Názor k článku Ředitel České televize Petr Dvořák navrhuje zvýšit koncesionářské poplatky na 150 Kč od tynyt - zapomněl jsi dopsat "Sdílejte než to smažou!" -...

zapomněl jsi dopsat "Sdílejte než to smažou!" - pak to bude dokonalý. ????

Technicky vzato, je mi to jedno, tenhle stát je stejně už jen trapná maškaráda ještě trapnějších neschopáků, kteří vládnou zapšklým a závistivým lopatám, co si myslí, že můžou rozhodovat v referendech. Ale když už jsme u toho referenda, já bych tam potom rovnou přihodil i to, zda chceme platit daně, myslím že by to mělo ještě větší úspěch.

A na závěr jedna hluboká pravda:
"Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.

Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?

Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti."
(Cyril Höschl, 1991)