„Pseudo-SLC“: jak vytřískat maximum výkonu z levných pamětí NAND flash

15. 6. 2014

Před měsícem představila společnost Adata paměťové karty řady XPG určené především pro záznam 4K videa. Honosí se štítkem UHS-I Class 3, který specifikuje rychlost zápisu minimálně 30 MB/s. Výrobcem udávané rychlosti jsou však vyšší, 95 MB/s pro čtení a 85 MB/s při zápisu. To vše při kapacitě 64 GB a v mantinelech rozměrů a spotřeby, které udává formát karty SDXC.

Takových rychlostí by se dalo dosáhnout použitím paměťových čipů SLC (single-level cell) NAND flash, to by se však výrobce nevešel do ceny okolo 2500 Kč včetně daně. Na veletrhu Computex Adata odhalila trik, kterým si vypomohla.

Použila standardní paměťové čipy MLC se dvěma bity na buňku, ale firmware s nimi zachází jako s SLC. Kapacita tím klesá na polovinu, čtení a zápis jsou ale výrazně rychlejší. Veškeré interní sběrnice jsou efektivně dvakrát širší, vyrovnávací paměti dvakrát větší, doba potřebná k zapsání jedné buňky je kratší a paměti mají vyšší životnost. Čipy Pseudo-SLC sice nedosahují výkonu opravdových SLC, mají ale vyšší hustotu dat na milimetr čtvereční.

zdroj: Hynix

Pseudo-SLC není originální vynález Adaty, jak by se z čerstvě publikovaných zpráv mohlo zdát. Pojem poprvé použila firma Hynix už v roce 2009, před třemi lety jej skloňovaly též Toshiba a Sandisk a v loňském roce technologii použil Samsung v SSD 840 Evo pod názvem TurboWrite. Paměťové karty Adata XPG ale v režimu pseudo-SLC používají celou svou kapacitu, což je ve spotřebitelském segmentu věc doposud nevídaná.