Na Facebooku je už 1,5 miliardy uživatelů
Proti tomu, co všechno Facebook o svých uživatelích sbírá a hlavně proč tak činí, se už v roce 2012 ohradil rakouský student práv Maximilian Schrems. Začal tím, že si oficiální cestou zažádal o data, která o něm Facebook vlastní. Dostal disk obsahující 1200 stránek údajů, z nichž některé na profilu dávno smazal a jiné ani nezveřejňoval – mimochodem také tvrdí, že současná možnost zažádat přímo u Facebooku vám zpřístupní jen neúplný výpis, a doporučuje obracet se rovnou na patřičné úřady.
Schrems podal v reakci na odhalená data celou řadu stížností, které nejprve vedly k auditu Facebooku irským úřadem pro ochranu osobních údajů (evropské sídlo americké firmy je stejně jako u Twitteru v Dublinu) a nakonec došly až k soudu. Iniciativa Evropa versus Facebook již Zuckerbergovu společnost stihla zažalovat u Evropského soudního dvora a ve Vídni.
David a internetový Goliáš
„Právo na ochranu údajů je základním právem Evropské unie. Přesto je jen málo firem, které ho respektují. Facebook je jednou z mnoha společností, které mají opravdu špatnou pověst, pokud jde o zacházení s údaji uživatelů,“ píše Schrems na svém webu.
Vadí mu mimo jiné to, že uživatelé nemohou rozhodnout, se kterými daty smí Facebook nakládat pro komerční účely, i údajná spolupráce sociální sítě s americkými vládními složkami, jako je Národní bezpečnostní agentura NSA. Podle něj také Facebook neoprávněně předává uživatelská data externím aplikacím a pomocí tlačítka Like sleduje uživatele i mimo službu.
Všechny tyto stížnosti nejprve Schrems předložil výše zmíněnému irskému úřadu pro ochranu osobních údajů. Ten provedl dva audity, při nichž prý nenašel na straně Facebooku žádné pochybení. Schrems se proti práci irských úředníků ohradil, ale nezbylo mu než část žaloby stáhnout – případ, který začal u irského Nejvyššího soudu a dnes ho má na stole Evropský soudní dvůr se tedy „smrsknul“ na sdílení dat mezi Evropskou unií a USA. Novodobý „souboj Davida s Goliášem“, jak Schremsovy aktivity pojmenovala média, se musel přesunout do Vídně.
500 eur pro každého
Před vídeňský soud Schrems předstoupil jako zákazník, kterému se nelíbí poskytnuté služby. Hromadnou žalobu, kdy by se na Facebook obořilo všech 25 000 podporovatelů digitální petice Evropa versus Facebook, rakouské zákony neumožňují, tedy stanul proti zástupcům sociální sítě jen spolu s dalšími šesti lidmi. Vedle změny zásad však žádá Facebook o dostatečné finanční odškodnění na to, aby za každý podpis na petici mohl slíbit 500 eur. Nic přitom neriskuje, jelikož soudní výlohy platí německá konzultantská společnost ProzessFinanz AG.
Peníze od mecenášů bude Schrems potřebovat, protože doposud se proti rozhodnutí soudu musel pokaždé odvolat. Naposledy u Krajského soudu ve Vídni, který dal Facebooku za pravdu, že Schrems nevystupuje jako běžný zákazník, jelikož Facebook již v rámci této kauzy používá ze specifických důvodů.
„Tam bylo od začátku jasné, že se bude muset odvolat,“ říká Walter Hötzendorfer z Vídeňské univerzity, kde dnes sedmadvacetiletý Schrems pracuje na svém doktorátu. „Myslím si ale, že s tím odvoláním Schrems uspěje. Nepochybně v tomto případu vystupuje jako zákazník a přestupky ze strany Facebooku jsou rovněž evidentní. Schrems je v právu. Souhlasím s tím, co píše na svém webu, byť ne vždy s každým detailem.“
Zákony už máme
Rozhodnutí Evropského soudního dvora potom iniciativa Evropa versus Facebook očekává na podzim. Jak Schrems několikrát uvedl v rozhovorech, tím hlavním problémem, s kterým se potýká, je neznalost či dokonce nezájem. Vyznat se v pravidlech užívání Facebooku a sledovat, jak nakládá s daty, je pro většinu uživatelů příliš složité, čili na to rezignují. Jak navíc podotýká Hötzendorfer, americké společnosti nic netlačí ke změnám.
„Ty potřebné zákony už dávno existují, problém je v jejich vymáhání,“ říká. „Jednak ne vždy spolupracují dané orgány, s čímž se Schrems potýkal v Irsku, jednak často chybí důkazy, protože ke zneužití dat dochází kdesi na korporátních serverech, mimo dohled koncového uživatele. Schrems měl tu výhodu, že mu Facebook všechna data na začátku poslal, čemuž se dodnes divím. Oni sice ta data musí poskytnout, ale kdyby se zdráhali, bylo by pro Schremse těžké to z nich dostat.“
„A další problém je monopol, který společnosti typu Facebooku mají,“ uzavírá Hötzendorfer. „Schrems se svojí iniciativou uspěl do té míry, že jak zákazníci, tak zaměstnanci těch amerických firem začali být opatrnější. Tuší, že něco není v pořádku. Jenže dokud má Facebook takovýto monopol na poli sociálních sítí, je třeba dělat víc než zvyšovat povědomí o nedostatečné ochraně osobních údajů.“
