Recenze desek ASRock: 890FX Deluxe5 a 880GXH/USB3

ASRock 880GXH/USB3: 880G ve Full ATX balení

Důvodem, proč jsem šel opět do desky ASRock, je zejména to, že zbývající výrobci dostupní v ČR (velká trojka Asus, Gigabyte, MSI) mne v minulosti několikrát takovým způsobem dostali k nepříčetnosti, že na jejich produkty opravdu nemám důvod delší dobu znovlu sahat. Maximálně tak při jejich opravách.

Biostar již do ČR svoje desky nedodává, nebylo tedy zbytí než vyzkoušet ASRock. S první deskou (880GXH/USB3) jsem byl poměrně spokojen, bohužel vyvstala nutnost chtít slot PCIe ×4 ve spodní části skříně, což v praxi znamená pořízení některé desky s alespoň třemi sloty PCIe ×16. Důvodem je PCIe SCSI řadič, samozřejmě dojde i k otestování tohoto upgrade. Jasná volba tak byla opět ASRock.

ASRock 880GXH/USB3: 880G ve Full ATX balení

První deskou, na kterou se z testované dvojice podíváme (a ze které jsem upgradoval), je 880GXH/USB3. To je starší model vybavený ještě čipovou sadou 880G, tedy jednou z posledních sad s integrovaným grafickým jádrem v severním můstku. Zajímavostí je zejména její provedení Full ATX.

Deska by mi normálně postačovala, nabízí takřka vše, co si běžný uživatel může přát za nízkou cenu, bohužel se však objevil zmíněný důvod, proč mi nestačila. Použít bych mohl i PCIe ×1, ovšem pokud by se někdy naskytla nutnost desku reklamovat, vyrazili by se mnou a s rozřezaným slotem dveře tak, že bych se ani nestihl rozhlédnout. Aby karta do slotu PCIe ×1 padla, musel bych totiž slot na desce vzadu naříznout.

Specifikace a popis

Nepodařilo se mi bohužel najít diagram k 880G, proto používám diagram k 785G. To je ale v podstatě v pořádku, obě sady používají severní můstek RS880 s grafickým jádrem RV620. To má 40 Stream procesorů a po čtyřech TMU/ROP. Hlavní rozdíl je v tom, že u HD 4250 (880G) je jádro taktováno o 60 MHz výše (na 560 MHz) oproti HD 4200 (785G).

Sada 880G také nabízí možnost párování s novějšími jižními můstky (SB920 a SB950), to ale v tomto případě není relevantní, použit je stejně nejstarší můstek, SB710. Ten zaostává hlavně podporou pouze staršího rozhraní SATA s propustností 300 MB/s. TDP je 18 W (880G) plus 4,5 W (SB710), celkem tedy 22,5 W.

 
 

Krabice ničím moc nepřekvapí, její lesklý povrch pouze trochu komplikuje fotografování. Obsahem balení je standardní I/O záslepka, CD, manuál, UATA a dva SATA kabely. Nic extra zajímavého, není snad ani důvod to fotografovat.

Celkové rozložení desky je poměrně rozumné, vychází ze staré koncepce se zdrojem umístěným ve skříni nahoře: 24pinový konektor Main ATX je na běžném místě napravo, E-ATX pak také blízko zdroje nahoře (z pohledu desky namontované ve skříni). Rozložení konektorů pro ventilátory je také logické, jeden je poblíž I/O panelu (na skříni bývá poblíž zadní větrák), jeden u severního můstku a dva u konektorů SATA (chlazení disků, nasávání do skříně). Pasivní chlazení samotné desky je dostačující, chladič severního můstku jsem však stejně ihned při první instalaci vyměnil za Thermalright HR-05.

Na první pohled možná zaujme rámeček pro uchycení chladičů. Případné zájemce zklamu, není původní. Nutnost (nižší posazení odhaleného jádra po sundání IHS u Athlonu 4000+, který jsem provozoval ještě na Biostar TA780G M2+) si vyžádala domácí úpravu a rámeček jsem si tak nějak musel ponechat (na reklamaci by mi jej asi opravdu nevzali). AMD přišlo s tím samým po třech letech, tentokrát výhradně pro úsporu pár centů při výrobě.

ASRock dodává ke grafickým výstupům vkusné světle modré a poloprůhledné krytky. Kromě toho je na I/O panelu zajímavý jeden port eSATA, USB 3.0 (dvojice modrých by snad dávala najevo, že jsou dva, ale opak je pravdou, rychlejší je pouze spodní) a optický S/PDIF výstup. Jeden PS/2 je nahrazen dvojicí USB.

 

Napájecí část mikroprocesoru sestává z jedné fáze pro paměťový/HT řadič a čtyř fází pro vše ostatní. U čtyř fází pro procesor je použita kombinace vždy jednoho trazistoru PH9030AL (max. proud 63 A) na vstupu a dvou PH6030AL (79 A) na výstupu, jedna fáze pro řadič pamětí/HT má jeden a jeden tranzistor od každého. Výrobcem obou MOSFETů v pouzdře LFPAK je NXP Semiconductor. Maximální odpor mezi kolektorem a emitorem je při standardních podmínkách (25 °C, 10 V, 25 A u PH9030AL a 15 A u PH6030AL) 9, resp. 6 mΩ, což je nízká hodnota odpovídající modernímu tranzistorovému pouzdru. Tato veličina má hlavní vliv na ztrátovost tranzistoru, tedy na množství energie vyhozené do povětří jako teplo.

Jediná fáze napájení paměťových modulů odebírá proud z +5V větve. Při odběru z +12V větve by bylo sice dosaženo větší účinnost, na druhou stranu zátěž z jiných větví znamená o něco lepší stabilitu (při rychlých růstech odběru na +12V větvi jednak může dojít u horších zdrojů k propadům napětí, a dále starší zdroje nemusí mít rády přetěžování jediné napájecí větve).

ASRock na desce použil výhradně kvalitní japonské kondenzátory Nichicon LF, konkrétně v kapacitách 100 a
270 uF při 16 V pro vstupy a 820 uF při 2,5 V pro výstupy. Jedná se o kondenzátory s pevným dielektrikem a životností minimálně 2000 hodin při 105 °C. Použity by mohly být modely s vyšší kapacitou, ale u tak levné desky se jedná o běžné hodnoty. Navíc kondenzátory většiny výrobců jsou při vyšší kapacitě fyzicky větší, jedinou výjimkou je Man Yue (jediný kvalitní čínský výrobce), který u svých X-Con ULR zvládl nacpat 1000 uF při 16 V do těla s rozměry 10×12,5 mm. To je hodnota, která snad stojí i za hřích náročné výměny (přeci jen 1000 uF se oproti 270 UF pozná). Podobná situace je i u kondenzátorů pro 2,5 a 4 V, kde Man Yue vyrábí kousky až do kapacity 2700 uF při těch samých rozměrech (většina ostatních vrobců končí na 820/1000 uF).

Na samém okraji pod PCI sloty nalezneme audio konektor pro CD mechaniku, pinové kontakty pro konektory HD audia na předním panelu, sériový konektor, konektor pro disketovou mechaniku a celkem šest USB 2.0. Za zmínku stojí vynechané místo pod slotem PCIe ×16, které je u většiny grafických karet stejně nevyužitelné.

Nad pěticí konektorů SATA 3 Gb/s jsou kontakty pro připojení tlačítek a LED na skříni, samostatně pak pro reproduktor. Čip BIOSu je těsně u jižního můstku. Pokud jsem měřil správně, jižní můstek je napájen napřímo z +3,3V větve. Severní můstek má ještě předřazenu regulaci, napájenou z té samé větve, používá přitom tranzistory od Advanced Power Electronics Corporation: 86T02GH a 72T02GH v pouzdře TO-252. Jejich maximální proudové zatížení je 75, resp. 62 A, odpor mezi kolektorem a emitorem 6 mΩ (45 A), resp. 9 mΩ
(30 A).

Čip pro AMI BIOS, Winbond W25Q80BV(AIG). Jedná se o sériový flash čip s
kapacitou 8 Mb (1 MB) a rychlostí sekvenčního čtení až 50 MB/s.
Připojení je provedeno přes SPI, podporováno je až čtyřkanálové
zapojení.

Poměrně běžný generátor časového signálu 9LPRS477CKL od společnosti IDT (Integrated Device Technology). Jeden z nejpoužívanějších pro desky s čipovými sadami AMD od řady 7. Umístěn je chytře ve volném prostoru pod slotem PCIe ×16.

Standardní Super I/O čip Winbond W83627DHG. Obsahuje řadič pro disketové jednotky, klávesnici (včetně podpory myši), dva UART (zde pro jeden sériový port a jeden infračervený). Umí také měřit napětí napájecích větví (celkem 9 vstupů), měřit otáčky ventilátorů (až pěti) a řídit až čtyři z nich (podporuje Smart Fan I a III, Speed Cruise), dále měřit teploty (včetně hlídání přehřátí). K dispozici má 40 pinů pro obecný vstup a výstup (GPIO) a také pro interface SST (0.9) a PECI (1.0). Pro mne osobně zvlášť nepochopitelné, neboť bych to normálně velmi rád používal, je rozhodnutí ASRocku vůbec nevyvést paralelní port, ani jako pinový konektor pro bracket, ačkoli W83627DHG má řadič pro LPT.

Čip Fresco Logic FL 1000G, nabízející jeden konektor USB 3.0. Připojení přes jedinou linku PCIe první generace znamená limitaci na 250 MB/s. V tomto případě tak neexistuje šance, jak se dostat ani na pouhých 50 % teoretického maxima USB 3.0 (625 MB/s).

Realtek RTL8111DL, řadič pro Gigabit Ethernet. Připojení přes jednu linku PCIe 1.1 v tomto případ naopak poskytuje přesně požadovanou propustnost pro plnou duplexitu (odesílání dat oběma směry), což je
2× 125 MB/s. Standardem je podpora pro offloading kontrolních součtů, autodetekci typu kabelů a další běžné věci.

880GXH/USB3: BIOS a přetaktování

BIOS a přetaktování

V BIOSu najdeme vše, co bychom zde čekali. Zamrzí jen absence čidel napětí, krom běžné sady napájecích větví (+3,3 V, +5 V, +12 V, jádro procesoru), která je stejně zásadně nepřesná, tu není ani čidlo napětí baterie pro napájení obvodů držících uživatelská nastavení BIOSu. Jak bylo řečeno dříve, použitý Super I/O čip přitom umí měřit až devět vstupů. Někde se nízká cena však projevit musí. Snímky jsou pořízeny z manuálu, pro přehled by však měly postačovat. Nad čím bych se pozastavil je zbytečnost panelu Security, to stejně zajímá hrstku uživatelů, klidně mohl být skryt jako podnabídka v Advaced.

  

Na druhou stranu je tu bonusem technologie Surround View, která sice existuje již od čipových sad ATI Radeon Xpress 200, ale záleží na výrobci desky zda implementuje i potřebné kódy do BIOSu. Dle podpory AMD, se kterou jsem ještě u předchozí desky (Biostar TA780G M2+) řešil problémy, je technologie již dlouhou dobu odvržená, čemuž odpovídá stav funkcionality v ovladačích, s trochou snahy se ale dá zprovoznit. Údajně souvisela s hybridním režimem CrossFire, který byl později také ukončen (ale nedávno znovu vytažen s procesory Fusion), avšak, není to úplně pravda. Tam funguje více výstupů klasicky vedle sebe jako u jiného CrossFire, ovšem SurroundView funguje (jakž takž, kvůli zmíněné ukončené podpoře) s čímkoli. Zkušenost mám právě se 780G a HD 3870. Navíc dokonce procesory Fusion stále Surround View podporují, tudíž je to od AMD taková podpora nepodpora, zbytečná škoda.

V čem to vězí? Jedná se o funkci pro nezávislý běh dvou grafických jader (integrovaného a dedikovaného) vedle sebe, přičemž každá karta renderuje obraz pro své dva výstupy (či více). Není zde tedy synchronizace, každá karta se stará o svůj obraz, proto řešení není vhodné pro hraní her. S omezeným použitím však AMD nabízelo to, co pak přišlo až s Eyefinity, už roky, jen to nebylo schopno propagovat a dotáhnout technicky dál. Ten, kdo tedy potřebuje více jak dva výstupy a přitom je majitelem ještě některé ze starších desek s čipovou sadu vybavenou grafickým jádrem, může zkusit zabrousit do BIOSu a po Surround View se porozhlédnout.

Kapitola téměř sama pro sebe je přetaktování. Mým prvním cílem po zakoupení desky a procesoru (první jsem úspěšně ztratil) bylo pokusit se o odemčení, což se povedlo. Dále pak tedy navýšení frekvence na některou kulatější hodnotu, v tomto případě jsem se rozhodl pro dosažení 3,5 GHz. To se dařilo při napětí lehce nad 1,5 V (reálných). Další parametry jsem neřešil s tím, že se na ně obvykle nemá sahat. Zpětně to vidím jako chybu, to bude ještě rozebráno u 890FX Deluxe5.

Každopádně, po několika dnech začaly zlobit paměti, což jsem přičítal jejich původu (Zeppelin, přeci jen, údaje od prodejce se neshodovaly s údaji na krabičce, tam bylo něco jiného než na samotných modulech a tam bylo ještě něco jiného než v SPD). Vše se ale zdálo být poměrně stabilní při frekvenci 1066 MHz CL6. Nakonec, neřešil jsem to, na celkový výkon rychlost pamětí nemá moc vliv, pokud tedy je dodržena zhruba stejná délka cyklu (obrácená hodnota frekvence (1/f), ale se vztaženými latencemi – pak zjistíte, že mezi jednotlivými frekvencemi jsou zcela zanedbatelné rozdíly; neboli, cyklus je kratší, ale přibližně úměrně déle tomu se musí čekat, než vůbec nějaká operace začne).

V průběhu času (asi po půl roce) se začala zvyšovat frekvence pádů jak při startu systému, tak i při jeho běhu, stejně jako frekvence pádů her (tedy jedné hry – World of Tanks). Rozhodl jsem se to neřešit a postupně „přitopil“ procesoru někam k 1,54 V. Teploty se výrazně nehnuly, takže to bylo jedno a systém se opět zestabilnil. Na tomto nastavení jsem zůstal několik týdnů, do doby zakoupení novější základní desky.

ASRock 890FX Deluxe5: (bývalý) high-end

ASRock 890FX Deluxe5: (bývalý) high-end

Druhým modelem (a sice tím, na který jsem upgradoval), bude 890FX Deluxe5. Leckdo by se mohl podivit nad tím, proč jsem upgradoval na starý model. Faktem je, že novější deska 990FX Extreme4 je v podstatě totožná, jen dražší. Neexistoval tak logický důvod, proč do ní jít jen kvůli vyššímu číslu.

Specifikace a popis

Již na krabici můžete vidět, že se jedná o vyšší třídu; obal je dvojdílný, přední část uchycená na okrajích suchým zipem po odklopení odhalí okno s pohledem na desku. Po vyjmutí z vnějšího obalu se odkryje samotná vnitřní krabice s deskou a příslušenstvím.

  

Z diagramu je patrné, že sada 890FX má oproti 880G zejména téměř dvojnásobek linek PCIe 2.0 (38 oproti 22), postrádá však grafické jádro. Modernější jižní můstek SB850 také nabízí více sběrnic USB 2.0 a nově i rozhraní SATA třetí generace s propustností 600 MB/s. TDP je 19,6 a 6 W, v součtu tedy 25,6 W. Může za to zejména 65nm technologie výroby severního můstku RD890.

Sada AMD 990FX sice podporuje režim Nvidia SLI, ale to mi nemůže být víc jedno. Co se jižního můstku týče, zde poprvé po dlouhé době došlo také k pouhému přejmenování, z toho důvodu je rozdíl mezi SB850 a SB950 jen kosmetický (jedno číslíčko), rozhodně nic, za co bych připlácel téměř polovinu kupní ceny.

*Cena v doprodeji se nyní pohybuje stále kolem 3100–3200 Kč. V mém konkrétním případě v balení bohužel chybělo kompletní příslušenství (proto ani není vyfoceno, v tomto případě by již za fotografii stálo). Jelikož ale kabely SATA mám, konektory USB mi k životu stačí dva zadní a dva na skříni (a to ještě verze 2.0) a navíc cena byla opravdu nízká, desku jsem si nechal. Překážkou nakonec nebyla ani krytka I/O, kterou jsem si vyrobil z papíru (alespoň něco pro ucpání potenciální perforace ve skříni). Prodejce (Asus.cd) mi navíc za neúplnost balení poskytl dodatečnou slevu 200 Kč, desku jsem tak pořídil za 2641,- Kč včetně dopravy. Za férové jednání této společnosti děkuji.

Rozložení desky podléhá vývoji v oblasti skříní, kdy se v touze po dalším ztišení přesunul napájecí zdroj dolů a chladiče mikroprocesoru naopak nabývají na velikosti i počtu ventilátorů. Proto jsou u patice dva konektory extra pro tyto ventilátory, další dva jsou poblíž konektoru E-ATX , dvojice je ještě u severního můstku. Na standardním místě (dole vpravo u jižního můstku) ovšem nenaleznete žádný. Pasivní chlazení desky obstárává blok s heatpipe, který je jasně vidět na snímcích. Spony pro chladiče mikroprocesoru jsou minimalizovány pro úsporu materiálu. Doufejme, že i patřičně zpevněny.

Slušně nabitý zadní panel, je však poznat, že o nejvyšší high-end se stále nejedná, přeci jen, ten by vyplnil i další čtyři možné pozice, volné nad dvojicí USB. Za povšimnutí tu stojí zejména tlačítko pro výmaz uživatelské části konfigurace BIOSu, dále také S/PDIF a eSATA s FireWire.

Slušivá spona patice mikroprocesoru. U 880GXH/USB3 je sice také nerezová, ovšem zdaleka ne tak nablýskaná. V tomto případě se zřejmě jedná o poniklování a leštění.

V napájení mikroprocesoru je rozdílem hlavně navýšení počtu fází na dvojnásobek (8+2). Úplně pečlivě jsem to nezkoumal, ovšem s ohledem na to, že použitý čip PWM je schopen řídit nanejvýš čtyři fáze, je pravděpodobné, že vždy dvě fáze jsou řízeny současně. To by teoreticky mělo znamenat, že jsou v podstatě zapojeny paralelně, a tudíž by mělo docházet k menším ztrátám, uvidíme na měření spotřeby, zda to tak bude. Pro jednoduchost jsou téměř na celé desce použity tranzistory PH9např030AL a PH6030AL, stejné jako ve VRM u 880GXH/USB3.

Po stránce kondenzátorů se nekoná žádné překvapení, jedná se opět ze sta procent o Nichicony LF 270 uF/16 V a 820 uF/2,5 V. ASRock má pouze na zakázku provedené zlatavé lakování jejich pouzder. Pro kondenzátory tak platí totéž jako u desky 880GXH/USB3.

Napájení pamětí zajišťuje opět jedna fáze, čerpající proud z +5V větve. Oproti 880GXH/USB3 jsou banky připadající stejnému paměťovému kanálu napřeskáčku, což osobně vítám více, při osazení jen dvou modulů dochází k jejich lepšímu chlazení díky mezeře mezi nimi.

Samotný severní můstek AMD RD890. Napájen je z společně s jižním můstkem z +5V větve.

U jižního můstku naleznete čip BIOSu, tlačítka pro zapnutí/vypnutí a restart, segmentový LED displej, šest konektorů SATA a jeden UATA, všechny otočené o 90°. Na fotografii úplně vlevo je jeden modrý pinový konektor pro dva přídavné porty USB 3.0.

Samotný čip jižního můstku AMD SB850.

Zde se věci trochu komplikují, proto je projdeme postupně. Čip VIA VT6330 má vlastní jednofázovou regulaci napětí z +3,3V napájecí větve. Severní a jižní můstek mají oba svou vlastní regulaci, ovšem obě jsou napájené z téže +5V větve. Celkem kotel obvodů a výkonových tranzistorů, to se nejspíše projeví na spotřebě.

Horní dva sloty PCIe 2.0 ×16 mají plných 16 linek, spodní pouze čtyři linky. V levém spodním rohu jsou k nalezení další dva konektory SATA-600, směrem napravo pak postupně konektor sériový a pro disketovou mechaniku. Mezi ním a pinovým USB 3.0 je pinový panel pro připojení tlačítek a diod skříně.

Typická čínská stříbrná pasta, vyráběná po tunách. Stačí jí nějaký ten rok ležet na skladě, nemusí být ani aplikováno teplo, a je z ní kámen. Samozřejmě šla okamžitě (tedy, po určité námaze) dolů.

Nesmyslné hliníkové krytky pasivů šly samozřejmě také dolů. O kolik se teď asi zlepší odvod tepla?

Generátor hodinového signálu ICS 9LPRS477CKL již znáte.

Řadič Marvell 88SE9120-NAA2 zajišťuje dva přídavné konektory SATA 6 Gb/s. Podporuje i rozhraní UATA-133, to ovšem není vyvedeno. Sám je připojen přes jednu linku sběrnice PCIe 2.0, což znamená propustnost
500 MB/s. Dvě rychlá SSD zařízení tak již nedosáhnou maximální propustnosti. Konektor eSATA nacházející se na I/O panelu je propojen s portem 8 (na fotografii), který se stává nefunkční v případě zapojení externího zařízení. Výrobce udává maximální spotřebu na 1 W.

Čip VIA VT6330 obsahuje jednak řadič FireWire 400 (dva porty, jeden je na I/O panelu, druhý k vyvedení skrze bracket) a dále pak UATA-133, který je vyveden opodál. Připojení čipu je zajištěno skrze sběrnici PCIe 1.1, nabízející propustnost 250 MB/s. V součtu tak opět nelze provozovat disky a zařízení FireWire na maximální propustnosti. Zajímavostí je integrovaný regulátor z +3,3V větve na provozní napětí 1,2 V, dle mého zjištění ovšem ASRock osadil ještě předsazenou regulaci, jak již bylo řečeno o několik snímků výše.

Oproti 880GXH/USB3 tentokrát ASRock zvolil Super I/O od společnosti Nuvoton, konkrétně NCT6775F. Ovšem v podstatě se nic nezměnilo, Nuvoton je totiž dceřinná firma Winbondu specializující se výhradně na I/O čipy. U NCT6775F ASRock opět nevyužil paralelního řadiče, vyvádí však UART sběrnici jako sériový port. Dále zde máme řadič disketové mechaniky, klávesnice a myši (PS/2), monitoring napětí, teplot a otáček až čtyř ventilátorů (proudové i odporové měření teplot, Smart Fan), včetně řízení až tří z nich. Následuje celých 78 GPIO portů, dvě sady CIR vysílačů a přijímačů, SST, PECI, SB-TSI a SMBus. Společnosti děkuji za dodání dasheetu, v něm jsem dozvěděl např. i to, že NCT6775F má i převodník pro tři DAC výstupy. Umí také údajně měřit spotřebu a podporuje pokročilé řízení spínkového režimu desky pro úsporu energie.

Slavný čip NEC (později Renesas po sloučení obou firem v roce 2010) D720200F1, což je řadič USB 3.0. Připojení přes jednu linku sběrnice PCIe 2.0 zajišťuje propustnost až 500 MB/s, což uživatele staví po stránce propustnosti do té samé pozice jako s čipem Fresco Logic FL1000G.

Druhý Renesas D720200F1.

Realtek RTL8111E. Oproti RTL8111D u 880GXH/USB3 podporuje tento čip ECC a CRC a také standard 802.3az. To je další pseudoúsporné zelené opatření pro přerušování spojení při nevysílání paketů. V teorii pěkné, v praxi to znamená vypínání na milisekundové intervaly, což žádnou úsporu nepřinese. Navíc je třeba mít prvky, které toto podporují, na obou stranách kabelu. Pro domácnosti k ničemu, deset minut zbytečného běhu počítače navíc sebere několikrát víc, než toto může uspořit za rok, a přesto byly domácí produkty touto technologií vybaveny jako první. Myslí výzkumníci reálně, nebo jde o zamávání pár stovkami ročně potenciálně uspořených milionů dolarů na celé Spojené státy americké pro pouhé získání výzkumných grantů? „Je to zadarmo“, řeknete si. No, kdyby realita byla taková, že všechny tyto nesmysly nakonec opravdu nezaplatí daňový poplatník…

 

890FX Deluxe5: UEFI a přetaktování

 

UEFI a přetaktování

Na začátek považuji za dobré se zmínit o použitém čipu BIOSu, který nemám nafocený. Jedná se o Winbond W32Q25BV(AIG). Podobně jako u 880GXH/USB3 s W32Q80BV je to sériová flash paměť, v tomto případě však čtyřikrát větší (32 Mb/4 MB) a o pětinu pomalejší (maximálně 40 MB/s). V praxi je to bohužel mnohem horší.

ASRock se totiž rozhodl použít UEFI, protože to je v módě. Obávám se, že jestli má toto být technologií zítřka, tak se chci vrátit do včerejška. Na stránkách UEFI se přímo dočtete, že v podstatě to je nástavba BIOSu, využívající celé bloky původního kódu. No jistě, proč také něco psát znovu, když to fungovalo desítky let. Otázkou ale je, proč dělat něco nad tím, když to jsou jen omalovánky. Konkrétně použitá verze UEFI (která netuším, od výrobce se dozvíte pouze interní a tudíž neužitečné číslování) od AMI totiž neukáže ani POST.

Nějakou dobu počítač stojí na prvním snímku, v mém případě pak inicializuje BIOS SCSi řadiče, následně stojí další desítky sekund, pak na kratičký moment vypíše to, co je vidět na snímku druhém a spustí proces zavádění operačního systému. Toto celé trvá neuvěřitelnou jednu minutu (i s tím, že okamžitě přeskočím výpis disků na řadiči po jejich detekci)! V případě zasunutí diskety do mechaniky proběhne přechod na proces bootování prakticky okamžitě po ukončení POSTu, ale deska se zase snaží dlouho číst obsah z diskety (ač je mechnika v Boot menu úplně vypnutá). Navíc nemám absolutně přehled o tom, co se detekuje, výpis ukáže jen počty jakýchsi zařízení, které jsou navíc zřejmě počítány dle nějakého zvráceného vztahu a jen zřídkakdy se něco diskového ukáže v Mass. V okamžiku, kdy byl snímek pořízen, jsem totiž měl připojenu jednu optickou mechaniku přes SATA, jednu disketovou, tři SCSi disky a jeden disk SATA. Je to někde vidět?

No, ano, v „BIOSu“. Když pominu fakt, že i tam je to solidně „zašité“, a sice v přehledu disků pod záložkou Boot (marně byste čekali nějaký přehled na hlavní záložce či alespoň pod Advanced); přitom by to mnohem více zasloužilo vlastní záložku na rozdíl od Security. Ovšem i samotný vstup do konfigurace je příběh sám pro sebe. Mačkat klávesy Del či F2 dříve než po opuštění BIOSu přídavného SCSI řadiče by bylo asi jako házet hrách na stěnu. Nemusím asi připomínat, že na 880GXH/USB to fungovalo dokonce i během doby, kdy byl inicializován tento BIOS, který si hledal disky, a po předání řízení zpět BIOSu základní desky tento provedl POST a poslušně spustil konfiguraci.

Jakmile tedy UEFI konečně zaregistruje pokyn pro spuštění konfigurace, tak v momentě, kdy konečně skončí neviditelný POST, se obrňte trpělivostí. Nějakých pět sekund trvá, než se vůbec něco stane, a další asi stejně dlouhý časový interval trvá, než UEFI vůbec začne přijímat povely z klávesnice. Chcete-li použít myš, trvá to ještě o sekundu déle. Ne, že by to k něčemu bylo, myš jezdí jako na vodě a člověk aby se uklikal, než vůbec je vzat na vědomí. Občas navíc ani detekována není (Razer Copperhead), případně nemáte-li zcela 100% stabilní systém, pokusy o vstup z klávesnice i myši v době, kdy se UEFI teprve „probouzí“, mohou také skončit úplným zamrznutím.

Krom úprav do nelogičnosti však není u desky téměř nic nového např. oproti právě 880GXH/USB3, jen to vypadá jako omalovánky. Odemykat jádra procesoru lze, nastavit je možné také téměř vše jak u procesoru, tak pamětí a sběrnic. U pamětí snad překvapí jen to, že ačkoli by se na první pohled (dle výběru banků) zdálo, že pro každý kanál je možné nastavit jiné parametry, není to pravda a nastavení bude stejné pro všechny paměťové moduly. Dále lze totožně uložit tři konfigurace BIOSu pro jejich okamžité vyvolání. H/W Monitor není oproti 880GXH/USB3 o moc lepší, mohlo by se klidně měřit více napětí.

Onou asi jedinou novinkou vyplývající z použité čipové sady je podpora IOMMU, což je technologie pro mapování DMA zařízení do paměti. To je vhodné např. pro virtualizaci I/O zařízení. Volba se nenápadně skrývá pod nastavením severního můstku Advanced->North Bridge Configuration).

Přetaktování nemělo být žádné dobrodružství, znal jsem už limity CPU na předchozí 880GXH/USB3. Ovšem, přeci jen se stalo. Jen krátce zmíním, že paměti Crucial BalistiX Sport se takřka vůbec nechytaly. Nejlevnější Kingstony, za které jsem je vyměnil (a ještě mi bylo vráceno zhruba na pivo a půl balíčku arašídů) se chytaly bez problémů, ovšem občas se začal systém „cukat“ po pouhém odemčení na čtyřjádro (s mírně navýšeným napětím jádra a současně sníženou frekvencí jen na 3 GHz).

Pokus o nastavení frekvence sběrnice HyperTransport na její nominální hodnotu navíc končil úplným fiaskem, což mi trochu rozproudilo krev pro hledání nějakých uživatelských zkušeností. Zadařilo se, i přes obvyklé ujišťování, jak to není potřeba a řeči o tom, že přílišné zvyšování napětí paměťovém řadiči škodí, jsem našel pár jedinců, kteří mu také „přilepšovalo“ až nad 1,4 V.

Faktem tedy je, že integrovaný paměťový řadič, jehož napájení je kombinované s řadičem HyperTransport linek, prostě odemčení na čtyřjádro nerozdýchával. Vlastně to nerozdýchával ani onen řadič HT, ale to jsem opět neřešil, zde úzké hrdlo u AMD nikdy nebylo. Při zvýšení napětí z výchozího (asi 1,1 V) až na 1,4 V jsem zabil hned několik much jednou ranou: HT je nyní stabilní na výchozích 2,6 GHz, paměti bez problémů fungují na 1,6 GHz CL9 a do velké míry odpadly pády při startu Windows 7. To také umožňuje bezproblémové fungování úsporného režimu a hlavně hibernace (Arch Linux byl naprosto stabilní celou dobu, takže jsem to tak nějak bral jako další novou funkcionalitu Windows). To vše při maximální frekvenci až 3,5 GHz.

Klikněte pro zvětšení

Na okraj bych se zmínil o dvou možná známých, leckomu možná neznámých faktech: mikroprocesory Phenom II edice Black Edition jsou téměř nutností pro toho, kdo chce výkon navíc z přetaktování, ale zároveň nehodlá mít z počítače přímotop. Přetaktováním pomocí zvyšování základní frekvence HT totiž dochází z okamžitému vypnutí funkce Cool'n'Quiet 3.0, ta ale zůstává funkční při přetaktování zvýšením násobiče.

Od dob, kdy se přestal vyvíjet RMClock není jiná možnost, než se spolehnout na automatické řízení. Resp. lze využít program K10Stat, ten ale umožní oproti automatice jen změnu napětí pro zbývající tři kroky. Phenomy II totiž mají čtyři hodnoty tzv. P-states, a jinam se nedostanete. RMClock uměl pro K8 nastavit jakoukoli hodnotu násobiče, ba dokonce i půlnasobiče. Technologie se tedy vyvinula k tomu, že procesory samy spoří více, ale uživatel to může méně konfigurovat.

Srovnání výkonu a spotřeby, závěr

 

Srovnání výkonu a spotřeby, závěr

Výkon obou desek srovnáme v jednom jediném programu, a sice WinRARu. Je v podstatě celkem jedno v čem bude srovnání provedeno, čipové sady jsou téměř stejné, a i kdyby nebyly, na výkon již dnes téměř nemají vliv. Očekávané výsledky se dostavily, rozdíly ve výkonu neexistují (naprosto zanedbatelné rozdíly jsou na úrovni chyby měření). Potvrdilo se, že srovnávání výkonu je zde zcela zbytečné. Oba konce přímek odpovídají vždy výchozímu nastavení (Phenom II X2 550/3,1 GHz, DDR3-1333) a v předchozí kapitole popsanému přetaktování (Phenom II X4 B50/3,5 GHz, DDR3-1066).

Jako bonus bych zmínil, že po zvýšení frekvence HT na výchozí (2,6 GHz) a rozchození pamětí na výchozím nastavení (1,6 GHz CL9), se propustnost zvedla až na 2635 KB/s. V reálném světě to ale nejspíš takřka nikde nepoznám. WinRAR byl vždy citlivější na propustnosti, většina ostatních aplikací nikoli, tudíž 8 % ve WinRARu bude někde na úrovni chyby měření v ostatních aplikacích, které budu běžně používat, včetně her.

Klikněte pro zvětšení

Realita v podobě snímku nad tímto odstavcem mne poprvé (loni krátce po sestavení a naisntalování) téměř dostala do kolen. Stejných výsledků jsem průběžně dosáhl na několika různých řadičích a deskách (včetně staré dobré Abit BX133 RAID, v podstatě podstavené na PCI sběrnici), takže se ukázala hrozivá realita: teoretické údaje o propustnosti sběrnice PCI jsou naprostý blábol, 133 MHz je dosažitelných tak ve snu. Doufal jsem alespoň ve 100–110 MB/s, ale realita je opravdu ubíjející, necelých 80 MB/s. Zde leží odpověď na to, proč byly všechny UATA disky (kdo je stáel pamatuje), ale i síťové karty a v podstatě vše připojené na PCI sběrnici tak pomalé.

Klikněte pro zvětšení

Stejný výsledek je na 890FX Deluxe5. Sady jsou téměř stejné, jak již zaznělo, v obou případech ovšem na PCI není další zařízení. Na BX133 RAID mám přitom na PCI vše: zvukový kodek, síťovou kartu, UATA řadiče… důkazem oživlé hrůzy v podobě PCI budiž to, že propustnost stoupá nad 90 MB/s až v momentě, kdy sběrnici přetaktuji na 40 MHz.

Při přechodu na řadič PCIe ×4 rychlost stoupá až na krásných 128 MB/s (dle slibných údajů v datasheetu Seagate jsem také čekal mnohem více, ale co už). Celková propustnost všech tří disků je v součtu opět jen 250 MB/s, což také není nic moc, zřejmě jsem tu zase už limitován sběrnicí Ultra320-SCSI. Každopádně špatné to není a hlavní výhodu, vysoký burst SCSI, mohu čerpat bez problémů.

Klikněte pro zvětšení

Srovnání spotřeby

Srovnání spotřeby provedeme s následující konfigurací:

• ASRock 880GXH/USB3, Phenom II X2 550/X4 B50 3,5 GHz 1,54 V real
• ASRock 890FX Deluxe5, Phenom II X2 550/X4 B50 3,5 GHz, 1,5 V real
• Zeppelin Evolve DDR3-1333 4GB kit (DDR3-1066 CL6)
• Asus EAX1950XT + Arctic Cooling Accelero S1
• LSI20320, 3× Seagate Cheetah 15K.5 (73,4 GB), Samsung SpinPoint T166 (HD321KJ, 320 GB)
• LiteOn iHAS324, FDD
• Enermax Liberty ELT400AWT (výměna kondenzátorů za kvalitní, depastizace)
• Noctua NH-U12P, 1+3× NF-P12 (U.L.N.A.), 2× Nexus DF1209SL-3 (L.N.A.), 2× Cooler Master R4-LUS-07AR-GP

Plná zátěž je provedena za současné asistence program OCCT (Power Supply) a čtyř instancí HD Tune, každá zatěžující jeden disk. Měření zajišťuje přístroj Voltcraft Energy Check 3000.

Jak je jasně vidět, 890FX Deluxe5 má v zátěži o víc jak 20 W vyšší příkon, což je při započtení účinnosti asi 80 % stále nějakých 16 W. Při nevyužívání to je asi 5–8 W. Za vyšší spotřebu může jednak vyšší příkon čipové sady
(3 W), dále popsané větší množství přídavných čipů. Největší ztráty ovšem pravděpodobně tkví v naddimenzované napájecí kaskádě. Opět se ukazuje, že přílišné množství fází a spínacích tranzistorů je spíše marketing a důsledky jsou spíše špatné než dobré.

U této konkrétní desky se to projevuje například tím, že sice mám v UEFI nastaveno napětí 1,4875 V, ale v reálu je i v zátěži napětí kolem 1,5 V, to tedy alespoň ukazují čidla. S ohledem na přesnost čidel na napájecích větvích ovšem nebude od věci se v případné příští recenzi podívat i na přesnost interního měření ve srovnání s multimetrem.

Jako třešničku na dortu dodám, že při osazení pamětí Kingston a nastavení napájecího napětí paměťového/HT řadiče (jak je popisováno v kapitole o přetaktování) vzrostl příkon enormně na celých 502 W. To je již mírně za hranicí specifikací napájecího zdroje, nejspíše tak dochází k jeho mírnému přetěžování. Zde se projevuje kvalita výrobků Enermax.

Závěr

Závěrem lze říci jen to, že obě desky splňují to, co se od nich čeká. Z UEFI u ASRock 890FX Deluxe5 nejsem moc nadšený, ovšem ani jedna deska mne nedokázala vytočit k nepříčetnosti, tudíž není prozatím důvod chodit jinam. Roční zkušenosti s 880GXH/USB3 ukazují na bezproblémový chod, obě desky mají na svou cenu velmi dobré tovární zpracování i celkovou hodnotu. Neduhy v podobě většího příkonu ve srovnání se zbytečně velkým množství napájecích fází u 890FX Deluxe5 trápí všechny výrobce a jejich výrobky, u kterých má větší slovo PR oddělení, tedy většinu modelů vyššího mainstreamu a dále.

Drobná výtka u 890FX Deluxe5 je také ve směru toho, že se mi prozatím nepodařilo nastavit napájení USB konektorů z +5V, nikoli +5V SB větve. Nepomohla ani konzultace s technickou podporou. Osobně mne to omezuje u LED nasvícení vlastní výroby přidrátované na USB, které tak musím na noc vytahovat z konektoru, což činí zbytečné opotřebení. Rozhodně se však nedá ani slovem mluvit o nekvalitě výrobků ASRock.

Dokonce bych pustil do debaty o nekvalitě bývalých modelů, týkalo se to jednak výhradně kondenzátorového moru, který postihoval všechny výrobce, a dále doby, kdy byl ASRock v područí Asusu. Desky nižší úrovně Asus byly asi stejně mizerné jako levné desky ASRock. Vedení Asusu se ovšem rozhodovalo použít kondenzátory Nippon Chemi-Con KZG, tedy jedinou špatnou řadu jinak dobrého výrobce po kondenzátorovém moru, i na luxusních deskách. Osobní zkušenost mám s A7N8X-E Deluxe. Ovšem i Gigabyte osazoval desky řadou KZG, je tu tedy spíše otázka, zda to nebylo záměrně pro snížení životnosti na typickou „záruční dobu a kousek“. Osazovaly se totiž velmi dlouho, v podstatě až do doby přechodu na elektrolytické kondenzátory s pevným dielektrikem.