Recenze desky MSI P55A-GD65: Legenda po faceliftu

28. 7. 2010

Zdroj: Redakce

První dojmy a hlavní přednosti

Změn, které doznala základní deska oproti původní verzi P55-GD65, je véce, než by se na první pohled zdálo. Tou nejmarkantnější a nejvyzdvihovanější je samozřejmě podpora USB 3.0 a SATA 6 Gb/s. Nicméně změny se odehrály i na dalších frontách, jako jsou použité cívky a kondenzátory v napájecím obvodu nebo systém chlazení. Nová generace cívek s feritovým jádrem by měla být nejen v zátěži o poznání chladnější, kondenzátory s hliníkovým jádrem by pak měly vydržet o poznání déle. Běžný zákazník to ale v praxi asi příliš nepocítí. Co ale již pocítit může, je, že deska byla po straně chladičů odlehčena. Zmizela tlustá heatpipe i pasiv na horních mosfetech. Chybí také konektor na měřících bodech pro multimetr.

K MSI již také v napájecím obvodu nějaký ten pátek neodmyslitelně patří mosfety DrMOS. Zde jich najdete celkem deset, přičemž se jedná o model FDMF6704V_1. Koho by zajímaly kompletní specifikace tohoto čipu, může si je prohlédnout zde.

Mezi spíše designové vychytávky patří u této desky leptaná systémová tlačítka. Když se to nezdá, je jejich výroba dražší, než osazení standardního tlačítka.

Vzhledem ke slabému místu v podobě nedostatku volných PCIe linek muselo MSI chtě nechtě zvolit jednu kompromisní variantu připojení nových řadičů – buďto cestu softwarové modifikace pomocí BIOSu, jako to udělal Gigabyte, nebo přidáním PLX můstku po vzoru Asusu. MSI se nakonec rozhodlo pro druhou variantu a tak na desce najdete osazený můstek PLX. Jak jsou jednotlivé druhy připojení výhodné, se můžete dovědět v samostatném článku.

Pomocí PLX můstku jsou tak na desce připojeny dva čipy – USB 3.0 od NECu a SATA 6 Gb/s od jMicron. V obou případech jsou k dispozici dva porty pro každé rozhraní. Osobně jsem zvědav, kdy někoho konečně napadne udělat desku se čtyřmi USB 3.0 porty – dvěma vzadu a dvěma pro přední panel, kde se budou USB 3.0 periférie stejně připojovat asi nejčastěji.

Stejně jako DrMOS je s MSI spojeno i přetaktovávací tlačítko OC Genie. Jeho stiskem se systém na základě databáze komponent automaticky přetaktuje, v našem případě z původních 2,66 GHz na 3,12 GHz. U dřívějších desek se OC Genie se stejným procesorem dostával až na 3,6 GHz, bylo to ale občas na úkor stability. Zde nastavená frekvence 3,12 GHz byla stabilní dokonale.

Balení, příslušenství, parametry

Krize se zřejmě dotkla i této desky. jen tak si lze vysvětlit, že příslušenství bylo zredukováno na dva SATA kabely, jednu redukci napájení, M-konektory a dále již jen nezbytné příslušenství. Na instalačním CD najdete kromě sady aplikací od MSI i trial verzi Norton Internet Security.

Použité komponenty a jejich osazení

Rozložení komponent žádné nepříjemné překvapení nepřineslo. Kolem patice je místa dostatek a při osazení dvou karet do režimu CrossFireX (SLI podporováno není) bude mezi kartami ještě jedna pozice volná. Karty se tak budou lépe chladit. V případě rozložení slotů je deska také oproti předchozí verzi také trochu jiná. Původní verze obsahovala po dvou slotech PCI, PCIe ×1 a PCIe ×16 plus jeden PCIe ×4, nová verze je již o slot PCIe ×4 ochuzena a i rozložení slotů je zcela jiné. Troufám si tvrdit, že v tomto směru na tom byla původní verze lépe.

Mezi zadními konektory najdete již zmiňované rozhraní USB 3.0 v podobě dvou modrých portů, jeden kombinovaný USB/eSATA port a jako specialitku tlačítko ClearCMOS. Pře experimentování s přetaktováním tak nebudete muset rozdělávat počítač.

Jak již bylo napsáno v úvodu, MSI se ani u této desky nezřeklo kvalitních mosfetů DrMOS, kterých zde najdete celkem deset. Chlazeny pasivem jsou ale jen čtyři z nich. Na druhou stranu je pravda, že teploty ani u těch nechlazených nebyly ani v zátěži nijak závratné a držely se kolem 60 °C.

Po stránce SATA portů je na tom deska velmi dobře. Celkem jich nabízí v různých podobách deset, přičemž dva jsou ve verzi SATA 6 Gb/s (bílé).

S vyššími řadami desek MSI se dnes již také téměř neodmyslitelně pojí leptaná systémová tlačítka (ClearCMOS najdete mezi zadními konektory) a funkce pro automatické přetaktování OC Genie.

O zvuk se na této desce stará kodek Realtek ALC 889, síťovku pak zastupuje čip Realtek RTL8111DL, FireWire pak čip VIA 6315N. Jak již bylo několikrát zmíněno, MSI používá pro připojení USB 3.0 a SATA 6 Gb/s řadičů PLX můstek, který najdete na snímku také.

Systém chlazení, teploty a spotřeba

Jak si můžete všimnout i z následující fotografie, nová verze desky GD65 byla ochuzena o 8mm Super Heatpipe, která propojovala pasivy na mosfetech. Druhý pasiv zmizel také, zbyla jen díra po heatpipe. Na druhou stranu je fakt, že i ničím nechlazené DrMOSy se příliš nehřejí, navíc dokáží pracovat i při teplotě 150 °C.

Na desce najdete celkem pět konektorů pro větráky, čtyřpinový je ale pouze jeden z nich - ten pro procesor. O PWM regulaci ostatních si tak můžete nechat jen zdát. I když je na tom MSI s regulací větráků v BIOSu o poznání lépe než Gigabyte, na Asus z tohoto pohledu stále něco ztrácí.

Spotřeba a zahřívání

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Také díky použitému chladiči Noctua jsou teploty všech komponent velmi nízké. Osazený 12cm větrák Nanoxia s maximálními otáčkami 2000 ot./min by při měření manuálně zregulován na 800 ot./min, aby byl téměř neslyšný. V případě DrMOSů byla teplota měřena na pasivu, u těch nechlazených se pak v zátěži pochybovala kolem 60 °C.

Měření spotřeby probíhá zásuvkovým wattmetrem, který měří spotřebu celé sestavy (bez monitoru). Bohužel není technicky dost dobře možné změřit spotřebu pouze základní desky, nicméně z porovnání s ostatními deskami s různými čipovými sadami si můžete o spotřebě udělat velmi dobrý obrázek. V tomto případě je měřena spotřeba kompletní sestavy, tedy i s dedikovanou grafikou GeForce 8800 GT a přídavnou zvukovou kartou Asus Xonar D2.

Spotřeba

Spotřeba desky byla oproti předchozí verzi trochu vyšší, další přídavné čipy zkrátka nějakou energii potřebují. Nejednalo se však o nic tragického.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle výkonu chlazení a spotřeby.

BIOS a jeho možnosti

První položky BIOSu nemá asi cenu nějak podrobněji rozebírat, pouze v Integrated Peripherals si zkontrolujte, jak se budou chovat jednotlivé řadiče, včetně těch pro USB 3.0 a SATA 6 Gb/s.

Celkem najdete na desce pět konektorů pro větráky, přičemž tři z nich můžete v prostředí BIOSu regulovat. Podrobně jen ten procesorový, u těch systémových již jen nastavíte, jestli se mají otáčet na 100, 75 nebo 50 procent své rychlosti. Pokud by vás rušilo blikání LED diod na desce, můžete je vypnout v záložce Green Power.

Typickou položkou pro
desky MSI je Cell Menu. Zde probíhá nastavení frekvencí, napětí i
nejrůznějších násobičů. Zkontrolujte si povolení C-State, protože v
jedné verzi BIOSu jsem ji měl od výrobce na hodnotě Disabled. Rozsahy
frekvencí jsou dostatečné i pro vyšší taktování, jediné co mi trochu
chybělo, byl větší počet děliček pamětí. K dispozici jsou jen hodnoty 3,
4 a 5. Možnosti časování jsou ale i zde vynikající. Rozsahy hodnot se v podstatě příliš neliší od nejvyšší řady GD80.

Rozmezí napětí je opět naprosto dostatečné a jednotlivé položky najdete v přehledné tabulce níže.Nastavené hodnoty si pak můžete ukládat do několik profilů, nastavit lze i počet pokusů o rozjetí systému při přetaktování.

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

Kompletní galerie

Galerie všech snímků

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

Za zapůjčení mechaniky děkujeme společnosti LG

Za poskytnutí procesoru Intel Core i5 750, i7 920, C2D Q6600 a E8500 děkujeme společnosti Intel

Přetaktování

Při přewtaktování si deska vedla velmi dobře. Po stisku tlačítka OC Genie přetaktovala procesor z původních 2,67 GHz na 3,12 GHz, a to velmi stabilně.

Při zjišťování nejvyšší frekvence sběrnice se pomyslná ručička zastavila na velmi slušné hodnotě 215 Mhz, což stačí i k trochu extrémnějšímu taktování.

Stejně dobře dopadly výsledky u taktování procesoru, který tepal na téměr 4,5 GHz. Pro běžné používání ale tato frekvence moc není, je třeba zajistit velmi dobré (v případě vzduchového hlavně hlučné) chlazení. Deska navíc byla i trochu nestabilní, což se povedlo odstranit až snížením frekvence na 4,203 GHz. Na té pak již proběhly veškeré testy.

V tomto případě je měřena spotřeba kompletní sestavy, tedy i s dedikovanou grafikou Nvidia GeForce 8800 GT a přídavnou zvukovou kartou Asus Xonar D2.

Nyní se můžete podívat na celkové nárůsty frekvence sběrnice, procesoru i celkové hodnocení přetaktování.

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core i5-750 se zapnutým C1E i EIST na základní frekvenci 2,66 GHz se zapnutým Turbo režimem a pamětmi DDR3-1066 s časováním 7-7-7-20. Všechny testy dopadly dle očekávání a deska v žádném z nich nezklamala.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle výkonu procesoru a pamětí. V grafu jsou porovnány všechny výše naměřené výsledky a výsledky z testu pamětí. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Testy pamětí, pevného disku a USB rozhraní

Nyní se můžete podívat na propustnost USB rozhraní a výkon pevného disku WD3200AAKS. Jeho výkon je měřen jednak v HD Tachu.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle propustností SATA a USB rozhraní. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Herní testy

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili nízkém rozlišení 800 × 600 bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vyšším rozlišení 1680 × 1050 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním. Detaily jsou ve všech hrách nastaveny na vysoké. Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta.

Do nové metodiky byly zařazeny hry Call of Duty 4 a Crysis. Dále zde najdete výsledky z testů 3DMark Vantage. Tyto testy probíhají na dedikované grafice Nvidia GeForce 8800 GT. Integrovaná grafika (pokud ji deska má), je v tomto případě vypnutá.

Na závěr kapitoly je zde opět relativní srovnání desek, tentokrát podle výkonu grafiky. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří kódování videa do DivX 6.8, převod HD videa do H.264 pomocí X.264 benchmarku, kódování 200MB WAV souboru do MP3 pomocí lame 3.97 a úprava fotek v Paint.NET.

Také zde nechybí relativní srovnání desek, tentokrát podle výkonu v multimediálních aplikacích. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Dodávané aplikace

K základní desce dodává MSI celou škálu aplikací. Začneme ale
přehledným rozhraním instalátoru, na němž mi chyběla jen jedna věc –
ikonka pro instalaci všech ovladačů najednou, jako používá Asus i
Gigabyte.

Aplikace Control Center
je s MSI spojena již nějaký ten pátek. Za tu dobu přošla postupným vývojem. Ve své podstatě umožňuje dva základní režimy nastavení – přetaktování (citelně chybí ale nastavení násobiče) a nastavení funkce Green Power. Novinkou je aktivace profilů BIOSu.

Závěrečné hodnocení

A jaký bude finální verdikt? Ve své podstatě pozitivní, i když určitá ale se zde najdou. Tím hlavním je takové malé povzdechnutí nad tím, proč muselo MSI dělat takovou čistku v původním příslušenství, které obsahovalo podstatně více kabelů, CrossFire můstek i USB modul. Stejně tak prošlo "optimalizací" také chlazení pomocí pasivů a dle mého názoru bylo rozmístění slotů na původní desce také přínosnější.

Dost ale kritiky, pojďme chválit. MSI P55A-GD65 je přes pár spíše kosmetických nedostatků vynikající deskou, která si hravě poradí se všemi kompatibilními procesory a dokáže z nich vymáčkout skutečně maximum. To potvrzují i výsledky přetaktování. Problém nebyl ani s vysokými teplotami nebo přehnanou spotřebou. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na hlavní tahák – USB 3.0 a SATA 6 Gb/s, i když ten druhý využijí pouze majitelé moderních SSD disků, a to jen částečně.

Základní deska se nyní prodává za cenu kolem 3700 Kč, což není na podobně vybavenou desku zrovna mnoho. cena zkrátka odpovídá schopnostem všestranné desky z chudším příslušenstvím. Má to ale prozatím jedno ale. Ona se totiž dá ještě dnes stále ještě pořídit za přibližně 3000 Kč starší verze P55-GD65 s bohatší výbavou, k níž dostanete zdarma přídavný USB 3.0 řadič. Tím pádem již z výhod nové verze zbývá v podstatě jen SATA 6 Gb/s řadič, který ale využije jen hrstka vyvolených. Z mého pohledu je tak vítězem v poměru cena/výkon jednoznačně původní verze s přidaným USB 3.0 řadičem. Neměli byste ale příliš myslet na CrossFireX, protože pak vám bude chybět PLX můstek. V takovém případě doporučuji naopak sáhnout po novém modelu P55A-GD65.