Rok 2016 očima redaktorů Cnews a ExtraHardware

31. 12. 2016

Nejlepší produkt

Na tomto místě o tomto čase jste si již několik let v řadě
mohli přečíst, co si o uplynulých dvanácti měsících myslí redaktoři různých
českých a slovenských hardwarových magazínů. Jindy velcí konkurenti během Vánoc
dali dohromady společný článek, který pak vyšel na různých webech. Letos by se
konal již 10. ročník, na jubileum ale nedojde.

Jednou to přijít muselo. I přes pevně domluvené termíny
někteří posílali své názory později a vůbec se nezapojili do společné diskuze,
jestli ten příští ročník neudělat trochu jinak. Postupem se rozmělnil i původní
záměr udělat čistě hardwarový přehled – tématem byl nakonec obecný IT mišmaš. A
především letos přestal novinařit Mirek Jahoda, který byl motorem celého
projektu.

Jenže závěrečného ublognutí, ve kterém bychom okomentovali
předchozí rok, jsme se nechtěli vzdát. Potřebujeme místo, kde ventilovat věci,
které by v běžných článcích působily rušivě. A protože máme v redakci
autory specializované na různá témata, i čtyři názory budou dostatečně pestré.
Oproti předchozím ročníkům jsme navíc zredukovali počet otázek, takže čtení vám
nezabere celý Nový rok. A do toho nového roku (bez velkého N) vám pochopitelně
přejeme všechno nejlepší.

1. Nejlepší produkt

Lukáš Václavík: iPhone SE. Není to absolutně nejlepší
telefon, za ten bych dnes asi považoval Samsung Galaxy S7. Jenže Apple měl jako
jediný odvahu vyrobit čtyřpalcový smartphone s high-endovou výbavou. Nemám
problém s tím, že má čtyři roky starý design, pomalejší čtečku otisků nebo
mizerný přední foťák. Ani jedno z toho mě nijak neomezuje. Naopak chválím, že
netrhá kapsy a dlouho vydrží. Jen kdyby tak byla verze s Androidem nebo
Windows.

Radek Kejduš: Honor 8. Mateřský Huawei v něm dokázal
skloubit všechny dnes požadované vlastnosti na dobrý mobil a přitom jej
nabídnout za cenu běžnou ve střední třídě. Je to Dual SIM s velkým 64GB
úložištěm, čtečkou otisků prstů, z těla mu nevyčnívá fotoaparát, má bohatou
výbavu a pro nabíjení moderní konektor USB-C.

Jinde sice vyhrává Samsung Galaxy S7, který výborně fotí a
dlouho vydrží na baterku, vyjmenované vlastnosti Honoru mu ale bohužel z
různých důvodů chybí. USB-C nemá kvůli brýlím Gear VR, s velkým úložištěm je v
prodeji jen na některých trzích a foťák z těla výrazně vyčnívá. A ta cena.
Protože jsem velký fanoušek malých smartphonů, za druhý nejlepší produkt
považuji iPhone SE. Apple je jediný kdo má koule vyrobit high-end ve čtyřech
palcích. Kompaktní Sony Xperia X Compact má proti velké Xperii až moc kompromisů.
Honor 8 zastínil produkty jiných kategorií, takže volím právě mobil.

Jan Olšan: V oblasti PC hardwaru to mám dost snadné.
Žádná skutečně nová CPU se vlastně neobjevila (Broadwell-E je přece jen starší
architektura), ale i kdyby ano…Vítěz je jednoznačně mezi grafikami, a to
architektura GPU Pascal od Nvidie, zejména pak čip GP104. Ten předčil očekávání
a kombinuje solidní architekturu bez významných slabin s patřičnou dávkou
nových zlepšení (třeba
i v multimediální výbavě).

Obdivuhodný na něm ale není jen výkon a tak podobně, ale i
tak nějak celkové pojednání. Až zaráží, jak rychle Nvidia dokázala vychrlit
řadu pěti čipů (kromě těch tří hlavních ještě GP100 a GP102) během pár měsíců,
což dřív vždycky trvalo mnohem déle. A do třetice pak nominaci a laureaci
Pascalu jistí jeho finanční úspěch. Že se Nvidia vytáhla na kvartální obrat 2
miliardy a teď před Vánoci asi
ještě něco přidá, to je něco, co jsem tedy nečekal (a teď mi došlo, že jsem
si toto měl nechat na otázku na překvapení roku...). GPU Pascal tak určitě jsou
jednou z nejúspěšnějších, nejlépe hodnocených a také asi prakticky
nejužitečnějších (tedy s trochou licence, bavíme se přece jen o výbavě pro
hraní her) hardwarových novinek roku.

Kromě toho by se myslím měly vyzdvihnout VR brýle, které loni
nakonec skutečně přišly na svět a dost možná odstartovaly větší průlom v
počítačových hrách, ale i v jiných oborech mimo zábavu. Ale možná i vůbec ve
formě audiovizuálního vyprávění (dá se vlastně u VR videa ještě mluvit o filmu?
Že by už to byl Gibsonovský „SimStim“?). Momentální kvalita obrazu třeba ještě
nemusí být nic moc a hodně her působí jak z dřevních devadesátek, ale pokud se
kvůli Vive a Riftu helmy a brýle uchytí, bude to dalekosáhlá změna.

Oculus Rift

Petr Urban: S produkty je to těžké. Apple byl loni
kontroverzní a neuvedl nic, z čeho bychom měli nadšením hýkat. Výborné
profesionální laptopy s Windows se objevují, ale není to vlastně nic
přelomového. Smartphony velmi rychle dospěly a již několik posledních let těžko hledám nadšení z telefonu. Máme na výběr ze skvělých smartphonů? Ano, ale
nenajdu důvod, proč by si některý zasloužil zmínit jako nejlepší produkt roku.

Nositelná zařízení od samého začátku považuji za zbytečná a
ani letošek neukázal rozumný důvod, proč bych měl chtít vyhodit nemalé peníze
za maličké zařízení. Snad se budou výrobci více snažit a v příštím roce nám
vysvětlí, proč má smysl si chytré hodinky nebo náramky kupovat. Začala sice
nastupovat dostupná virtuální realita, ale ta je dle mého názoru zatím až
příliš nevyužitelná. Jako hračka na pár ukázek poslouží, ale prasátko zatím
rozbíjet nebudu. Vlastně musím pořádně přemýšlet, co ve mne vyvolalo opravdu
pozitivní reakce.

Chápu, že moje volba je kontroverzní, ale Surface Studio je od pohledu překrásné zařízení jako stvořené pro určitá
povolání. Vnitřnosti počítače považuji za směšné, zvlášť vzhledem k přestřelené ceně
Studia a jeho zaměření, jde nicméně o obrazovku. Jak napsal kolega Lukáš
Václavík, „28" IPS displej s rozlišením 4500 × 3000 px a kontrastem
1100:1. Poměr stran 3:2 je pro práci ideální.“ Navíc pokryje a je
kalibrován na barevné spektrum DCI-P3. Nádhera. Mnozí volají po tom, aby byl
displej v prodeji samostatně, aby jej mohli připojit k vlastnímu (výkonnému)
počítači. Nedivím se.

Nejhorší produkt

Lukáš Václavík: Je těžké ukázat na jeden konkrétní,
jde o celou řadu maskovaných netbooků, které se tváří jako plnohodnotný
notebook. Kdysi před sedmi lety člověk tenhle odpad poznal jednoduše, netbooky
používaly obvykle malý 10” displej a procesor Atom. Teď obdobnou výbavu najdeme
i v 15” noteboocích za 10 000 Kč i více. Jejich procesory se už sice nejmenují
Atom, ale Celeron/Pentium, jde však o stejnou pakáž. K tomu mají 2GB RAM a
500GB HDD nebo 32GB eMMC úložiště, což je smrtící kombinace. Nebrat.

Radek Kejduš: Za ukázání prstem na nejhorší produkt
se dá očekávat naštvaný e-mail od výrobce, případně slušně napsaný e-mail od
jeho PR agentury. Naštěstí konkrétní produkt ani v paměti nemám, obecně
špatných jich za rok bylo dost, ale žádný bych nemohl označit za úplně nejhorší.

Dívám se na to trochu jinak. Za nejhorší produkty poslední
doby považuji rozkládací notebooky 2v1, které se shlédly v prvním Surface od
Microsoftu. Změnou k lepšímu je až Surface Book s promyšleným kloubem.

Špatně je na nich už první krok, kdy si management firmy
řekne, že zařízení s takovou konstrukcí vyrobí. Notebook, který je vlastně
tabletem se stojánkem a odcvakávací plastovou klávesnicí je nejhorší produkt,
jaký si podle mě můžete pořídit.

Jan Olšan: Intel Core i7-6950X, Nvidia Titan X – za
drahotu. Na webu AnandTech mají jedno rčení, často používané pro technologicky
méně oslnivé produkty na připomenutí, že na nic se nelze dívat černobíle a bez
souvislostí: „Není špatných produktů, jen špatných cen.“ To vyjadřuje,
že kvalita a cena jsou neoddělitelné. Tak třeba jedno z posledních Pentií 4,
osekaný model D 805 s nízkým taktem i FSB, nebylo ani trochu mizerné, ačkoliv
historie učí, že architektura Netburst se historicky znemožnila a tehdy už na
dveře klepalo Core 2. Mělo totiž na dvoujádro parádní cenu a poměr radosti z
výkonu a lítosti nad utracenými penězi byl přímo skvělý.

A podobně by se dalo říct, že „není dobrých produktů, jen
správně nastavených cen.“ A to je u i7-6950X a onoho drahého Pascalu právě
problém – čistě technologicky jsou velmi dobré, jenže Titan X zdražil proti
předchůdci o
20 % a Core i7-6950X o
75 %. Přitom předtím se mezi jednotlivými generacemi cenová úroveň držela a
určitě neplatí, že by k zdražení výrobci byli donuceni (vyššími náklady). Velmi
pravděpodobně v tom není nic jiného, než že se z nás rozhodli vyrazit víc.

Titan X a možná ani Core i7-6950X nemají cenu naprosto
nehoráznou (to bych řekl o svého času Titanu Z). Jejich rodiče si dobře
promysleli, kam až mohou požadovanou částku natáhnout, aby trpělivost
nepokoušeli příliš. Stále nás to natahování ale stojí pěkné peníze. Pravda, je
asi svým způsobem dobré, když je nám připomenuto, že ve vztahu zákazník – výrobce
tahá ten první za kratší konec provazu a pokud chce nějaká práva, výhody nebo
lepší zacházení, musí si je vymoci (a pokud mu je vymohly třeba zákony,
regulace nebo jen neviditelná ruka trhu, musí si jich vážit a neprošustrovat
je).

Abych se tu dlouho neztrácel v úvahách. Zvednutí ceny high-endového
Titanu (u nějž už původní 1000$ cena v roce 2013 obsadila území, které jsme
před Nvidií do té doby úspěšně hájili) právě neukazuje nic jiného, než že firma
posílila své postavení proti nám zákazníkům, kteří ji teoreticky živíme, v
praxi ji ale sotva dokážeme nějak kočírovat, aby sloužila víc našim, než svým
zájmům. Totéž pak platí pro Intel a ještě o větší procento předražené extrémní
CPU Core i7-6950X. Pokud by si tyto firmy nebyly tolik jisté svým, pak by takto
nezdražily.

Petr Urban: Právě profesionální sféra, kterou se
Microsoft snaží oslovit, dostala důvod, proč zvážit, zda bude jejich příští
počítač od Microsoftu. Nový Macbook Pro je nesmírně drahý, přitom zaostal za
očekáváními. Profesionálům vadí to, že hardware proti přechozím modelům není o
moc výkonnější – 16 GB operační paměti je pro vývoj spíš nezbytné minimum než
komfortní hodnota. Chlouba těchto zařízení byla především dvojí. Tentokrát je
ale touchpad tak velký, až je to zbytečné a na pohodlí to už nepřidává. Spíše
začíná překážet.

Macbooky Pro se dříve chlubily fantastickou klávesnicí.
Jenže v honbě za tenkým tělem právě klávesnice utrpěla. Pár milimetrů navíc by přitom
drahému stroji, který je pro kupující náhradou stolního počítače, neuškodilo.
Nejpochvalnější větu, kterou jsem na adresu klávesnice slyšel, bylo, že je lepší
než na Macbooku. Ani to není pochvala a na adresu nového typu klávesnice se hrne samá kritika. Zato se
nad klávesnicí nadchází dotykový pruh, jehož obsah mohou aplikace měnit.

Apple zapomněl, že profesionální psavci vyžadují skvělou
klávesnici, na kterou se nedívají. Pro tuto skupinu lidí nedává smysl dívat se
dolů, protože píší a sledují obrazovku počítače. Což ovšem touchbar vyžaduje.
Čili jmenuje se to Macbook Pro, ale je to spíše na spotřebitelstvo zaměřený počítač.
Jenže který spotřebitel si koupí takto drahý přístroj? A čím mají nahradit
svoje stroje lidé z profesionální sféry, kteří za své peníze očekávají
našlapaný notebook se špičkovou klávesnicí? (A pravděpodobně i čtečkou karet?)

Tuhle
sortu lidí Apple minul a ukázal, že momentálně neví, co si s laptopy počít.
Jen dokazuje, že si stojí za svým a dotekovým obrazovkám se brání. Proto
vznikají bizarnosti jako touchbar. Chválím jen snahu o sjednocení portů a
konektorů. Mimochodem, ani na výdrž už není spolehnutí. Udávané hodnoty bývaly
reálně dosažitelné, takže jste měli při nákupu jistotu, že vás notebook
nezklame. Nekonzistentní výdrž Apple vyřešil odstraněním ukazatele zbývajícího času.

Překvapení roku

Lukáš Václavík: Nejvíce mě překvapilo šílenství kolem
Pokémon Go. Když ta hra v červenci vyšla, snad měsíc dennodenně plnila stránky
nejen herních webů, ale i jinak orientovaných magazínů. Davy lidí chodily s
připojenou powerbankou jako zombie od jednoho místa k dalšímu, aby nahnaly
kilometry, vybraly Pokéstopy a třeba i chytily nějakou virtuální potvoru.
Takovou mánii jsem vůbec nečekal.

Kdybych měl vybrat konkrétní produkty, napadají mě hned tři.
Jednak proto, že jsou odvážné, a jednak proto, že se je prakticky až do
poslední chvíle podařilo ututlat. A to je dnes spíš výjimka. Xiaomi mě zaujalo
s Mi Mixem s minimálními rámečky a zaobleným displejem. Lenovo mě překvapilo
uvedením Yoga Booku, notebooku bez klávesnice. Microsoft zabodoval Surface Studiem. Kvůli ceně bych si jej sice
nikdy nekoupil, ale Microsoft ukázal, že jdou věci udělat jinak. Studio je
krásný kus hardwaru a důkaz, že velký all-in-one může fungovat jako tablet.

Radek Kejduš: HTC Vive. Veškeré virtuální reality a
3D brýle byly doposud jen hračkami, které jsem si rád vyzkoušel, ale nesměly mi
přes práh domu. HTC to změnilo, virtuální realita Vive je zážitek i po delší
době hraní. Brýle stojí sice přes dvacet tisíc, potřebujete k nim herní počítač
za podobnou sumu a nehodí se do bytu 1+kk. Ale pokud na to máte, o dlouhé zimní
večery je postaráno.

HTC Vive exceluje i ve srovnání s dalšími aktuálními VR od
Sony nebo Oculus Rift. Pro mě je překvapením hlavně to, že se takto dobré VR už
v roce 2016 vůbec objevilo. HTC by klidně mohlo odpískat svou mobilní divizi,
kde se mu dlouhodobě tolik nedaří, a vrhnout se jen na virtuální realitu, ve
které je zdaleka nejlepší.

Jan Olšan: Tož se zopakuji: jedno překvapení je boom
v tržbách Nvidie. Měla by to být kombinace jejího silného tržního podílu na trhu herních
GPU s penězi z GPU prodávaných do serverů a také z ARM čipů Tegra. Překvapilo
také AMD s tím, jak se zatím rýsuje výkon procesorů Zen, který jsem čekal nižší
(a architekturu méně ambiciózní). Je ale pravda, že zatím tu nejsou a vše je
tedy nepotvrzené. A jak se říká, stát se může všechno.

Překvapily mě velké akvizice. To, že někdo koupí ARM, bylo
až trošku šokující. Ne že by v jeho případě zrovna kupec působil jako riziko a
zdroj nejistoty (naštěstí), ale moc jsem předtím nepomyslel na to, že by firmu
s dnes tak ústředním významem (a přitom na obrat relativně malou a tedy
zranitelnou) mohlo něco naráz schlamstnout. Je dobře, že to nebyla nějaká
společnost, která akvizice pravidelně nezvládá a co si pořídí, za chvíli
rozbije, ztratí nebo jinak znehodnotí (HP, Microsoft… nebo čert ví, co by bylo,
kdyby něco ruplo v šišce Applu).

V tomto ohledu jsem rovněž „čuměl“ na astronomické
peníze vysolené za LinkedIn. Opravdu Microsoft počítá s tím, že se mu těch
26 miliard může vrátit? Teď jsem se zběžně díval a zdá se, že LinkedIn není ani
ziskové, ani nemá nějaké obří tržby. Doufám, že nemíříme k nějakému
katastrofálnímu dot-com crashi 2.0. Hodně věcí má dnes absurdní tržní hodnotu,
začínaje populárními šašky zviditelňujícími se na Youtubu a konče miliardovými
startupy bez udržitelného obchodního modelu.

Petr Urban: Jak jsem nastínil výše, cítit skutečné
nadšení spíše než obyčejnou radost z povedeného laptopu či smartphonu je v
těchto časech obtížné. Natož být překvapený, protože o uváděných produktech
zpravidla víme všechno dopředu. Co jsem nečekal, že uvidím, je potenciálně
velmi zajímavý ovládací prvek
Surface Dial. Sice bude opět spíše pro úzce zaměřenou skupinu lidí, na
druhou stranu věřím, že jim dokáže zpříjemnit život. Po dlouho době jde o
zařízení, které nastiňuje nový koncept ovládání, jenž ale nevypadá hloupě nebo
nepoužitelně. Jestli bude Surface Dial tak skvělý, se teprve uvidí, ale první
dojem je silný. Cítím aspoň špetku naděje, že inovace nezemřela.

Zklamání roku

Lukáš Václavík: Konečně jsme dostali Netflix a Amazon
Prime Video, ale s velmi ořezaným katalogem oproti západním zemím a bez
jazykové podpory. Nepřeložený web/aplikace či chybějící titulky a dabing jim k
rozšíření také rozhodně nepomohou. Oproti hudebním službám, které mají
prakticky totožné katalogy, navíc musíte platit několik služeb najednou,
protože ne všechen obsah je dostupný všude. Amazon i Netflix (nebo také HBO)
mají exkluzivní seriály, tuzemské služby zase nabídnou české filmy. Koupit si
kredit na Ulož.to je pro průměrného Čecha levnější a možná i pohodlnější.
Bohužel. Spíš než zklamání je to možná jen nenaplněné (vysoké) očekávání.

Za opravdové zklamání tak považuji zákony, které i přes
námitky IT odborníků prošly schvalovacím procesem. Jde o vágně formulovaný
protihazardní zákon přinášející cenzuru (a zvýšené náklady pro poskytovatele).
Nebo EET, které zavádí zbytečnou byrokracii tam, kde to není potřeba. Přitom
původní účel byl u obou záslužný. Nelegální hazard i daňové úniky je třeba
potlačit.

Radek Kejduš: Chytré hodinky Pebble. Nebo spíše
jejich nový majitel Fitbit, který je koupil a okamžitě zrušil. Pebble trhal
rekordy na Kickstarteru a vyráběl povedené hodinky bez grafických pozlátek,
zato s dlouhou výdrží. Takové hodinky pro geeky. Měl našlápnuto k ještě lepším
modelům, ale nakonec jen vracel peníze. Fitbit samozřejmě nemohl koupit Pebble
proti jejich vůli, takže vinit mohu spíše tvůrce Pebblu, ale akt zrušení všech
produktů už provedl Fitbit. Jeho předchozí náramky nebyly nijak skvělé, tak
snad si pomůže, ale já si od něj dlouho nic nekoupím. Pro mě je to největší
zklamání roku 2016.

Jan Olšan: Ještě navážu na to, jak jsem se před
chvílí navážel do cen Core i7-6950X a Titanu X. Vadí mi něco, co tu už je
dlouho, ale jako by to stále sílilo, a to efekt, který má na lidstvo síla a
popularita některých značek. Za tím kritizovaným zdražováním totiž stojí i to,
že oba pachatelé (i když víc se mi to zdá u Nvidie) na nás zkoušejí applovskou
taktiku budování silně vnímané až vzývané značky, u které pak iracionální
citové připoutání k „brandu“ nebo produktu dává firmě mimořádnou sílu. Právě u
Applu můžete vidět, jak dav/internet na vaší straně (a s ním média, sociální
sítě) dokáže firmě silně pomáhat v prodejích a v podstatě zajišťovat úspěch
ještě předtím, než ta sama nějak aktivně začne na propagaci pracovat.

Proč je toto špatně: za tu silnou značku, kterou naše
příchylnost firmě dala, totiž platíme v podstatě v každém koupeném produktu
nebo službě. Nejde sice o žádné „plnění“, které byste dostali, ale tržní cena
funguje samozřejmě tržně. To znamená, že jakákoliv věc zvyšující pociťovanou
hodnotu zboží jej zdražuje. Když si tedy nějaká značka vybuduje prestiž a
věhlas – ať už jde o hardwarovou firmu, nebo někoho z jiného oboru – zvedá se
objem peněz, které vám v ceně produktu zaúčtuje navíc vlastně za nic.

Na tom je blbé nejen to, že při nákupu oné značky musíte
vysolit peníze navíc. Situace na trhu smartphonů docela pěkně ukazuje, že tato
síla značky dokáže pořádně přiškrtit vaše konkurenty, zvlášť když si pozici
udržujete pomocí té náklonnosti davu, zatímco vaši protivníci si přízeň musí kupovat za reálné peníze a marketing se za ně sám neudělá. Pokud
můžete svou cenu vlivem značky napálit o výrazné částky, znamená to, že
konkurenti musí stejnou užitnou hodnotu nabízet za peníze o toto menší, což
omezuje jejich možnost vygenerovat nějaký zisk a vaši pozici ohrozit. Může
vzniknout i takové to začarované kolo.

Pak si můžete v novinách přečíst, že Apple stále bere přes
90 % zisků ze všech telefonů, ačkoliv jeho tržní podíl je mnohem nižší (teď
snad nějakých 12,5 %). Takové nefér klima není nic dobrého pro technologický
pokrok a jak již bylo řečeno, vede k tomu, že za stejnou ptákovinu zaplatíme
víc. Doufám aspoň, že do tak patologických podob jako s Applem to v PC hardwaru
nedojde, každopádně pro nás/vás všechny bude lepší, když se naučíme tomu
působení značek a popularity trošku odolávat. Ono to asi neplatí zdaleka jen
pro tuto problematiku, ale obecně máme ještě hrozné rezervy v tom, abychom se v
různých, méně i více závažných situacích chovali racionálně.

Petr Urban: Microsoft řekl, že bude s Windows
zacházet jako se službou. Loni jsme dostali jediné a v pořadí
třetí vydání Windows 10. Donutilo mne vážně se zamyslet nad tím, jestli je
adoptovaný model zvládnutelný. První vydání Desítek bylo šité horkou jehlou,
druhé vcelku uspokojivě doplnilo, co vývojový tým předtím nezvládl dodělat. I
tak však Microsoftu zabralo několik týdnů po uvedení vyžehlit chyby a s nimi
spojenou nestabilitu.

Celý vývojový tým si ještě zvyká na nový cyklus, který je skoro až vražedný. Nebavíme se o prohlížeči, ale operačním systému. Ani
napotřetí nás Microsoft bohužel nepřesvědčil, že na to má. Letošní verze 1607
způsobila celou řadu vážných problémů, které Microsoft opravoval mnoho týdnů. A
co hůř, někdy samotné opravy způsobovaly jiné problémy. Potýkali jsme se s nefunkčními webkamerami, pády při připojení Kindlů, nefunkčními tiskárnami a obecným zamrzáním.

Microsoft díky telemetrii pozastavuje distribuci tam, kde
detekuje, že by potíže nastaly. Jenže končí prosinec a podle AdDuplexu stále 10,4 % počítačů s Desítkami pohání starší verze 1511. Koncept systému jako
služby sliboval, že budeme mít všichni stejný (aktuální) systém. Což nemáme.
Navíc je různými chybami postižen mj. i prohlížeč Edge. Přitom Windows 10
testuje nejvíce lidí v historii – podle rok staré informace jde o 7 milionů
lidí v programu Windows Insider. Jak je možné, že do finálních vydání proniká
tolik chyb? Pokud Microsoft nezvládne vývojový cyklus stabilizovat, bude mít
velký problém. Není přijatelné, aby nám upgrady každých několik měsíců
rozbíjely počítače.

Marketingové úlety

Lukáš Václavík: Vygooglujte si kauzu, ve které je
zapleten BMW Invelt a youtubeři Carrie Kirsten, Freescoot a TVTWixx.
Neuvěřitelná bizarnost. Dovozce bavoráků údajně nabídl vybraným youtuberům, že
jim zdarma zapůjčí auto, pokud přitom budou diváky odrazovat od koupi jiných
značek a udělají negativní recenzi na konkurenční auto (plus další perličky).
Carrie na to měla přistoupit a sama už natočila video, že je „ambasadorkou“
BMW. Druzí dva podmínky Inveltu zveřejnili a Carrie ponížili.

Invelt tvrdí, že žádnou takovou kampaň neudělal a ani ta
částka nesouhlasí. Důkazy, které publikovali Freescoot a TVTWixx, jsou podle
analýzy mnoha lidí podvrh, takže celou aféru nejspíš vyvolali oni s cílem… Kdo
ví. Možná jim šlo o mediální pozornost, stejně jako když v minulosti hodili
petardy do autobusu nebo na koleje před projíždějícím vlakem umístili batoh.
Tak se o nich dozvědí i ti, které youtubeři jinak vůbec nezajímají. Kauza
nicméně vrhla negativní světlo na všechny tři youtubery, Invelt i BMW, ať už je
pravda jakákoliv. Zatopit velké firmě dnes dokážou i puberťáci, kteří dělají
humory na internetu.

Jan Olšan: Proč jsou proboha na všem hardwaru
najednou barevné „RGB“ svítidla? Nepochopím, proč našla taková vyložená blbost
takový velký trh. Ono je teda pravda, že v oboru herních a „nadšeneckých“
sestav se už dekadentní hraní na vzhled, různé zbytečné plasty, ozdoby a často
dost příšerný design rozmáhá docela dlouho. Ale to všudypřítomné hraní všemi
barvami (doslova) jako by tomu mělo nasadit korunu. Jestli tohle má být
poslední výdobytek civilizace... To nám vážně IT průmysl nedokáže nabídnout nic
lepšího, co by mělo hmatatelný přínos?

Na tomto místě se dle osnovy mám otřít hlavně o marketing a
skutečně, ani ten zde není nenamočen. Ono totiž – na blbostičkách a ozdobách
vlastně nic špatného není, jen se nikdo nesmí tvářit, že je v nich něco víc.
Marketingová oddělení ale právě to porušují. Možná tuto hloupost přímo
nevymyslela, ale vrhla se na ni vzorově. Krásné je hlavně, jak se v pěných
ódách s nasazením snaží navodit dojem, že diody a světýlka přece jen k něčemu
jsou (tedy kromě toho, že žerou elektřinu). Možná jste to nevěděli, ale dnes je
kriticky důležité, aby výkon komponenty byl „zdůrazněn“ a „vyjádřen“, což by
bez barevných světýlek jednoduše nešlo. Pisatelé tiskových zpráv přirozeně ví,
že loga, design, LED a jiné ozdoby reálně nic nedělají a že nemohou tvrdit
opak. Někdy je ale komické vidět, jak moc se jej snaží aspoň nějak právně
nepostižitelně implikovat.

Zcela nedávno jsem si měl možnost přečíst toto dílo: Firma,
kterou zde nebudeme jmenovat (říkejme jí třeba Zadek120), „je unešena ctí,
jíž se jí dostává, když se stala jedinou značkou, která může říci, že překonala
nebývalé výzvy, které klade vyvinutí SSD a paměťových modulů iluminovaných RGB
diodami.“ Báseň je delší a používá ještě další vybrané umělecké prostředky
včetně překlepů v názvu výrobku, bohužel celou ji citovat nemůžu. Vskutku
„průkopnické“ produkty, otevírající zcela nové perspektivy. Jak jsme bez toho
mohli žít? Když psal Platón podobenství o jeskyni, musel mluvit o Zadku120.

Petr Urban: Není to přímo marketingová záležitost,
nicméně kampaň informující o možnosti bezplatného přechodu na Windows 10
nabrala nečekané obrátky. Microsoft necitlivými zásahy poškodil pověst sobě a
také Windows 10. Teď se někteří na tento systém dívají skrze prsty, což je
myslím škoda. Dialogy lákající k bezplatnému upgradu se postupně měnily a v
jednom momentě Microsoft změnil pravidla hry. Zatímco tlačítko pro zavření okna
sloužilo vždycky pro ignorování dotazu, začátkem léta zavření okna začalo
znamenat, že s upgradem souhlasíte.

Řada lidí už dříve tvrdila, že byl upgrade proveden, aniž by k tomu dali svolení. Schovávání tlačítek pro odmítnutí a změna konstrukce dialogu tak, abyste jistojistě nabídky
využili, poškodila důvěru v Microsoft. Krátkodobý zisk je vykoupen dlouhodobým
zpochybněním přístupu společnosti k zákazníkům a zákaznicím. Obnovit spálené
mosty nemusí být jednouché – a možná to ani není možné.

Takové chování bylo hloupé. Správně se měla nabídka
zobrazit, měla v ní být možnost upgrade odmítnout a pak už se dialog nikdy
objevit neměl. Jinak za jistý druh marketingového úletu považuji e-mail od
jedné nejmenované firmy, který obsahoval klasickou tiskovou zprávu. Kromě
pozdravu a rozloučení elektronický dopis obsahoval jen jednu větu, která
prozradila, že daná firma v půlce ledna něco odhalí. Nevíme co, ale něco.
Informační hodnotu takového sdělení patrně dále komentovat nemusím, ale v
těchto dnech mi činí potíže spát, protože nadšeně očekávám něco.

Přání na rok 2017

Lukáš Václavík: Když se tak dívám na svá loňská
přání, mohl bych je znovu zopakovat. AMD to musí vyjít se Zenem, aby Intel opět
dostal důstojnou konkurenci. OLED obrazovky do monitorů a notebooků loni jen lehce
nakoukly, chci víc. Cetin modernizuje infrastrukturu a zrychluje xDSL, ale jak
říkají Angličani – too little, too late. Abych ale přidal něco nového, tak si
přeji, aby letos operátoři konečně nabídli levná data. Dnešní tarify, to je
vážně ostuda. V Evropě kvůli nim patříme na chvost žebříčku s nejméně využitým
mobilním internetem.

Radek Kejduš: Konec módy youtuberů. Kvalitní a vtipná
videa točí třeba Starý Mrzout, případně StandaShow, ale naprostá většina
českých youtuberů je odpad. U některých se při pomyšlení, že jde o vzory dětí,
otevírá kudla v kapse. Namátkou mladíci, co se točí okolo kauzy BMW Invelt, ale
šlo by tu vyjmenovat mnoho dalších.

To se mi ale asi jen tak nevyplní, takže bych měl ještě
jedno přání. Aby touchpady na noteboocích byly tak dobré, jako jsou ty na
MacBooku. Co je na tom tak těžkého, se nedá selským rozumem pochopit.

Petr Urban: Co bych si přál? Lepší pokrytí LTE, větší
datové balíčky. Aby vymřely notebooky s panely TN a rozlišením 1366 × 768. Aby
telefony déle vydržely. Aby Google vymyslel systém, jak záplatovat všechna
zařízení s Androidem. Aby se prosadily dlaždice, k čemuž bude potřeba, aby
vznikaly aplikace pro Windows Store. Aby se dalo všude platit mobilem. Aby
Microsoft úspěšně zefektivnil testování Windows 10. Aby nové smartphony byly
zase zajímavé. Aby lidé začali kriticky myslet a byli informačně gramotní. Aby bylo
více e-knih, což platí hlavně pro Česko. Aby Spotify zlepšilo své pomalé
klienty, vrátilo texty písní a začalo si všímat Windows 10. Aby Skype byl po
dokončení přechodu na novou architekturu konečně skvělý a bezproblémový
komunikátor.

Jan Olšan: Odpovídám poslední, což mě pudí, že by to
sdělení mělo být trochu povznášející. Zamyslel jsem se nad tím a přijde mi, že
by se toho na počítačovém světě zas tak moc měnit nemuselo. Já jsem celkem
spokojený, na současném stavu a tempu/směru vývoje nevidím nic hrozného (ceny
některých věcí by klidně mohly jít dolů – ale to je prkotina). Výkony vcelku
stoupají, rozlišení se zlepšují, nové technologie přicházejí, přesně tak, jak
to má být.

Asi bychom potřebovali větší pokrok v softwarové
bezpečnosti, když se podívám na ty průšvihy s nemocnicemi vydíranými
ransomwarem. Ale nejsem si jistý, jestli je dostatečná bezchybnost u softwaru
realisticky dosažitelná. Spíš se asi musí naše používání počítačů a dalších
technologií změnit tak, aby viry nemohly působit škody. Takže jedno přání bych
možná měl: ať jde do háje internet věcí a jen ať z něj není tzv. „příští velká
věc”. Ona by všechna ta inteligentní zařízení také vlivem softwaru a návaznosti
na cloudové služby také asi měla omezenou životnost a nutila ke konstantnímu nahrazování,
takže i vzhledem k dopadu na životní prostředí a naše omezené zdroje bych
nejradši viděl, jak jde ten nápad k čertu.

Ale obecně: když si vezmu, kolik věcí by se mohlo v
počítačové, nebo přinejmenším té hardwarové branži pokazit, tak bychom měli být
ještě dost rádi za to, co máme. Ať nám to dobré vydrží a ať i ten další rok
všichni ve zdraví a v pořádku přežijete a přežijeme.

Přál bych si víc klidu a toho starého, zprofanovaného dobra
ve světě. A to i na internetu, kam se loni zase o něco víc přelévala politika,
různé špinavosti – a vůbec projevy toho, že lidstvo a různé naše společnosti
zdaleka nejsou tak zralé, vzdělané, osvícené a připravené řešit zodpovědně
složité problémy, jak bychom si rádi mysleli.

V IT světě se někdy vyskytuje taková víra, že se stačí
soustředit na byznys, výrobu „next gen“ technologií, služeb a „inovací“ (nový
typ mobilu nebo automatické krmítko koček, luxusní elektromobil) a řešení pro
bolesti světa tak nějak vyplyne samo. Tyhle představy bych si asi taky přál
vidět na smetišti dějin. A mohly by tam odvandrovat i s naší tendencí
přeceňovat „dramata“ na internetu a ignorovat závažnější problémy mimo něj.
Taky bych docela rád viděl, že se lidstvo poučí a nějak se vyrovná s informačním
chaosem na internetu a přizpůsobí se světu, kde bují dezinformace, manipulace a
konspirační teorie, jako umí žít s viry a bakteriemi.

Hlavně bych si asi přál, aby ty těžší problémy přestaly být
tak vážné a bylo víc prostoru na to, zabývat se těmi malými až malichernými,
nebo jen obyčejnou srandou. Tak šťastný nový rok vám všem!