Jde o velký list z polymerů, v nichž jsou zamíchány fluorescenční částice, které jsou schopné zachytit světlo o specifické vlnové délce. Tento list je průhledný, zachycuje jen zlomek dopadajícího světla. Samotná plocha senzoru se chová zcela pasivně. Zachycené světlo je však opětovně rozptylováno uvnitř polymerové fólie Ten nemá žádnou matrici pixelů, samotnou detekci vykonávají jeho okraje, v kterých jsou zabudované optické senzory. Pomocí intenzity detekovaného světla vypočítávají místo dopadu původního paprsku na fólii. Světlo totiž pohybem skrz materiál ztrácí intenzitu. Lokaci dopadu lze tedy získat analýzou intenzity naměřené na jednotlivých senzorech. Postup je údajně podobný jako při vyhodnocování dat při počítačové tomografii.
Průhledný a ohebný optický snímač z polymerového filmu
Už asi tušíte, že dostat z tohoto mechanismu snímek o vysokém rozlišení nebude nic snadného. Z pilotního prototypu se podařilo vydolovat monochromatický obraz o rozlišení 32 × 32 pixelů, přičemž zásadním omezením se údajně ukázaly být použité fotodiody v senzorech. Jejich úspěšnost by se dala vylepšit například chlazením, výsledek se ale dá přilepšit také sofistikovanější analýzou dat ze senzorů.
Rekonstruovaný obraz zatím není nic moc.
Rozlišení by se dalo zvýšit také použitím více vrstev; pomocí barevných filtrů by se z nich také dal získat barevný obraz. Senzor by měl být poměrně levný, a tedy použitelný i v různých zařízeních na jedno použití. Hlavní výhoda však spočívá v jeho průhlednosti. Ta znamená, že ho lze například aplikovat před klasický snímač typu CCD (a zachytit tak dvě například různě exponované verze snímku pro digitální smíchání). Praktická by mohla být zejména integrace do obrazovek – v televizi by přímo mohl být zabudován senzor typu Microsoft Kinect. Podobně průhlednost dovoluje integraci třeba do výloh, oken nebo brýlí. Fólie je navíc ohebná, takže je připravena na použití v pružné elektronice.
Osobně se mi zamlouvá zejména představa, že by se touto cestou dala schovat webkamera pro videohovory přímo do displeje notebooku či telefonu. Samostatný senzor sice v zařízení nedělá nějakou zvláštní neplechu, má však tu nevýhodu, že zabírá z místa mimo obraz. Při videohovoru to způsobuje, že když se díváte svému protějšku do očí, vidí vás ona osoba z jiného úhlu a ve skutečnosti se tedy díváte kamsi mimo. Komunikaci to poněkud kazí; tuto potíž s očním kontaktem zřejmě zná každý uživatel Skypu.
Ona nepříjemnost by zde odpadla, jelikož byste se při sledování displeje zároveň dívali do senzoru. Pochopitelně je ale nejdřív třeba z tohoto polymerového senzoru dostat obraz o užitečném rozlišení.
Zdroje: Optical Society, Gizmodo
ČLÁNKY DO MAILU