vypadá, že by tyto novinky mohly být ve výchozím stavu procesorů po koupi vypnuté. Nebude to ale tak, že je zapnete v BIOSu jako normálně, ale budou schované za onou „DLC“ bariérou, softwarovou infrastrukturou, která umožní jejich zapnutí po koupi procesoru, patrně formou vložení nějakých upgradovacích kódů a certifikátů. V kódu, která tuto novinku zprovozňuje v Linuxu, se tomu říká Intel Software Defined Silicon (SDSi). Patche by měly zřejmě být začleněné do Linuxu 5.18 (repozitář můžete studovat zde).
Podle YuuKi_AnS tedy zřejmě právě instrukce AVX-512 a AMX budou něčím, na čemž tento systém segmentace různých funkcí procesorů bude vyzkoušen. Další takovou funkcí by údajně mohly být některé možnosti využití pamětí HBM2e, které budou v některých procesorech Sapphire Rapids integrované.
https://twitter.com/yuuki_ans/status/1492532868202909698
Placená „DLC“ funkce bude také podpora vyšších kapacit RAM
Vedle toho mají být zpoplatněné další funkce. Podle stejného zdroje půjde o NVMe RAID (funkce VROC, která byla zpoplatněná už dávno, ale pomocí hardwarového klíče), funkci Intel Speed Select a za poplatek také bude podpora vyšších kapacit pamětí – a to ve dvou stupních, připlatit si budete moci za „Medium Memory SDSi Upgrade“ a „Large Memory SDSi Upgrade“. Intel tyto schopnosti dříve zapínal jen u vybraných procesorů s příponou M a L v názvu. „L“ umožňující maximální fyzicky využitelnou kapacitu RAM nebo RAM+Optane Persistent Memory, byla Legrace za 3000 dolarů. Teď se tedy tato segmentace místo toho bude řešit pomocí těchto softwarových aktivací a model M nebo L si budete moci udělat z jakéhokoli Xeonu, pakliže tedy zaplatíte za aktivační kód.
https://twitter.com/yuuki_ans/status/1492737908096188417
Toto asi moc nepotěší uživatele, kteří by chtěli AVX-512 používat třeba pro vývoj aplikací, ovšem je asi třeba počkat na to, jak drahé „licence“ k těmto funkcím případně budou. Také asi je možné, že si to Intel ještě rozmyslí a zatím jen testuje, jak by případně tato koncepce fungovala a byla přijata.
Je docela otázka, jak toto Intel udělá u highendové desktopové verze Sapphire Rapids-X, která bude od serverové platformy odvozená. Tam by takto komplikovaná segmentace byla nová a z pohledu třeba těch vývojářů softwaru asi dost nepříjemná.
Galerie: Vzorek procesoru Intel Xeon Sapphire Rapids s čiplety a FPGA
Placené „DLC“ pro procesory v minulosti
Pokud sledujete hardware delší dobu (kde delší znamená víc jak deset let), možná si vzpomenete, že takovýto softwarový upgrade už kdysi Intel v méně sofistikované formě zkoušel. Bylo to pod jménem Intel Upgrade Service ještě před procesory Sandy Bridge, na platformě LGA 1156 u levnějších derivátů architektury Nehalem.
Tehdy se dalo dvoujádrové Pentium G6952 upgradovat na ekvivalent Core i3 pomocí kódu, který jste si pořídili na papírové kartě. Přidalo to část předtím vypnuté kapacity L3 cache a Hyper Threading, ovšem cena byla asi 50 dolarů, koupit nejdřív levnou verzi a pak si to rozmyslet se hrubě nevyplácelo. A úspěch to asi nebyl ani u zákazníků, poté Intel tento nápad zase opustil až do dnešní doby, i když na chvilku ještě vydržel u lowendových procesorů následující generace Sandy Bridge.